Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Life with THEM - 4.kap.

06.06.2009 (12:30) • blondeTeru • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1884×

Okamžitě mě to nakoplo a já popadla dech. Rozkašlala jsem se a někdo mě jemně plácal po zádech. Prý to pomáhá, já díky tomu dostala další záchvat kašle. Otevřela jsem konečně oči a rozkoukala se. Seděla jsem za lavičkou na zemi. Všichni co stáli poblíž se teď nakláněli ke mně, aby zjistili jak na tom jsem. Eric, Angela,  byl u mně už i Mike s Jessicou. Edward, Emmet, kam zmizel Jasper? Z mého přemýšlení mě vytrhla až palčivá bolest vycházející z mé ruky.

„Auu!" vykřikla jsem. „Sakra to bolí!"

„I don´t know, what you say, but fell out on your hand and hand - " <Nevím, co říkáš, ale spadla jsi na svou ruku a ruka - > někdo mluvil.

„Pššt!" přerušila jsem ho. Ukrutně to bolelo, navíc k tomu poslouchat všechny ty hlasy. Bolest mi ječela v hlavě. Nemohla jsem se soustředit na angličtinu.

Sebrala jsem veškerou dílu a nadzvedla se, abych mohla uvolnit tu ruku, na které jsem si ležela. Nechtěla jsem znovu křičet bolestí, tak se mi ta bolest projevovala v podobě slz, které se mi draly z očí.

„God, this hand is probably broken. You have to go at the hospital." <Bože, ta ruka je asi zlomená.> někdo na mě vytrvale mluvil. Ten sametový hlas.

„I can´t." <Nemůžu.> vzmohla jsem se jen na to. Pak se mi do hlavy opět vkradla ta nesnesitelná bolest.

„If you wanna suffer. But You must to go there. Come, I help you." <Když chceš trpět. Ale musíš tam jet. Pojď, pomůžu ti.> řekl někdo a už mi pomáhal na nohy. Nemohla jsem si vybavit vlastníka hlasu. Ta bolest mi stále okupovala hlavu. Chtěla jsem vstát, opravdu chtěla, jenže to bylo jako by mě někdo tlačil k zemi.

„I can´t" <Já nemůžu.> špitla jsem mezi slzami.

„Honey, you must get up. We help you." <Zlato, musíš vstát. My ti pomůžeme.> zazněl dívčin hlas. Angelin hlas.

„Fi - fine." <Fa - fajn.> zamumlala jsem.

„Oh, come on! Almost You can´t move." <Oh, no tak. Skoro se nemůžeš hýbat.> ten hlas mi byl povědomější než ostatní.

„We wanted to go at the hospital, right Edward? So you go with us." <Chtěli jsme jet do nemocnice, že Edwarde? Takže pojedeš s námi.>znovu ten hlas. Zamžourala jsem, abych se pokusila rozpoznat tu osobu. Přes clonu slz to šlo špatně, ale přece. Emmet? Konečně se mi chtělo smát. Zrovna on mi chtěl pomáhat? Emm vstal a někam se vzdálil. Najednou jsem ucítila, jak jsem se zvedla. Ale ne mojí zásluhou. Někdo mě popadl do náruče.

„But I´m heavy." <Ale já jsem těžká.> namítla jsem a snažila si vybojovat svobodu.

„Not for me." <Ne pro mě.> hrdelně se zasmál. Edward? Edward mě teď nese v náručí? Ták Audrey, dýchej zhluboka, poručila jsem si.

Nevzmohla jsem se však na jediné hlasité slovo. Donesl mě k autu a usadil na zadní sedačky. Sám si ke mně přisedl. Oči jsem měla zalité slzami a absolutně jsem neviděla kolem sebe. Pomalu mě dokonce začal přemáhat spánek, byla jsem unavená z toho stálého breku.

„Come on, it´ll be okay." <No tak, to bude dobrý.> řekl, vytáhl kapesní a podal mi ho. Snažila jsem se děkovně pousmát, ale moc mi to nešlo. Utřela jsem si mokrý obličej a i když to teď nebylo vůbec na místě, došlo mi, že ON mi půjčil svou věc. Proboha, svět se zbláznil! Přinejmenším jsem se zbláznila alespoň já.¨

„Thank you." <Děkuju.> zamumlala jsem.

„Let me see the hand." <Ukaž mi tu ruku.> řekl vážně Edward. Chtěla jsem mu říct, že jemu cokoliv, ale mlčela jsem

Vzal opatrně mou ruku do své a začal si ji prohlížet. Jeho dotek byl ledový, ale ne tak, aby mi to pomohlo od bolesti. Najednou mi zmáčkl zápětí.

„Uíí." vyjekla jsem a poskočila neplánovaně k němu. Pousmál se.  Vždyť čte myšlenky, musí vědět, jak ho zbožňuju.

„So, we´re here." <Táák, jsme tady.> řidič promluvil, byl to Emmet, a zastavil motor.

„Come, I help you." <Pojď, pomůžu ti.> Edward si mě přitáhl blíž, vzal mě znovu do náruče a plynule se mnou se mnou vystoupil. Houpavě jsem se nesla.

„But I have healthy legs. You can let me stand on a floor." <Ale já mám zdravé nohy. Můžeš mě pustit na zem-> podotkla jsem.

„No, I can´t" <Ne, nemůžu.> řekl a já jsem nechápala, proč mě nechtěl pustit. Těžko bych mu asi utekla. Nesl mě chodbou, všichni okolo uhýbali stranou a otevřel nějaké dveře.

„Carlisle, she has broken hand." <Carlisle, má zlomenou ruku.> obeznámil ho Edward. Carlisle byl dokonalý a rozhodně nevypadal na třicet. Jak tomu někdo mohl věřit?

„I shall check it. Show it." <Zkontroluju to. Ukaž.> řekl mi. Stále v Edwardově náručí jsem trochu nadzvedla ruku. Carlisle první pohlédl na ruku a pak na Edwarda.

„Audrey." že by nějaký tichý myšlenkový pochod? Nemusela jsem se ani ptát, jak přišel na moje jméno. Slabě jsem se pousmála.

„ It will be okay. You must go on X-ray. For now it looks like a fracture. How much does it hurt?" <To bude v pořádku. Musíš na rentgen. Zatím to vypadá na zlomeninu. Jak moc to bolí?> ptal se mě Carlisle.

„Like if you cut off my hand." <Jako kdybyste mi uřezali ruku.> zanaříkala jsem. Usmáli se oba.

„Okay. Edward you  know where is X-ray here, right? So take her there. Wait. Why do you tote her? She has something wrong with her hand, not leg." <Dobře. Edwarde, ty víš, kde je tu rentgen, že? Tak ji tam vezmi. Počkat. Proč ji neseš? Má něco s rukou, ne nohou.> zadumaně nás pohledem Carlisle projel.

„I know, but.. Have a good time." <Já vím, ale..  Měj se.> řekl Edward a vycházel z matnosti.

„But he was right." <Ale on měl pravdu.> trošku odlehčeně jsem řekla, když jsme šli chodbou.

„Shut up, please." <Mlč,prosím.> rozpačitě řekl.

předchozí 3.kapitola

Autor: blondeTeru (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Life with THEM - 4.kap.: