Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo. V tomhle dílku se Bellino a Edwardovo srdce zase o kousíček sblíží. Jak? Nechte se překvapit. Na včerejší líbací scénu s načapáním raději nikdo z nich neupozorňuje...
01.04.2010 (20:15) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1573×
Láska ze starých časů
Kapitola V.
Bella byla právě ve stáji a hřebelcovala svého oblíbeného koně, který měl sametově hebkou, ale jako uhel černou srst, životem sršící oči a neposednou povahu. Netušila, že ji přitom z rohu stájí tajně pozoruje Edward.V tom zaslechla, jak na ni volá Cane. Cane byl nejžádanějším mládencem letošní sezóny a všichni předpokládali, že ona si ho vezme. Celá ztuhla a tvář jí zastínil výraz starostlivosti a soucitu.
„Jsem právě ve stájích!“ křikla nahlas směrem k otevřeným vratům.
„To bych rád věděl, proč tak tvrdošíjně nazýváme tuhle dřevěnou barabiznu stájemi,“ ozval se z rohu Edward. Cukla sebou, ale jinak jen zdvořile sklonila hlavu, mírně zčervenala a stočila pohled pryč. Trvalo dlouho, než si zvykla na škádlení jiných mužů, ale u něj ji to pořád vyvádělo z míry. Nebo že by se snad ona snažila zabavit mě? Pousmála se na něho.
„Stáje jsou všude, kde je kůň, a na tom, jak dobře vypadají, nesejde.“ V tu chvíli vstoupil do místnosti Cane. Hrbil se v ramenou a předkláněl hlavu, ačkoliv dveře by jeho výšce stačily dost dobře.
„Bello, kolik zraněných mužů ještě můžeme ubytovat?“ zeptal se jí přímo. Edward na ni na chvíli užasle pohlédl. Proč se na to ptá jí?
„My jenom čtyři, ale na v paláci se jich klidně dvacet poskládá. Co dělá tvá paže?“
„Pod tvou zkušenou péčí se úžasně rychle hojí. Však ono se všude povídá, že sem všichni jezdí proto, aby se rychleji uzdravili. Jestli je tohle ten důvod, proč se jich tolik taky vrací, našel bych pro ně jiné povinnosti.“ Caneova odpověď zněla tak trpce, že si ho Edward raději ještě jednou prohlédl. Aha! Už viděl, čeho si nevšiml. Z rukávu mu zpod manžetových knoflíčků koukal kousek bílého obvazu.
„Rijo by jich rád poslal deset, ale z toho má opravdu vážné zranění jen jeden,“ oznámil Cane rozmrzele.
„Tak ten by měl raději zůstat tady.“ Edward se chtěl začít ptát, proč s tím zatěžují princeznu, bylo mu ale jasné, že musela převzít všechnu práci Heidi, jelikož ta je plnila, jenom když se jí milostivě uráčilo. A navíc si u služebnictva neustále stěžovala, že Bella lajdaší a s něčím skrblí. Bellin kůň, nebo spíš hříbě její klisny, bylo ještě příliš mladičké, takže potřebovalo spoustu péče, k tomu pomáhala prý dole v podhradí rodinám s dětmi, že je brávala ven a hrála si s nimi, aby jejich rodiče mohli pracovat a vydělat si na něco k jídlu. - Ačkoliv zatím žádné děti neměla a nebylo zřejmé, že by někdo od dvora sdílel její lóže. Přesto si Bella vzala na starost ještě ozdravování nemocných - těch nejvážněji zraněných. Zdálo se, že ta dívka má šestý smysl, který ji zavčas prozradí, kdy je potřeba převázat obvaz, kdy bolí ruka nejvíce, kdy má člověk mizernou náladu... Byla úplně jiná, než si o ní původně myslel. Její dlaně, to byl něžný zázrak, ovšem dokázaly jednat také pořádně nelítostně, to když musela ukáznit své svěřence, kteří si nevědomostí mohli poškodit své zdraví.
„Já si tvé pomoci moc vážím, Bello,“ složil jí Cane poklonu. A dodal:
„Namouduši je to tak.“
„A mě by zajímalo, jestli je zapotřebí učinit nějaké další opatření,“ prohodil Edward.
„A co máš jako na mysli?“ A jejej, ten člověk je ale netykavka, pomyslel si Edward.
„Proč se musí všichni chodit ozdravovat na zámek, když v podhradí máte hned dvě lékařky a jednu šarlatánku se zvláštním darem pro medicínu?“
„Iliaské knížectví jich posílá pramálo,“ namítla Bella tiše.
„Já ale nemyslím jenom Ilias. Právě teď polovičku podhradních chatek zabírají jezdci z Aborghu. Stejně dobře se mohli opalovat u své říčky na zámku...“
„Bidry přece není žádný vůdce -“ skočil mu do řeči pohrdavě Cane.
„O čemž nás s oblibou přesvědčuje především jeho žena Vera,“ vložila se do řeči Bella a z jejího hlasu zaznělo takové odsouzení, že na ni Cane chvíli jen udiveně zíral.
„Tobě nic neujde, co, krasotinko?“ vyprskl smíchem.
„Tohle o tobě říká má sestra a já s ní projednou v životě vřele souhlasím,“ osvětlil vzápětí. Bella zčervenala a podívala se jinam.
„Jaks to myslela, Bello?“ vyzvídal dál Cane.
„Jenom tak, že pět nejvážněji zraněných jezdců i koňů patří právě do její lovecké skupiny!“
„V její skupině?“ Edward se prudce ohlédl po Caneovi, jestli je to pro něj také taková novinka.
„K tobě se to ještě nedoneslo? Od té doby co si Direk zlomil nohu, tak létá...“ divila se Bella zahořkle.
„To znamená, že je to ženská skupina?“
„Já přece netvrdím, že je to dámská skupinka,“ bránila se Bella.
„Trochu toho rozumu Veře přece jenom zůstalo. Prostě jezdí se zbraní.“
„Na Finet?“ užasl Edward. A to měl prosím Bidry tu drzost chvástat se o tom, jak se v jeho knížectví dodržují prastaré tradice!
„To je taky ten důvod, proč má ve své letce tolik raněných. Ostatní koně k matce přibíhají co nejdříve, aby ji ochránili. A Vera to prostě se zbraněmi nikdy neuměla.“
„To je jasné přece, hloupější a směšnější věc jsem v životě neslyšel,“ rozohnil se Edward. Cane jen pokrčil rameny.
„A co bude následovat teď?“ naléhal Edward, ale ta otázka nepatřila ani jednomu z nich.
„Změna přece není chaos,“ snažila se zmírnit situaci Bella. Cane se hořce rozesmál.
„To záleží na tom, z jaké strany se na to díváš.“
„A z jaké strany se na to díváš ty, Cane?“ Cane se dlouze a upřeně zahleděl na Edwarda. Tvář se mu přitom složila do tak hořkých brázd, že naráz zestárl o spoustu let.
„Co vlastně můžeme provést... změnit postup vicarijců?“ Edward zaslechl jak Bella prudce vsrkla vzduchl a všiml si, že Cane zkřivil tvář, jako kdyby se najednou ulekl.
„Tys přece tohle nezavinila, nikdo neví, proč se to stalo...“ zahučel Cane ponuře.
„Cože se stalo?“ vyskočil Edward.
„Tos ještě neslyšel? Asi vám to ještě neřekli. Vicarijci vytáhli rpoti našemu království.“
„Ne, tak to jsem opravdu ještě neslyšel,“ a Edward se podíval z Canea na Bellu, která měla najednou plnér uce práce s kartáčem.
„Tvé vědomí o tom by to nijak nezměnilo, Edwarde,“ odpověděla mu dívka nevzrušeně. Cane si odfrkl, oči se mu třpytily, jako by se na Edwardově rozčilení pásl přímo s rozkoší.
„Samozřejmě že nás ty indormace nechávají úplně pozadu.. Král nám totiž nic nepoví.“ Po této poznámce Cane rázně vypochodoval, ale když se Edward chtěl pustit za ním, Bella ho chytila za loket.
„Ne, Edwarde, nesmíš na něho naléhat! Budeš tak hodný?“ Shlédl na Bellinu ustaranou tvářičku a povšiml si, jak zúčastněně a výmluvně ho pozoruje. Že by to bylo takhle? Že by Bella měla Canea ráda? Pak je to ostuda, že musí plýtvat city k člověku, kterého si zamanula dostat taková dračice, jako byla její sestra.
„Dobrá, ale teď mi laskavě rpozraď všechno, co víš.“ Bella nevzala jeho výčitku vůbec na vědomí a začala vyprávět.
„Jenom nerozumím Caneově stížnosti, že se o tenhle zapadlý kus království vůbec nezajímáme...“ začal Edward. Bella se prosebně opřela dlaní o jeho paži.
„Život s mou sestrou není žádné peříčko, zvlášt v tomhle vyhnanství.“
„Jako kdybych to nevěděl!“ Když žila Bellina sestra ještě u nich, měl s ní jednu hádku za druhou, takže si stejně jako všichni ostatní oddechla, když se uvolila stát se milenkou Canea.
„Sám přece víš, jak za tu řádku let, co tu Cane velí mužům, nesmírně tenhle rkaj zvelebil,“ pokračovala Bella.
„Jestlipak prozkoumal celé území tady na západě?“
„Myslím, že ne.“ Edward se pokusil podívat se na nohu svého koně.
„Tak poslyš, ty, Edwarde McAnthony!“ ořkikla ho Bella ostře, neboť si jeho pohyb vyložila naprosto správně.
„Rozhodně tvůj kůň není v takové kondici, aby jsi ho hnal tady po lesích.“
„Ale, ale, Bello, já netušil, že ti na mém koni tolik záleží,“ divil se Edward, kterému její rázný protest docela zalichotil. Dívka mu věnovala pohled plný natolik upřímného zájmu, že mu z toho úsměv rázem pohasl. Potom ho lehce dovádivě postrčila ke dveřím, skoro jako by tu důvěrnost chtěla skrýt za škádlení.
„Radši vypadni. Seber toho svého chudáčka, opuštěného koníčka, a opatrně si s ním dojdi na louku na pastvu. Copak neslyšíš, jak tě volá?“ Protáhla se vedle něho ze dveří ven a teprve když přeběhla mýtinu, něco si uvědomil.
„Bello?“
„Ano.“ Bleskově zmizela.
„U všech -“ žasl Edward.
„Proč jsi mi to neprozradil?“ obořil se rozverně na svého koně.
Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Láska ze starých časů - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!