Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ze mě udělala děvku 7

26.10.2010 (12:00) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1693×

S Marcusem jsem se dohodla, že se přestěhujeme do nového domu až po mém porodu. Přece jen tu mám svého doktora, který je do celé situace zasvěcen a budoucí tchán by jistě taky pomohl. Stejně je furt s Caiem a baví se o mém těhotenství, jako by to bylo něco neobvyklého. Vždyť nejsem první ďáblice, co čeká upíří dítě. No je ale pravda, že jsem první, která čeká dvojčata, tak možná je to tím anebo díky tomu, že jsem z královské rodiny. Netuším, ale docela mě to těší, i když by to s tím sledováním nemuseli tak přehánět. Pořád mám totiž někoho za zadkem.

Jak se kulatilo mé bříško, tak se blížil i termín porodu a všichni mě sledovali stále po očku, jestli nezačínám rodit. Tohle mě naštvalo ještě víc než to jejich sledování, abych si něco neudělala. Už se těším, až ti maličcí budou venku a já budu zas „nezávislá“ žena.

Svatba se nakonec bude konat až po porodu, protože jsem to tak dlouho odkládala, že teď bych na všech fotkách vypadala jako koule a to jsem odmítala.

Zrovna jsem se procházela po zahradě, která patřila k hradu, když se mi z ničeho nic podlomily nohy z nečekané bolesti. Stráž, kterou zrovna vykonával Alec, si mě všimla a rychle se přemístila ke mně.

„Bells, co se děje?“ skoro panikařil, ale já ho chytla za ruku a mezi zuby procedila slova, která mu málem způsobila infarkt, kdyby byl člověk.

„Ro-rodím.“ Alec naštěstí tuto informaci rychle zpracoval a už si mě bral do náručí. Cesta ke Caiovi kanceláři naštěstí netrvala dlouho a Alec již rozrážel dveře. Caius tu naštěstí byl a s ním i Carlisle. Nejspíš se zas bavili o mně.

„Bella rodí,“ sdělil těm dvoum, kteří tam jen stáli a čuměli na nás. Kdybych neměla takové bolesti, jistě bych je nakopala do těch jejich upířích zadků.

„Odnes ji vedle,“ navigoval ho Caius a spěchal za Alecem. Carlisle ho bez jediného slova následoval. Hned jak mě Alec položil na stůl, tak opustil místnost a nechal mě tu s těma dvěma. Ti mě začali připojovat na mnoho přístrojů, ale díky upíří rychlosti to moc dlouho netrvalo. Já mezitím tiše trpěla, protože maličcí se dost hlasitě hlásili o slovo.

„Bells, dýchej a tlač jenom, když ti řeknu.“ A tak začal samotný porod. Netrval dlouho, ale dost mě vyčerpal. Než jsem však upadla do spánku, tak mi ukázali mojí holčičku a chlapečka.

„Jsou nád-nádherní,“ dostala jsem ze sebe, než mi těžká víčka klesly.

Probudila jsem se u sebe v pokoji a vedle postele byly dvě postýlky. Každá z jedné strany. Emmett seděl shrbeně v koutě a vypadal, jako by spal, ale spíš byl duchem mimo.

„Mi-milá-miláčku?“ hrdlo jsem měla úplně vyschlé, až jsem se lekla vlastního hlasu. Naštěstí to probralo Emma, který se hned vrhnul ke mně a kleknul se na zem vedle postele.

„Lásko, tolik jsem se o tebe bál. Byla jsi tři dny mimo a nikdo nevěděl, proč tomu tak je. Všichni jsme se o tebe báli.“ Spolu se slovy mě hladil po tváři, ale prsty se mu chvěly. I podle toho jsem poznala, jak se o mě musel bát.

„Teď jsem však tady a chci vidět ty dva svoje poklady,“ dožadovala jsem se konečně dětí, protože jsem je zahlídla jen na chvilku, než jsem usnula. Emmett teda vstal a došel nejdřív k jedné a pak i k druhé postýlce. Nakonec se otočil ke mně a položil mi po obou stranách těla dva malé uzlíčky. Jeden v červené dece a druhý v modré neboli holčičku a chlapečka.

„Ja-jak nejmenují?“ snažila jsem se potlačit slzy štěstí, které se mi hrnuly do očí.

„Nijak. Čekalo se na tebe.“ Usmál se na mě Emm a sedl si v nohách naší obří postele.

„No, co třeba Renesmé a Christopher?“ navrhla jsem své lásce.

„Nádherná jména pro nádherné děti.“ Usmála jsem se na něj, ale pak se věnovala jen dětem, protože se dožadovala jídla. Při kojení mi pomáhal Emmett, protože já sama byla stále slabá a neudržela bych je. Bylo vidět, jak si Emmett tohle vychutnává a jak moc mu otcovství sedí.

Během téhož dne se tu zastavili všichni, které mám ráda a pokládám je za rodinu. S nimi dorazily i dárky pro mě, jakožto novopečenou matku a pro ty dva uzlíčky. Jako první tu byl Caius s Carlislem, kteří mě, prý, přišli zkontrolovat a po chvilce dorazila i Esmé. Když tahle trojice odešla, aby rozhlásili, že jsem vzhůru, tak začala tlačenice, kdo se k nám procpe jako první. To samozřejmě vyhrála Alice s Jane. Byli si tak podobné, až jsem se sama sebe ptala, jestli mezi nimi není nějaký příbuzenský vztah. Když je Emmett, konečně vyhodil a že to bylo dost těžké, mohli přijít na řadu další. Mezi nimi byli i Alec, Demetri, Felix, Aro, Marcus a Jasper, který proklínal svojí druhou polovičku, že ho neodvolala z lovu. Tomu jsem se smála, ale pohled na zkroušeného Jaspera mi trhal srdce, a tak jsem mu slíbila, že jako náhradu může být s dětmi dýl, což velice rád přijal.

Nakonec tu teda zůstal jen Jazz, kterému jsem to slíbila a ostatní Emm vyhodil se slovy, že musím odpočívat. Když konečně zavládl klid, tak jsem byla tak utahaná, že jsem usnula uprostřed kojení. Nakonec se teda přítomnost Jazze, hodila, protože pomohl Emmettovi se o malé postarat, jak jsem se druhý den dozvěděla.

Ráno naštěstí nikdo nevyrážel dveře, ale poslušně za nimi čekali, aby mě a moje děti mohli zas vidět. To mě docela vytočilo, protože nejsme nějaké zboží ve vitríně, tak ať si dají pohov. Moc to nepomohlo, ale alespoň už nestáli ve frontě a rozešli se na svá místa po hradě.

Předchozí - Shrnutí - Následující

Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ze mě udělala děvku 7: