Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lepší je žít ve Volteře než ve Forks, 5. kapitola

5. kapitola... Jak zareaguje Bella, teď už Marie, na návštěvu Cullenových? Co se stane, když Cullenovi zjistí čím teď Bella je? A co udělá Edward? To vše si přečtěte... Prosím zanechte komentář.

29.03.2010 (09:15) • VerunkAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2187×

5.kapitola – Překvapení

Tam stálo sedm vegetariánských upírů. Já očekávala že jich bude devět.

„Ale to je Bella!“ vyklouzlo Esmé.

„Ne, já jsem Marie z Volterry, členka gardy,“ odpověděla jsem tvrdým, nelítostným hlasem.

„Aro, jak si ji k tomu donutil?“ zuřil Carlisle.

„Nikdo mně k tomu nenutil.“

„Edward tě hledá už od toho dne, co jsi odešla.“

Jakmile zmínil mého manžela, tak jsem přestala vidět rudě. Vzpomněla jsem si na všechno co jsem s ním zažila.

„Cože?“

„Odešel ještě ten den a od té doby jsme ho neviděli. Bloudí po světě a hledá tě.“

„Ne, řekněte mu, že se má vrátit domů. Nedávno odsud odešla Renesmé, měla vás, jeho a Jacoba najít a zůstat u vás.“

„Renesmé nás hledá?“

„Ano.“

„Tak to bychom měli jít,“ zašeptala Esmé.

„Bello, proč jsi to udělala? Myslíš, že tě u nás nemá nikdo rád?“ zeptala se náhle Alice.

„Nejsem Bella a tohle není tvoje věc. Starej se prosím o sebe.“

„Ale…“

„Slyšela jsi ji?“ zavrčela Jane.

„Aro, nemohl bys říct Jane aby se uklidnila?“

„Ano, Jane, prosím buď na hosty milá.“

„Ne, nemusíš. Stejně už odcházíme,“ vzala jsem ji za ruku a vykročila ke dveřím. Někdo po mně natáhl ruku, tak jsem ho za ni popadla, překroutila a praštila jím o zem.

„Kde ses tohle naučila?“ žasl Emmett.

„No kde asi? Třeba jsem to uměla už u vás, ne? “odsekla jsem mu.

„Marie, copak se nemůžeš chovat stejně jako když tu žádná návštěva není? Nebuď na ně tak tvrdá, oni za nic nemůžou,“ napomenul mně Aro.

„Dobře, pane. To nebude nutné, stejně už odcházím.“otevřela jsem dveře a vyšla do chodby.

„Marie, kde se v tobě bral všechen ten vztek?“ divila se Jane.

„Ani nevím. Doufám, že je tohle poučí a už sem nikdy nepřijedou.“

„V tom taky doufám.“odpověděla mi Jane a obě jsme se tomu zasmály. Lepší nejlepší kamarádku nikdo nemá.

Alice

Zazvonil mi mobil. Na displeji bylo Edward.

„Ahoj Edwarde, co potřebuješ?“ zeptala jsem se. Rozléhalo se to po celém sálu.

„Do Seattlu vám pošlu letadlem Renesmé, počkáte tam na ni?“

„Edwarde, asi ne. Jsme totiž ve Volteře, představujeme Arovi Rose-Mary.“

„Ona u vás zůstala?“

„Ano.“

„Máte nějaké nové zprávy o Belle?“

Vzhlédla jsem, protože jsem nevěděla co mu mám říct. Carlisle kroutil hlavou.

„Ne, pořád nic.“

„Aha a kdy se vrátíte z Volterry?“

„To ještě nevím, je možné, že se vyskytnou nějaké komplikace.“

„Tak až budete zase ve Forks, tak mi zavolej a já vám jí pošlu.“

„Dobře, ahoj.“

„Ahoj Alice.“

„Tak on je s Renesmé,“ zašeptala jsem.

„Někdo by to měl říct Belle,“ navrhla Rosalie.

„Copak jste ji neslyšeli? Jmenuje se Marie.“

„Já vím, ale to patří k jejímu novému chování. Neříkejte, že se chová stejně jako naše stará Bella.“

„To ne, v tom máš pravdu.“

„Rosalie, Emmette, ale ona se chová stejně jako předtím. Nechápu co to tady právě předvedla, ale ona je psychicky na dně. Ještě horší je to od té doby co tu není Renesmé. Ta utekla, protože se nemohla dívat na to, jak je její matka zničená,“ vysvětlil Aro.

„A co to, že se baví s Jane?“ zeptala jsem se.

„Nevím, Jane a Demetri pro ně jeli na letiště, tedy pokud se dobře pamatuji. Od té doby jsou jako sestry.“

„Aro, můžeme tu zůstat? Rád bych viděl, co to u Belly znamená, být psychicky na dně,“ zeptal se Carlisle.

„Jistě, příteli. Ale musím vás varovat, ona se před vámi bude chovat stejně jako před chvílí.“

„To je jedno a děkuji ti.“

„Nemáš za co.“

Marie-Bella

„No to snad ne!“ vykřikla jsem, když mi přišla Jane oznámit, že tu Cullenovi zůstanou.

„Co se děje? Neměla si je náhodou ráda?“ divila se.

„Ty jsi snad nebyla v sále, když přijeli? Musím se před nimi přetvařovat, ale to mi moc nejde.“

„Přetvařovat? V sále to vypadalo jako bys je nenáviděla. Nikoho by nenapadlo, že jsi součástí jejich rodiny.“

„Já nechci, aby tu byli! Dělají mi to těžší a těžší.“

„Ty to zvládneš, Marie,“ podporovala mně Jane.

„Ne, vidíš jak jsem na dně. Tohle já nezvládnu. Půjdu žádat Ara o smrt.“

„Marie, jak tě tohle napadlo? Copak ses dočista zbláznila?“

„Ne, ale už mně nebaví žít. Můj život je příliš zkažený, aby se dalo obejít to a žít dál.“

„Ne, ty máš krásný život. Předtím jsem tě neměla ráda kvůli Edwardovi. Záviděla jsem ti jeho lásku, viděla jsem jak tě brání a je schopný za tebe položit život i když jsi byla jen obyčejný člověk. A teď jsi tu byla bez Edwarda, okamžitě jsem viděla, že máš těžký život. Když říkám těžký, tak musím dodat krásný.“

„To není pravda!“

„Copak si nepamatuješ ty krásné chvíle s Edwardem? Nepamatuješ si na maminku, otce nebo Phila? Vždyť jsi mi o tom tolikrát vyprávěla.“

„To je minulost. Ale budoucnost, tu žádnou nemám.“

„A já snad ano? Vždyť je přítomnost, nač utíkat do budoucnosti?“

„Jane, ty máš Demetriho, gardu a bratra.“

„Ty máš mně a gardu, nemůžeš za to, že jsi jedináček.“

„To není stejné, měla jsem toho mnohem víc.“

Edward

„Alice říkala, že jsou ve Volteře. Tak poletíme za nimi a já tam rovnou zůstanu. Ty odjedeš s nimi domů.“

„Ne, já do Volterry nechci.“

„Proč ne?“

„Nelíbí se mi to tam.“

„Co se ti tam nelíbí?“

„Všechno.“

A tak jsme po delším dohadování nasedli do letadla a letěli do Florencie. Tam jsem sehnal taxíka a vydal se přímo do Volterry.

„Musíme se rozloučit holčičko.“

„Ne, já tě nepustím. To bych pak byla sirotek.“

„Ne, nebyla. Vždyť máš ještě matku.“

„Ale maminka se nedokáže postarat ani o sebe, natož o mně.“

„Když to říkáš, ale pořád ještě máš rodinu.“

„Ale já chci rodiče a normální život.“

„Tak toho se asi nikdy nedočkáš,“ odpověděl jsem jí, to už jsme ale stáli ve Volteře u hradu.

Přišla k recepci a ohlásila nás Gianně. Ta jí znala, takže i tady strávily pár let.

Poté, nás Gianna poslala do sálu. Tam jsem byl s Bellou a Alicí. Všechna tahle místa mi mou Bellu jen připomínají.

Renesmé zaklepala na dveře a pak nás někdo vyzval, ať vstoupíme. Otevřel jsem dveře a vstoupil. Renesmé mi svírala ruku.

„Ahoj Edwarde, co ty tady děláš?“ pozdravil mně Carlisle.

„Ahoj Carlisle, to je moje věc.“

„Renesmé!“ vyskočila Alice, která doteď seděla na zemi. Běžela svou neteř obejmout.

„Alice?“

„Ano, jsem Alice.“

„Edwarde, proč jsi s ní letěl sem?“ zeptal se mně Carlisle.

„Mám proto své důvody a …“

„A ty nebudeš říkat, protože je to tvoje věc,“ dokončil mně Emmett.

„Ano, tak je to,“ pokýval jsem hlavou.

Do sálu vstoupila Jane.

„Jedeme s Marií na lov,“ oznámila Arovi.

„Ano, zajisté. Jeďte někam k Římu,“ souhlasil Aro.

Nechápu jejich lásku k lidské krvi. Bella by lidskou krev nikdy neochutnala.

„Aha, Edward přijel. Vítej zde,“ přivítala mně.

„Děkuji Jane, kde se v tobě bere to laskavé chování?“

„Víš, že ani nevím? Asi jsem se změnila,“ odpověděla s úsměvem a zase odešla.

„Tak co je nového, Aro?“

„Jak jsi určitě slyšel, naše garda má dalšího člena. Jmenuje se Marie z Volterry a časem jí určitě poznáš.“

„Čím se živí?“

„Stejně jako my lidmi.“

Ach tak, další zlá upírka. Tenhle typ upírů nemám rád, my vegetariáni jsme lepší.

„Budeš jí chtít poznat?“

„Ano, jistě. Aro, mohl bych s tebou mluvit někde o samotě?“

„Samozřejmě. Pojď se mnou do mé pracovny,“ vyzval mně a já ho poslechl.

Šli jsme dlouhou chodbou až do místnosti, která vypadala skoro jako Carlislova. Bylo tam hodně knih a jeden dřevěný stůl. U něho stála židle, pro člověka příliš nepohodlná, ale upír jí nepohrdne.

„Tak co potřebuješ?“ zeptal se.

„Přišel jsem tě požádat o smrt.“

Marie-Bella

Abych si zvedla náladu, vzala mně Jane na lov. Říkala, že potřebuji být silná. Prý přijela další návštěva.

Jeli jsme do malého městečka, kousek od Říma. V parku tam seděla nějaká dívka, mohlo jí být tak šestnáct let. Šla za námi až do jedné boční uličky. Tam jsem se otočila a zakousla se jí do krku. Jako vždy jsem jí nechala v těle trochu krve, aby se mohla proměnit. Pak jsem své oběti nosila Arovi a ten rozhodl co s nimi.

„Marie, přemýšlela si někdy o návratu ke Cullenovým?“ zeptala se náhle Jane.

„Ne, nikdy.“

„A co kdyby ses k nim vrátila? Podle mě, je to jediný důvod tvé zoufalosti.“

„A co když ne? Co když můj život skončil a není cesty zpět, ani dopředu?“

„Tak to určitě není. Mezi Cullenovými je tvé místo, ty nepatříš do Volterry.“

„Jane, tady to není o tom kam patřím, tady je to o tom kde chci být.“

„Ne. Ty jsi tvrdohlavá a nedáš si říct. Říkali přeci, že tě Edward hledá. Jemu na tobě záleží.“

„Ne, on miluje Rose-Mary, viděla jsem to. Přeci vím, co je pro mého manžela dobré, ne?“

„A ty tvrdíš, že jsi pro něho špatná?“

„To zase ne, ale do ní je zamilovaný víc.“

„To možná ano, ale s tebou je šťastnější. Má s tebou dceru.“

„To je jedno. Jí miluje víc a šmytec. Tak a teď pojď, musíme jet domů,“ vybídla jsem ji.

Vypravěč

Aro znovu odmítl Edwarda zabít. Znovu mu nabídl místo v gardě, tentokrát to Edward přijal.

Nebavilo ho toulat se po světě a navíc mohl být s dcerou, co víc si mohl přát?

Jistě, chtěl být s Bellou, chtěl s ní a Renesmé žít v tom jejich malém růžemi obrostlém domečku ve Forks. Ale snažil se smířit s tím, že mu to není souzené.

Žil ve Volteře a chodil zahalený do pláště, aby ho nikdo nepoznal. Cullenovi to rozhodnutí nesl těžce, ale věděli, že je tam i osoba o které Edward neví a tak mu v tom nebránili.

Marie žila skoro stejně jako Edward. Vídala se jenom s Jane a Arem, takže nevěděla, že je Renesmé zpátky. Věděla, že se ke gardě připojil někdo nový, ale jí to nezajímalo.

Stejně jako Edwardovi, Marii Aro také nevyhověl.

A tak tam žili několik let aniž by o sobě věděli.

Ale někdy přece musí přijít den, kdy se potkají.

Autor: VerunkAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lepší je žít ve Volteře než ve Forks, 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: