Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 8. kapitola

12.11.2011 (21:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3227×

Jacob

Ten den byl nejdelší ze všech, které jsem kdy prožil. Pět hodin, které jsem vydržel ve škole, byly vážně hrozné. Brečel jsem každou přestávku a hodiny přemýšlel nad tím, že jsem zažil smrt. Srdce jsem necítil a bolest, která naplňovala moje tělo, byla nesnesitelná. Jared se mě snažil uklidnit, ale když jsem na něj zavrčel, nechal toho. Nemohl jsem uvěřit tomu, že to udělala. Postavila se na stranu pijavic. Co ji donutilo? Možná ji vydírali Cullenovi a nakonec se jim to povedlo. Nebo si prostě jen něco vymysleli a moje láska tomu uvěřila. Vždy chtěla někomu pomáhat a kdykoliv se někomu něco stalo, okamžitě to udělala. Třeba si jedna z těch zrůd zlomila nehet a potřebovala se někomu svěřit.

„Jacobe, pojď už,“ řekl mi Jared a já se konečně probral. Zazvonilo a škola skončila. Vstal jsem, vzal si své věci a pomalu šel ven. Přišel jsem o smysl života. Opustila mě.

„Jaku, co se stalo.“ Třásl se mnou táta a já si až teď uvědomil, že už jsem doma. Nevěděl jsem jak, ale stál jsem u domu, ve kterém jsem bydlel s Bellou. Ach, jak bolelo si to jméno jen myslet.

„Je pryč. Dala se na stranu pijavic,“ zašeptal jsem a slyšel několik zavrčení a zalapání po dechu. Smečka stála za mým otcem a překvapeně na mě hleděla.

„To není možné,“ zašeptala Emily a já jen zklamaně kývl hlavou.

„Doufám, že jsi ji seznámil se situací, která teď nastala. Už tu není vítaná,“ řekl mi Sam a mě z oka ukápla další slza. Někdo mě objal kolem ramen a já se podíval, kdo to je. Leah. Dívala se na mě se smutkem v očích a hladila mě po ruce.

„Věděl jsem, že to udělá. Je moc měkká na to, aby byla součástí kmene,“ zasmál se Paul a já se na něj rozzuřeně podíval. Začal jsem se třást a cítil to známě šimrání na zádech. Během několika vteřin se ze mě stal vlk a skočil jsem na Paula.

Bella

Ležela jsem se na posteli a poslouchala klavírní skladbu, která se linula z obýváku. Zvedla jsem se a sešla dolů, abych se podívala, kdo tak krásně hraje. Edward seděl na stoličce a jeho prsty se rychle pohybovaly po klapkách. Z klaviatury se linula nekonečně krásná hudba, která naplňovala celý dům a hladila na duši. Sedla jsem si na pohovku se zavřenýma očima poslouchala ty dokonalé tóny. Před očima se mi přehrál celý můj vztah s Jacobem. Milovala jsem ho tak moc, že jen myšlenka na to, že už nikdy nebudu s ním, mě mučila.

„Bello,“ zašeptal někdo vedle mě a já otevřela oči. Alice seděla na místě vedle mě a držela mě kolem ramen. Po tvářích mi tekly slzy a lehce jsem se třásla. Schoulila jsem se k Alici a nechala se od ní utěšovat. Nebyly jsme nějak velké kamarádky, ale teď jsem byla vděčná, že tu se mnou je. Držela mě v náruči a šeptala slova útěchy. Cítila jsem, jak se uklidňuju, když mi zazvonil telefon. Ani jsem nevěděla, že jsem si ho vzala. Musela jsem prohrabat skoro celou tašku, než jsem ho našla. Podívala jsem se, kdo mě shání, a svět se se mnou zatočil. Jacob. Rychle jsem zmáčkla zelené tlačítko a položila si telefon k uchu.

„Halo,“ řekla jsem potichu a děsila se toho, co mi řekne.

„Bello, tady Emily. Nikdo neví, že ti volám, takže budu muset za chvilku běžet. Prosím, vrať se. Jacob je na dně a dokonce napadl Paula. Rozmysli si dobře, co děláš, protože už to nepůjde vrátit,“ sypala ze sebe rychle a já nevěděla, co dělat. Když zůstanu tady, přijdu o rodinu. Když odejdu a vrátím se k vlkům, tak Cullenovi zemřou. Nemají čas a ani sílu na pomoc Anně a ještě k tomu hlídat okolí. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se zastavit ten vodopád slz, který mi tekl po tvářích.

„Emily, já se nemůžu vrátit. Kdybych to udělala, tak Cullenovi zemřou,“ zašeptala jsem a slyšela jí, jak vzlykla. Litovala jsem toho, ale už nebyla cesta zpátky.

„V tom případě sbohem,“ řekla tvrdým hlasem a zavěsila. Hodila jsem telefon na zem a vztekle kopla do pohovky. Zuřila jsem. Tak strašně moc jsem se v tuhle chvíli nenáviděla. Dala jsem přednost upírům před svou rodinou. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla překvapené pohledy všech přítomných.

„Promiňte,“ řekla jsem a stydlivě sklopila hlavu.

Jacob

Vrhl jsem se na Paula a skolil ho na zem. Pořád mi v hlavě zněla jeho slova. Nikdo nebude urážet moji Bellu, i když je teď pryč. Tlapou jsem ho uhodil do břicha a on bolestivě zaúpěl. Pocítil jsem radost z rychlého vítězství, ale ve chvíli, kdy jsem se nesoustředil, mě povalil pod sebe a nalehl na mě. Jeho těžké tělo se na mě tlačilo a já začal sípat. Nemohl jsem se pořádně nadechnout, a proto jsem svými drápy zaútočil na Paulovo břicho a on ode mě odskočil a překvapeně se na mě díval.

Nechte toho, okřikl nás v myšlenkách Sam a já se rychle postavil. Rozzuřeně na nás hleděl a potichu vrčel.

Vím, že jsi smutný, ale nemůžeš jen tak napadat členy smečky. Jestli se ti upíři pokusí na nás zaútočit, musíme být zdraví a připravení, dával mi rozkazy a já je chtě nechtě musel poslouchat.

On ale urážel Bellu, poslal jsem mu v myšlenkách na svou obhajobu.

Bella už tu ale není, pomyslel si a já bolestě zakňučel. Hodil jsem po něm pohled plný bolesti a zloby. Něco mi posílal v myšlenkách, ale já je ignoroval. Otočil jsem se a rozběhl se do lesa.

Bella

„Je tu jedna možnost, která by možná pomohla,“ řekl potichu Edward a já se na něj zvědavě podívala. Otočil ke mně hlavu a opatrně pokračoval.

„Její poloupíří geny odpočívají, takže nemůžou její tělo vyléčit. Kdybychom do jejího těla dostali trochu vlčí krve, tak by to probudilo její geny a ty by ji mohli zachránit,“ vysvětlil mi. Kdyby se do jejího těla trocha vlčí krve, možná by mohla žít.

„Jenže jak tu krev dostat? Jsem teď nepřítel, stejně jako vy,“ vzlykla jsem a podívala se na něj. Soucitně se na mě usmál a přešel ke své manželce. Ta ho objala kolem pasu a smutně se na něj usmála.

„Jsi nepřítel, ale jeden člen smečky k tobě chová jisté city a mohl by nám pomoct,“ zašeptal a já se ironicky zasmála.

„Jasně, přijdu za Jacobem a řeknu mu, aby mi dal trochu svojí krve, abych zachránila upíra,“ zasmála jsem se a zakroutila hlavou.

„Nemyslím Jacoba,“ pohlédl na mě a já zalapala po dechu.

Paul

Stál jsem uprostřed lesa a díval se kolem sebe. Všude byly jen stromy, kapradí a rosa. Mým nohám studená zem nevadila, takže jsem si mohl dovolit zapomenout boty. Vyběhl jsem z domu dřív, než jsem navštívil skříň, takže mé tělo zdobily jen roztrhané džíny a košile, která ani nebyla moje. Po tváři mi tekly slzy a hrudník se mi třásl pod náporem vzlyků, které se draly z mého hrdla. Jacob nebyl jediný, kdo trpěl. Již od prvního dne, kdy k nám Bella přijela, jsem se do ní zamiloval.

Pamatuji si na ten den, jako by to bylo včera. Její tělo zdobily fialové šatičky a ve vlasech měla fialku. Smála se a běhala po trávníku s Jacobem. Byli spolu tak šťastní, až mi to trhalo moje malé srdce. Někdy jsem se k nim přidával, ale většinou si mě přestali všímat, takže jsem to po nějaké době vzdal.

Když mi bylo nějakých patnáct, tak se spolu na chvilku přestali bavit a já se chopil příležitosti. Začal jsem s ní chodit ven a poslouchal, jak si stěžuje na Jacoba. Moje srdce pookřálo a já si začínal myslet, že by ke mně někdy mohla něco cítit, ale pak se dali s Jacobem dohromady, a já se stal tím, čím jsem teď. Beru holky jen jako povyražení a pořád myslím jen na jednu. Doufal jsem, že to mezi nimi nevyjde a já budu mít možnost s ní navázat nějaký vztah. Jednou se spolu hodně pohádali a já za ní chtěl jít, ale když jsem vstoupil do dveří, líbali se a po hádce nezbylo nic.

Miloval jsem ji tak moc, že jsem ji dnes urazil. Musel jsem to udělat, protože Jacob je idiot. Kdybych byl na jeho místě, tak bych ji nikdy nenechal odejít. Přešla na stranu těch zrůd, ale pro mě pořád byla součástí kmene. Kdybych byl jejím přítelem já, nikdy bych ji nenechal odejít samotnou. Jacob teď ze sebe dělal chudáka, ale může si za to sám. Kdyby ji nenechal odejít, všechno by bylo v pořádku. Představoval jsem si, jak mě hladí po tváři a dívá se na mě tím pohledem, který věnovala vždy jen jemu. Ten rozkošný úsměv a hnědé oči plné štěstí a lásky. Skoro jsem cítil, jak se mě dotýká. Její drobné ruce na mých vlasech, jak kloužou po tváři a zastavují se na mé hrudi. Její hubené prsty, které se věnují mým svalům. Nádherná vůně, která naplní mě tělo vždy, když se objeví blízko mě. Usmíval jsem se a dál si představoval svoji dokonalou Bellu, když jsem za sebou uslyšel prasknout větev. Rychle jsem se otočil a uviděl někoho, koho jsem tu opravdu nečekal.

„Bello,“ vydechl jsem a šel k ní. Natáhla ke mně ruce a nechala se ode mě obejmout. Nasál jsem její omamnou vůni a šťastně se usmál.

„Co tu děláš? Neměla bys tu být, ucítí tě,“ říkal jsem jí, ale ona jen zakroutila hlavou.

„Paule, vím, co ke mně cítíš. Připadám si hrozně, ale potřebovala bych od tebe laskavost,“ zašeptala a po tváři jí stekla slza.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 8. kapitola: