Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 12. kapitola

01.12.2011 (20:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3009×

Bella

Když jsem se probudila, uvědomila jsem si hned několik věcí. Jsem doma a kolem pasu mě objímá Jacob, můj vlkodlačí přítel. Další věc, kterou jsem si uvědomila, bylo, že venku svítí slunce. Nebylo to nic neobvyklého, ale dnes mě to překvapilo. Paprsky, které mě hřály na zádech, dodávaly této chvíli dokonalost. Třetí věc, která mě vytrhla z překrásné přítomnosti, byla, že mě někdo pozoruje. Neotáčela jsem se, ale bylo mi jasné, že se na mě někdo dívá. Mrazivý pocit, který mi přeběhl po zádech, dokazoval, že se nemýlím. Pomalu jsem otočila hlavu a střetla se se zoufalým pohledem zvířete, které stálo pár metrů od okna. Bylo mi jasné, že je to Paul. Dívala jsem se do jeho černých očí a viděla v nich lásku a bolest. Omotala jsem kolem sebe přikrývku a sedla si.

„Paule,“ zašeptala jsem tiše a zvíře se na mě překvapeně podívalo. Z jeho levého oka ukápla velká slza a dopadla na trávu, kde se vsákla do země. Slyšela jsem jeho nešťastné kňučení a cítila jeho bolest, ale nemohla jsem nic udělat. Zvíře se otočilo a rychle běželo pryč. Zvedla jsem se a přeběhla k oknu, ale než jsem stihla cokoliv udělat, zvíře zmizelo v lese. Shodila jsem se sebe modrou deku a rychle se oblékla. Nezdržovala jsem se s česáním, jen jsem si vyčistila zuby a vyběhla z domu. Pospíchala jsem k lesu, ale připadalo mi, jako by se mi naschvál vzdaloval. Dělala jsem dlouhé rychlé kroky, ale pořád mi připadalo, jak bych stála na místě. Rozeběhla jsem se a během několika chvil se má chodidla dotýkala spadaných listů a větví. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikde jsem ho neviděla.

Vzpomínala jsem na jakýkoliv rozhovor s ním, jestli se někdy nezmínil o nějakém místě, kam rád chodí. Přehrávala jsem si naše rozhovory tak dlouho, dokud jsem si nevzpomněla. Stará bouda u útesů. Rychle jsem vystartovala a šla k onomu místu. Byla jsem několik metrů od boudy, když jsem ho uviděla. Ležel na zemi a tělo se mu třáslo pod náporem vzlyků a zoufalství. Byl tak zabraný svými myšlenkami, že si mě nevšiml. Došla jsem potichu k němu, klekla si a pohladila ho po srsti na zádech. Překvapeně se na mě otočil, a když mě uviděl, šokovaně se zvedl.

„Paule, prosím, vyslechni mě,“ zašeptala jsem a podívala se do jeho černých očí. Pomalu couval, ale když jsem k němu natáhla ruku, zastavil se. Váhal, ale po několika okamžicích ke mně přišel a ruku mi olízl. Zasmála jsem se a pohladila ho po hlavě.

„Jako vlk si roztomilý, ale mám tě radši jako člověka,“ povzdychla jsem si a dívala se, jak pospíchá za boudu. Slyšela jsem tiché zakňučení a zanedlouho si ke mně sedal Paul v roztrhaných džínech a modrém triku.

„Proč si tady? Myslel jsem, že jsi s Jakem,“ zašeptal a podíval se mi do očí. Nesnesla jsem ten pohled. Jeho oči byly plné zoufalství a lásky.

„Musíme si promluvit,“ řekla jsem a podívala se na rozbouřené moře. Vlny se praly a bily o moc, ale ani jedna z nich nevyhrála. Skály byly mokré a její ostré hrany mě děsily. Cítila jsem, jak se lehce třesu, ale musela jsem to vydržet.

„Tak povídej. Já už jsem ti všechno řekl,“ odpověděl mi a já si povzdychla.

„Paule, já vím, že se trápíš, ale já miluju Jacoba. Otiskl se do mě a tohle kouzlo nejde zvrátit. Jsi náš dobrý přítel a nechceme o tebe přijít,“ pověděla jsem mu a cítila, jak ztuhl. Seděla jsem na vlhké zemi a čekala, co udělá.

„Takže to co jsem pro tebe udělal, nic nezměnilo? Bello, kvůli tobě jsem zachránil svého úhlavního nepřítele!“ zakřičel a zvedl se. Viděla jsem, jak se lehce třese, ale zatím to nebylo nebezpečné.

„Mělo ti dojít, že to nic nezmění. Vždyť si nás dva vídal každý den! Díval ses na to, jak se objímáme a jak si šeptáme slůvka lásky. Otisk nejde zvrátit,“ zakřičela jsem také a viděla bolest v jeho očích.

„Jenže to není ten pravý otisk, který má Emily a Sam, nebo kdokoliv jiný. Sam by nikdy nedovolil, aby Emily odešla. Když už by to musela udělat, odešel by s ní,“ zašeptal a já se na něj překvapeně podívala. Nikdy by nedovolil, aby odešla, a když už by to musela udělat, odešel by s ní. Jeho slova se mi přehrávala v hlavě a já věděla, že má pravdu. Kdyby Emily udělala to, co jsem provedla já, Sam by jí pomohl. Nenechal by ji odejít, a opustit tak rodinu. Kdyby kmen rozhodl, že je vyřazena z kmene, šel by s ní. Nedovolil by, aby se rozdělili.

„Proč mi to říkáš? Jenom mě tím víc trápíš,“ obvinila jsem ho a z oka mi ukápla slza. Přešel ke mně blíž, ale já raději couvla.

„Protože tě miluju a chci, aby si Jacoba viděla takového, jaký opravdu je. Trápil se, když jsi odešla, ale nic s tím neudělal. Chodil jako tělo bez duše, ale nepomohl ti. Kdybych byl na jeho místě já, nikdy by se to nestalo,“ řekl mi a já popotáhla nosem. Slzy mi tekly po tvářích a celkově jsem se třásla. Vidět Jacoba v pravém světle? Věděla jsem, že je dokonalý a miluje mě. Nic víc jsem nepotřebovala vědět.

„Asi nebyl dobrý nápad za tebou chodit. Miluju Jacoba a nikdy bych ho neopustila!“ zakřičela jsem na něj a otočila se. Udělala jsem tři kroky, ale pak mě jeho pevné ruce chytily kolem pasu a přitáhly si mě k sobě. Otočil si mě v náruči a pevně mě objal. Mlela jsem se v jeho objetí, ale odmítal mě pustit. Šlapala jsem mu po nohou, ale pořád mě pevně držel.

Po chvíli jsem toho nechala, protože to bylo beznadějné. Stála jsem a nechala se od něj objímat. Jeho horké pevné tělo jsem cítila na tom svém a na místech, kde se naše kůže dotýkala, jsem cítila zvláštní teplo. Zavřela jsem oči a nadechla se jeho vůně. Nevoněl jako Jacob. Byla to docela jiná vůně, ale byla stejně dokonalá. Skořice, les a jehličí. Zhluboka jsem se nadechla a pod víčky se mi objevily zvláštní obrazce. Nevěděla jsem, co se to děje, ale jednu svoji ruku jsem mu položila na krk a druhou ho objala kolem pasu. Cítila jsem, jak se zhluboka nadechl a pohladil mě po vlasech. Rukou, kterou jsem ho hladila na krku, jsem zajela do jeho černých vlasů a jemně je počechrala. Jeho chvění způsobilo, že se mi rozklepala kolena. Jeho tělo se ode mě odvrátilo a on se na mě podíval očima plnýma štěstí a lásky.

„Kdyby ti na mně nezáleželo, nešla by si za mnou,“ zašeptal a můj obličej vzal do svých teplých rukou. Začal se ke mně sklánět a já věděla, že to nejde. Nemůžu mu dovolit, aby mě políbil. Mohl by si to vynaložit jinak a já bych ho trápila ještě víc. Než jsem stihla cokoliv udělat, jeho jemné rty se dotkly těch mých. Cítila jsem, jak se jeho ruce zapletly do mých vlasů a jeho rty jemně ochutnávaly ty moje. Měla jsem v plánu ho dostrčit, ale když mě políbil, všechna moje zloba a odhodlání se proměnilo v prach. Cítila jsem zvláštní pocit, který naplňoval celé mé tělo. Když se ode mě odtáhl, podívala jsem se mu do očí.

„Bello,“ zašeptal někdo blízko nás a já se otočila. Setkala jsem se s Jacobovým zlomeným pohledem a zalapala po dechu.

Jacob

Ležel jsem v posteli a nechal na svou hruď dopadat příjemně teplé sluneční paprsky. Rukou jsem zašmátral na druhé straně postele, ale Bella tam nebyla. Podíval jsem se po pokoji, ale moje láska nikde nebyla. Okno bylo otevřené a na podlaze byla pohozená přikrývka. Zmateně jsem se rozhlížel kolem, ale nikde jsem ji neviděl. Zvedl jsem se z postele, navlékl na sebe boxerky a šel se podívat do kuchyně. Prošel jsem celý byt, ale nikde nebyla. Natáhla jsem na sebe první oblečení, které mi padlo pod ruku, a vyběhl jsem ven. Cítil jsem ve vzduchu její dokonalou vůni a nechal se jí vést. Stará bouda u útesů? Co by tu dělala? Čím jsem byl blíž, tím zřetelněji jsem slyšel rozhovor mezi Paulem a Bellou. Slyšel jsem toho málo, ale domyslel jsem si, o čem se baví. Schoval jsem se za boudu a modlil se, aby si mě nevšimli. Všude bylo ticho, takže jsem vykoukl a zalapal po dechu. Paul líbal moji Bellu. Podíval jsem se do její tváře a vypadalo to, že se jí to líbí.

„Bello,“ zašeptal jsem a jmenovaná se na mě překvapeně podívala. Kmitala pohledem ze mě na Paula a lehce se třásla.

„Jacobe, ona za to nemůže. To já ji políbil,“ řekl Paul a podíval se na zem. Mé tělo se lehce třáslo a já pohledem probodával Bellu.

„Jacobe, nic to nebylo. Já miluju tebe, nikdy bych tě neopustila,“ zašeptala a přešla ke mně. Chtěla mě obejmout, ale já jsem uhnul. Její smutný pohled a slzy mě ničily, ale musel jsem to strávit. Zavrčel jsem a podíval se na Paula. Usmíval se a s láskou hleděl na Bellu. Rozeběhl jsem se k němu a během skoku se proměnil. Než jsem se nadál, stál přede mnou šedý vlk. Vrčeli jsme na sebe, chodili kolem sebe, ale ani jeden z nás se k ničemu neměl.

„Nechte toho,“ řekla Bella vyděšeným hlasem a já se na ni podíval. Mého chvilkového rozptýlení Paul využil a rozeběhl se mým směrem. Než se ke mně dostal, tak se před mé tělo postavila Bella a já vyděšeně pozoroval, jak na ni Paul útočí.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 12. kapitola: