Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lepší je žít ve Volteře než ve Forks, 3. kapitola

52745274


Ahoj, jsem tady se 3. kapitolou. Ze začátku Bella vypráví o tom, jak Aro zareagoval na její přání a zda jí vyhověl, nebo ne. Poté je pohled vypravěče. Vypráví o tom, jak zbrkle se Edward zachoval, když přišel na to, co Bella udělala. Prosím zanechte komentář.

3.kapitola – Co ve Volteře?

 

Celou cestu se vyptávali na Cullenovi a já odpovídala, podle toho, co jsem si pamatovala. Vždyť jsem na ně nemyslela celé dva týdny.
Ve Volteře byl klid, ne tak rušno, jako když jsem tu byla minule.
Demetri zastavil u hradu. Vzala jsem Renesmé do náruče a vystoupila z auta. Šla jsem za Jane až k recepci. Tam seděla Gianna, jenom byla o nějaký ten rok starší.
 
„Sežeň nějaký volný pokoj!“ štěkla po ní Jane.
 
„Ano, slečno Jane. Pokoj číslo sedm je volný,“ podala jí klíče. Jane se otočila na mně a klíče mi podala.
 
„Říkala jsi, že se zdržíš, že?“ usmála se.
 
„Ano.“
 
„Teď pojďme za Arem a já tě pak doprovodím do pokoje, co ty na to?“ nepřestávala se usmívat.
 
„To by šlo.“
 
„Tak teď jdeme za Arem, ať to máme z krku,“ vzala mně za ruku.
Vedla mně stejnou cestou, jako předtím. To jsem tu byla s Alicí a Edwardem. Ale tenkrát jsem tu byla kvůli něčemu jinému.
Ve velkém sále byl Alec, Felix a slavná trojice.
 
„Bello, vítám tě tu u nás,“ zvolal Aro.
 
„Děkuji Aro. Kvůli tomu jsem tady. Chci se zeptat, jestli se já a Renesmé můžeme připojit k vám, velkým Volturiovým?“
 
„Ano, zajisté,“ kýval překvapeně hlavou.
 
,,Cullenovi, tě už omrzeli?“
 
„Ne, nechci to zdůvodňovat.“
 
„A vědí, že jsi u nás?“
 
„Asi ne a já budu ráda jestli to tak zůstane. Zároveň mi, ale je jedno jestli vědí kde jsem. Děkuji ti za to, že můžeme být zde, u vás. Je to velká čest.“
 
„S tvým darem? Spíš bych měl děkovat já. A jak se vlastně Cullenovi mají?“
 
„Věřím, že dobře. V Seattlu byla nějaká novorozená a tak se jí Carlisle ujal a vysvětlil jí pravidla. Předpokládám, že se stane členkou jeho rodiny.“
 
 
Mezitím ve Forks
Vypravěč
 
Zatímco byl Edward na lovu s Rose-Mary, zapomněl na nějaké povinnosti. Nemyslel na dceru, ani na manželku.
Vždycky si myslel, že nemůže být silnější cit, než jeho a Bellina láska. Ale to se spletl. Jakmile poprvé uviděl Rose-Mary, byl náhle svobodný a bez závazků. Miloval ji víc než Bellu.
Celí rozesmátí se vraceli k domu. Otevřel dveře a volal jméno své dcerky a ženy. V celém domě, však bylo ticho. Šli tedy k nim do domečku. Cítil Bellinu vůni, která se jemně mísila s vůní pozdních podzimních růží. Ale ani v tomto domě nikoho nenašel. Šel po vůni do jejich ložnice. Vstoupil do šatny a uviděl, že všechny Belliny věci jsou pryč. Běžel do pokoje jejich malé dcerky, ale ani tam nic nebylo. Rose-Mary ho celou dobu pozorovala.
 
„Proč?“ zašeptal.
Vrátil se do ložnice a tam ležel na posteli bílý papír. Stálo tam obyčejné: Nashledanou, ale i tak věděl že to psala Bella.
V tu chvíli vyprchala veškerá láska, kterou cítil k Rose-Mary. Uvědomil si, co ztratil.
 
„Běž pryč!“ řval na Rose-Mary.
 
„Edwarde, počkej. Zkusím svůj dar.“
 
„Ty máš dar?“
 
„Ano. Dokážu vycítit co Bella cítila, když to psala,“ řekla a vzala do rukou papír.
 
„Ona vzlykala, bylo jí to líto, ale zároveň byla ráda, že jsi šťastný. Věděla, že ti stojí v cestě a proto utekla. Doufala, že jí už nikdy nepřijdeš do života a že dokáže zapomenout.“
 
„Musím ji najít.“
 
„Ona nechce abys jí hledal. Jestli můj dar funguje, tak právě teď je šťastná a je ráda, že se jí daří zapomenout.“
 
„Chci jí vidět. I kdyby to bylo to poslední, co udělám,“ stál si za svým.
 
„Tak alespoň počkej na Carlisla a Alici,“ prosila.
 
„Než se vrátí, může být daleko. Jdu sám. Vyřiď jim prosím, ať za mnou nechodí. Mobil budu mít s sebou, klidně mi můžou volat, ale nevrátím se dřív než s Bellou a Renesmé.“
Jak řekl, tak udělal. Bloudil po tom velikém světě a hledal svou ženu a dceru.
Nejprve běžel do Denali, tam nebyly a tak se vydal dál. Pak letěl za Zafrinou, Sennou a Kachiri, ale tam také nebyly. Poté hledal Benjemina a Tiu, ti je také neviděli. Zkusil i irskou smečku, ale ani tam nepořídil. Už byl zoufalý, ale napadlo ho, kam se vydat. Na to místo, by Bella nikdy nezapomněla. Na ostrov Esmé. Když tam dorazil a prošel prázdný dům, složil se na zem a rozvzlykal se. Měl ženu a dceru, teď nemá nic.
Když se uklidnil, vytočil Carlislovo číslo.
 
„Carlisle, vrátily se?“ zeptal se s malilinkou nadějí.
 
„Bohužel ne.“
 
„Ale, vždyť není jediné místo které bych neprozkoumal.“
 
„Je mi to líto. Co kdyby ses vrátil k nám? Esmé se o tebe bojí.“
 
„Ne, já nemůžu.“
 
„A kde budeš žít?“
 
„Budu se toulat. Snad se ještě někdy setkáme. Sbohem, Carlisle.“
 
„Sbohem, Edwarde.“


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lepší je žít ve Volteře než ve Forks, 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!