27.03.2010 (09:15) • VerunkAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3395×
Prolog
Bella
Od té doby, co odešli Volturiovi, uplynul rok a nějaký ten měsíc. Každou chvilku z téhle doby jsem strávila s Edwardem a Ness.
V rodině bylo vše při starém. Carlisle pracoval v nemocnici, Esme byla bytová designéra, Rose si otevřela dílnu na opravu aut, Emmett bavil děti v nemocnicích a na narozeninových oslavách, Jasper učil na nějaké střední a Alice, ta navrhovala šaty. Edward byl klavírista a já jsem zůstala doma s naší dcerkou.
Ovšem tu jsem viděla jen dopoledne, když nikdo nebyl doma. Jinak si s ní hráli ostatní. Obzvlášť ráda měla Jaspera, což nikdo nedokázal pochopit. Stejně tak, jsme nevěděli kam s ní vyráží každou sobotu.
Nedávno se mi do rukou dostaly noviny ze Seattlu. Opět tam řádí nějaký novorozený, ale není to tak hrozné jako Viktoriina banda.
Zítra se tam jedeme všichni podívat.
„Opravdu s sebou musíme brát i Renesmé?“ ujišťovala jsem se.
„Neboj, lásko, nic se jí nestane, Alice to viděla,“ uklidňoval mně Edward, můj manžel.
Nevím proč, ale chtěla jsem i s Edwardem zůstat tady, doma ve Forks.
„Edwarde, myslím, že by bylo lepší, kdybych tu s ní zůstala.“
„Proč?“
„Nevím. Ale něco mi říká, že bych tam neměla jezdit.“
„Tak dobře,“ souhlasil a začal si balit věci.
Druhý den ráno jsme jim s Nessii a Jakem mávali.
Všichni, až na Alici vypadali normálně. Ta jediná si mně prohlížela se strachem a bolestí v očích.
„Bello, opravdu bys měla jet s námi,“ přemlouvala mě.
„Alice, musím tu zůstat, já to cítím,“ vysvětlovala jsem jí. Ona jen pokrčila rameny.
1. kapitola – Nová novorozená
Cullenovi měli být pryč čtyři dny. Celou dobu jsem chtěla strávit s dcerkou a nejlepším kamarádem. Fascinovalo mě, když jsem je mohla vidět spolu. Jakovi totiž nevadilo dostat kamenem mezi oči, naopak byl rád že Ness trénuje.
Ty dny, co byly pryč utekly opravdu hodně rychle.
Třetí den ráno, jsem připravovala nějaké jídlo pro ty dva hladovce, když tu náhle jsem slyšela nějaké auto, co sjíždělo z příjezdové cesty.
To bude určitě Charlie, pomyslela jsem si. Oprášila jsem džíny a černé triko. Zapnula jsem dva knoflíčky od kostkaté košile, ty malé bestie se samy rozepnuly a vykročila ke dveřím.
Ness s Jakem byli někde venku a hráli si. Jak je znám budou určitě celí špinaví.
Auto před domem zastavilo.
Otevřela jsem dveře a strnula údivem.
U auta nestál Charlie, ale Alice, Jasper a Emmett.
„Ahoj Bello,“ pozdravila Alice příliš mrtvým hlasem na to, aby jste poznali o čem přemýšlí.
„Ahoj,“ odpověděla jsem. Proč nepřijel i Edward?
„Co kdybys nám pomohla s kufry a já ti to pak všechno vysvětlila?“
„Tak dobře,“ usmála jsem se.
Když už byly kufry uvnitř, posadili jsme se do obýváku.
Určitě se něco stalo, napadlo mě. Vždyť tohle není Emmett.
„Tak co se stalo, Alice?“
„Bello, musím tě varovat. Není to příjemná věc.“
„Alice, viděla jsem Edwarda trpět, porodila Ness, zažila proměnu a přežila tři setkání s Volturiovými, co může být víc nepříjemného?“ smála jsem se.
„Nesměj se!“ okřikl mě Emmett.
„Jasně, jasně,“ přikyvovala jsem.
,,Tak povíte mi, co se stalo?“
„Nejlepší bude, když ti to povím já,“ vložil se do toho Jasper.
,,Jeli jsme do Seattlu zakročit proti nějakému novorozenému. Ukázal se hned první noc. Nechali jsme Edwarda a Rose postávat v jedné temné uličce, měli se hádat. My ostatní jsme čekali na střechách okolních domů,“ vyprávěl.
,,Najednou jsme uslyšeli pohyb. Ulicemi nočního Seattlu se proháněl upír! Jakmile ten novorozený vstoupil do ulice za Rose a Edwardem, tak jsme ho chytili. Vůbec se nezmítal, jak jsem předpokládal. Měl na sobě plandavou mikinu velikosti XXL a upaté černé džíny, na chodidlech neměl žádné boty. Do obličeje jsme mu neviděli, celý ho měl zakrytý kapucou. Carlisle kapucu odhrnul a my uviděli, že ta osoba není muž, ale žena! Rovné vlasy barvy uhlí, vypadaly v kontrastu s bílou pletí a rudýma očima trochu děsivě,“ vyprávěl a já poznala, že se mu líbila.
„Představila se jako Rose-Mary, před proměnou oslavila 23.narozeniny,“ dokončila to Alice.
„To je celý problém? A proč se s vámi nevrátil Edward?“ nechápala jsem.
„No, Bello, Edward se do ní, asi, zamiloval,“ koktal Emmett.
„Cože? A jak – jak to?“
„V tu chvíli, co se jí podíval do obličeje, vypadal jako kdyby nevěděl, že doma ve Forks má manželku a dceru,“ přikyvovala Al.
„Jazzi, co říkají jeho emoce?“ otočila jsem se na něho s malinkou nadějí.
„Bello, nechci tě strašit a proto, počkej až se Edward vrátí,“ řekl uklidňujícím hlasem.
„A proč jste se vrátili tak brzy?“
„Na to se nedalo dívat, ty a Renesmé jste chyběly do dokonalého pohledu,“ vysvětlila Alice.
„A co ty Emmette?“
„Stýskalo se mi po tobě, sestřičko. A kde je vlastně neteřinka?“ usmál se a v očích se opět rozzářily jiskřičky.
„Někde venku s…“ začala jsem, ale Ness která právě přišla, mě přerušila.
„Teto Alice, strejdo Jaspere a Emme! Kde je táta?“
„Učí jednu paní, jak se má chovat,“ vysvětlovala Alice.
„Aha, kdy přijede?“ otočila se pro změnu na mě.
„Nevím, to nevím holčičko.“
„Ness, co by si řekla na jednu teplou, krásně krvavou srnku?“ zasmál se Emmett.
„Ne, radši bych si dala medvídka,“ nesouhlasila má dcerka.
„Tak pojď,“ vzal ji na ramena a rozběhl se k lesu.
Co budu dělat? pomyslela jsem si. Zvedla jsem se a odcházela do našeho domu, ale Alice mě chytla za paži a sevřela ji, až jsem cítila její nehty.
„Bello, já…“ začala šeptem, ale já jí rázně přerušila.
„Alice, potřebuji si to promyslet. Neboj se o mě,“ sundala jsem jí ruku a ona jen povzdechla.
„Kdyby si někoho z nás potřebovala, stačí přijít nebo zavolat.“
„To je v pořádku, nebudu vás rušit,“ donutila jsem se k úsměvu.
„Jsem tu pro tebe vždy, Bello.“
Odešla jsem hlavními dveřmi. Šla jsem pomalu, užívala jsem si ticha.
„Děje se něco, Bello?“ promluvil náhle známý hlas.
„To nic, Jaku. Renesmé je s Emmettem na lovu, nechceš jít za nimi?“
„Jo, jasně,“ usmál se, bylo mi jasné, že tuhle nabídku neodmítne.
Pokračovala jsem po vyšlapané cestičce. Ne, že by byla od nás, ale Jake k nám chodil často ještě ve vlčí podobě.
Růže před domem voněly omamnou vůní a v chladivém větříku se jim třepotaly okvětní lístky. Okolo nich byla rozseta kůra.
Vešla jsem dovnitř a zamířila do ložnice. Zapadla jsem do šatny a přemýšlela, zatímco jsem si balila věci do kufrů.
Došla jsem k takovému názoru, že pokud to nebude nutné, tak Cullenovi neopustím.
Poté jsem šla sbalit i Nessiiny věci.
Na první pohled mě zaujala jedna fotka. Na ní jsem byla já, Edward a Renesmé. Hodila jsem jí na vrch a zavřela kufr, který jsem následně odtáhla do mé šatny.
Už se setmělo a tak jsem vyrazila pro Nesmé. Tentokrát jsem běžela po upířím.
Byla neděle večer a v lese ani noha.
Když jsem dorazila do domu, překvapil mě smrad.
„Co se tu děje?“ vpadla jsem do kuchyně. Tam stáli u sporáku Emmett a Jasper.
„To nic, jen jsme chtěli své neteřince uvařit večeři,“ omlouval se Emmett s takovým kukučem, mu snad nešlo neodpustit.
„Tak počkejte, pomůžu vám,“ odstrčila jsem je oba stranou.
Jak jsem se později dozvěděla, Alice Renesmé koupala. Poté, co obě sešly ze schodů, už na Ness čekaly palačinky, tak jak je má ráda.
Když později v obýváku usnula na gauči, Emmett začal sledovat televizi a dělat, že nás neposlouchá.
„Bello, co jsi dělala celý den? Víš jak jsem se o tebe bála?“ nadávala mi Al šeptem.
,,Neboj Alice, jen pár lidí, nic víc,“ utěšovala jsem ji se sarkasmem.
„Bello?!“
„To byl vtip, Alice,“ odpovídala jsem jí se smíchem. Zároveň jsem hladila Ness po vláskách a sledovala, co se jí zdá.
Vtom se otevřely dveře a dovnitř vešla Rose.
„Bello!“ běžela mě obejmout, to už ale dovnitř vstoupil i Carlisle s Esme. Těsně za nimi šla nějaká drobná dívka. Jako poslední šel Edward.
Jeho oči plné jisker si prohlížely celý pokoj, ale jakmile padl jeho pohled na mě, tak se ty jiskry vytratily. Pak se podíval na tu novorozenou Rose-Mary a ten jediný pohled ho prozradil.
Líbila se mu, byl do ní zamilovaný stejně jako do mě, tedy předtím než předtím než odjel do toho prokletého Seattlu.
Bez jediného slova jsem vzala Nessii do náruče a zvedla se z gauče.
„Bello, nezlob se na mě,“ prolomil Edward ticho.
„Nezlobím se, zůstaň zde, jak dlouho potřebuješ,“ usmála jsem se na něho.
„Dobře, děkuji.“
Obešla jsem ho a vydala se temnou nocí zpět k domovu.
Jakmile jsem tam dorazila, tak jsem položila Ness do postele a šla si promyslet co udělám.
Plán v mé hlavě byl krátký, jednoduchý a takřka bezbolestný, no i když.
Autor: VerunkAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Lepší je žít ve Volteře než ve Forks, Prolog + 1. kapitola: