Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska za zamčenými dveřmi - 8. díl

17.05.2010 (13:15) • smile • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1365×

Pes mi odehnal nové přátele

Park opravdu nebyl daleko. Došli jsme tam během deseti minut. Byl oplocen vysokou kamennou hradbou, která se táhla po celé jeho délce. Prošli jsme bohatě kovanou branou a zastavili se u první lavičky, která byla v dohledu. Posadili jsme se a pokračovali tam, kde jsme skončili.

„Řekni mi ještě něco o své rodině. Alice je nákupní maniak a co ostatní členové tvé rodiny?“ Náhle jsem se zarazila. Vždyť ani nevím, jak se jmenují.

„Jak se jmenují tvoji sourozenci a rodiče?“ zeptala jsem se a při tom pátrala v mysli, jestli mi to už někdy neřekl.

„Alice, o té jsem ti už říkal,“ začal vyjmenovávat jednotlivé členy rodiny, „Rosalie, Emmett, Edward, moje matka je Esme a otec Carlisle.“ Pokud dobře počítám, tak jich je opravdu sedm. To je úctyhodný počet.

„Jaký je tvůj táta?“ začala jsem s prvním člověkem, který mě napadl. Může se zdát, že jsem se jen snažila udržet hovor, ale mě to opravdu zajímalo.

„Carlisle je skvělý otec. Pracuje jako doktor v nemocnici. Ať za ním přijdeš s čímkoli, pomůže ti, jak jen bude moct,“ odpověděl s jemným úsměvem na rtech.

„A máma?“ vyzvídala jsem dál.

„Esme je matka, jak má být. I když jsme jen adoptovaní, stará se o nás jako o vlastní. Je skvělá architektka a restauruje starožitnosti.“

„A …,“ trochu jsem se zasekla, protože jsem si nemohla vzpomenout na jméno žádného dalšího člena jejich rodiny. Neobvykle rychle si toho všiml a pomohl mi.

„Emmett?“ pronesl s úsměvem. Přikývla jsem.

„Emmett je hrozný vtipálek. Nechtěj se stát jeho terčem posměchu. Skoro se to rovná sebevraždě. Jeho přítelkyně je Rosalie,“ pokračoval a tím mě zachránil od dalšího přemýšlení, „krásou se jí nikdo nevyrovná, ale chová se trochu odměřeně. Chodí se mnou a Emmettem do čtvrtého ročníku a Alice s Edwardem do třetího ročníku. Ano, ještě je tu Edward. On je…“ nestihl dopovědět Jasper, protože mu někdo skočil do řeči.

„Edward je hrozný bručoun a nechce se mnou chodit na nákupy,“ řekla dívka, která se objevila za Jasperem.

„Ahoj, Alice,“ pozdravil jí Jasper, stoupl si a objal malou dívku s krátkými černými vlasy. Ona se usmála a objetí mu opětovala.

„Bello, tohle je Alice. Alice, tohle je Bella,“ představil nás Jasper. Chtěla jsem Alici potřást rukou, ale ona se pustila Jaspera a než jsem se stačila vzpamatovat, byla jsem v jejím objetí.

„Moc ráda tě poznávám,“ řekla nadšeně Alice.

„Já tebe taky,“ vydala jsem ze sebe. Její objetí bylo příliš pevné a mě pomalu docházel vzduch.

„Alice, nedus mi mojí novou kamarádku,“ usmál se na ní její přítel.

„Hups,“ vypadlo z ní a za chvíli stála zpět po Jasperově boku.

Už jsem se nadechovala, že řeknu, že se nic nestalo, ale náhle kolem mě proběhl velký pes a za ním malý chlapeček. Chvíli jsem ho pozorovala a kousek před ním jsem zahlédla kus větve. On si toho ale nevšiml a běžel, co mu síly stačily za svým mazlíčkem. Ozvala se rána a chlapeček se válel na zemi. Chvíli se nic nedělo a pak se hlasitě rozbrečel. Jenže pláč nebyl jediný zvuk, který jsem slyšela. Někde za mými zády se ozvalo tiché zavrčení. Normální člověk by si toho asi nevšiml, ale já jsem nebyla normální. Otočila jsem se a tam stál podivně nahrbený Jasper a hypnotizovaně sledoval brečícího chlapečka. Alice mu něco velmi tiše, tak že jsem to neslyšela ani já, šeptala do ucha. On se po pár sekundách narovnal, pohlédl na ní a tiše jí poděkoval. Pak se podíval na mě.

Stála jsem tam jak solný sloup a nemohla se hnout. Pořád jsem slyšela to nebezpečné vrčení. Vykulila jsem oči a snažila se dát do pořádku. Bála jsem se. Najednou mi v kapse začal zvonit mobil. Trhla jsem sebou a rychle ho vytáhla. Máma. Ještě než jsem hovor přijala, všimla jsem si Jasperova zoufalého pohledu.

„Ano, mami?“

„Ahoj, Bello. John je právě v Port Angels, takže by tě mohl teď vyzvednout.“

„Jo, to by bylo fajn,“ odpověděla jsem mdle.

„Kde tě má vyzvednout?“

„V parku kousek od budovy, kde jsme měli ten turnaj.“

„Dobře, za chvíli je tam,“ řekla Nathalie a zavěsila.

„Už budu muset jít,“ vypravila jsem ze sebe. „Ahoj.“

„Ahoj,“ odpověděli oba zároveň.

Rychle jsem posbírala všechny věci a šla před bránu. Za chvíli u mě zastavilo Johnovo auto a já chvatně nastoupila. Čekala mě dlouhá cesta.

Ať jsem přemýšlela nad čímkoli, vždy se mi před očima objevil nakrčený Jasper zírající na chlapečka. Měl tak hrozivý pohled, jako vrah, který našel svoji oběť a chystá se jí zmrzačit. Nechápu, jak u něj mohla Alice stát. Být jí, utekla bych, co nejdál by to šlo. Ona se k němu přitiskla, jako by ho chtěla zastavit svým tělem, a šeptala mu slova, jako by ho to dokázalo přivést zpět. Bála jsem se jich. Bála jsem se, co by se mohlo stát, kdyby tam Alice nebyla. Bála jsem se o toho chlapečka, který byl jistě Jasperův cíl. A to vrčení. Ještě teď jsem z toho měla husí kůži. Nedávalo to smysl.
Auto zastavilo. Vyhlédla jsem z okna a zjistila, že jsem v cíli své cesty - doma. Vešla jsem do domu a vydala se po schodech do mého pokoje. Na večeři jsem ani nepomyslela. Vzala jsem si Romea a Julii a pokusila se utéct z reality. 
Četla jsem si až do devíti. Ještě jsem seběhla do kuchyně, abych něco snědla, a pak jsem se osprchovala a zalezla do postele.

Jakmile jsem se uvelebila v posteli, začaly můj mozek napadat vzpomínky na dnešní den. Ty příjemnější - jak mě nechal Jasper vyhrát turnaj - i ty strašidelné. Hlavou mi létalo plno otázek a já neměla ani jednu odpověď.
Je blázen? Co to s ním je? Proč mě nechal vyhrát? Jak to, že umí vrčet? A co ta jejich rodinka. Jaká normální rodina má sedm členů, kteří jsou ještě ke všemu spárovaní? Jaký normální člověk umí vrčet? Co je zač?

Jediné, co jsem s jistotou věděla je, že nejsou jako ostatní. Že jsou jiní a nebezpeční, minimálně Jasper.

Předchozí díl • Shrnutí • Další díl

Autor: smile (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska za zamčenými dveřmi - 8. díl: