Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledová princezna 13. kapitola

06.10.2010 (09:30) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4011×

Nastoupila jsem do letadla a byla ráda, že sem Charlie nemůže. Trochu mě tím kázáním znechutil. Vždyť nejsem malá holka, ale on to asi vidí jinak. Letuška mi ukázala, kam si mám sednout a mně se leknutím málem zastavilo srdce. Vedle mého místa seděl Edward a pozoroval mě tajemným pohledem.

13. kapitola - Zjištění

Jeho oči byly plné smutku, až se mi chtělo brečet. Tohle jsem mu udělala já? Vztek, který by mě normálně popadl v jeho přítomnosti, nepřicházel, jakoby ani neměl odvahu se tak zlomenému chlapci postavit. Přece si nemůžu sednout vedle něho, už mu víc nechci ublížit.

„Nemohla bych si sednout někam jinam?“ zeptala jsem se letušky, která Edwarda hltala očima. Musela jsem svoji otázku zopakovat, než mi odpověděla.

„Bohužel to není možné,“ řekla mi a vypadala, že kdyby mohla tak by si se mnou místo hned vyměnila. Pomalu jsem se blížila ke svému sedadlu. Jeho oči mě propalovaly, a kdybych mohla, asi bych okamžitě z toho letadla vyběhla, ale něco mě k němu táhlo. Sedla jsem si vedle něho a snažila se ho nevnímat. Ne, že by se mi to dařilo, moje oči si přály se na něj dívat, ale chtěla jsem tomu odolat.

„Bello, chtěl bych si s tebou promluvit,“ řekl tím svým sametovým hlasem, a kdybych neseděla, asi by se mi podlomily kolena.

„Ty jsi chyběl ve škole,“ špitla jsem. Kdyby chtěl mluvit, tak mohl jít do školy.

„Ano, musel jsem si srovnat city k tobě a ve škole bys se mnou nemluvila,“ pokračoval. Opravdu ke mně něco cítí? Ne, Bello, nesmíš se nechat rozviklat, říkala jsem si v duchu.

„A o čem chceš mluvit?“ zeptala jsem se ho.

„Já tě miluji, a jestli si myslíš, že tě nechám jen tak odejít, tak se šeredně mýlíš,“ zašeptal a mně se zatočila hlava radostí, opravdu mě miluje, a přesto všechno mě pořád chce.

„Já tě taky miluji, ale tady jde o víc. Můžu ublížit tobě nebo tvé rodině,“ šeptala jsem a slzy se mi draly z očí. Copak to nechápe, že kdyby to šlo, nikdy bych ho neopustila?

„Ty bys mé rodině nikdy neublížila, máš je ráda, nejsi pro nás nebezpečná. A pokud jde o mě, nic horšího než život bez tebe si nedokážu představit. Nenuť mě, abych tak žil, bez lásky, bez tebe,“ prosil mě a slzy už opouštěly moje oči. Než jsem stačila promluvit, tak pokračoval.

„Každou noc jsem byl u tebe v pokoji a hlídal tvůj spánek a srdce mi trhalo, když jsem si uvědomoval, že tohle jsou jediné chvíle, kdy jsme spolu.“ Takže on byl u mě v pokoji? Asi bych měla být znepokojená, že mě šmíruje, ale já byla naopak šťastná.

„Chci být s tebou, ale pokud nezjistím, jak své síly zkrotit, tak to není možné, proto letím k matce,“ řekla jsem mu a on vypadal, že přemýšlí.

„A jak jsi věděl, že dnes budu v letadle?“ zeptala jsem se ho.

„Díky Alici, dlužila mi to,“ usmál se. No to mě mohlo napadnout, že v tom ona bude mít prsty. Byla jsem si jistá, že kdyby Edward chodil do školy, tak by se nás snažila dát dohromady horečněji než doteď.

„A proč myslíš, že ti matka pomůže?“ zeptal se mě. Tím jsem si nebyla jistá ani já, ale někde začít musím.

„To nevím, ale Charlie to určitě neví,“ a vyklopila jsem mu, jak jsem přišla domů a Charlie mě uviděl, když jsem byla změněná a vystrašil se k smrti a díky mému přání, jsem mu tu vzpomínku vymazala z paměti.

„Takže ty už si svoji sílu použila na Charlieho?“ Vypadal, že ho to hodně překvapilo.

„Jo, ale nejsem si jistá, jak jsem to udělala.“ Moc jsem nechápala jeho rozrušení.

„Jsi silnější, než jsem si myslel,“ usmál se na mě a já pořád nevěděla, co ho na tom tak těší.

„To byla jen náhoda,“ řekla jsem mu.

„Tohle by mělo být dost těžké zvládnout, když jsi na začátku, ale ty už to umíš. Divím se, že jsi to nepoužila na mě,“ hloubal a já se jeho slov lekla.

„Ty by sis přál na mě zapomenout? Špitla jsem a mé srdce se mi málem zastavilo nad tím leknutím.

„To určitě ne, ani nevíš, jak jsem šťastný, že jsi to kouzlo na mě nepoužila. Možná by pomohlo, ale jsem si jistý, že jakmile bych tě spatřil znovu, zamiloval bych se do tebe znovu,“ vykládal.

Za chvíli jsme přistávali. Když jsem s ním, tak mi čas tak rychle utíká. Ale přece se mnou nemůže jít k matce.

„Neboj, já hned odletím zpátečním letadlem do Forks, ale přijeď brzy,“ řekl, jakoby mi četl myšlenky.

„Neboj, po víkendu přijedu zpět,“ řekla jsem mu a nemohla si pomoct a políbila jsem ho. On mi polibek vášnivě oplatil, a když jsme se od sebe odtrhli, uviděla jsem závistivý pohled letušky. Cítila jsem, jakési zadostiučiní, že nás viděla. Aspoň ví, že Edward není volný.

Vystoupili jsme s letadla a šli na letiště, kde jsem uviděla matku. Jakmile spatřila Edwarda, tak se zamračila a já jsem viděla, že se třese po celém těle.

„A sakra, Edwarde, rychle odejdi,“ zašeptala jsem a on se podíval na mou matku a zřejmě okamžitě pochopil.

„Jsi na správné adrese,“ řekl mi, než se mi ztratil v davu. Rychle jsem šla k matce, ta vypadala, že se snaží uklidnit, protože v náručí houpala miminko. Mého bratříčka, byl ještě roztomilejší než na fotce. Ale bude ho čekat to samé, co mě?

„Ahoj mami,“ pozdravila jsem ji, aby řeč nestála.

„Budeme si muset vážně promluvit,“ řekla mi mrazivým hlasem. Tohle nevypadá dobře. Vyšly jsme z letiště a přišly k jejímu autu. Obě jsme mlčely. Já z obav, co mi řekne, a ona zřejmě z obav o mě.

Děkuji vám, že mi píšete komentáře. Moc si jich vážím s doufám, že se vám má povídka stále líbí.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová princezna 13. kapitola: