Návrat Cullenů. Jak asi zareagují a jak zareaguje Bella?
Znovu jsem se pustila do psaní, tohle je výsledek.
30.10.2012 (15:45) • smile • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1105×
Zase oni?
Uplynulo pár měsíců a já si na Jaspera už skoro ani nevzpomněla. Avšak když už se mi vloudil do hlavy, těžko jsem ho vytěsňovala. Trvalo pěknou chvíli, než jsem se dokázala těmto myšlenkám ubránit a pokračovat ve svém monotónním životě. Brzy jsem si zvykla.
Dokončila jsem první ročník a vrhla se na další. Ještě před prvním dnem mě Madison přemluvila, abychom si šly nakoupit něco nového na sebe. Sice nakupování moc v lásce nemám, ale uznala jsem, že můj šatník potřebuje něco nového, a tak jsme ráno vyrazily na nákupy. Madison mě tahala od jednoho obchodu k druhému a nadšeně básnila o všem, co si koupila. Já jsem jen tiše trpěla a obtěžkaná taškami jsem čekala, až ji to nakupování přejde. Od té doby, co jsem zjistila, že jsem silnější než normální lidé, musím nosit všechno já. Ačkoli jsme měly všechno, co jsme chtěly, Madison trvala na tom, že těch "pár" zbylých obchodů ještě projdeme.
Byl to náš poslední obchůdek. Už jsme chtěly odejít, když dovnitř vstoupila rozzářená Alice Cullenová a v jejích patách utrápený, taškami obklopený Jasper. Celá jsem ztuhla a v hlavě mi začaly kolovat vzpomínky. Když si mě všimli i oni, odvrátili zrak a šli tiše dál. Madison si všimla mé změny a tázavě se na mě podívala.
„Ty je znáš?" zeptala se.
„Jo," odbyla jsem ji.
„A odkud?" nedala se Madison.
„Už ani nevím." Nechtěla jsem se o tom bavit. Toužila jsem jen po tom, abychom už zmizely.
„Jsou tak krásní," povzdychla si moje sestřička. Já se jen ošila při vzpomínce na Jaspera. Jo, krásní, ale dost strašidelní.
Chytla jsem ji za ruku a, možná trochu neurvale, jsem ji táhla z obchodu. V tu chvíli mi to bylo jedno. Hlavně pryč. Ještě než jsem se dostala dost daleko, zaslechla jsem Jaspera:
„To jsi neviděla, že ji tu potkáme? Vždyť jsi říkala, že se tyhle nákupy nic nestane!" Neviděla? Moc jsem to nechápala a Alicina slova mě udivila ještě víc.
„Ne, nechápu to. To se mi ještě nikdy nestalo. Když se zaměřím na budoucnost, je to, jako by tu nebyla. Tu druhou holku jsem viděla, ale Bellu ne. Opravdu to nechápu. Budu se muset zeptat Carlislea." Zněla velice zoufale. Mně to ale pořád nedocházelo. Jak může vidět budoucnost? To má nějakou věšteckou kouli? Nebo je čarodějnice? Nad poslední myšlenkou jsem se musela zasmát.
A tak skončil náš nakupovací den. Nasedly jsme do auta, odjely domů a připravily se na zítřejší první školní den.
Onen den nezačal nijak zvláštně. Oblékla jsem se, umyla se, nasnídala, rychle se proběhla v lese jako každé ráno, abych procvičila svaly a nastoupila do auta. Za chvíli se ke mně přidala Madison a mohly jsme vyjet. Řídila jsem radši já, přece jenom mám lepší reflexy a Madison řízení moc nejde. Před školou jsem zaparkovala vedle nádherného Volva a šla s Madison do třídy, kde jsem se začala vítat se svými kamarády. Zazvonilo. Za chvíli se otevřely dveře, vešla učitelka, v závěsu za ní ředitelka a za ní...
Ne, to nemůže být pravda. Co tu dělají? Do třídy vešla Alice a její bratr. Nevím, jaký z nich to byl, ale na to, že byli adoptovaní, měli dost rysů společných. Alice se nesla svým elegantním krokem s velikým úsměvem na tváři, on šel o poznání pomaleji a znuděně koukal na sestřina záda. Hovor ve třídě neustával, nikdo si ještě zvláštní dvojice nevšiml. Kromě mě.
„Třído, ráda bych vám představila vaše dva nové spolužáky Edwarda Cullena a Alici Cullenovou. Doufám..." pokračovala ředitelka, ale to už nikdo nevnímal.
Všichni ztichli. Díky mému skvělému sluchu jsem zaslechla několik zalapání a tiché hvízdnutí spolu s pár poznámkami na Alicin nebo Edwardův účet. Alici se rozšířil úsměv ještě víc, Edward si povzdechl, jakoby ho to nepřekvapovalo. Podíval se po třídě a přejel pohledem každou vyjevenou tvář. Když se dostal ke mně a naše oči se střetly, projelo mnou takové zvláštní šimrání. Sklopila jsem oči a čekala, až se přesune k někomu jinému.
Ten je tak nádherný, pomyslela jsem si. A ty medové oči... Periferním viděním jsem zahlédla Madison, která seděla přímo vedle mě, jak sklopila oči stejně jako já. Až po chvíli jsem se rozhodla vzhlédnout. Edward už měl zase znuděný pohled, ale jeho ústa jako by se něčemu smála. A Alice se dívala přímo na mě. Zase jsem ucukla pohledem. Vypadala frustrovaně a zároveň zamyšleně.
Ředitelka naše nové spolužáky propustila a odešla. Cullenovi si spolu sedli do nejvzdálenější lavice v rohu místnosti.
Celý den probíhal jako normálně, až na to, že jsem potkala další členy jejich rodiny, a to i Jaspera. Nesnažila jsem se jim vyhýbat, ale měla jsem z nich divný pocit, který jsem nedokázala pojmenovat.
Už jsem chtěla jet domů, když mě zastavila Alice. Co mi chce?
„Ahoj, jen jsem se ti chtěla omluvit za Jaspera," řekla omluvně.
„To nevadí, mně už taky bylo z ničeho nic špatně." To byl jediný smysluplný závěr, ke kterému jsem zatím došla – záchvat bolesti.
Viditelně se jí ulevilo. „Přesně tak," přitakala Alice, „občas se mu to stává." Smutně si povzdechla.
„Tak mu vyřiď, že si s ním chci dát odvetu v šachách," navrhla jsem.
„Vyřídím," pousmála se. Rozloučily jsme se a já nasedla do auta. Madison už byla připravená k odjezdu. Konečně jsme mohly jet domů.
Než jsem Alici ztratila z dohledu, zaslechla jsem, jak jí někdo říká:
„Měli bychom si na ni dát pozor."
"Nebuď pesimista," odpověděla Alice. Víc už jsem neslyšela. Dojely jsme s Madison domů, sedly jsme si před televizi a koukaly až do noci, kdy nás Nathalie zahnala spát.
Předchozí díl • Shrnutí • Další díl
Autor: smile (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Láska za zamčenými dveřmi - 9. díl:
Ahoj,
článek jsem Ti opravila, jen si, prosím, dej příště pozor na:
- šli -> šly (ony)
- ji/jí
- si X jsi
- Carlisla -> Carlislea
- mě/mně
- mezery před třemi tečkami nepíšeme
- povzdech -> povzdechl
Děkuji. Myfate
Ahoj,
článek Ti musím bohužel znovu vrátit kvůli příliš krátkému perexu. Dopiš si do něj, prosím, ještě aspoň jednu větičku o kapitole a potom zaškrtni "Článek je hotov".
Děkuji. Myfate
Ahoj,
je mi líto, ale článek ti vracím, jelikož v něm máš moc chyb:
+ dopiš si něco o kapitole do perexu,
+ čárky (!!),
+ přímá řeč (!!), zasílám koncept:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
+ mě/mně,
+ ji/jí,
+ mezery,
+ překlepy,
+ slovosled,
+ shoda přísudku s podmětem (!!),
+ atd.
Pokud si s gramatikou nevíš rady, navštiv Pomoc autorům a najdi si korektora.
Až si všechno opravíš, zaškrtni "Článek je hotov", děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!