Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 28. kapitola

17.02.2012 (21:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2193×

Bella

Zůstali jsme u táty přes noc a ráno se vydali do La Push. Nikdo nevěděl, že jsme se vrátili, takže to bude překvapení. Nakojila jsem Charlieho, oblékla ho a šla se připravit. Když jsem byla hotová, Jacob vzal malého do auta a já šla hned za nimi. Nastoupila jsem a zmocnil se mě zvláštní pocit. Uvidím Paula. Po tom všem, co jsem mu provedla, mu pohlédnu do očí a budu muset čelit všemu, co jsem provedla. Jacob vycítil můj neklid a pevně stiskl mou dlaň v té své. Usmál se a trochu zpomalil.

„Neboj, všechno bude v pořádku,“ uklidňoval mě a můj srdeční puls se trochu uklidnil. Podívala jsem se z okýnka a zhluboka se nadechla. Pokud mě alespoň trochu miloval, musel mě chápat. Byla jsem těhotná a otec dítěte byl v takové životní situaci, že mě potřeboval. Ostatně i já jsem potřebovala oporu a někoho, kdo mi dokonale rozumí. Byla jsem zmatená a vyděšená. Ze zadního sedadla se ozval pláč a já se starostlivě otočila na svého syna. Díval se na mě, ručičku měl v pusince a kopal nožičkou. Usmála jsem se a pohladila ho po bříšku. Zvědavě hleděl na mou ruku, a když jsem ji chtěla stáhnout, dotkl se mě a nedovolil mi tak vrátit se zpátky na své místo. Hrál si s mou rukou a detailně si ji prohlížel. Podívala jsem se na cestu a se zděšením pozorovala blížící se La Push. Dobře, Bello. Je to jenom Paul, ten ti neublíží, uklidňovala jsem se a musela se sama sobě zasmát. Když jsem se znovu podívala na malého, skoro spinkal. Utřela jsem si poslintanou ručičku a připravovala se na to, co se stane.

Stála jsem před dveřmi, v rukou držela Charlieho a Jacob klepal. Zhluboka jsem se nadechla a poslouchala kroky, které se blížily k nám. Když se dveře otevřely, nahodila jsem úsměv a podívala se do překvapených očí Emily. Stála jako solný sloup a hleděla na nás. Když se konečně vzpamatovala, usmála se a po tváři jí stekla slza. Okamžitě se pověsila Jacobovi na krk a vítala ho. Měla v plánu mě přivítat stejně bouřlivě, ale když si všimla mého syna, dolní čelist jí spadla na zem.

„Můj bože,“ řekla a přešla k nám blíž. Okouzleně pozorovala mé dítě a po tváři jí stekla slza. Když zvedla hlavu, viděla jsem v jejích očích pýchu a radost.

„Vítejte doma,“ zašeptala a pozvala nás dál.

Se Samem a Emily jsme zůstali několik hodin. Povídali jsme si a vyměňovali si zážitky, které jsme prožili. V La Push se nic zásadního nestalo, takže jsme většinou vyprávěli jen my. Oba seděli, poslouchali nás a ani nedutali.

„Jak se má Paul?“ zeptala jsem se a Emily uhnula pohledem. Podívala se na svého manžela a ten jen nepatrně kývl. Když se na mě Emily znovu podívala, netvářila se šťastně.

„Když jste odjeli, stala se tu nehoda. Jedna mladá dívka jela po silnici a srazila vlka, který stál ve tmě. Mysleli jsme, že to Paul nepřežije, ale bojoval. Po několika měsících ho konečně propustili z nemocnice a vrátil se domů,“ pověděla mi a já zalapala po dechu. Paul měl nehodu? Málem zemřel?

„Kde je teď? Musím s ním mluvit,“ vydechla jsem a zvedla se. Jacob na mě hleděl chápavým pohledem, ale Emily vyděšeně vyskočila na nohy a chtěla mi zabránit v tom, abych za ním šla.

„Není to dobrý nápad,“ křikla, ale já už byla pryč. Vyběhla jsem z domu a pospíchala k jeho domu. Nevnímala jsem zimu a tmu, prostě jsem běžela a toužila se přesvědčit, že je v pořádku. Když jsem dorazila k jeho domu, všude bylo zhasnuto. Zklamaně jsem si povzdechla a vzpomněla si na útesy. Pomalu jsem přešla k lesu a dál kráčela k útesům. Už z dálky jsem viděla siluetu osoby, která seděla na zemi. Usmála jsem se a přidala do kroku. Byla jsem pár kroků od něj, když pod mou nohou praskla větvička. Paul se s úsměvem na tváři otočil, a když mě spatřil, zalapal po dechu. Rychle se postavil a hleděl na mě v němém úžasu.

„Bello,“ zašeptal a dál na mě hleděl. Udělala jsem pár kroků k němu a usmála se. Natáhla jsem k němu ruku a pohladila ho po tváři.

„Omlouvám se. Nestihla jsem ti to říct tenkrát, tak ti to říkám teď. Odpusť mi,“ zašeptala jsem a on se lehce usmál. Sklonil se ke mně a pevně mě objal. Zasmála jsem se a byla šťastná, že ho mám zpátky. Svého vlkodlačího kamaráda.

„Kde máš prcka?“ zeptal se a podíval se na mé ploché bříško. Usmála jsem se a prohrábla si vlasy.

„Je u Emily. Máme kluka, Charlieho,“ prozradila jsem a jemu se rozzářily oči.

„Páni, Bells. Moc vám gratuluju. Já věděl, že to zvládneš,“ řekl a pohladil mě po tváři.

„Slyšela jsem o té nehodě, moc mě to mrzí. Kdybych to věděla, přijela bych,“ zašeptala jsem a on se usmál.

„Každý den děkuji bohu, že se ta nehoda stala. Otiskl jsem se,“ zašeptal a já zalapala po dechu. U srdce jsem ucítila zvláštně hřejivý pocit. Byl stejně šťastný jako já.

„Tak to ti moc přeju,“ zašeptala jsem a objala ho.

„Paule,“ uslyšela jsem z lesa a otočila se za tím hlasem. U stromu stála drobná blondýnka a překvapeně na nás hleděla. Když mě uviděla, zalapala po dechu a zmateně hleděla na Paula.

„Miláčku, tohle je Bella, má kamarádka,“ představil mě a já k ní natáhla ruku. Pomalu ke mně přešla a svou dlaní sevřela tu mou. Mile jsem se usmála a ona mi úsměv stydlivě oplatila.

„Já jsem Coleen,“ odpověděla. Když jsem pustila její ruku, okamžitě ji zachytil Paul a zamilovaně se na ni usmál. Nechtěla jsem rušit, takže jsem se decentně vypařila a nechala je o samotě. Byla jsem spokojená. Porodila jsem nádherného chlapečka, budu si brát muže svých snů a můj bývalý přítel je šťastný. Domů jsem se vracela s úsměvem na tváři.

Jacob

Než jsem se nadál, byli jsme tři. Ani jsem si pořádně neužil, jak se Bella zakulacuje, a už jsem v rukou svíral svého syna. Byl jsem s ní u porodu a dost dobře jsem nechápal, jak to mohla zvládnout. Viděl jsem na ní, jak moc trpí, a toužil jsem jí to trochu usnadnit. Pevně jsem ji držel, otíral zpocené čelo a přál si, aby ji to nebolelo. Když se porodním sálem rozkřičel můj syn, plakal jsem. Děsil jsem se toho, že mu nebudu dobrým otcem a nedokážu se o něj postarat, ale bál jsem se zbytečně.

Když mi ho sestra vložila do náruče, přesně jsem věděl, co dělat. Držel jsem jeho malou hlavičku a hleděl do očí jeho matky. Plakal a pusinku měl otevřenou do tvaru písmene o, ale na kráse mu to neubíralo. Na hlavičce mu rašily černé vlásky a už teď jsem věděl, že bude taky trochu po mně. Krásu zdědí po matce, ale sílu a odvahu po mně.

Už jsem nebyl vlk, ale toužil jsem, aby se jím Charlie stal. Ten pocit, když se lidské tělo mění v to vlkodlačí, je nepopsatelný. Moc mi to chybělo, ale za nic bych už neměnil. Byl jsem se svou láskou, v rukou svíral své dítě a plánoval jsem svatbu.

Seděl jsem u Emily a Sama a usmíval se. Připadalo mi, jako bychom nikdy neodjeli. Všechno bylo při starém, dokonce i Samův humor byl stejný. Charlie ležel v mé náruči a zmateně hleděl kolem sebe. Malinkou ručičkou mě bouchal do hrudi a dožadoval se tak mojí pozornosti. Sklonil jsem se k jeho voňavému čelíčku a věnoval mu polibek plný lásky a radosti.

„Vypadáte tak kouzelně,“ vydechla Leah, která se objevila ve dveřích. Podíval jsem se na ni a usmál se. Emily se natáhla pro malého a já jí ho vložil do náruče. Rychle jsem se zvedl a sevřel svou kamarádku v náruči. Slyšel jsem, jak se zasmála, a po několika okamžicích mě pustila.

„To je dost, že ses vrátil,“ řekla a posadila se. Zakroutil jsem hlavou a svalil se na pohovku vedle ní.

„Kde máš ženušku? Neříkej mi, že s tebou nepřijela,“ ptala se zmateně a rozhlížela se po místnosti. Když se opět otočila na mě, dveře se otevřely a dovnitř vkročila Bella. Pousmál jsem se a ukázal na ni. Leah se podívala, kam ukazuji, a se šťastným vypísknutím vyskočila na nohy a běžela ke své kamarádce. Pevně ji sevřela a já viděl, jak Belle po tváři stekla slza.

„Tohle už mi nikdy nedělej, měla jsem o tebe strach,“ zašeptala a Leah a pustila moji snoubenku. Chytila ji za ruce a všimla si prstenu, který nosila na levém prsteníčku. Nahlas vydechla a spokojeně se na mě podívala.

„Tak si jí ho nakonec dal,“ vydechla a spokojeně se usmála. Bella přešla k Emily, pohladila Charlieho po tvářičce a nakonec si sedla vedle mě. Hlavu si položila na mou hruď a rukou sevřela moji dlaň. Spokojeně jsem se usmál a políbil ji do jejích voňavých vlasů.

Zbytek večera jsme se bavili o neutrálních věcech. Každý něco povídal a někdy jsme se překřikovali, takže se Bella zvedla, vzala si našeho syna do náruče a mrkla na mě. Okamžitě jsem byl na nohou a následoval ji. Pozoroval jsem její zadeček a cítil jsem, jak mě polilo horko. Když jsme dorazili k pokoji, ke kterému nás nasměrovala Emily, vešli jsme dovnitř a já za sebou zavřel dveře. Pozoroval jsem svoji snoubenku a spokojeně se usmál. Pozoroval jsem ji, jak si rozepíná košili a bere si Charlieho do náruče. Okamžitě se přisál na její bradavku a já okouzleně hleděl na dvě nejdůležitější osoby v mém životě.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 28. kapitola :