Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Liam, moje záchrana - 11. Kapitola

06.12.2010 (08:00) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 4832×

„A jak bys to udělal? Liamovi je pět set let, tobě jen sto,“ řekla jsem Edwardovi.

„Tobě jsem řekl, že je mi sto.“

„Jak to myslíš?“

„Myslím to tak, že ve skutečnosti je mi kolem tří tisíc let.“

Nebyla jsem schopna slov, určitě si vymýšlí, není to pravda.

„Lžeš,“ řekla jsem mu klidně.

„Když Volturiovi začali vládnout, došlo mi, že to pro mě nebude bezpečné, a tak jsem se schovával. Věděl jsem, že by ve mně viděli konkurenci a zničili by mě. Pak jsem potkal Carlisla, požádal jsem ho, aby předstíral, že je můj stvořitel, vymysleli jsme si příběh o tom, jak jsem byl přeměněn a já byl v bezpečí.“

„Nevěřím ti.“

„Můžeš se zeptat Carlisla,“ řekl Edward a podával mi svůj mobil.

„Zeptám se ho osobně,“ řekla jsem mu a zvedla se.

Vyšla jsem před dům a chystala se jít pěšky, jenom, abych zjistila pravdu.

„Můžu tě vzít autem,“ řekl Edward.

Pokrčila jsem rameny a naštvaně si sedla do jeho Volva. Celou cestu jsem nepromluvila. Jakmile zastavil u jejich domu, vyběhla jsem ven, běžela do Carlisleovy pracovny.

„Je to pravda?“ zeptala jsem se Carlislea napůl hystericky.

„Ahoj, Bello. O čem to mluvíš?“ zeptal se mě nechápavě Carlisle.

„Je Edwardovy přes tři tisíce let?“

„Bello, myslím, že bych o tom neměl mluvit,“ začal se ošívat Carlisle.

„Můžeš jí to říct,“ řekl Edward, který zrovna vešel do pracovny.

Carlisle si povzdechl.

„Ano, je to pravda. Edwarda jsem potkal asi před dvě stě lety, požádal mě, abych předstíral, že jsem ho stvořil, protože nechtěl mít problémy s Volturiovými.“

„Oba dva mi lžete,“ řekla jsem se strachem.

„Rád bych, Bello, ale je to pravda. Nemohu s tím nic dělat. Edward nás drží všechny v šachu.“

„Ale to nedává smysl, vždyť Edward žije z tvých peněz, hůře odolává lidské krvi, a proč by o svém věku lhal i mně?“ zeptala jsem se.

„Tak zaprvé, všechny peníze jsem dal Carlislovi za to, že pro mě tohle dělá a nic si z nich nemohu vzít bez jeho svolení. Za druhé odolávám hůře lidské krvi, protože si často i lidskou dávám. A za třetí, přitahoval by tě upír starý tisíc let?“ řekl Edward.

„Jsi naprostý šílenec, Edwarde,“ řekla jsem mu.

„Možná, ale ty přestaneš chodit s Liamem, nebo je po něm,“ řekl mi výsměšně.

„Jeho rodina by mu pomohla, tobě tvoje s vraždou nepomůže,“ řekla jsem mu sebejistě.

„Mám víc přívrženců, než si myslíš. Stačí říct a je po všech Warnerových,“ řekl Edward.

„Edwarde, mysli na ni, tohle jí nemůžeš udělat, žádám tě o to jako tvůj dobrý přítel,“ řekl Carlisle, ale já věděla, že je to marné.

„Už jsem se rozhodl. Můžeš nám dát chvíli soukromí, Carlisle?“

Carlisle se zmučeným výrazem odešel.

„O co ti jde, Edwarde? Ty o mě stejně nestojíš,“ řekla jsem mu naštvaně.

„Neříkám, že o tebe nestojím. Stojím o tebe, jen co se týče čistě fyzického vztahu.“

„Neodbíhej od tématu.“

„Já s tebou možná nechci chodit, ale nechci, aby s tebou byl někdo jiný. Měla jsi na mě čekat, škemrat o to, abych se k tobě vrátil, ale ty jsi místo toho s nějakým lidumilem.“

„Nerozejdu se s ním, musel bys mě zabít.“

„Tebe zabíjet nebudu, ale jeho bych mohl,“ řekl Edward zamyšleně.

„To neuděláš,“ řekla jsem mu.

„Myslím, že ano a hned teď,“ řekl Edward a už odcházel z pracovny.

„Ne!“ zakřičela jsem.

„Tak jak to bude?“ zeptal se mě Edward.

„Rozejdu se s ním,“ řekla jsem zničeně.

„Tak se mi to líbí,“ řekl Edward.

Se slzami v očích jsem se na něj podívala a šla udělat tu nejhorší věc svého života. Rozchod s Liamem.

„Jo, můžeš si půjčit moje auto, ale vrátit,“ zavolal na mě ještě.

S pláčem jsem nasedla do auta a vyjela k Warnerovým.

Cesta mi chvíli trvala, a tak jsem se uklidnila natolik, abych přestala brečet.

Šla jsem ke dveřím Liamova domu. Nechtěla jsem to udělat, už teď mě to bolelo, jako kdyby mi někdo rozpáral srdce.

Pomalu jsem zaklepala. Liam mi hned otevřel.

„Ahoj, lásko,“ řekl a chtěl mě políbit.

Uhnula jsem, nechtěla jsem to udělat ještě těžší, než to bylo.

„Děje se něco?“ zeptala se mě Liam, když jsem vešla do jejich domu.

Jenom jsem přikývla, neschopna podívat se mu do očí.

„Co se děje?“ zeptal se mě Liam a chytil mě za ruce.

Dovolila jsem si podívat se do těch jeho nádherných očí, které mi budou chybět více než cokoliv jiného. Snažila jsem se potlačit slzy, které se mi už draly ven. Musela jsem ještě chvíli vydržet, nechtěla jsem mu ublížit ještě víc.

„Musíme se rozejít,“ řekla jsem s potlačovaným pláčem, takže můj hlas zněl, jako kdybych měla v krku knedlík.

Liam vypadal, jako kdyby ho upalovali zaživa. V jeho očích se odrážela neskutečná bolest. Hned jsem svá slova chtěla vzít zpět. Chtěla jsem mu říct, že je to jen vtip, že bych nikdy nic takového neudělala. Chtěla jsem mu říct, jak moc ho miluju. Nemohla jsem.

„Promiň,“ zašeptala jsem tiše.

Sundala jsem si zásnubní prsten a s posledním pohledem na něj jsem mu ho dala. Už jsem dál nemohla potlačit slzy a rychle jsem vyšla z jeho domu, z jeho života. Moje srdce se rozpadalo na milión kousků a každý mi připomínal obrovskou bolest.

Opustila jsem jedinou bytost, kterou jsem kdy milovala, kvůli bytosti, kterou jsem nenáviděla a to jenom proto, že jsem si dovolila pohnout se dál a to se Edwardovi nelíbilo. Dál už jsem to nemohla vydržet a rozbrečela jsem se. Nasedla jsem do auta a rozjela se zpět ke Cullenovým.

Vešla jsem do obýváku, ve kterém jsem tolikrát byla. Edward si tam naléval whisky s úsměvem na rtech.

„Bello, co tady děláš? Rozmyslela sis mou nabídku ohledně našeho vztahu?“ zeptal se mě, když si mě všimnul.

„Ne. Jenom jsem ti přišla pogratulovat. Už podruhé jsi mě oficiálně zničil,“ řekla jsem mu se slzami v očích.

„To jsem rád. Každopádně ty vypadáš, že radost nemáš.“

„Jsi ten největší hajzl jakého znám, Edwarde Cullene. A já tě nenávidím víc než cokoliv jiného,“ řekla jsem mu s tou největší nenávistí, jakou jsem v sobě v tu chvíli našla.

„Díky,“ řekl posměšně.

Jenom jsem se na něj opovržlivě podívala a odešla jsem. U vchodových dveří mě zastihla Alice.

„Bello, já se ta hrozně omlouvám. Nikdy jsem ho neměla nutit k tomu, aby se vrátil,“ řekla mi a já poznala, že kdyby mohla, tak se rozbrečí.

„Ne to jsi neměla. Ale teď už je to všechno jedno,“ řekla jsem s pláčem a vyšla ven.

Rozhodla jsem se, že se Edwardovým autem ještě dopravím domů.

Slzy nešly zastavit. Nemohla jsem přestat myslet na Liama. Tak moc to bolelo. Každá další vteřina, kdy jsem věděla, že spolu už nikdy nebudeme. Brečela jsem pro lásku, která byla zničena, pro Liama, který je pravděpodobně na dně a pro nepřízeň osudu.

Věděla jsem, že tímto dnem můj život skončil.

Liam

„Promiň,“ řekla Bella a vyšla z domu, pryč z mého života.

Moje srdce pukalo. Jediná bytost, kterou jsem kdy miloval, mě opustila.

Podíval jsem se na její zásnubní prsten, na jedinou věc, která mi po ní zbyla. Proč? Proč to udělala? Proč mi dávala naději, když to nemyslela vážně? Sedl jsem si na pohovku s jejím prstenem v ruce. Kdybych mohl brečet, udělal bych to.

„Liame, je nám to tak moc líto,“ řekly Naomi a Ade a objaly mě.

Věděl jsem, že tímto dnem můj život skončil.

Já vím, já vím, neměla jsem to dělat, ale je to součást příběhu. I já nechtěla, aby se Liam a Bella rozešli, ale prostě mi tam nic jiného nesedělo. Mohu vám ale slíbit, že tohle zdaleka není konec L+B. Tak mě prosím neukamenujte. Doufám, že vás to neodradí od čtení. Kajushqa1

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Liam, moje záchrana - 11. Kapitola: