Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 3. kapitola

26.10.2011 (19:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3598×

Pohledem jsem těkala mezi tátou a nahým Jacobem. Tátova tvář byla rudá vzteky a já jsem se začala obávat toho nejhoršího. Puška, kterou nosil na lov, byla položená na chodbě, jen několik kroků od mého pokoje. Přešla jsem k tátovi a chtěla mu to nějak vysvětlit, ale Jacob mě předběhl.

„Charlie, já se moc omlouvám. Netušil jsem, že tu ještě budeš. Mluvil jsi o rybách, tak jsem myslel, že někam půjdeš. Asi by tě zajímalo, proč jsem nahý,“ řekl a můj táta nepatrně kývnul hlavou, „Bella po mně hodila jogurt a moje oblečení je špinavé, tak jsem si ho svlékl,“ pověděl mu a se sklopenou hlavou čekal na jeho reakci. Táta se podíval nejdřív na mě, potom na něj a nakonec se usmál. Oddychla jsem si. Když se na jeho tváři objeví úsměv, je vyhráno.

„Děti, myslím, že si s vámi budeme muset promluvit,“ řekl táta a já se zarazila nad tím množným číslem. Zmateně jsem se na něj podívala a on se otočil k odchodu. Než stihl zavřít dveře, řekl, že jde zavolat Billymu. Věnovala jsem jeden pohled svému příteli a vyprskla smíchy. Tvářil se tak nevinně a ublíženě, že jsem to nevydržela a musela se smát. Jacob se uraženě zvedl a začal se oblékat. Když měl nasazené kalhoty, snažil se nacpat do trika, které bylo hozené na posteli, ale nedařilo se mu to. Mou osobu zavalil další záchvat smíchu, protože triko, do kterého se nemohl obléknout, bylo moje. Když to zjistil, naštvaně ho po mně hodil a sehnul se pro to svoje. Uklidnila jsem se a přešla k němu. Pohladila jsem ho po zádech a rty ho jemně kousla na odhalené rameno. Potichu vzdychl a triko pustil na zem. Otočil se ke mně a začal mě líbat. Vytáhl si mě k sobě a já jsem mu omotala nohy kolem pasu. Jeho polibky začínaly být vášnivé a vzrušené. Jasně jsem cítila jeho chloubu, jak se probouzí k životu. Jedna jeho silná ruka se dotkla mého prsa a já věděla, že když to neutnu teď, tak už nikdy. Pustila jsem ho a věnovala mu poslední polibek. On si jen zklamaně povzdychl a oblékl si zbytek svého oblečení. Dole zazvonil zvonek a já jsem přesně věděla, kdo to je. Billy, Jacobův otec. To zas bude přednáška o slušném chování. Otevřela jsem dveře a sešla ze schodů.

„Ahoj, Bello. Asi bychom si měli promluvit,“ řekl Billy a prošel kolem mě. Zakroutila jsem očima a šla si sednout na pohovku. Jake přišel za pár okamžiků, nejspíš musel zahnat to viditelné vzrušení, které jsem mu způsobila.

„Takže, děti. Věděli jsme, že to jednou přijde, a proto máme menší návrh,“ začal mluvit táta a Billy přikyvoval. Zmateně jsem se na ně dívala a čekala, s čím přijdou.

„Já bydlím s Jacobem sám a ten malý domek, ve kterém jsme, je dost velký pro dva. Již před několika týdny jsme o tom spolu s Charliem mluvili a došli jsme k závěru, že vám bude lépe bez rodičovských přednášek a kontrolování. Proto jsme se rozhodli, že spolu budete v La Push a já se přestěhuju sem, k Charliemu,“ dopověděl Billy a já na ně koukala s otevřenou pusou. Bydlet spolu? My dva? Vždyť je nám teprve osmnáct a ještě studujeme.

„Vy nás spolu necháte bydlet úplně bez dozoru?“ Jacobův hlas byl překvapený, ale plný naděje a radosti. Chytl mě za ruku a čekal na odpověď.

„Jestli si zapomněl, tak hned vedle bydlí Sam s Emily, takže kdyby se tam něco dělo, ihned přijedeme,“ řekl spokojený Charlie a plácl si s Billym pravačkou. Vyskočila jsem ze sedačky a oba je políbila na tvář. Měla jsem toho nejhodnějšího tátu a strejdu, jak jsem mu s oblibou říkala. Skákala jsem radostí a po chvíli se ke mně přidal i Jacob. Objímali jsme se, líbali jsme se a radost, která nás oba spalovala, jsme dávali najevo výkřiky radosti a štěstí.

Během týdne jsme se nastěhovali do domku v La Push. Potřeboval trochu poklidit, vymalovat pokoje, umýt okna a přestěhovat nábytek, ale po všech úpravách to bylo dokonalé bydlení pro mladý pár, jako jsem byla já a Jacob. Než jsem se nadála, byla tu první noc v novém domě. Byla jsem vděčná za to, že je pátek a my si můžeme užívat, jak jen hrdlo ráčí.

„Miláčku, jsem tady,“ zařičel do domu Jacob a já slyšela, jak se zouvá. Upravila jsem si spodní prádlo, které jsem měla na sobě, a zaujala pozici roztomilé dívenky. Když můj přítel přišel do pokoje a uviděl mě, zalapal po dechu. Shodil ze sebe všechno své oblečení a to samé udělal i s mým. Prožili jsme první spolčenou noc v novém domově.

Když jsem se ráno probudila, Jacob ještě spal. Opatrně jsem se zvedla a šla se umýt. Horká sprcha mě nakopla a dodala mi vyčerpanou energii. Vyčistila jsem si zuby, oblékla jsem se a pospíchala jsem do kuchyně. Měla jsem takový hlad, že jsem se neobtěžovala s mazáním sýry na rohlík a jen jsem ho přikusovala. Když jsem dojedla, šla jsem zkontrolovat svého přítele. Pořád spal a usmíval se. Asi se mu zdálo o mně, pomyslela jsem si s úsměvem na tváři. Ani po dalších dvaceti minutách se neprobudil a já jsem se rozhodla, že půjdu na procházku. Zdejší lesy jsou bezpečné, velké a dodají mi sílu a energii. Oblékla jsem se do tepláků, roláku a bundy. Na nohy jsem obula tenisky a vydala se na cestu. Vcházela jsem do zeleného a voňavého lesa. Všude kolem mě byly jen stromy, listí a božský klid. Šla jsem několik minut, až jsme narazila na spadlý strom, který vypadal jako lavička. Posadila jsem se a užívala si to dokonalé ticho a klid. Zrovna jsem přemýšlela nad mojí a Jacobovou budoucností, když jsem uslyšela prasknutí větve. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikoho jsem neviděla. Nechala jsem to být a dál přemýšlela o svém životě.

„Jarede, nech toho. Vážně nevím, proč mi to říkáš,“ slyšela jsem hluboký mužský hlas. Patřil Paulovi, jednomu kamarádovi mého přítele. Druhý hlas, který se ozval hned po tom prvním, patřil Jaredovi. Bavili se mezi sebou, ale půlka jejich rozhovoru mi unikla, protože byli docela daleko a mluvili potichu. Podle jejich gest a cenění zubů jsme si byla jistá, že se hádají. Jared bouchnul Paula přes rameno a Paul se začal třást. Třásl se tak moc, že jsem obrys jeho těla viděla rozmazaně. Vyděšeně jsem se dívala na tu scénu přede mnou a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Paul se připravil ke skoku a odrazil se od země. Během toho výpadu se hodně třásl a vybuchl. Jiné slovo pro ten jev, který jsem viděla, jsem nenašla. Během skoku se z něj stal vlk a dopadl na všechny čtyři. Jared nebyl vůbec vyděšený, protože z něj byl také vlkodlak. Vrčeli, cvakali zuby a skákali na sebe. Bylo mi jasné, proč na sebe útočí z boku. Chtěli si ublížit.

Prokousnout tomu druhému krční tepnu a zabít ho. Netušila jsem, kvůli čemu se hádali, ale muselo to být něco zlého, když se kvůli tomu chtěli zabít. Šedivý vlk skočil na záda tmavě hnědému a tím ho položil na břicho. Měl dokonalý přístup k jeho tepně, ale najednou od něj odskočil a couvl několik kroků od druhého vlka. Během pár okamžiků se u nich zjevil černý vlk a vrčel na šedého vlka. Věděla jsem, že je to nemožné, ale měla jsem pocit, jako by komunikovali myšlenkami. Výrazy ve zvířecích tvářích se měnily každou vteřinou a šedý vlk ustupoval dál a dál, až utekl. Černý vlk chtěl běžet za ním, ale tmavě hnědý vlk mu nejspíš něco řekl v myšlenkách, protože obě zvířata otočila hlavu mým směrem. Vyděšeně jsem se zajíkla a začala utíkat. Do hlavy mě píchaly větvičky, ale nevnímala jsem bolest a utíkala jsem, seč mi síly stačily. Slyšela jsem za sebou funění a kňučení, ale běžela jsem dál. Zrovna jsem se otáčela, když mě do hlavy něco uhodilo a já jsem spadla na zem. Vše kolem mě se začalo točit a já se nechala stáhnout do sladkého bezvědomí.

Viděla jsem Jacoba, maminku, tátu a Billyho. Byla jsem malá a všichni čtyři jsme se vydali na procházku. Chodili jsme kolem řeky, lesa a nedalekého jezera. Běhala jsem společně s Jacobem kolem našich rodičů a pletli se jim pod nohy. Maminka živě konverzovala s Billym o znečištění zdejší řeky a táta si pískal veselou písničku.

Když jsem začala přicházet k sobě, cítila jsem, že mě někdo nese. Kolébavý pohyb mi nedělal moc dobře, ale když jsem si vzpomněla, co jsem viděla, na nevolnost jsem zapomněla.

„Proč tam byla? Mají snad s Jacobem nějaké problémy? Doufám, že se co nejdřív probudí,“ říkal mužský hlas, který jsem neznala.

„Neboj, probudí se. Možná se šla jen projít,“ řekl ženský hlas, který jsem ihned poznala. Emily, má nová sousedka. Byla to velice milá žena, ale tvář jí hyzdila velká jizva.

„Jacob nás zabije, až mu ji takhle přivedeme,“ pověděl poslední hlas. Ten nejdůležitější. Hlas Billyho Blacka.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 3. kapitola: