Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledová princezna 18. kapitola

Poslední díl Ledové princezny. O čem je? Bella se rozhodne stát se upírkou, ale jak to jen dopadne? To se dozvíte v tomto díle. Bylo mi potěšení vám psát a doufám, že po přečtění mě nezavrhnete :), vaše Paes.

18. Kapitola - Konec

„Ehm, tati, to je můj kluk Edward Cullen,“ zmohla jsem se a čekala, co udělá. Edward věděl, co se Charliemu honí hlavou a nepatrně mu cukaly koutky úst. Jako by na tom bylo něco vtipného, tohle je pro mě horší než setkání s Tanyou. Teď bych si to klidně zopakovala.

„Těší mě, Edwarde,“ zamručel Charlie a odešel do domu. Já jsem na něj zírala, jako by mu přeskočilo. To nebude žádné kázání?

„Měla bys jít za ním. Chce si s tebou promluvit o samotě,“ řekl mi Edward a šibalsky na mě mrkl. To se mi ale vůbec nelíbilo. Pomalu, jako bych šla na popravu, jsem se doploužila do bytu a Edward se šel domů převléct. Měl večer za mnou přijít, tak jsem doufala, že do té doby to přežiju. Charlieho jsem našla v obýváku, kde seděl na křesle a ani neměl zapnutou televizi. To není dobrý znamení, tím jsem si byla jistá.

„Už šel?“ zeptal se, aniž by vyslovil jeho jméno.

„Ano, tati, Edward už šel domů,“ řekla jsem a zvědavě čekala, co bude následovat.

„Proč jsi mi o něm neřekla?“ zeptal se mě. Co mu na tom mám říct? Tati, neřekla jsem ti to, protože je upír. Jo, to by asi nerozdýchal.

„Tak jsme spolu chvíli a ty jsi měl hodně práce,“ začala jsem, ale nevěděla, jak skončit.

„No, říct si mi to mohla. Na tebe čas mám,“ zamručel a já doufala, že už je to konec rozhovoru.

„Bello, nevím, jestli ti matka už něco říkala,“ začal a červenal se a já doufala, že to opravdu neřekne. Ne, ne, ne… říkala jsem si v duchu. Hlavně, ať nepokračuje.

„O sexu,“ dokončil a bylo poznat, že je mu to taky hodně trapné.

„Já už všechno vím, neboj se,“ dostala jsem a doufala, že už nebude pokračovat.

„Dobře to se mi ulevilo, ale buď opatrná,“ řekl a pustil si zápas. Dělal, jako bych byla pryč a v to já i doufala. Přesunula jsem se do pokoje a otevřela okno, aby se Edward mohl dostat dovnitř. Netrvalo to ani pět minut a už byl v mém okně. Pusu měl rozjetou od ucha k uchu. No samozřejmě, že věděl, co mě čeká.

„Abys věděl, na tom není nic k smíchu,“ řekla jsem mu a uraženě se posadila na postel. Pomalu si přisedl za mnou a vzal mě za ruku.

„Jsi dokonalá,“ zašeptal a políbil mě do dlaně. Už jen z toho malého polibku se mi zrychlil tep. Edward si toho samozřejmě všiml a políbil mě na ústa. To už jsem málem nevydržela, kdyby Charlie nebyl doma, možná bych se na něho vrhla, ale o tom si můžu nechat zdát. Unaveně jsem se mu sesunula do náruče. Edward nemluvil, jen mě hladil po vlasech a pomalu se mnou pohupoval. Aspoň do té doby, než jsem usnula.

Ráno mě probudila vůně snídaně a studený polibek. Edward mi udělal vajíčka se slaninou, když Charlie odešel do práce. Zvědavě čekal, až ochutnám, protože on lidskou stravu nejedl, a tak si nebyl jistý, jestli je to poživatelné. Kupodivu jsem se dobrovolně stala jeho pokusným králíkem. Chutnalo to dobře, možná tam neměl dát tolik soli, ale sníst se to dalo. Navíc jsem už byla vyhládlá a snědla bych asi cokoli.

Když jsem se podívala z okna, zjistila jsem, že svítí sluníčko. Docela mi chybělo ve Forks svítilo jen ojediněle. Edward se podíval mým směrem a trochu posmutněl.

„Ty nemáš radost, že je tak hezky?“ zeptala jsem se udiveně.

„Mám rád slunce, ale nebudu moct být s tebou. My na slunci jiskříme a lidé by si toho všimli,“ řekl a na důkaz šel oknu, do kterého se draly sluneční paprsky. Vypadal, jako by na jeho kůži byly posázeny diamanty. Byla to nádherná podívaná, ale musela jsem uznat, že by byl hodně nápadný. Co naplat musela jsem jí do školy sama.

Před domem jsme se s Edwardem rozloučili a už pospíchal do lesa, aby ho náhodou někdo nezpozoroval.

Školní rok uplynul tak rychle jako voda v řece. Úspěšně jsem dokončila maturitní ročník a Charlie na mě byl hrdý. S Edwardem jsme se rozhodli, že odejdeme na vysokou do Aljašky. Teda jenom na oko, už dlouho jsem toužila stát se upírkou, abych tak s Edwardem mohla žít věčně. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mi má rodina nebude chybět, ale bez Edwarda bych nemohla žít. Jenom tu byl malý problém. Nikdo nevěděl, jak mé tělo bude působit na upíří jed. Přece jenom jsem Cherici, sice by se dalo říct, že už jsem na půl upír, ale co my víme? Ale byla jsem rozhodnutá ten krok udělat.

Emmett si ze mě dělal legraci, že ho jako upírka nepřeperu. Protože jsme se jednou vsadili, že i když se přeměním, tak mě přemůže, ale nesmím použít svou čarodějnou moc. Bohužel jsem s tím souhlasila, ale to jsem netušila, co mě čeká. Stáli jsme proti sobě a oba dva jsme byli připravení k boji. Emmett se jen poťouchle usmál a gestem mi naznačil, abych začala. Jenže to byla chyba. On vytušil, jak zaútočím a taky se nemýlil. Místo, abych za ním vystartovala, tak jsem vyskočila. Ještě v letu mě chytil za nohu a srazil k zemi. Rychle si na mě dřepl a měl ve tváři velmi šťastný výraz.

„Tak sestřičko, já tě varoval,“ řekl mi a já se jen otráveně zvedla a odešla. Dokonce i Rosalie mě měla ráda. Mluvila jsem s ní a řekla mi, že mi závidí možnost mít dítě, kterou ona neměla. Po tomhle jsem jí musela svěřit své tajemství, které jsem řekla jen Edwardovi. Před pěti lety jsem měla nehodu na kole. Srazilo mě auto a měla jsem vnitřní krvácení. Aby mě zachránili, museli mi vzít vaječníky. Možnost mít dítě jsem už v podstatě taky neměla. Nikdy mě to moc netrápilo, ale určitě by mě to po letech začalo trápit. Od té doby mě Rosalie bere jako sestru. Ostatní mě měli taky rádi a všichni chtěli, abych se stala členem jejich rodiny.

Když nastal čas našeho „odjezdu“ tak si otec poplakal. Trhalo mi to srdce, ale věděla jsem, že nebude sám. Před pár měsíci si našel přítelkyni, a tak šťastného jsem ho už dlouho neviděla. Reneé jsem naposled viděla po mé maturitě. Tam jsem se s ní rozloučila, možná věděla, co chci udělat, ale nebránila mi v tom. Jenom Edwarda propichovala palčivými pohledy. Musela jsem se smířit, že je v její přirozenosti ho nesnášet, i když já jsem to dokázala potlačit.

Edward mě odnesl na naši louku, aby mě proměnil. Dokud se nesetmělo, tak jsme si mlčky hleděli do očí. Věděla jsem, že to, co dělám je správné a nikdy toho nebudu litovat.

„Jsi si jistá, že to chceš?“ zeptal se mě.

„Ano,“ zašeptala jsem a zavřela oči. Ucítila jsem zvláštní tlak na svém zápěstí. Naráz mi v žilách koloval oheň. Potichu jsem vykřikla a cítila, jak mě něžně položil vedle sebe. Za chvíli jsem uslyšela bolestné vykřiknutí, ale nepatřilo mně. Ztěžka jsem otevřela oči a viděla, jak se Edward skácel k zemi. Ležel v křeči a natahoval se ke mně. Z očí mi vytryskly slzy. To moje krev ho zabíjí. Ne, to nemůže být pravda! Chtěla jsem vykřičet, ale cítila jsem, jak mi ubývají síly. Bohužel i mě zabíjela jeho krev, ale to mi bylo jedno. Pokud umře on, tak já taky. Natáhla jsem se k němu a z posledních sil se mu položila do náruče. Než jsme umřeli tak jsme se naposled políbili. Moje poslední myšlenka patřila jemu, ale já věděla, že se za chvíli uvidíme.

Pohled třetí osoby:

Na krásné louce leželi dívka s chlapcem schouleni ve svém náručí. Dívka se sladce usmívala, jako by snila. Jenomže nesnila, byli mrtví. Oba zemřeli v mukách, ale i přesto šťastni, že jsou spolu. Našli je chlapcovi rodiče. Všichni byli zdrceni. Nikdo nepočítal, že se stane zrovna tohle. Jenom Renée to věděla a i tak obětovala svou dceru jenom proto, aby zničila svého nepřítele. Dva mladé životy byly zmařené jenom kvůli pomstě…

Konec

Vím, neskončil tento příběh šťastně, ale tak už to v životě bývá. Doufám, že i přesto se vám tento příběh líbil. Pokud mi napíšete komentáře budu moc šťastná, jen mě neukamenujte. :)

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová princezna 18. kapitola:

Povídka byla pěkná, prečetla jsem ji prakticky na jeden zátah. A i když je pravda, že mi u některých kapitol vyhrkly slzy, myslím, že je to dobře, protože to znamená, že jsem se do tvé povídky opravdu vžila. Je škoda, že jsem ji objevila teprve teď. Opravdu nádhera. :-D

K tvojí povídce jsem se dostala až před pár dny. Všechny kapitoly byli strašně poutavé a hezky se četly. Mně špatný konec nevadí. Nikdy všechno nemůže skočit šťastně. A jednou za čas špatný konec neuškodí.

Poviedka to bola krásna, bolo to iné ako večšina poviedok na tejto stránke. A aj keď nemám rada smutné konce tak by som bola ochotná chápať tvoje ukončenie a musím uznať, že aj napriek tomu sa mi páčilo. No keď som prišla k tomu, že o tom Reneé vedela tak som ostala sklamaná. Keby o tom nikto nevedel tak by to bolo iné ale takto. Nechápem ako mohla Reneé nechať zomrieť vlastnú dcéru len preto, že v jej podstate bolo nenávidieť upírov. Ale inak sa mi vážne tvoja poviedka páčila.

Celá povídka se mi líbila, ale ten konec... já nemám ráda smutné konce a navíc jsem myslela, že si třeba budeme moct domyslet, co se dělo po proměně nebo tak, ale oni zemřou... Je to můj názor možná, že se to ostatním líbí, ale mě ne. Za zbytek povídky tě chválím, je nádherná, originální a krásně napsaná

byla to krása ale ta René mě naštvala jinak krásná povátka

Waaaa, úžasná poviedka. Doslova som ju zlhtla. Dej plinul pomalo, nikam si sa nanáhlila. Koniec ma trošku prekvapil, no v dobrom. Ja veľmi neobľubujem nešťastné konce, ale myslím, že k celej tejto poviedke to patrilo.
Píšeš úžasne a patrí ti moja pochvala Neprestávaj písať

Totálně se tam ten konec hodil ale ta René je ale sviňaprimo se to k tomu ale hodilo opravdu jinak byvam naštvaná za takové konce ale teď si to ukončila úžasně

Krasny i kdyz je konec smutny

Tak to zrovna nebyl šťastnej konec. Ale jinak se my to moc líbilo.

Přidat komentář:

Nick:

Text: