Kdo stojí ve dveřích? Co se bude dít?
14.11.2011 (18:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 3814×
„Myslím, že toto by stačilo!“ ozvalo se naštvaně ode dveří.
„Co?“ zeptal se Dave. Já jsem se za něj zbaběle schovala a doufala, že neuvidí mé rudé tváře.
„Jděte od sebe!“ přikázal. Zavřel za sebou dveře a udělal pár kroků k posteli. „Řekl jsem, ať jdete od sebe!“
„Proboha! Vždyť neděláme nic nezákonného! Ale když ti to udělá radost…“ Dave se ode mě odsunul a postavil se na nohy. Dlouze se podíval na Edwarda, ale poté otočil se směrem ke mně. Zničehonic se mu rozzářil obličej a rychle se ke mně sklonil. Rty přitiskl na ty mé a tím se dožadoval polibku.
„Dost!“ uslyšela jsem a Davovy rty zmizely. Vlastně zmizel i on. Překvapeně jsem otevřela oči a zírala na Edwarda, který držel Dava u stěny.
„Nech ji na pokoji!“ vyšlo z Edwardových úst.
„Dost!“ zakřičela jsem a přiběhla k nim. Snažila jsem se Edwarda odstrčit, ale připadal mi jako skála. „Edwarde!“
Jakmile jsem vyslovila jeho jméno, tak se na mě podíval. Pustil Dava a odstoupil od něj. „Jak je ti, Bello?“ zašeptal.
„Jak mi je?! Magore!“ Snažila jsem se působit silně, ale slzy, které mi začaly téct po tvářích, prozradily, že jsem skutečně moc vyděšená.
„Omlouvám se. Tohle jsem nechtěl, Bello. Co hlava? Bolí to?“ Jednu ruku zvedl k mému čelu a odlepil náplast, kterou jsem tam měla. Opatrně mi přejížděl prstem po ráně a ignoroval dění okolo sebe. Jak může být… takový? Jak se může chovat, jako by se nic nestalo?
„Nech ji být,“ zachraptěl Dave s rukou přilepenou k hrdlu. Nic… Edward dále upřeně pozoroval mé čelo.
„Vypadá to lépe. Přijdu ještě večer, ano?“ usmál se, přejel mi rukou po tváři a zmizel stejně rychle, jako přišel.
„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se Dava a měla pocit, že víc se stydět nemůžu. Proč jsem se o něj nezajímala dřív? Vždyť ho Edward napadl a já se ho ani nezeptala, jestli je v pořádku! Vždyť je to můj kluk, měla bych se o něj zajímat mnohem víc, než o nějakého psychiatra!
„V pohodě… Neudělal ti nic? Pojď ke mně,“ zašeptal a stáhl mě k sobě. Němě jsem zakývala hlavou, že jsem v pořádku a objala ho. Jeho obličej se rozzářil a já konečně udělala něco správného.
„Nechápu, proč to udělal,“ zašeptala jsem.
„Žárlí?“ usmál se od ucha k uchu. „Být na jeho místě, tak mě rovnou zabiju.“
„Nech toho!“ Plácla jsem ho do ramene a začala se smát.
***
„Uklidni se, Edwarde,“ snažil se mě uklidnit Carlisle. „Je v pořádku.“
„V pořádku?! Viděl jsi její čelo?! Měl jsem dát na tvoji radu a nikam s ní nechodit. Zrušit to, dokud byl čas…“ Přešel jsem k pohovce, posadil se a složil hlavu do dlaní. Jsem nadpřirozená bytost, upír s lepšími smysly, než mají lidé. Aby toho nebylo málo, tak čtu lidem myšlenky a stejně si nevšimnu auta naproti nám? Vyhnul jsem se mu… To ano, ale příkopu se to nevyhnulo…
„Je to jen odřenina…“
„Tak proč byla v bezvědomí?!“ vyjekl jsem.
„Nejspíš byla pouze v bezvědomí. Je to jen člověk.“
„O to víc jsem na ni měl dávat pozor!“
„Vzdávám to,“ zašeptal a odešel z místnosti. Nechal mě tu… Mě a mé výčitky svědomí. Proč mě Alice neupozornila? Musela to vidět, jen co jsme nastoupili do auta.
Přemýšlel jsem, co vše se stalo před tou nehodou. Její radost v očích, když jsme dorazili na místo. Radostný smích, hraný strach ve strašidelném hradě, na cukrovou vatu v jejích rukách a jak si ji s chutí dávala do pusy. Měl jsem obrovskou radost, že se mi do ní podařilo dostat nějakou sladkost.
Strach a důvěru v jejich očích, když jsme uvízli na ruském kole. Byla neskutečně roztomilá. Když se ke mně přitulila, byl jsem v sedmém nebi. Je možné, že se po sto letech své existence zamiluji do mladé dívky? Jako kráska a zvíře, v našem případě jako psychiatr s anorektičkou.
Jak jsem ji mohl říct, že není krásná? Urazil jsem ji tou příšernou lží a myslím, že už se mnou nikdy nepromluví. Možná bych se jí měl omluvit. Ano…
Celou cestu jsem přemýšlel, co jí řeknu. Mohl bych jí zkontrolovat čelo a mezi tím se jí omluvit. Nebo si s ní domluvit další sezení a tam se jí omluvit.
„Ehm…“ odkašlal jsem si a otevřel dveře.
Dnes je konec světa? Jinak nevím, jak jinak si vysvětlit tu příšernou bolest v místech srdce. Bella a Dave… Ale takhle to nenechám. Oni spolu nezůstanou a o to se sám postarám. Zajdu za ředitelem a řeknu mu…
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 19. kapitola:
až na ty infarktový konce je to supr povídka
A řekne mu? Je pěkné vidět, že Edward žárlí. Ha, dobře mu tak.
Úžasná kapitola !!!!!
Edward žiarli Ale je taký zlatý
A keď tam prišiel a chytil ho pod krk Je úžasný.... a chcem aby Bella ostala s Edwardom !! Teda prosím
Edwardov pohľad bol úplne perfektný
Bola som chvíľu mimo, ale už je aj ďalšia kapitola tak bežím, lebo som strašne nedočkavá.... teda nie sedím... ale vieš ako som to myslela
Á, tak Eda nám žárlí?
Skvělá kapitolka.
tak edward je chce prasknout :D chudaci mic si neuzijou :D doufam, ze nakonec bude s edikem, ale uvidime :) je to super
velmi dobre len ten dave vobec sa mi uz nepaci bol v pohode ako len kamarat ona musi byt s edwardom ved sa jej aj chcel potom ospravedlnit
Ty konce... Jednou se ti to vymstí! I když nevím jak Ale povedlo se ti to, Edward jenom žárlí, ale co je schopen ze žárlivosti udělat? Toť otázka...
chudák bella proč je edward tak hnusnej??!! ale skvělá kapča
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!