Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledová princezna 17. Kapitola

Řekne Edward pravdu o Tanye? A jak na to naše Bella zareaguje? To se dozvíte v této kapitole. Přeji vám příjemné čtení, vaše Paes

Bella:

Nedá se říct, že bych se dobře vyspala. Zas v mých snech otravovala ta blondýna. Vím, jak se jmenuje, ale její jméno mi prostě nejde přes jazyk. A navíc, koho by bavilo, aby se mu zdálo, jak se muchluje s jejím přítelem. Opravdu jsem už toho začínala mít dost!

Líně jsem se plahočila z postele do koupelny. Věděla jsem, že bych se měla pohnout, ale opravdu jsem byla unavená. Když jsem si začala čistit zuby a mimochodem jsem se podívala do zrcadla... málem jsem dostala infarkt! Edward, stál ve dveřích koupelny a díval se na mě. Kupodivu jsem se nezačala dávit zubní pastou, i když jsem ji nechtěně spolkla. Rychle jsem si vypláchla pusu a otočila se na něj. Pořád se na mě díval a tvářil se jako neviňátko.

„Můžeš mi říct, co tady děláš?“ vyjela jsem na něj. Ale je to jeho chyba, já jsem tu jediná, koho může trefit šlak.

„Přišel jsem ti něco říct, ale může to klidně počkat,“ navrhl a zvědavě vyčkával, jestli ho vyhodím nebo ne.

„Když už tu jsi, tak mi to můžeš říct, ale nejprve musím jít za Charliem, tak na mě počkej v mém pokoji.“ Sotva jsem to dořekla, už byl pryč. Opravdu tohle musí dělat? Zřejmě ano, ale kdo ví, jestli si na to někdy zvyknu. Sešla jsem do kuchyně, ale Charlie tam nebyl. Podívala jsem se z okna a jeho auto tam už nestálo. On už odešel? Proč mi to ten Edward neřekl? Rozběhla jsem se do pokoje, kde jsem našla Edwarda, jak seděl na mé posteli a uculoval se. Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych se uklidnila.

„Ty jsi mi nemohl říct, že už odjel?“ zeptala jsem se, když jsem byla docela duševně vyrovnaná.

„No, ale ty ses mě neptala,“ odpověděl velmi klidně. On si ze mě dělá srandu? Kam jsem to jen dopracovala.

„Tak promiň, nějak jsem si to neuvědomil,“ zašeptal a konečně se už neuculoval.

„Můžu se na něco zeptat?“ řekla jsem tiše.

„Samozřejmě,“ odpověděl a bylo vidět, jak je napnutý.

„Jsou všichni upíří pořád v pubertě?“ Málem jsem se neudržela smíchy, když jsem uviděla jeho překvapený výraz. Nejspíš čekal něco opravdu vážného, ale i já si můžu dělat srandu.

„To jen ti zamilovaní,“ mrkl na mě a já okamžitě zčervenala ve tváři. Musela jsem odvrátit zrak, jinak by mě ty jeho topazové oči zhypnotizovaly.

„Miluju tě a na tom se nic nezmění, i kdybys mě už nechtěla,“ zašeptal, zřejmě si tak vysvětlil mé mlčení, ale já si byla jistá, že se s ním nechci rozejít. Místo odpovědi jsem ho vášnivě políbila. Nebránil se a mé polibky mi horlivě vracel, kdybych si neuvědomila, že mi chtěl něco říct, asi bych se od něj neodlepila.

„Tak, co jsi mi chtěl říct?“ dostala jsem ze sebe, protože jsem byla docela zadýchaná.

„Týká se to Tanyi. Ale zas tak vážné to není,“ vyhrkl, když viděl můj výraz, při zmínce jejího jména. Já se jí zřejmě jen tak nezbavím.

„Zřejmě je, tak mi to řekni,“ zavrčela jsem podrážděně.

„Víš Tanya se do mě zamilovala a chce mě od tebe odloučit,“ řekl pomalu a já se na něj šokovaně dívala. To snad není možné. Proč se to stane jen mně?

„To myslíš vážně? To není důležité? Jak to víš?“ zřejmě moc otázek najednou, ale já se nedokázala zkrotit.

„Hlavně se uklidni, Bells. Já ji nechci, tím tě můžu ujistit. A slyšel jsem to v její mysli.“ To už je na mě asi moc. Takže zabít ji nejspíš nemůžu, tak co mám dělat?

„Co chceš dělat?“ zeptala jsem se potichu. Málem mi vytryskly slzy bezmoci, ale udržela jsem je.

„Tak jsme ve výhodě. Alice uvidí každé její rozhodnutí a dá nám vědět. Můžu nějakou dobu nechodit domů.“

„Ne, to nejde. Edwarde, musíš jí čelit a vysvětlit jí, že chceš být se mnou a ne s ní. Tomu se nemůžeš vyhnout.“ Podívala jsem se na hodiny a málem jsem vyletěla z kůže. Za pět minut jsme měli být ve škole! Edward si všiml mého pohledu a jen mě chytil za ruku a pomalu se mnou utíkal k jeho autu. Když nastartoval a vyjel, tak jsem se křečovitě držela sedadla, jak rychle jel. V duchu jsem se modlila, abych tuhle jízdu ve zdraví přežila.

