Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásku našel v blázinci 20

13.01.2010 (08:45) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1831×

20.

Smrtelný hřích! Ukrutná nevděčnost!

Tvou vinu stíhá zákon smrtí, kníže

Však ve své dobrotě ujal se tebe

A zákon stranou klada proměnil

To černé slovo smrt ve vyhnanství

Toť velká milost, již ty nevidíš.

To bylo naposledy, co jsem ji viděl. To bylo naposledy, co jsem ochutnal její rty.

Celou noc jsme se objímali a nechtěli odpoutat. Mlčky jsme si vyznávali lásku a její oči byly snad uplakané. Odteď znala mé jméno. Odteď znala všechnu pravdu o tom, co k ní cítím, ale za jakou cenu? Za cenu jejího života….

---

Sledoval jsem spící Alici a stále vzpomínal na Bell. Jsem od ní sotva pár hodin a připadá mi to jako věčnost. Tanya mlčky seděla vedle mě a mlčela. Mlčela jak rty, tak i myslí a moje vděčnost k ní ještě vzrostla. Měl jsem ji rád. Nikoliv jako ženu, jako někoho, koho bych mohl milovat, ale jako kamarádku… duši, která tu bude a pomůže mi.

Alicina mysl byla plná jemných zvuků. Tiché mumlání jejích rodičů, povídala si s nimi… byl to jen jeden z mnoha snů, kdy může dcera vidět-slyšet- své rodiče.

,Co hodláš udělat?‘ zeptala se mě Tanya. Zavrtěl jsem hlavou. Musím Alici odvést, odvést pryč. Musím ji dostat pryč od tohoto města. Od Bell… Jak ji, tak sebe.

,,Musíme odjet, nalákat lovce na falešnou stopu.‘‘ Tanya chápavě přikývla a podívala se na Alici v Rozáliině posteli.

,Půjdu s tebou,‘ prohlásila rozhodně.

,,Ne, Tanyo, tohle musím zvládnout sám, nemůžu do toho zatáhnout nikoho dalšího.‘‘ ,Edwarde, mě se nezbavíš jen tím, chci pomoct a do Denali se nevrátím.‘

,,Ale-‘‘ Položila mi prst na rty a zavrtěla hlavou.

,Nemáš na výběr.‘ Tanya sundala ruku z mých rtů a zase jsme se dívali na spící dívku. Proč mě víc vábí Bella než Alice? Ta krev, která koluje Alici v žilách… že by to byla la contante pro toho Jamese?

Rose tiše vplula do pokoje. Vtom mi něco došlo- lovec je zpátky v tomhle městě.

,,Edwarde, Esme potřebuje hasicí přístroj.‘‘

,,Je pod postelí, co se stalo?‘‘

,,Emmett vařil něco pro Alici, ale zapálil to, dávali totiž zápas Yankees, Esme to teď pomáhá hasit, ‘‘ zamumlala a bez problémů vytáhla tiše přístroj. Mlčky se pousmála a zmizela zpátky za dveřmi. Vstal jsem z pohovky v koutě místnosti a došel k Alici.

Vypadala jako dítě. Její bledé oči byly zavřené. Černé řasy se občas pohnuly, jako kdyby ze snu mrkala a po okrajích měla lehce levandulovou barvu. Tmavohnědé, no, téměř černé vlasy, střižené na krátko se jí lepily k bledému obličeji.Měla malé kulaté ouško. Přemýšlel jsem, o jak moc vyvinuté ho musí oproti ostatním mít, když je…slepá. Něco víc slyší určitě. Bude ho mít o dost jemnější…

Něco ze spánku zamumlala a já ji vytáhl deku ještě výš. Až k hraně čelisti. Trošku se zavrtěla a pousmála. Sedl jsem si na kraj postele a nechal myšlenky plout okolo mě, přese mě… Bylo jich už tolik, že nemělo smysl se na jednotlivé soustředit. James je zpátky ve městě. Půjde po její vůni, to je jisté. Má ji silnou, ale ne tolik jako Bella pro mě.

Něčí ruka se dotkla mého ramene.

,,Edwarde, už zmizel z okolí sanatoria, určitě to už našel, musíme vyrazit.‘‘ Tanya se smutně pokusila o úsměv a podávala mi hromádku oblečení.

,,Oblékni to na Alici, pak mi dej její oblečení, na moment vám tak dám čas.‘‘

Přikývl jsem. Naklonil jsem se zase ke spící dívce. ,,Alice, Alice, probuď se,‘‘ šeptal jsem a její mléčné oči se prudce otevřely.

,,Je tu,‘‘ vydechla a vyskočila z postele. Rychle jsem ji zachytil. Trošku se zapotácela, ale když udržela balanc, zarazila se.

Vtom Alice prudce zvedla ruce nahoru a čekala. ,,Edwarde, dělej, převlékni mě!‘‘ zasyčela a Tanye spadla brada.

,,To je vážně úchvatné! Jak?‘‘ vydechla upírka vedle mě a podávala mi béžové kalhoty a bílou košili. Ach ano, už si musím odvykat na ženy v sukních.

Alice se lehce zatřásla, když jsem se jí dotkl prstem na holé kůži na břiše. Ano, byly věčně ledové…

,,Čím se živíš?‘‘ zeptala se a já se zamračil.

,,Zvířaty.‘‘

,,Jejich masem, kostmi nebo krví?‘‘ ptala se dál a já ji vzal do náruče.

,,Krví,‘‘ zamumlal jsem a seběhl do spodního patra.

,,Mě neublížíš, že ne? Měl jsi na to dost času,‘‘ ověřovala si. Schytl jsem kabát z ramínka a přehodil si ho na záda.

,,Esme, my už běžíme, James je ve městě, Tanya se převléká do Aliciných věcí,‘‘ řekl jsem s povzdechem. Esme stála u kouřící se plotny a mračila se. V ruce měla utěrku a Emmett vedle ní se potutelně usmíval.

,,Dobře, máte něco pro ni?‘‘ Zavrtěl jsem hlavou. Esme nám hned podávala malý sáček s jídlem a pitím. Překvapeně jsem na ni koukal a sledoval, jak mi to dává k Alici do náručí.

,,Je člověk Edwarde, nezapomínej. Musíš mi slíbit, že na sebe dáš pozor,‘‘ prosila rychle. Alice neměla šanci nic z toho postřehnout.

,,Mami, budu v pořádku, jen musí tohle ten lovec vzdát. Slibuju ti to.‘‘ Esme se pousmála a objala nás.

,Mám tě moc ráda, Carlisle taky a kdyby se cokoliv stalo, já to ucítím,‘ poslala mi v mysli a vtiskla na tvář polibek. ,Ucítím to tady,‘ ruku si položila na srdce a přidušeně vzlykla.

Emmett mě jen mlčky opatrně objal a pohladil Alici po vlasech. ,Brzy se uvidíme.‘

Tanya se okamžitě objevila vedle mě a společně jsme vyběhli ven do té tmy. Noc byl náš společník. Vznášeli jsme se jako duchové v temnotě a jediné, co trošku prozrazovalo naši přítomnost bylo Alicino tlukoucí srdce.

Cítil jsem toho lovce. Cítil jsem jeho přítomnost a s každým dalším bouchnutím Aliciného srdce jsem měl větší a větší strach o to, jak to skončí. Probíhali jsme tmou, nenápadně proklouzávaly městy,  které jsme museli najít a v Severní Dakotě se Tanya na moment zastavila.

,Já poběžím teď stále na západ, ty pokračuj na jih, tam podle mě ztratí zájem, nepoběží tam, ‘ přikývl jsem a rozeběhl se jak jsme se dohodli.

,,Dávej na sebe pozor Tanyo, nechci tě mít na svědomí!‘‘ křikl jsem zpět a běžel. Alice mi mlčky svírala kabát. Můj dech byl mělký, rychlý a vyrovnaný. Ostatně jako vždy.

Popravdě, kdybychom neutíkali před smrtí, byl bych z toho běhu potěšený, nadšený a jednoduše šťastný, ale teď se můj mozek zaobíral něčím jiným. Kličkoval jsem mezi stromy a prosil, aby se lovec vydal po Tanyině stopě. Ona by mu utekla. Vím to, ona to dokáže!

,,Edwarde,‘‘ zasýpala Alice a já zvolnil tempo.

,,Jsem unavená, prosím, mám hlad… nemůžeme…‘‘ nedopověděla to.

,,Jistě,‘‘ přikývl jsem a zpomalil.

,,Je ti špatně? Musíš si odpočinout, než něco sníš, myslím, že ti bude chvíli špatně.‘‘ Opatrně jsem ji posadil na mech a zaposlouchal se. Hledal jsem jakýkoliv náznak lovce. Alice chvíli skučela a držela se za břicho, ale po chvíli se uklidnila. Podepíral jsem ji a vytáhl z tašky chleba a kousek masa. ,,Otevři pusu,‘‘ zamumlal jsem a natahoval se k ní s jídlem.

,,Ne, dej mi to jen do rukou, prosím,‘‘ zašeptala. Uposlechl jsem ji a její prstíky se uzamkly jako kleště, když se jídlo dostalo do jejích dlaní. Jemně to stiskla a přičichla. ,Jemná kořeněná chuť, teplé, měkké, voní to nádherně… drobky? Hm, asi krajíc pečiva.‘ Byl jsem překvapený, jak přemýšlí. Její mozek a smysly zpracovávaly vše a snažily se to přiřadit k přesnému předmětu, věci, jídlu…

,,Maso a chleba! Děkuju!‘‘ usmála se a nadšeně pustila do jídla. Strkala to do úst a doslova hltala.

,,Alice, až to dojíš, ubytujeme se v nějakém penzionu, potřebuješ se prospat.‘‘

Na moment se zamračila, ale pak přikývla. ,Nic se mi s ním nestane, nic se nikomu nestane,‘ uklidňovala se.

Když usnula, vyběhl jsem zase ven do lehkého téměř letního večera a začichal. Uši byly napnuté a každé prasknutí větvičky na několik mil bych slyšel. Slyšel bych toho dost. Zafunění sotva kilometr odsud mě přilákalo, stejně jako bubnující srdce v hrudním koši. Srnec. Jediná šance, jak neublížit Alici ani se nemučit bylo zabít tohle zvíře. A já to i udělal. Prudce jsem trhl jeho hlavou, pak už jen jednoduše držel v pažích mrtvé zvíře a vysával zbytky života, které v něm zůstaly.

Museli jsme doběhnout až do Texasu. Uděláme tam pár oklik okolo města a vrátíme se. Vycházelo to. Vše vycházelo. Bylo to až k neuvěření. Když jsme byli v Texasu, koupil jsem nějaké jídlo na zpět. Alice byla tichý společník. Jen když jsme zastavili a když měla jít spát, povídala mi a vyprávěla.

Ráda si vymýšlela, jaké by to bylo, kdyby nebyla slepá. Kdyby neutíkala před smrtí s neznámým nečlověkem a kdyby předtím nebyla zamčena v blázinci. Jak by měla milujícího přítele, vdala by se… měli velkou rodinu…

Bohužel to byly jen sny a tužby, které by nikdy nebyly a nebudou vyplněny. Jen vinou kočovníka, který nás momentálně nepronásledoval…  Ach Bells… tolik mi chybíš…

,,Alice, vstávej, musíme pokračovat zpět,‘‘ zašeptal jsem vedle ní a smutně se pousmál Snad jako kdybych si přála, aby mohla vidět. Ležel jsem vedle ní na boku. Celý večer jsem vzpomínal- jak jinak než na sladkou Bell, kterou jsem už týden neviděl…

… ,,Jo, jasně…‘‘ zamumlala nakřáplým hlasem a tápala rukama po celé délce mého těla, aby se vyhoupla na nohy.

Po malé svačince jsem si ji zase vyhoupl na záda a chytl její nohy. ,,Držíš se pevně?‘‘

,,Jo, hlavně ty do něčeho nenabourej,‘‘ zaprosila a zabořila hlavu mezi lopatky. S pousmáním jsem vykročil z pokoje, zaplatil postarší paní u recepce a vyšel ven.

Chicago byl už téměř na dohled. Cítil jsem malou naději na to, že bych mohl alespoň jednou vidět Bellu, ale to mi překazila jedna osoba, jejíž myšlenky mě zasáhly jako blesk. Prudce jsem se zastavil a proklínal tenhle svět.

,,Alice, už tomu neutečeme.‘‘

,,Edwarde,‘‘ pípla a z očí jí vytryskly slzy. Sundal jsem ji ze svých zad.

,,Promiň, ale teď to budeš muset chvíli vydržet, musím…‘‘

,Stopuju… jsou blízko…ach ta vůně!‘ Stopař! To je špatné! Hodně špatné! Zavrčel jsem.

,,Jsme tu! Panebože! To ne! Páchne to tu po smrti,‘‘ zašeptala Alice a já se rozhlédl… hřbitov. Měla pravdu. Kříže a pomníky se tyčily zlověstně do výšky. Čerstvě rozhrabaná hlína byla kousek od nás stejně jako epitaf na jednom z kamenů…

,,Ahoj zlatoočko a svačinko,‘‘ přerušil nás pobavený, hrubý, mužský hlas a já schoval Alici za sebe. Nikdo jí neublíží!

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásku našel v blázinci 20: