Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Last unicorn - Prolog + 1. kapitola - Vzpomínky

30.10.2010 (15:15) • MichelleC • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 846×

Prolog

Sledovala jsem je. Sledovala jsem každý jejich pohyb. Znala jsem přesně jejich pozici. Kopírovala jsem jejich postoj jako zrcadlo. Oni se pohnuli, já se pohnula stejným směrem. Muselo být fascinující mne sledovat.

Oni, bezbranní lidé, si klidně stojí na kraji černého, nočního lesa a netuší, že za jeho temnými hranicemi je čeká nebezpečí. Netuší, že tam na ně čeká zákeřný upír s podobou anděla. Netuší, že já čekám na vhodnou chvíli k útoku. Nemají ani nejmenší tušení, že se z jednoho z nich stane večeře bestie, jako jsem já. Nemají důvod se smát. Ani v nejmenším.

Jenomže oni netuší, že tady na ně čekám. Oni nevědí, že by měli být zavření doma a třást se strachy. Taky jsem byla v té sladké nevědomosti. I já jsem byla člověk. Ale co na tom sejde. Už pár stovek let nejsem.

Jako člověk jsem měla spousty přátel a teď? Nemám nikoho. Žiju osamocený život bez „člověka“, o kterého bych se mohla opřít, kdyby se něco stalo.

Měla jsem přátele, rodinu, lásku. Já měla vše, co si žena mého věku v mém světě mohla přát, ale všechno jsem to v jeden den ztratila.

Ovšem lásku. Lásku jsem ztratila pár měsíců před tím osudným dnem.

Tehdy byl na lovu upírů. Oh bože, kdybych jen tušila, jací ve skutečnosti upíři jsou. Nikdy bych nedovolila, aby toho dne chodil.

Ani netuším, co se s ním stalo. Nejspíš ho ten upír zabil. Proč by ho taky nechával naživu, že? K čemu by mu to bylo? K ničemu!

Zuřivě jsem zatřepala hlavou, abych myšlenky na něj vypudila z hlavy.

Jeden z mužů právě odjížděl. Počkala jsem si chvíli, než jeho auto zmizelo z mého doslechu a rychle vyklouzla ze stínu lesa. Nepozorovaně jsem chytla muže, který právě dusil cigaretu a zatáhla ho zpět do tmavého, strašidelného lesa.

Nikdo nebude nikoho podezírat z vraždy. Bude to jako by tento muž nikdy neexistoval.

Tělo hodím hluboko do moře, pod nějaký velký kámen a auto spálím na vrak. Tak, že nikdo nepozná, zda to bylo auto nebo například strom.

Jak jsem řekla. Bude to jako by se ten muž nikdy nenarodil. Jako by nebyl.

Je to rutinní práce. Jen další člověk, který zasytil mé upírské já. Další krmení z mnoha. Bylo jich mnoho a taky mně jich ještě spousta čeká.

Muž ani nestačil vykřiknout, jak byla jeho smrt rychlá. Závidím mu ji…

1. kapitola - Vzpomínky

Ležela jsem na posteli v jedné malé, horské chatě. Nikdo tady už pár měsíců nebyl a tak jsem se nemusela bát, že někdo přijde. Nebylo to jako v té pohádce o Mášence a medvědech. I když v tomto případě bych nejspíš byla medvěd já.

Uznávám, že já postel nepotřebuju, abych se prospala jako Mášenka, ale někdy si lehnout neuškodí. I když to nepotřebujete ani v nejmenším. Alespoň si trochu připomenu, jaké to bylo být člověk. Pravda, má paměť je nekonečná. Jako vesmír, ale vzpomínky jsou živé jen z mého nového nesmrtelného života.

Neubránila jsem se tomu, abych zase začala vzpomínat na můj předchozí život. Byl tak dokonalý. Složitý, až se zdál jednoduchý.

Tehdy to byl jeden z mála slunečných dnů v jinak zataženém a mokrém Londýně.

Já a moje láska jsme právě byli na procházce s naší malou Emily. Nedávno se naučila běhat a já se bála, že si ublíží.

Manžel mne neustále uklidňoval, že bude vše v pořádku, ale ona ve chvíli, kdy jsem se začínala o ni tolik nebát, spadla a začala plakat.

Oba dva jsme vyděšeně utíkali za ní. Byla jsem vyděšená, co se mému andílkovi stalo, až jsem se rozplakala spolu s Emily.

Můj manžel nás obě láskyplně utěšoval ve své pevné náruči a já musela být nejšťastnější člověk na světě.

Kdyby to šlo, pláču tady jako želva.

Jak moc mi oba dva chybí. Chci je zase obejmout, vidět jejich šťastný úsměv, cítit jejich blízkost na každém kroku. Znovu je vidět. I kdyby jen na malou chvíli, byla bych šťastná.

Vzpomínka na ně mne bolela. Pocit, jako by mě bodaly nože přímo do srdce, mě neopouštěl.

Nesnášela jsem se za to, že jsem nechala Emily samotnou.

Sledovala jsem ji každý, každičký den, ale ani jednou jsem se jí nemohla ukázat. Bylo mi líto, že jsem s ní nebyla, když rostla, ale uspokojovalo mě vědomí, že se jí ujala má nejlepší přítelkyně s jejím mužem.

Děkovala jsem bohu, že mi seslal přítelkyni jako byla Lena.

Myšlenka, že moje Emily, moje srdíčko je někde, kde není obklopována láskou, by mi trhala moje mrtvé srdce na malé kousíčky.

Přišla další vzpomínka. Možná byla ještě bolestnější než předchozí.

Šla jsem uličkou v krásných šatech. Byly šité přesně jako na princeznu. Zdobená, dlouhá, bílá sukně se zavlnila při každém mém pohybu.

Nikdy jsem nejspíš nebyla šťastnější. Každým svým gestem jsem dávala najevo, jak moc jsem příjemně naladěná.

Která žena by taky nebyla, když si berete muže, kterého milujete a muž jistě miluje vás.

A zase další bolestivá vzpomínka. Tahle mě obzvlášť zabolela, byla z posledního večera, než beze stopy zmizel. Lépe řečeno než ho ten upír zabil.

Leželi jsme v ložnici na posteli a já přemítala nad mým dosavadním životem. Vypadal dokonale. Měla jsem až příliš velkou dávku štěstí najednou. Musí to někdy skončit. I když upřímně doufám, že se pletu.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se mě můj milovaný manžel.

„Nad mým dosavadním životem.“ Začal mě jemně hladit po vlasech.

„A k jakému jsi přišla závěru?“ Zvedla jsem k němu hlavu a lehce ho políbila na rty.

„K tomu, že je možná až příliš dokonalý,“ řekla jsem s úsměvem a začala ho vášnivě líbat.

Měla jsem pravdu. Můj život byl až moc dokonalý. A já si všechnu dávku svého štěstí vyplýtvala za opravdu krátkou dobu.

Kéž bych teď usnula, ráno se probudila jako člověk vedle svého milovaného muže a ve vedlejším pokoji by spokojeně spinkala naše malinká Emily. Bohužel toto bylo jen další nevyslyšené přání.

Co bych teď dala za jen malou chvilku odpočinku v podobě spánku.

Z mého myšlenkového pochodu mě vytrhl zvuk odemykajících se dveří dole v hale.

Má mysl začala pracovat na plné obrátky. Měla jsem tušit, že někdo přijde, ale přišlo mi to absurdní. Nikdo tady měsíce nebyl. Asi jsem si neměla tolik důvěřovat.

Autor: MichelleC (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Last unicorn - Prolog + 1. kapitola - Vzpomínky :