U školy jsme byli za tři minuty a nikoho cestou nepřejeli. To mi přišlo, jako velký úspěch, ale musela jsem si pohnout, abych stihla první hodinu. Utíkala jsem do třídy a cestou předběhla našeho učitele. Radši jsem se nezastavovala, ale věděla jsem, že mě vyvolá. Sotva jsem dosedla na své místo, už vstupoval do třídy. Podíval se na mě a usmál se. Zřejmě si představoval, jak se budu smažit u tabule.

„Tak slečna Swanová půjde k tabuli,“ prohlásil a všichni si oddechli, že je nevyvolal. Naštěstí se mě ptal na učivo z minulé hodiny, které jsem uměla. Když už nevěděl na co, by se mě zeptal, tak mě s nelibostí poslal sednout a dal mi jedničku.

Tento den ubíhal docela rychle a já tomu byla ráda. Po škole jsem už Edwarda nezastihla a neměla jsem auto, tak jsem musela dojít do lesa, kde jsem se proměnila a běžet domů. Charlie naštěstí doma ještě nebude, takže tak můžu doběhnout až k domu. Cestou mě do nosu udeřil nasládlý pach, poznala jsem, že patřil upírovi. Možná na mě Edward čeká u domu. Když jsem věděla, že za chvíli budu doma, tak jsem zpomalila, ale neproměnila jsem se. Člověk nikdy neví, třeba se mi to bude ještě hodit.

U hlavního vchodu někdo seděl, ale Edward to nebyl. To jsem poznala, když jsem viděla blonďaté lokny. Tak to má velkou drzost dojít až sem. Když jsem jí vlezla do zorného úhlu, pomalu si mě prohlížela. Nakonec se jí na obličeji usadil posměšný výraz. Tím mě docela naštvala, ale snažila jsem se to nedát znát.

„Co chceš?“ zeptala jsem se jí. Nebaví mě tu stát a dívat se na ni, mám lepší věci na práci.

„Edwarda, ale to už určitě víš,“ řekla mi s klidem.

„Já myslela, co chceš u mého domu,“ procedila jsem mezi zuby. Už mě ta fiflena začínala štvát.

„Víš, pořád se snažím pochopit, co na tobě Edward vidí. Ty jsi jen v podstatě člověk, ale já jsem upír, takže se k němu hodím víc než ty.“

„Jenomže Edward si vybral mě a na tom ty nic nezměníš. A zas úplný člověk nejsem, pokud sis nevšimla.“

„To sice vidím, ale já bych tě dokázala zničit,“ prohlásila a zúžily se jí oči.

„No tak pojď, když si myslíš, že na mě máš.“ Já se nedám jen tak zastrašit.

„S radostí,“ zavrčela a skočila po mně. Čekala jsem to a uhnula jí. Když kolem mě proletěla, tak jsem ji chytla za vlasy a strhla ji k zemi. V ruce mi zůstal chomáč blond vlasů, které jsem po ní mrskla. Rychle vstala a sevřela mi ruku. Bohužel pro ni jsem si představila, jak moje kůže hoří, aniž by mi to ublížilo. To, že to funguje, jsem poznala, když zasyčela bolestí a pustila mě. Měla jsem radost, že se jí dokážu ubránit. Dokonce mě to i bavilo, ale z lesa vyběhl Edward. Když uviděl, jak stojíme s Tanyou proti sobě a ona si drží ruku, z které se ještě doutná, tak pochopil, o co tu jde.

„Nechte toho,“ zařval a vtrhl mezi nás. Tanya se na něj dívala a vypadala, že ji to mrzí. Proboha, to je divadlo.

„Nech mě jít na ni,“ řekla jsem a viděla, jak se Tanyi rozšířily oči hrůzou.

„Ne, nech ji být. Ona ti za to nestojí. Tanyo, že se nestydíš. Tebe jsem nikdy nechtěl ani chtít nebudu, s tím se musíš smířit. A proto, co jsi dnes způsobila, se okamžitě vrať do Denali, nikdo už tě tu nebude chtít,“ zavrčel na ni a ona se tvářila jako spráskaný pes. Pochopila, že tu už nemá být a utekla. Mně pomalu docházelo, co jsem mohla udělat a trochu mě to mrzelo. Radši jsem se proměnila do své lidské podoby.

„Jak jsi věděl, že tu je?“ zeptala jsem se ho.

„Alice viděla, jak jde k tvému domu a potom zmizela, netrvalo dlouho si domyslet, co se tu mohlo dít,“ řekl a tiskl mě v náručí.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem. Teď jsem byla opravdu šťastná a snad už mi to nikdo nepokazí.

„Taky tě miluji,“ řekl a políbil mě. V tento okamžik jsem na vše zapomněla. Existoval pro mě jenom on. Tento okamžik byl dokonalý.

„Bello, co se tu děje?“ zařval Charlie, až jsem nadskočila. Okamžitě jsme se od sebe odtrhli a viděli, jak Charlie brunátní. Tento den bude ještě dlouhý.

Děkuji vám za vaše krásné komentáře. Velmi si jich cením a budu ráda, když mi i nadále napíšete pochvalný či kritický komentář. Přece jen nikdo není dokonalý a věřím, že bych se mohla ještě zlepšit, pokud my s tím pomůžete.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová princezna 17. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: