Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Let's have some fun - 4. kapitola

12.05.2012 (12:00) • iewauh • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 952×

BELLA

Původním plánem bylo Cullena odlákat ze zápasu ještě před jeho začátkem, strčit ho do letadla a zamířit směr Volterra. Tenhle plán bůhvíproč padl v okamžiku, kdy jsem se mu poprvé podívala do očí. Přišla jsem si jako absolutní idiot, jako kdyby mě někdo začaroval do úplného spoutání - zamrzla jsem, navzájem jsme si hleděli do očí a já cítila, jak mezi námi proudí energie. Pocit absolutního idiota zesiloval. Co se mi to honí hlavou za kecy? Jaká energie proboha? Jaké dlouhé pohledy z očí do očí? Vždyť jsem Isabella Volturi! Ještě se dovolávám boha, no to už je vážně špatný.

Dotkla se mě poskakující holka z místa pode mnou. Kdyby se zrovna neradovala z toho, že se na ni Edward dívá, ani bych ji nevnímala. Takhle jsem otráveně protočila oči a hned toho litovala, protože jsem se přestala dívat na něj. Navíc jsem měla silné tušení, že Edward pochopil, na co jsem tím reagovala - pobaveně se uchichtl a nepatrně přikývl.

Něco se mi nezdálo. Jak to, že se mu krucinál nerozšiřují zorničky strachem?! A co tady ještě dělá? Už dávno měl utíkat pryč. 0n místo toho vypadá naprosto v pohodě, jako by bylo naprosto normální, že se dívá do očí jednomu ze čtyř nejmocnějších upírů světa. No kdo to kdy viděl?! Rozhodla jsem se ho vyděsit a hodit na něj jeden ze svých nejděsivějších pohledů. A že mi to bylo platné! Místo aby mi vztekem černaly oči a rysy tvrdly pod náporem rozčilení, bezděčně jsem se začala usmívat jak měsíček na hnoji. Ježišimarjá! Jako nejlepší řešení mého selhání mi přišlo sklonit hlavu a tvářit se, že hledám něco v kabelce.

EDWARD

Je tak roztomilá! Celým mým bytím jsem se snažil příšerně se nerozesmát, když nelibě reagovala na myšlenky té slepice. Na chvíli jsem se lekl, co se děje, když Bella nakrčila čelo a tmavly jí oči - v setině sekundy se jí vrásky ale vyhladily a kukadla roztála současně s nástupem naprosto nádherného výrazu. Výrazu skoro tak úžasného, jako si u ní pamatuji z Aliciných vidění. Ve chvíli, kdy zabloudila jak pohledem, tak elegantníma rukama do tašky, jsem se probral z transu. Thomas se soustředěně dohadoval s Chuckem, která taktika bude pro začátek nejlepší, a rozhodl se, že je potřeba mého názoru.

„Ede, můžeš mu laskavě vysvětlit, že začínat trojkou je naprosto předvídatelná blbost?!" rozčiloval se. Přemohl jsem se a zalétl do myšlenek trenéra Giants, který jako jeden z mála koučů myslel před zápasem na chvíle příští, ne na to, jak si v noci báječně užil.

„Trojkou bych začal taky, podle mě to čekat nebudou, budou si myslet to co ty," zastal jsem se Chucka a s uspokojením zaznamenal, že Thomas ustoupil. Udělal dobře, vyplatí se nám to. Zalétl jsem pohledem k Belle a chvíli přemýšlel, jestli za ní nepůjdu rovnou. Vlasy jí jemně povlávaly ve větru, jako by mne lákaly, abych je prohrábl rukou. Nevím, jak jsem to dokázal, ani vlastně proč, ale jen jsem na ni mrkl a dolaďoval s kluky poslední detaily.

„Medvědi, ke mně!" zavelel trenér a my se k němu seběhli jak slípky do kurníku.

„Měl jsem připravenej hrozně motivačnej projev, ale asi tak před pěti minutami, když se mi začaly nervozitou klepat i vlasy, jsem ho zapomněl. Takže. Buďte od tý lásky, vyhrajte a pokuste si to i užít. Hlavně teda vyhrajte." Ušklíbl se pobaveně. Napodobil jsem ho, když v duchu dodal: „Jestli bude mít Edward blbej den, jsme v hajzlu."

Po třetí čtvrtině už jsem se vážně nudil. Divil jsem se Belle, která pořád omamovala svou krásu tribunu 31 D, že ji to ještě baví. S nelibostí jsem zaznamenal, že se zaujetím nepozoruje jen mě, ale i hráče okolo. Přijela zkontrolovat tvůj přestupek, tak si musí přirozeně zjistit, jak moc se projevuješ jako upír... I když jsem měl zdravý rozum, stejně jsem žárlil. Místo abych se soustředil na hru, přemýšlel jsem, jak pro ni proboha může být atraktivní jeden z nejošklivějších lidských chlapů, které jsem kdy viděl. Navíc můj protihráč! Mohla by mít aspoň trochu uznání, vždyť jasně hrajeme líp než oni. I tabulka ukazující skóre to jasně potvrzovala. A rozhodně to nebylo jenom díky mně - víc jsem sledoval Bellu než hru, takže kluci předváděli skvělé výkony sami.

BELLA

S napětím jsem sledovala zápas. Každý bod mi udělal neuvěřitelnou radost, obzvlášť když byl jeho autorem Edward. Naštvaně jsem upírala pohled na obrovského blonďatého idiota, který se asi rozhodl, že dnešek je posledním dnem jeho života. Pokaždé, když vrazil do Edwarda, a ten se poroučel k zemi (divadlo umí hrát dokonale), chtěla jsem mu zakroutit krkem. Blbec.

V kabelce mi tichounce zavibroval mobil. Tátové...

Bell, predpokladal jsem ze uz sedite v letadle a vezes nam Cullena! Volal Roberto, ze jste jeste nenastoupili. Vse v poradku? Priste s tebou leti Demetri. Ach, Marcu. Kdyby si tak věděl, že Demetri by mě tady neuchránil. Upřímně řečeno, dost by mě zajímalo, co by mi zabránilo pozorovat Edwarda s nábožnou úctou.

Vse O.K., necham ho dohrat zapas, myslim ze pri soudu bude uzitecne vedet, jak moc porusuje pravidla. Ozvu se. Libam, B. Odpověděla jsem mu a pohltila mě obava. Můj plán dotáhnout Edwarda do Volterry, kde by byl během chvíle připraven o věčnost, padnul asi tak před hodinou, když se na mě poprvé podíval. Co ale budu dělat? Těžko se můžu vrátit domů a jen tak mimochodem ho tady zapomenout. Musím rychle něco vymyslet.

Nechám ho utéct.

Demetri ho najde.

Zabiju Demetriho.

Jistě, toho si nikdo nevšimne.

Vymluvím otcům, že se provinil proti zákonu utajení.

To se mi určitě povede, když jsem sama přesvědčena o opaku. 

Promluvím s ním, vysvětím mu, proč jsem tady, a on už něco vymyslí.

No, to by snad šlo.

Mně asi kape na maják. V životě jsem neslyšela jeho hlas, ale přeju si - a spoléhám na to - že vymyslí způsob, jak se vyhnout vlastní smrti. A ještě jsem mu ochotná pomoct!

Nervozitou jsem si začala hrát s lemem dresu. Ježišimarjá, samozřejmě že se mě nebojí, když mám na sobě triko s jeho jménem!!! To jsem si rovnou mohla napsat na čelo, že jsem mírumilovné štěně.

Minutová přestávka skončila (chtěla bych potkat člověka, který tomu vymýšlel pravidla - určitě se s něčím léčil) a já se zase začala soustředit na zápas. Ne na dlouho.

„If you wanna be my lover, you- " začal mi zvonit mobil. Netrpělivě jsem se podívala na mobil a v duchu zasténala. Lily.

„Lily, co se děje?" vychrlila jsem tak rychle, že mi lidé okolo nemohli rozumět.

„No, to je milý tón. Dva roky jsme spolu nemluvily, jestli sis všimla! Ale proto nevolám. Mám novinu," vybalila na mě rozjařeně a já se lekla, co zase vymyslela - její novinky byly většinou předzvěstí katastrofy.

„Budu se vdávat!" zaječela a já zamrzla. Chvíli jsem zvažovala důsledky její zprávy a potom se mi na obličeji rozšířil úsměv.

„Zlato, no to je báječné! Okamžitě mi řekni, koho si bereš, kdy a hlavně co si mám vzít na sebe!" zvolala jsem nadšeně a zatímco mi s vděčností, že jsem ji neodbyla, popisovala svého nastávajícího, tlačila jsem se přes dav lidí ven. Oni ten zápas zvládnou i beze mě, že jo.

Dalších deset minut jsem se opírala o pilíř stadionu a naslouchala líčení kamarádky. Nejlepší kamarádky, známe se už pár století, a i když se nevídáme často, je pro mě jako rodina. Několikrát u nás strávila pár let, a mám obavy, že i pár nocí v Marcově ložnici.

„Počkej, teď mě napadlo," zadrhla se a já čekala, „já tě vlastně na svojí svatbě nechci. Všichni se budou koukat jen na tebe, ty jedna panovnice!" dodala se smíchem a já v duchu jasně viděla, jak rošťácky krčí obočí.

EDWARD

No to snad ne! Kam jako zmizela? Přece nemohla odejít úplně. Chtěl jsem se jenom ujistit, že viděla můj efektní pád, a ono nic. Prostě tam není. Na všech čtyřech jsem natočil hlavu ke straně, očima bloudil po tribuně a snažil se zachytit její vůni. Nic, nikde nic.

„Ede, není ti něco, ty vole?" zeptal se mě Ryan a vyrušil mě tak z hledání. Až teď jsem si všiml, že hra se zastavila a okolo mě stojí asi patnáct nechápajících hráčů, někteří s hlavou nakloněnou jako já. Jeden si aktivně přiklekl ke mně a v mysli dumal nad tím, co na té zemi jako hledám.

„Jsem v pohodě, můžemw jet dál," uklidnil jsem je a postavil se na nohy. Pár kluků si pomyslelo, že někdy mi hrábnout muselo, a mně nezbylo nic jiného, než s nimi souhlasit.

Jestli jsem předešlou část zápasu hrál podprůměrně, teď jsem byl na hřišti jen do počtu. Co chvíli jsem se zastavoval a rozhlížel okolo, čímž se mi neúmyslně podařilo mást protihráče.

„Cullen, střídat!" zakřičel poprvé v mé kariéře trenér, absolutně vyvedený z míry. Místo mě nastoupil kluk, kterému se říkalo Ricky a který těžce nesl můj úspěch.

„Co se ti to děje, proboha?" ptal se nechápavě trenér a já jen odmítavě zavrtěl hlavou.

„Jdu do šatny," zahučel jsem poraženě. V tunelu naštěstí nebylo milion lidí, ale jen ochranka. Soucitně se na mě usmívala a myšlenkami byla jinde. V šatně jsem neslyšel žádné myšlenky, takže jsem se svou přirozenou rychlostí převlékl a vyklidil si věci ze skříňky. Vracet už se nebudu, není proč. Rytmický zvuk padajících drobností do tašky mě uklidňoval a nabuzoval. Sám jsem se divil, kolik blbostí, co lidé potřebují, jsem sem za ten rok natahal. Asi tak zásoby jedné domácnosti o čtyřech lidech. Po chvíli se taška rozhodla, že její možnosti jsou vyčerpány, takže jsem různé deodoranty, šampony a sprcháče začal házením náhodně rozřazovat klukům do poliček. A dost, nejsem ženská! 
Popadl jsem celou skříňku a obrátil ji do koše. S taškou přehozenou přes rameno jsem vchodem pro hráče opustil stadion, a než jsem stihl začít přemýšlet o tom, kde ji hledat, přistálo mi něco na zádech a zakrylo mi to oči. Ani jsem se bojovně nenakrčil, nemělo by to cenu. 

„Alice…" vydechl jsem poraženě.

Autor: iewauh, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Let's have some fun - 4. kapitola: