Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Let's Get Lost 5. část

22.07.2010 (12:45) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2731×

5. část

„Bylo to něco fantastického. Viděl jsem lovit hodně upírů, ale tihle dva si to naprosto užívali a přitom byli tak přirození. Kdybych nemusel dýchat, vzalo by mi to dech!“ usmál se na nás ten nomád.

„Jak je to dlouho?“ zeptal se okamžitě Edward. Všichni jsme toho měli už pokrk. Je to přes dva roky a ještě nemáme skoro žádnou stopu. Tak strašně moc mi chybí... Proč odešel? Copak mě nemilovat? Nebo odešel právě kvůli tomu?

Ale konečně jsme narazili aspoň na tohohle troubu. Tvrdil, že Bellu a Jaspera viděl, ale dostat z něj informace, stojí značné úsilí. Ale stojí nám to za to!

„Je to týden!“ odsekl upír a zlostně se na nás podíval. Zahnali jsme ho do kouta, proti nám všem nemá šanci. Tak se konečně rozhodl mluvit.

„Kde přesně byli? Mluvil si s nimi?“ ptal se znovu Edward.

„Ani ne... Ono, já bych mluvil velmi rád, ale nikoho, kromě lidí k sobě nepustili. Zkoušel to můj kamarád a skončil v krabičce od zápalek. Ale jsou fakt drsní. To jejich divadélko jim vynáší ty nejlahodnější oběti.“ Takže je to pravda. Tohohle jsem se bála nejvíce. Proč se zase přidal na druhou stranu? Konečně to začal zvládat a pak se jen tak vzdal?

„Jaké divadýlko?“ zavrčela jsem na něj. Škodolibě se usmál.

„Podle toho, co jsem stihl zjistit, prostě začíná to pokaždé stejně. Vytipují si bar. Přijdou tam jako pár, ale pak se pohádají. Když odcházel on, rozešly se za ním nějaké dívky a jí přišli utěšovat muži. Řeknu vám, ale nebýt zadaná, dal bych si říct!“ usmál se, ale to bylo poslední, co stihl říct, předtím, než mu Edward utrhl hlavu a hodil ho do plápolajícího ohně za námi.

„Proč si to k sakru udělal? Měl cenné informace a teď nám už nic neřekne!!“ zavrčela jsem na Edwarda.

„Vím to, co potřebujeme. Jeho myšlenky na mě přímo řvaly. Ale stejně se dál nepohneme. On nevěděl kam zmizeli!“ řekl flustrovaně. Zbytek rodiny pozoroval hořící hromadu. Mlčeli. Co jiného chceme na to říct? Začínám pochybovat o tom, že je někdy najdeme. Jasperovo chování mi opravdu hlava nebere. Jestli se chová tak jak říkal...

„A mnohem hůř. Viděl jsem vše co ten malý zmetek! Je mi z toho špatně, jak to může Bella dělat!“ zase odpovídal na mé myšlenky. Jako bych to potřebovala.

„Detailů nás prosím ušetři,“ řekla znechuceně Rose a pak jsme se vydali zpět k autům. Ale kam pojedeme teď?

***

„Je vám jasné, že jste porušili smlouvu?!“ vrčel na mě Jake. Za ty roky se hodně změnilo a taky on. Už to nebyl ten mladý krásný kluk, ale starý muž, který převzal žezlo po svém otci. Ale smrděl řádně.

„To není pravda, Jacobe! Já jsem u toho nebyla a navíc ani já ani Jasper nemáme nic společného s Cullenovými... Možná kdysi, ale ne teď!!“ řekla jsem na naší obranu. Jasper celou dobu stál v obraném postoji a tiše vrčel.

„To možná ano, Bello! Ale jsi pijavice a to nic nemění na tom, že do rezervace nesmíte! Tohle se stalo naposledy, příště nebudeme tak schovívaví!!“ řekl se vztyčenou hlavou, proměnil se ve vlka a pak nás pěkně celá smečka doprovodila za jejich hranice.

„Nejsme tu na dlouho! Jen se musíme na chvíli schovat!“ řekla jsem mu ještě a pak jsme se společně s Jasperem vydali k jeho bývalému domu. Šli jsme mlčky, ale přesto bylo mezi námi podivné napětí. Když jsme procházeli okolo Charlieho domu, ucítila jsem podivné bodnutí v místech, kde mělo tlouct srdce. Stýskalo se mi po něm, ale bude lepší, když se o mně nedozví. Už je dost starý a mohl by z toho dostat infarkt.

„Pořád si nejsem jistý, že děláme dobře. Uvědomuješ si, že je to dům Carlislea a Esmé? Nějak se to dozví a přijedou,“ šeptl do ticha Jazz. Chytila jsem jemně jeho ruku a stiskla ji. Tolik se toho za ty dva roky událo. Náš vztah nabral na intenzitě. Kdysi jsem si ani v nejdivočejším snu nedokázala představit sebe a Jaspera spolu.

Ale jedině on ve mně vyvolal znovu ten pocit lásky. Jedině on mě chápal a bral takovou jaká jsem. To je to, co Edward nedokázal. Sám říkal, že se k němu nehodím... Tvrdil mi, že to bude jako by neexistoval a teď má to, co chtěl!

„To je možné... Ale riskneme to. Přece se říká, že pod svícnem je největší tma,“ zasmála jsem se hořce, ale věděla jsem, že má v tomhle Jazz pravdu. Můžou nás tu najít. Ale možná chci, aby nás našli. Chtěla bych mít konečně klid a tím, že nás najdou... Prostě si vše vyříkáme a pak budu jen já a Jasper...

„Bello?“ é jméno vyslovil tak lehce. Musela jsem se usmál.

„Hm...“ Jemně jsem se na něj přitiskla.

„Nedokážu se s nimi setkat! Já...“ Otočila jsem se k němu a pohlédla do těch karmínových očí. Zvedla jsem svou chladnou ruku a lehce přejela po jeho tváři.

„Jazzi... Já vím, ale nás přece nic nerozdělí. Mám tě ráda... Ba co! Miluji tě! Víš to, že?“ Přikývl.

„Já tebe taky,“ šeplt a přitáhl si mě do vřelého objetí. Nikdy jsem se necítila tak dobře. Byl opravdu pozorný a za tu dobu jsme o sobě věděli první poslední. Už to nebyl jen můj nástroj pomsty, ale mnohem víc. Naučil mě, co to znamenají slova 'Miluji tě'.

Vím, že jsem Edwardovi a Alice hodně ublížila. Odvedla jsem jim bratra a manžela, ale tehdy jsem nezamýšlela, se do něj zamilovat. Ze začátku jsem to brala jen jako pobláznění, ale až teď jsem věděla, co k němu skutečně cítím.

Ale neříkám, že nemám strach. Kdo ví, jak na nás zareaguje rodina. Nechá nás v klidu odejít?

Naléhavě jsem vyhledala jeho rty a políbila ho. Usmál se na mě a pak jsme konečně šli, snad domů...

***

Cítil jsem, že se něco děje. Poslední dva dny jsem pořád nesvůj, pořád přecházím po poloprázdném obýváku a snažím se uklidnit. Ale nejde to. Něco se chystá... Že by se vlci rozhodli nás nakonec potrestat, za to, že jsme vlezli do jejich rezervace?

„Ale no tak, miláčku,“ zapředla Bella a pomalu ke mně přistoupila. Usmál jsem se, ale pak se hned zamračil.

Obmotala mi paže okolo hrudníku a položila mi hlavu na rameno. Pohladil jsem ji po vlasech. Užíval jsem si její blízkost. Cítil jsem z ní to štěstí a radost. Taky jsem ji obmotal ruce kolem jejího krásného těla.

Pomalu jsem vyhledal její rty a pomalu přes ně přejel těmi smými. Tiše vzdychla a náš polibek prouhloubila. Jednou rukou mi zajela do vlasů a druhou mi pohotově sundávala triko.

Chytil jsem ji do náruče a přenesl na pohovku. Nepřestával jsem ji líbat. Laskat. Objímat. Náš společný bod ve vesmíru byl najednou tady. Mezi námi...

Rukou jsem přejel po jejím stehně a pomalu pokračoval výš. Schválně jsem minul lem její sukně. Ušklíbla se. Hrál jsem si s ní. Pokračoval jsem výš, odepnul jsem její blůzku a lehce ji sundal. Mírně se prohla. Znovu jsem ji položil ruku na nohu, ale tentokrát jsem se dotýkal každého místečka. Pod každým pohlazením se mírně zachvěla.

Políbil jsem ji na krk. Jeji vzrušení bylo dokonalé. Cítil jsem ho a to vzrušovalo i mě. Znovu jsem ji políbil na její rty. Mezitím mě zbavila kathot. Byli jsme skoro nazí...

Celé naše milování bylo najednou tak dokonalé, vášnivé, každý dotek, každý pohyb. Byli jsme jako jeden a přitom jsme každý úplně jiný. Zapadali jsme do sebe. Líbala mě, škrábala... Dožadovala se dalších a další polibků, něžného laskání... doteků... Chtěla mé tělo, chtěla mě... A já ji to dával, vše co chtěla a co bylo v mých silách. Byla to krásná harmonie. Už jsem nebyl jen otrok v okovech, už to bylo něco víc. Postoupil jsem. Možná to zní uboze, ale kdysi jsem s ní cítil jen neskrývavou touhu... Touhu po pomstě, ale teď je to zcelá jiné... Změnila se, tak jako já.

Jedině spolu jsme byli silní. Jedině spolu jsme byli svodobní a hlavně sami sebou.

„Měli by jsme si zajít na lov,“ šeptal jsem ji do ucha. Znovu jsem ji líbal, znovu jsem si s jejím tělem hrál. Usmívala se.

„Hm... Hlavně ty by jsi měl... Já nepotřebuji lovit tak často...“ vrněla. Položila si hlavu na můj hrudník a propalovala mě svým, už nyní rudým pohledem. Už jsme leželi v postely o patro výš. Přes sebe jsme měli jen přehozené prostěradlo a nic víc. Takhle jsme tu byli už tři dny.

„Nevím jestli to zvládnu sám,“ šeptl jsem znovu a prstem přejel po jejich rtech. Znovu vykouzlila úsměv.

„Věřím, že ano!“ dodávala mi odvahu. Za celou dobu co jsme spolu, lovila ona, ale musím se znovu naučit lovit sám. Přijde doba, kdy to možná budu potřebovat.

„Tak dobře, ale raději půjdu až za kanadské hranice,“ řekl jsem a vstal. V rychlostí jsem se oblékl. Celou dobu mě sledovala. Ještě před odchodem jsem ji políbila a pak vyskočil oknem. Proč se zdržovat sebíháním schodů, když takhle je to víc... Vzrušující!

Běžel jsem lesem jako mnohokrát, ale teď to bylo opravdu jiné. Tentokrát mou obětí nebyla ubohá srnka nebo puma. Kolem téhle havěti jsem jen proběhl, a víc si ji nevšímal.

Ale když jsem byl teď sám, začal jsem přemýšlet o minulosti. Tehdy jsem tudy běžel s Alice. S tou malou roztomilou elfkou. Pořád vidím jeji donekonečna usměvavou tvář. Zvonivý hlásek.

Zatřepal jsem hlavou a snažil se tyhle myšlenky zahnat. Ale nešlo to, tohle byl až moc povědomý kraj. Moc vzpomínek, které najednou vypluly napovrh. Zpomalil jsem tempo. Pomalu jsem se nadechl. Cítil jsem vůni lesa, dokonce i to malé stádo srnek a nějakého neurčitého druhu, dalšího zvířete. A pak tu byl mnohem kouzelnější pach. Můj krk se najednou ocitl v plamenech. Jed se mi nahromadil v ústech.

Vystartoval jsem. Znovu jsem proběhl okolo stáda srnek a zamířil si to víc severně. Pak jsem za jedním velkým stromem zastavil. Byl tu jen jeden člověk, ale i to mi bude stačit. Zafoukal větřík a mě do nosu uděřila jeho vůně. Byl to lovec a asi sledoval nějaké zvíře. Pistol měl jen tak přehozenou přes záda a svůj zrak upínal na druhou stranu ode mě.

Ale dneska asi svou oběť nenajde, protože se jí sám stane. Vyrazil jsem a než si mě stihl všimnout, zlomil jsem mu vaz. Zakousl jsem se mu do krku a sál tu úžasnou rudou tekutinu. Oheň pomalu ustupoval a síla se zvětšovala. Ale pak ke mně ten jemný vetřík přivanul další pach, ale tentokrát nasládlý a já moc dobře věděl, kdo to je.

Zvedl jsem hlavu a podíval se do dvou vyděšených tváří.

„Jaspere?“ řekla Esmé. Ani jsem se nepohnul. Pořád jsem svíral mrtvé tělo. Když jsou oni tady... Pak ostatní budou u Belly. Na nic jsem nečekal a uháněl zpět domů, ale věděl jsem už předem, že přijdu pozdě.

Na obou frontách došlo k jakésimu sblížení. Ale co to přinese v dalším pokračování?

Sama nevím co si o téhle povídce myslet a proto vás žádám o komentíky... o kritiku... Budu vám strašně moc vděčná.

Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Let's Get Lost 5. část: