Vše je jak má být, až na jeden detail - Bella má akutní leukémii, která ji stěžuje život. V poslední chvíli si uvědomí, že by si měla začít užívat života naplno, do poslední kapky. Příběh začíná úplně stejně, jak ho známe. Jen začíná...
05.01.2013 (19:00) • Never • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2723×
Zamilovat se, až po uši, mít svatbu, mít dvě děti, chlapečka a holčičku…
Jenže tohle jsem si mohla jen představovat, tajně o tom snít, ale nikdy neuskutečnit.
Jmenuji se Isabella Swanová, je mi šestnáct let a jsou to čtyři roky, co mi zjistili rakovinu krve. Leukémii. Do nemocnice mě dostaly modřiny na více místech, přestože jsem si byla plně jista, že jsem nikde nespadla. Navíc mi tekla krev z nosu. Alespoň obden, což se mi nestávalo často. A když už, bylo to chvilkové a po pár minutách nebylo poznat, že ze mě tekly potoky krve. Jenže teď to je, jako kdybych byla plná krve, vždy se ze mě vylily snad litry. Nikdy jsem to nevydržela a omdlela. Ne, že by mi bylo špatně z krve, i když, to taky, ale cítila jsem se slabá. Palčivě mě bolela hlava a mravenčilo mě po celém těle. V nemocnici mi odebrali krev. Myslela jsem si, že to je jen nějaká chřipka a často mi praskají žilky v nose, takže jsem čekání na výsledky z laboratoře nějak neprožívala. Prožívat jsem to začala až o tři dny později. Zavolali si mě a maminku do nemocnice. Oznámili nám, že mají podezření na leukémii, ale že by mě raději poslali na nějaká vyšetření. Týden na to jsme si byli jisti, že mám rakovinu… A tam to vše začalo.
Prodělala jsem spoustu ozáření mozku, aby tam nemoc nepronikla, nikdo stejně nevěděl, jaký to bude mít účinek. Mám za sebou i dvoje transplantování kostní dřeně i krevních buněk.
Ve čtrnácti letech jsem začala pravidelně docházet na chemoterapie. Chodívala jsem na ni jednou nebo dvakrát v týdnu, podle toho, jak jsem na tom byla. Nesnášela jsem prvních několik hodin po – bylo mi špatně, zvedal se mi žaludek, chtěla jsem spát, bohužel žaludek mě spát nenechal.
Měsíc na to, co jsem začala docházet na chemoterapii, jsem začala vyčesávat chuchvalce vlasů a tak to pokračovalo dva týdny. Za tu dobu jsem byla bez vlasů. Vlasy jsem česala několikrát denně, jak jen často jsem mohla. Nechtěla jsem to prodlužovat.
O dva roky později už jsem byla rok bez léčby. Nevěděla jsem a ani jsem nechtěla vědět, kolik času mi zbývá. Léčba nezabírala, ať zkoušeli cokoli. Měla jsem čím dál, tím méně bílých krvinek a rakovina se začala pomalu, ale jistě rozšiřovat do celého těla. Neléčit se a užít si ten krátký zbytek života, co mě čeká, to je lepší než ležet neustále v posteli a docházet do nemocnice. Dokonce jsem nechala i střední, na které jsem se zdržela necelý rok. Nemělo to smysl. K čemu mi bude vzdělání, když ho nebudu moct nikde reprezentovat?
Letadlo dosedlo na ranvej celkem brzy. Letušky se ke mně chovaly jako k malému dítěti, když jim moje drahá maminka oznámila, že mám rakovinu a ať na mě dají pozor. Za tohle jí nikdy nepoděkuju. Jako kdybych měla umřít za čas letu. Jenže zrovna tohle bylo možné…
A přesně takhle to pokračovalo dalších pár dnů. Táta byl úplně odvařený z toho, že mě má zpátky a najednou mě všichni v tom malém městečku, kde stále pršelo, znali. Naštěstí pro mě, už jsem měla delší vlasy. Nebylo to zdaleka tak hrozné, jako ta pleška, co jsem měla. Už jsem nemusela nosit šátky. Tohle vypadalo hezky. Muselo. Dlouhé vlasy už nikdy neuvidím. Alespoň ne na sobě. Tím jsem si byla jista. Nebudu tu dlouho, aby mi stihly dorůst.
Nemálo krát jsem přemýšlela nad tím, jestli se přihlásit na školu. Tady nebo v rezervaci, všechny myšlenky jsem raději ale ukryla hluboko do mysli.
Doma jsem byla krátce, možná tak dva týdny, když se mi opět vrátily poctivě zahnané příznaky. Druhý den na to jsem si polehávala v posteli s čistě bílým povlečením s nádechem desinfekce.
Následující díl »
Autor: Never (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Leukémička - Prolog:
Tak na tuhle povídku jsem vážně zvědavá :). Zatím to vypadá opravdu dobře, těším se na další díly ;).
Jsem nadšená - těším se na pokráčko!
veľmi sa teším na pokračovanie...
Zajímavý začátek, těším se na pokráčko...
hodně zajímavý nápad a moc se těším na pokrčování :)
Ahoj, je mi líto, ale článek ti musím vrátit.
Do perexu si alespoň stručně napiš, o čem konkrétně povídka bude.
Až to budeš mít, zaškrtni "Článek je hotov". Děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!