Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska za mřížemi - 43. kapitola

Přežila Vivien s Davem?

03.01.2012 (20:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 51× • zobrazeno 4960×

„Víš, Bello… Oni… Otrávili se.“

„Co? To ne,“ vzlykla jsem. Nechtěla jsem, aby se jim něco stalo.

„Neplač, lásko, jsou živí,“ uklidňoval mě a zasypával mou tvář polibky.

„Takže budou v pořádku?“ pípla jsem.

„Snad ano…“ Nestihl dokončit větu.

„Snad?!“ vykřikla jsem.

„Pšt, vzbudíš ostatní,“ napomenul mě. „Jsou v bezvědomí a mimo ohrožení života.“

„Čím se mohli… Já myslela, že tu není žádný přístup k něčemu, čím by se dalo… Ty víš co.“ Nechtěla jsem vyslovit ono slovo. Sice jsem ty dva neměla ráda, ale kvůli tomu si nezaslouží zemřít. Jak by to tu vypadalo, kdyby každý, kdo by něco provedl, zemřel? Myslím, že bychom buď příliš rychle vyhynuli, nebo by byl každý jako beránek.

„To jsme si taky mysleli. Našel jsem u nich toto, ale nevím, co to je a k čemu to je.“ Edward vytáhl z kapsy černou hmotu.

„Já nevím, co to je, ale vím, k čemu to je.“ Získala jsem si Edwardovu plnou pozornost a ne jen jeho. Upíří sluch musí být opravdu moc dobrý, protože jen co jsem dořekla větu, do místnosti vtrhl Carlisle a přímo k nám utíkal.

„Bello?“ promluvil na mě plný očekávání.

„No… Než mě sem odvezli, tak jsem opravdu skoro vůbec nejedla, a to se ostatním nelíbilo. Tak Vivien přišla na nový způsob. Můžu jíst, co chci a kolik toho chci. Pak půjdu na záchod, dám si to na jazyk, zvedne se mi žaludek a…“ Nedokončila jsem. Myslím, že jsou natolik inteligentní, že jim to dojde.

„Vyvolávané zvracení. Říkala jsi jen položit na jazyk?“ ptal se mě Edward.

„Ano. Je to odporný,“ otřásla jsem se při vzpomínce na můj první a poslední styk s touto hmotou.

„Možná to spolkli a tím se otrávili,“ vložil se Carlisle.

„Ale proč by to dělali? Vivien musela moc dobře vědět, co by se stalo a sama by to dobrovolně nepolykala, ne?“ Dobrá připomínka, Edwarde, ale Vivien je zvláštní. Kdo ví, pro co se rozhodla.

Pusa se mi otevřela dokořán a projevovala tím mou únavu. Jakmile to zpozoroval Edward, rozloučil se se mnou a spolu s jeho tátou odešli. Nechali mi chvilku na odpočinek a já se jí rozhodla plně využít. Zavřela jsem oči a doufala, že budu mít pouze samé příjemné sny.

Padala jsem někam do neznáma. Nevěděla jsem, kam…

„Ne!“ vykřikla jsem, když jsem uviděla, jak se řítím přímo do trávy. Já nechci umřít. Já nechci…

Dopadla jsem do krásně měkkých a tlustých peřin a oddychla si, že jsem nedopadla ani o kousíček vedle. Rozklepala jsem se zimou – další výhoda dopadu do peřin.

„Tak, a teď abych ty peřiny šla prát znovu,“ postěžovala si nějaká žena. Pomalu jsem se na ni otočila.

„Babičko!“ vykřikla jsem nadšeně, ale poté jsem se zarazila. „Ale ne! To už jsem opět v bezvědomí?!“

„Ale kdepak, holčičko. Jen jsem se s tebou chtěla rozloučit a pogratulovat ti. Jsem na tebe hrdá.“

„Opravdu? Proč?“ nechápala jsem. I když jsem babičku moc ráda viděla, nemohla jsem se zbavit špatného pocitu. A kdo by ho neměl… Když jsem tu byla naposled, tak jsem byla pár dní v bezvědomí. I když by mě docela zajímalo, jak by na mě zareagoval Edward. Teda na mé probuzení. Choval by se stejně chladně jako Dave? Nebo by mě zahrnul tisíci polibky a…

„Ale no tak, děvenko. Já myslela, že jsi přišla za mnou! Ať už myslíš na cokoli, tak na to můžeš myslet i ve skutečném světě. A k čemu mé pogratulování? Jsi v pořádku. Musím přiznat, že spoustu těch nahoře tomu nevěřili.“ Babička chodila sem a tam a nechápavě kroutila hlavou. Ve tváři měla zamyšlený výraz, který používala vždy, když jsem něco provedla.

„To jsi tu moc nebyla,“ zanaříkala, přišla ke mně a pohladila mě po tváři. „Vstávej, Bells.“

„Co?“

„Bello…“ Už to nebyl babiččin hlas, ale Edwardův. „No tak!“ Jeho zoufalství bylo až moc slyšet.

„Lásko,“ zašeptal mi těsně u ucha a jeho rty se o něj lehce otřely.

„Mm… To se nechám líbit.“ Pootočila jsem se a hleděla mu do očí.

„Ty potvůrko,“ zasmál se a otřel své rty o ty mé. Probuzení polibkem? Sen každé romantické duše. Probuzení dokonalým upířím playboyem? Ráj, ve kterém se nacházím. Bohužel, až příliš brzy jsem se ocitla v realitě. Edwardovy rty se ode mě odtrhly a jeho ruce mě tahaly z postele.

„Tak už vylez!“ smál se, když jsem se s ním začala prát o peřinu.

„Ani mě nenapadne.“

„A když ti řeknu, že mám pro tebe překvapení?“ zazubil se. V jeho očích hráli všichni čerti a ďábelský úsměv tomu dodával neodolatelné kouzlo.

„A bude tam teplo?“ Rozhodla jsem se smlouvat. Přece jenom. Před chvilkou jsem mluvila s mrtvou babičkou ve světě, kde mrzne.

„Když si to budeš přát.“ Jeho ruka se opět natáhla. Já se jí chytla a nechala se vytáhnout z vyhřáté postýlky. Kdo by řekl, že na psychiatrii budou tak pohodlné postele. Ani příliš měkké, ani tvrdé…

Cupitala jsem za Edwardem neuvěřitelně dlouho. Pořád jsme bloudili chodbou doprava, poté zase doleva, rovně… Opravdu se to tu nezdá veliké, dokud nemusíte na opačnou stranu. Zajímalo by mě, jaké překvapení pro mě Edward má. Nějakou kytičku, pořádné jídlo nebo jdeme opět do té nádherné zahrady? Na tu nikdy nezapomenu, spíš na náš první polibek.

„Jsme tu,“ zašeptal Edward a otočil se ke mně. „Nezapomeň, že tě neuvěřitelně miluji a budu s tebou kdykoli a kdekoli.“ Překoval vzdálenost mezi námi, objal mě okolo pasu a políbil mě na čelo. Poté se opět otočil ke dveřím a vzal za kliku.

„Dívky mají přednost.“ Ustoupil ode dveří a uvolnil mi místo. Celá napjatá jsem vešla do místnosti.

„Isabello!“ vykřikla mamka a skočila mi kolem krku. S radostí jsem jí objetí oplatila. Tak moc mi chyběla! Jak dlouho jsme se neviděly? Jak dlouho tu vlastně jsem?

„B-bello,“ ozval se táta. Vymotala jsem se z mámina objetí a rozeběhla se k tátovi. Skočila jsem mu kolem krku.

„Omlouvám se vám,“ vzlykla jsem. Kolikrát jsem vzpomínala a litovala toho, jak jsem s nimi mluvila, když jsme s nimi naposledy mluvila. Jak jsem jim vyčítala, jak mi říkají. Že se mě chtějí zbavit a přitom to nebyla pravda. Tolik jsem jim ublížila a oni mě přes to všechno mají rádi.

„Nemáš za co, zlatíčko.“ Táta mě sevřel ve svém pevném medvědím objetí a já se cítila jako dřív. Konečně jsem opět měla svou rodinu. Tedy… Konečně jsem ji tak začala brát, pochopila jsem, jak moc ji miluji a jak lehce by se dala ztratit.

„Já… Co tady děláte?“

„Slíbil jsem ti překvapení.“ Prudce jsem se otočila na Edwarda a měla chuť se k němu rozeběhnout, pevně ho obejmout, přivlastnit si jeho rty a už nikdy mu je nevrátit. Nevím, jestli to vůbec jde, ale já ho miluji ještě víc než včera. On je prosně ten nejúžasnější kluk-upír na světě.

„Ale to není to, proč jsem vás pozval. Mluvil jsem s doktorem a shodli jsme se, že Bella je naprosto v pořádku, takže je nejvyšší čas jít domů,“ dokončil svou řeč a mamka s tátou se začali radovat, jen mně do smíchu moc nebylo. Nechtěla jsem pryč – proč taky? Mám tu jeho! Raději budu ve svěrací kazajce, ale s ním!

„Copak je, zlatíčko? Ty se netěšíš?“ ptala se mě mamka.

„Já… Proč?!“ křičela jsem na Edwarda. Říkal, že mě miluje, a teď se mě chce zbavit. Takto vypadá láska? Ne…

„Bello, pochop, že…“

„Ne! Nechci!“ přerušila jsem ho.

„Mohli byste nás, prosím, chvilku nechat o samotě?“ poprosil Edward mamku s tátou. Otočila jsem se ke všem zády, aby nezpozorovali mé slzy v očích. Nechtěla jsem, aby viděli mou bolest, stačí, že to ničí mě.

Jen co se zaklaply dveře, ucítila jsem ledové ruce, které se obmotaly kolem mého pasu. Přitiskly mé tělo na to jeho a jeho hlava se mi zabořila do vlasů.

„Lásko…“

„Ne, Edwarde,“ vzlykla jsem. „Proč mě tu nechceš? Vždyť jsi říkal…“

„Mlč,“ poručil mi. Chtěla jsem opět spustit, protože mě přerušil, ale rozmyslela jsem se. Přeci jen bych aspoň jednou nemusela být tak… Prostě ho aspoň jednou můžu vyslechnout a poté až začít křičet. Aspoň si promyslím svou řeč.

„Hodná… Věř, že takto to bude lepší. Ty budeš doma a já…“

„Daleko!“ dokončila jsem za něj, ale jeho ukazováček mi přistál na puse.

„U tebe.“

„Ale jak?“ vyhrkla jsem, když prst zmizel. Taky mi to mohl říct celý, ale ne. On pořád dává nějaké pomlky a mě tím neskutečně trápí.

„Dal jsem výpověď, a jelikož je toto prestižní klinika, doktoři se sem jen hrnou. Mohl jsem odejít hned a Esmé, má matka, právě dělá poslední úpravy na našem novém domku ve Forks. Carlisle sem může dojíždět a nikdo proti nám nemůže říct ani slovo,“ šeptal mi do ucha, na které mě hned políbil. Jeho polibky se pomalu posouvaly, až se jeho rty dotkly mého koutku. Otočila jsem se k němu a nechala ho, aby pokračoval ve své činnosti.

***

„Jsme tady,“ zahlásil táta a auto jako na povel zastavilo. Vše zůstalo přesně tak, jak jsem si pamatovala. Městečko, dům, zahrada… Teda až na kytky před domem – mamka ani táta na tohle nikdy nebyli.

Procházela jsem domem a prohlížela jsem si vše okolo. Mé fotky nad krbem, stará pohovka s flekem od piva, zaprášená kuchyň a nakonec jsem pomalu kráčela do svého pokoje. Jak moc se změnil on? Vyklidili ho? Udělal si z něho táta nějakou zábavní místnost? Nebo nějakou posilovnu?

Ne… Pokoj byl úplně stejný, nedotčený, akorát ho zdobila velká vrstva prachu. Musela to být doba, co jsem tu nebyla, ale slibuji, že tento pokoj opustím na delší dobu jen, když budu s Edwardem. Kdo ví… Třeba někdy budu mít nový pokojík, ve kterém budeme s Edwardem spolu.

 

 

Shrnutí

 

---

 

A máme tu konec. Povídka tu s námi byla přibližně dva a půl měsíce. Zažili jsme s Bellou zradu, bezvědomí... Je toho spousta, ale konečně našla štěstí - prostě konec, jak má být.

Jelikož je toto poslední kapitola, chtěla bych vyzvat všechny k aspoň malému komentáři. Přála bych si vědět, jak na vás povídka zapůsobila, jestli se líbila.

Moc děkuji všem, kteří to se mnou a povídkou vydrželi až do konce.

„Mlč,“ poručil mi. Chtěla jsem opět spustit, protože mě přerušil, ale rozmyslela jsem se. Přeci jen bych aspoň jednou nemusela být tak… Prostě ho aspoň jednou můžu vyslechnout a poté až začít křičet. Aspoň si promyslím svou řeč.
„Hodná… Věř, že takto to bude lepší. Ty budeš doma a já…“
„Daleko!“ dokončila jsem za něj, ale jeho ukazováček mi přistál na puse.
„U tebe.“
„Ale jak?“ vyhrkla jsem, když prst zmizel. Taky mi to mohl říct celý, ale ne. On pořád dává nějaké pomlky a mě tím neskutečně trápí.

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 43. kapitola:

Kraaaaaaaaaaasa

wau, úžasná poviedka, zhltla som ju naraz

povídka byla nádherná, ale chvílemi se mi to také zdálo uspěchané..třeba to jak rychle dokázala Bella zapomenout na Dava a zamilovt se do Edwarda...potom se mi taky zdálo divné, že se uzdravila a začala přibírat když vlastně v žádné kapitole nebylo jak jí...podle mě by tam mělo být víc okamžiků s jídlem a popsáno jak se přemáhá aby něco snědla...jak s tím bojuje atd. Ale musím říct, že povídka se mi celkově líbila, děj byl pěkný a napínavý...

Pěkný!! jen trochu láska moc uspěcháná nejdřív miluje Davida a pak hned Edwarda?
Začátek povídky se mi moc líbil, asi tak do půlky nebo do 2/3 ale pak to bylo moc uspěchaný.
Každopádně jako celek se mi to líbilo

Nádherná povídka..;-)

Tak... Nejdříve se chci omluvit, že jsem tuhle kapitolu přeskočila, ani nevím, jak se mi to podařilo...
Tak... Tahle kapitola byla super. Jsem ráda, žes ty dva nenechala umřít. Jak jsi psala v povídce, každý si zaslouží druhou šanci... to bychom se fakt museli všichni vyvraždit .
Konečně se dostane domů... To je super. Vím, jaké je odloučení od rodiny, takže si dokážu představit její radost, že je vidí...
Taky mě nepřekvapila její reakce, že chce zůstat se svým milovaným. Rodina je rodina, ale čerstvá zamilovanost... Ta dělá divy... :D
Takže jsem ráda, že jsou spolu.
Jsem moc ráda, že jsem narazila na tuhle povídku. Strašně mě nadchla, nebylo to přeslazené, občas ty osoby nevěděly, co dělat, což je fajn, protože tak to cítíme i my, skuteční lidé.
Co ještě více dodat? Snad tě můj koment neunudil... Takže zbývá jen toto

Uzasna povidka. Sice jsem ji necetla od jeji zalozeni ale precetla jsem ji za jeden den jednim dechem. Vecer me uz bolely oci ale docetla jsem to jednim dechem a ta povidka byla naprosto dokonala.

Já ho málem prošvihla. To je škoda, že je konec tahle povídka byla úžasná a tato kapitola taky vážně škoda, že je konec. celé tvé povídce se klaním a tleskám

Krása

Bylo to úplně bombastický!! Opravdu skvělá povídka

Takže tato poviedka bola fakt dokonalá. Tešila som sa na každú kapitola a aj keď mi je ľúto konca, som rada, že sa to skončilo pekne.
Milujem tvoju poviedku.

Takže... Milá Kiko,
teď vůbec nevím, odkud bych měla začít. Přijde mi jako včera, když jsem četla první kapitolku této povídky. Už tenkrát mi na tváři vykouzlila úsměv, pravda, byl dost smutný, ale přece. Každou kapitolku jsem přímo hltala a často to bývala jedna z mála povídek, které jsem četla, i když jsem neměla absolutně na nic čas. Ano, já vím. S mými komentáři... Nestáli za nic, navíc jsem příšerně často komentovala pozdě. Ale i tak věřím, že víš, že jsem byla tvůj věrný čtenář a tuto povídku jsem měla opravdu ráda. je to další z tvých dokonalých výtvorů, co jiného ti na to mohu říct.

I když, ono se ještě něco najde. Když tato povídka začínala, táhla jsi nás do Bellina světa, který byl šíleně těžký, často se zdálo, že příběh Belly a později také Edwarda nemůže dojít ke zdárnému konci. Jak se ale dnes ukázalo, tento pocit byl vážně jen pocit. Každým slovíčkem jsi mě dokázala vtáhnout do děje, podařilo se ti vžít do postavy. Vdechla jsi Belle, která byla v počátku jen postavou se jménem ducha, nechala jsi ji dýchat, prožívala si s ní její strasti a radosti a nechala jsi i nás, čtenáře, abychom se tohoto tichého příběhu účastnili. Tahle povídka prostě bude navždy tvořit k povídkám, na které se nezapomíná.

Příběh... Ano, již samotný nápad byl dokonalý a nápaditý, ale po celých 43 kapitol jsi nás dokázala udržet v napětí, donutila jsi nás smát se i brečet. Číst povídku takové autorky a navíc tak skvělého člověka, jako jsi ty, byl jedním slovem sen. Často jsem ke čtení usedávala unavená, zničená a někdy dokonce i zdeptaná, ale tohle na ěm působilo jako prášky na uklidnění. Tak prostě... Asi nechápeš, co se ti tu celou dobu snažím říct, ale já ti to zjednoduším - byla to dokonalost, jinak se to snad ani říct nedá.

Ale abych se vrátila zpět k ději povídky... Dokázala jsi nám, že tvá fantazie je nekonečná a nezná mezí. Provedla jsi své postavy dlouhou cestou, ale také jsi je dovedla k tomu zdárnému konci. Žádný přílišný slaďák, ale i tak je vše, jak má být - jsou spolu a šťastní. Bella se vyléčila a Edward se vzdal toho, na čem mu záleželo, aby mohl být s ní. Nádhera.

Takže... Nevěděla jsem, čím začít a nevím ani čím skončit... Snad jen - neskutečně mě mrzí, že už je této povídce konec, ale vím, že mi to vynahradí tvá další tvorba, která je a jistě i bude stejně dokonalá, jako tato povídka. Patří ti má největší úcta, Kiko.
Děkuji za nádhernou povídku, kterou jsem měla šanci si přečíst.

Moc krásná kapitola, jen mě překvapilo, že jsi to takhle ukončila. Nechceš ještě napsat ten epilog? Jinak tuto povídku jsem zbožňovala a nic se na tom nezměnilo. Tvůj styl psaní naprosto miluju!

Nádhera! Krásná povídka :D nemohla bys ještě napsat epilog? :D prosíííím :D

Tvoje povídka byla perfektní a já snad ani tentokrát nemám, co bych řekla. Jen mi trochu vadí, že jsi to tak zkrátila. Ještě bych to trošku nastavila, ale jak chceš. Každopádně milovala jsem tvoji povídku a strašně mě mrzí, že nás právě opouští.

přečteno jedním dechem

Wow .. tak to je kráásne Vážne geniálne ... A je DOMA aj s Edwardom ... Hip - Hip - Hurá ... Musím sa priznať, že tvoja tvorba je naprosto dokonalá ... Krása

Dokonalý koniec,dokonalá poviedka,dokonalá autorka!!! Úplne dokonalé!!!

povídka bylo dokonalá, suprová! akorát je škoda že už je konec.... chtělo by to další řadu :D

byla to super povídka

Uch... Už? Vážně? To je škoda... Tahle povídka byla dokonalá, moc jsem si jí oblíbila.

povídka byla suprová

plsky napisej ještě nějaký ten epilog...

jinak bestovní...povídku jsem si četla od začátku a great!!!

Povídka byla krásná.Bellu bych někdy přetrhla,ale to dokozuje to,jak si to dobře napsala.

skoda, zej e tu koniec, ale raz musel prist cela poviedka bola super tiez som ju citala od sameho zaciatku , proste nádhera, si dobra spisovatelka

perfektní ukončení povídky. Celá se mi moc líbila

Povídka se mi moc líbila moc pěkný konec těším se na tvoje další tvorby.

to už je fakt koniec??????? to ako naozaj??? ja chcem ešte epilog prosííííííím!
táto poviedka bola jednou z najlepších veľmi som si ju obľúbila a bude mi samozrejme naozaj chýbať ale všetko musí mať svoj koniec...
ďakujem za krásny čitateľský zážitok

Tak a je tu konec... Člověk začne číst povídku úžasného človíčka, povídku, o které ví, že ho chytne za srdce, aniž by si musel přečíst jediné slovo. Člověk ví, že to jednou skončí... Všechno končí, jak povídky tak i třeba život. Jenže, když to přijde... Už je trošku horší tomu uvěřit. Jak jsi sama napsala... Tato povídka tu s námi byla dva a půl měsíce. Dva a půl měsíce tu bylo něco, co mi dodávalo energii, co mě inspirovalo, co jsem si zamilovala. A teď je konec. Vím, že s tím máš být už od začátku smířený, já byla, ale přece jenom... Můžu ti odpřísáhnout, že na tuto povídku nezapomenu. Tvá minulá povídka, to byla sice taky kapitola sama pro sebe, ale - doufám, že se neurazíš, když to řeknu - tahle byla prostě lepší. Tohle byl totiž život-krutá realita! Toto téma... Bulimie, anorexie... Je mi tak daleko a přitom tak blízko. Dokázala jsi mi tuto nemoc přiblížit, i když jsem si vždy o anorektičkách myslela, že jsou to jen hloupé husy, co si schválně ničí život... Byla jsem to ale blbá, co? Teď už vím, co si každá z nich protrpěla - tedy alespoň většina. Věřila jsem ti každé slovo, bylo to jako by mi někdo vyprávěl svůj příběh z mládí... Jen na něj zíráš s otevřenou pusou a nedokážeš si představit, že je něco takového možné. A v tomhle je ten poklad! Ty jsi to dokázala i bez toho, aniž by sis musela takové zlo prožívat (tedy doufám). Povídka byla ve své podstatě smutná... Plná bolesti, ztrát, ale tys jí přece jen dopřála šťastný konec. (Je to fakt lepší než špatný ). Konec byl tak přirozený, ale zároveň vysněný. Ty máš prostě neskutečný talent snoubit protiklady.

Doufám, Kiko, že ti tento komentář udělal radost a řekl ti, jak moc jsem tuhle povídku milovala, i když moje komentáře byly občas trošku ztřeštěné a ujeté. To musíš uznat!
Děkuji ti! Za krásně strávené chvíle s touto povídkou.

nie.. :( To.. To už je fakt koniec? To snáď nie. Bola to veľmi pekná poviedka, perfektne sa čítala. Aj keď kapitolky boli trošku kratšie, ale to nevadí.
Bola to krásna poviedka.
Nemohla by si napísať ešte nejaký bonus o tom ako žili potom::

Všem vám děkuji za nádherné komentáře. Jsem ráda, že se vám povídka líbila,ale s epilogem nepočítejte - mohla by tam být jen svatba a to už je, podle mě, jedno z nejohranějších částí TS.

Roel - nevím, jestli zajímavý, ale momentálně jsem začala s novou povídkou jménem Knihovnice. Najdeš ji na titulce nebo na mém shrnutí.

To si děláš srandu???? Nééééé...to nesmí končit!!!!Káždopádně si úžasná a moc ti děkuji za zpestření chvílí,když jsem sama Doufám,že napíšeš něco zajímavého a brzy!!!!

presne! my chceme Epilóg!!
ináč úžasná poviedka, čítala som ju od úplného začiatku a úplne som si ju zamilovala... ďakujem za úžasný čitateľský zážitok

Počkat, to je jako konec??? No tak to asi těžko, né??? Já nechci... Prosím... prosím... alespoň epilog, prosím!!!


Ale byla to dokonalá povídka!!! A já se moc těším na další tvoje povídky!!!

A ten knec... *muck*

pěkné

Úžasný dielik, úžasná kapitolka, len škoda, že je už koniec, kľudne by mohlo byť ešte aspoň pár kapitoliek, naozaj úžasná kapitolka

Tato povídka byla opravdu úžasná... pořád jsem čekala na další díl, zamilovala jsem si ji hned, jak jsem si přečetla první díl. Perfektně jsi vystihla všechny pocity, má to šťastný konec, který já miluju , Bella byla správná puberťačka, kterou jsi vystihla víc než skvěle a vždy jsi mile překvapila.

bola to naozaj zaujimava poviedka
len som zvedava co sa stalo s vivien

BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO

Joooooooooooooooooooo!!!!!!!!!!!!!!!!

moc pěkná povídka. Někdy jsem měla plné zuby Belly za její podivné chování a přehnané reakce, ale jindy jsem ji dokázala jen litovat. Díky za krásnou povídku.

Škoda, že se nedočkáme ještě epilogu :D Povídka byla překrásná a jsem ráda, že dobře skončila. Naplňovala mi dny smíchem i pláčem. Píšeš skvěle. Díky. A PROSÍM EPILOG!!!!!!!!!!

naozaj úžasná kapitolka...
fantastický koniec...
škoda, že je už koniec ale Bellu sme potrápili dosť...

Přidat komentář:

Nick:

Text: