Epilog. Konečně se dozvíme, jak to všechno skončí...
14.07.2015 (21:00) • Ace • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1479×
Osud nebyl ke mně tak krutý. On sám zařídil, abych se mezi nimi nemusela rozhodovat. Věci se udály nějak takto...
Felixe jsme přesvědčili, že Elena není upírka, ale narozená poloupírka. K dobru jsme vymysleli historku, že jsem nedržela štít v pohotovosti, nechala jsem unést starým kouzlem, myslela jsem si, že mi Cullenovi neublíží, ale mýlila jsem se... Žádné dítě jsme nenašli a já jsem je neměla důvod zabít a oni se jenom bránili. Volturiovi tedy neměli nárok na pomstu. A jestli mě přijdou hledat, budu připravená chránit svoje nejbližší.
Já, Edward a Elena jsme odešli od Cullenových. Když jsme přišli do rezervace, Edward odešel, ale Elena s námi zůstala. Edward se nemohl dívat a cítit lásku mezi mnou a Jacobem. Elena rostla rychle, ale zase ne tak rychle. Vydávali jsme ji za svou dceru, po čase se její růst zastavil.
Na počátku chtěl Jacob zůstat s námi a žít věčný život. Někomu z vás ovšem musí být zřejmé, co se stalo. Co je v životě člověka běžné a nevyhnutelné. Jakeovi příbuzní a přátelé začali jeden po druhém odcházet na druhou stranu. A co on na to? Chtěl tu se mnou zůstat, ale... byla jsem to já na jedné straně a na druhé straně děti, které jsme nemohli nikdy mít a život bez přátel, příbuzných. Přestal se proměňovat. Jednoho dne se prostě neprobudil.
Po celou dobu jsme žili v rezervaci. Tehdy jsem naposledy navštívila hrob svých rodičů, Phila, Christiana a jeho manželky. Jakeův hrob. S radostí bych uvítala, kdybych neměla v provozu slzné kanálky jako upíři, ale slzy tekly... a bylo jich hodně. Já a Elena jsme opustily rezervaci s lehkým srdcem. Přímo jsem cítila, když Jacob umřel, jak železné okovy padají z mého srdce.
Edward s námi nezůstal v kontaktu. Přinášelo by mu to jenom palčivou bolest. Co bych mu řekla na otázku „Jak se máte?“. Dobře, děkujeme za optání. Tolik se milujeme?! A proto tak dlouho trvalo, než jsme ho našly. Musely jsme procestovat téměř celou Severní Ameriku a Evropu. Musím přiznat, že za sebou zametal stopy skvěle. Ale aspoň jednou v životě udělá nějakou chybu každý. Já jsem si na ni počkala a Edwarda jsem nakonec... našla.
Navíc není kam spěchat, já mám hodně času. I když už nejsem plnohodnotný upír, stále nestárnu. Na setkání s Edwardem jsem šla sama. Elenu jsem nechala čekat v bytě, který jsme si pronajaly nedaleko od toho Edwardova. Edward žil po několik dekád opravdu sám. Žil v tom nejlidnatějším městě v USA – New Yorku –, aby ho nebylo možné tak snadno najít. Pronajal si byt ve veliké věžáku se spoustou pater. Když jsem došla k jeho bytu, bylo mi jasné, že tady není. Velice lehko jsem se dostala až dovnitř a posadila na pohodlnou, čalouněnou pohovku a čekala na jeho příchod. Čekala a čekala. Bylo to opravdu několik nejtěžších hodin v mém životě.
Když nakonec Edward přišel domů, byl tak mimo, že si mě nevšiml. Nebo mě ignoruje, to je druhá možnost. Jeho oči byly opět červené. Už jenom z jeho očí bylo jasné, na jakou stravu se dal a jaký životní styl si vybral. Zase pil z lidí, kteří se něčím provinili.
„Zase je čas, aby ses vrátil ke svému původnímu já,“ řekla jsem mu přísně a bez pozdravu. Teprve teď si mě všiml a pustil klíčky na stůl. Snažil se nasadit nebezpečný výraz a tvrdě se po mně podíval.
„Co když jsem to doopravdy já právě teď?“ zeptal se mě Edward s křivým úsměvem.
„Stále bych tě milovala. Budu pro tebe i zabíjet, jestli si to budeš přát,“ dodala jsem pevně. I svým slovům jsem věřila. Pokud by si to přál, udělám cokoli... pro něj.
„Za chvíli zase odejdeš k tomu psovi, jaký by to mělo význam?“ odvětil Edward bolestným tónem.
„Jacob mě tak trochu zklamal, i když jsem ho opustila dobrovolně. I já bych chtěla zemřít, kdyby to bylo možné. Na světě už nejsou žádní lidé s bijícím srdcem. Žádní přátelé. Žádná rodina. On... zemřel.“
„Jak ti to mohl udělat?“ Edward bouchl ocelovou pěstí do nejbližšího nábytku.
„Já jsem ho pustila.“
„Přivedla jsem i Elenu. Zůstaneme s tebou. Už napořád. Prosím, pojď s námi!“
Edward zůstal mlčet. On mlčel velmi dlouho dobu, než se pomalu rozešel a pak skončil velmi rychle v mém objetí.
„Samozřejmě že půjdu s Vámi. Celou dobu jsem na tuhle chvíli...“
Autor: Ace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Lidské bestie - 10. kapitola:
Velmi zajímavý příběh :) Celkově se mi povídka líbila :) Jen to věčný zamilováváni Belly se mi moc nezdálo :) Ale konec moc pěknej
skvělé
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!