Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledový polibek 2

Ahoj, hlásím se s další kapitolkou. Je sice kratší, ale snad taky potěší ;) Doufám, že se bude líbit a zanecháte komentík...

Když jsem se ráno probudila a Edward vedle mě nebyl, začala jsem panikařit. Znovu jsem zmateně přejela rukou po prázdném polštáři, abych se ujistila že mě nešálý upíří smysly. Nebyl tam.

Zvedla jsem se na lokti a rychlým pohledem přejela postel. Nikde nebyl! Ani v domě jsem ho neslyšela....

,,Dobré ráno, lásko," ozvalo se za mnou nenuceně. Edward!

S razancí jsem se přetočila, abych viděla do jeho božské tváře, ale neuvědomila jsem si, že ležím na samém okraji postele a převalila jsem se na zem.

,,Au!'' zaúpěla jsem, když jsem přistála přímo na zadku. Edward na mě koukl jako na blázna. Zřejmě přemítal, jestli se tohle opravdu stalo a on neblázní. Když si uvědomil, že jako obyčejný upír halucinace nemá, rozchechtal se na celé kolo. A já jsem se nafoukla.

,,Jako své ženě bys mi měl spíš pomáhat, než se mi smát!'' brblala jsem, zvedajíc se na nohy. V ten moment stál Edward u mě a pomáhal mi ven z prostěradla zamotaného okolo mých rukou a nohou.

,,Už zase začínáš, Bello...'' obvinil mě.

,,A nemám snad pravdu?'' zvedla jsem obočí. Jen co jsem byla vymotaná ze spárů toho otřesného prostěradla, obmotaly se okolo mých boků Edwardovy silné paže.

,,Ty asi chceš, abych tě zase přesvědčoval, že?'' otřel se se svými hebkými rty o můj krk. Přitom mě pohladil jeho studený dech a já se neubránila slabému záchvěvu. Edwarda to evidentně potěšilo, protože se tiše zachichotal. Pak mě lehce políbil na důlek u klíční kosti.

,,Zlobíš se?'' zašeptal a já jen kníkla. Dalo se snad zlobit na někoho takového?

,,Ne...'' uniklo z mých úst.

,,Ale zase takovej exot, jak si ty myslíš, nejsem,'' dodala jsem rychle. Edward se zastavil. To se mi nelíbilo!

,,Co je?'' nechápala jsem. Pohlédl na mě s jiskřičkami v očích.

,,Já tě prostě miluju!'' zasmál se a rychle přitiskl své rty na moje. Stejně jako pokaždé, jsem se nedokázala ovládat. V těch chvilkách, kdy jsme se s Edwardem líbali, jako by svět přestal existovat a byla jen já a on.

,,Myslím, že i kdybys mi tohle opakoval pořád dokola, tak bych se nenabažila...'' zachichotala jsem se, když se naše rty rozspojily.

,,Klidně ti to budu opakovat každý den...'' opíral si čelo o to moje.

,,Miluju tě,'' špitla jsem. Neunikl mi jeho zářívý úsměv, který odhaloval řadu dokonale bílých zubů.

Neudržela jsem se a znovu Edwardovi zapletla prsty do vlasů, natiskla se mu na svalnaté tělo a opět ho políbila.

Nedokázala jsem uvěřit, že se tohle opravdu děje... Nemám na mysli jen tehle polibek, ale vůbec celé tohle období mé existence. Jednoduše jsem nechápala, jak můžu mít takové štěstí. Mám nekonečný život, který můžu a budu trávit s tím nejlepším chlapem na světě.

S tím, který mi pokaždé dokáže vykouzlit úsměv na tváři a ani to nemusí být čaroděj. Stačí jen jeho přítomnost, abych byla veselá a šťastná.

S tím, který mě dokáže jenom jediným letmým dotykem rozpálit.

S tím, který by převrátil celý svět na ruby, jen proto, aby mě našel.

S tím, kterému kdybych řekla, že ho už nemiluji a nechci s ním být, odešel by jen proto, abych byla spokojená s šťastná.

S mým manželem... S Edwardem...

,,Mám hlad...'' řekla jsem malinko provinile. Edward se uchechtl.

,,Skočíme si na lov. Taky mi po té noci docela vyhládlo...'' Přikývla jsem, vymotala se z jeho náruče a odběhla do šatny.

Právě když jsem otevřela skříň a prohrabovala se mezi množstvím oblečení se okolo mého pasu opět obmotaly Edwardovi paže. Hlavu si položil na moje rameno.

,,Ty mě nenecháš ani v klidu převlíct, viď?'' zasmála jsem se a stočila hlavu, abych mu viděla do tváře.

,,Mohl bych ti vybrat šaty?'' zeptal se lišácky. Hlavou mi prolítlo, co má zase za lubem, ale kývla jsem. Stále nalepený na mých zádech pokukovat, do čeho by mě navlíkl. Když jeho oči přejely z kalhotů a triček na tuniky a následně na šaty, malinko mi zatrnulo. To půjdu na lov v šatech? Já? Vždyť jsem i na své svatbě zakopla a nebýt Jaspera, spadla bych ze schodů!

Edwardovi zajiskřilo v očích.

,,Tyhle ti půjdou krásně k očím,'' usmál se sám pro sebe.

,,Edwarde! Přiznej se! Ty mě chceš zabít!'' obvinila jsem ho, rentgenujíc ty... ty šaty. Byly krátké, asi jen po kolena v rudé barvě.

,,Proč si to myslíš?'' zeptal se nevinně.

,,Ty si asi nevzpomínáš na naši svatbu, že?''

,,Vzpomínám,'' hodil po mně pohled malého rozpustilého dítěte. Zakroutila jsem nad tím hlavou.

,,Nech to být... Pro jednou si tohle obleču...'' Opět se se zářivě usmál.

,,Pro jednou!'' zopakovala jsem. To se na mě zašklebil a podal mi šaty. Sám se odešel do pánské šatny převléknout.

Znovu jsem nedůvěřivě přejela látku očima. Bylo to tak krátké a... a snad tak nějak podivně průsvitné?!

Mávla jsem nad tím rukou a navlékla to na sebe. Edward na mě už čekal před šatnou a jen co mě uviděl, oči mu zazářily.

,,Moc ti to sluší,'' pochválil mě. ,,Jak jsem říkal, jdou ti krásně k očím.'' Kdybych byla člověk, pravděpodobně bych rudla.

Můj pohled spočinul na Edwardovi. Jestli říkal, že mě to sluší, jeho by museli považovat doslova za anděla. Tedy... teď spíš za temného anděla.

Svalnatou hruď mu obepínalo černé triko. A jak jsem později zjistila, kalhoty stejné barvy mu dělaly vážně úžasnej zadek.

Úúú, ještěže mě teď neslyší!

Lov proběhl naprosto skvěle. Skolila jsem dva pantery, ale přesto jsem cítila, že bych si ještě něco dala.

Nasála jsem jsem vzduch do nosu a nechala se unášet instinktem. Bylo to tak snadné! Vůně kořisti mě přímo bičovala v krku. A ten pocit, ten náhlý adrenalin, když se přede mnou objevila oběť. Puma...

Znovu jsem se nadechla a hrdlo mi opět zaplavil oheň. Tiše jsem se skrz kapradiny proplížila až k ní. Vypadala krásně... Její pískově zlatavá srst mi připomněla Edwarda. Ty jeho vlasy...

Celé její tělo jsem přejela svým pohledem. A zastavila se u ocasu. Zdali pak si je puma v tomhle ohledu s Edwardem taky podobná? Hmm, ty parametry...

Zahihňala jsem se nad svým myšlenkovým pochodem. A upozornila tak kořist na svou přítomnost.

Teď jsem si ale hodlala trochu pohrát! Pomalu jsem se vynořila z hustého travnatého porostu a vyzívavě na pumu zavrčela. Ona o pár kroků couvla, cítila nebezpečí. Pomalu jsem okolo ní kačala kroužit. Hrála jsem si...

Nikdy mi tohle nějak dobře nedělalo, ale dnes... dnes asi ano.

Udělala jem na zvíře rychlý výpad. A ona hbitě uhla. Mrška!

Dokolečka jsem opakovala svou hru. Chvíle škádlení a vrčení a nakonec překvapivá zkouška.

Když mě to přestalo bavit, jednoduše jsem pumě skočila po krku, v rychlosti jí zlomila vaz a zakousla se do tepny, která mi dala to, co jsem požadovala. Úžasně sladkou krev.

Poslední kapka krve mi stekla po rtu. Teď sem byla plná a spokojená. Když jsem ale chtěla odtáhnout bezkrevné zvířecí tělo pod některý ze statných stromů, něco za mnou zapraskalo a já, protože jsem to nečekala, vylekala jsem se. Prudce jsem se otočila. A koho nevidím?

Jistě, mého úžasného manžela, jak mě se svým typickým rošťáckým pohledem pozoruje.

Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledový polibek 2:

Přidat komentář:

Nick:

Text: