Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Life with THEM - 5.kap.

07.06.2009 (16:00) • blondeTeru • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1515×

„Shut up, please." <Mlč,prosím.> rozpačitě řekl.

Došli jsme ke dveřím, kde mě Edward konečně vyprostil ze svého náručí. Vešla jsem do místnosti a bleskurychle mi zrentgenovali ruku.

„And now?" <A teď?> zeptala jsem se Edwarda.

„I give it to Carlisle. And now we must to go in plaster room." <Dám to Carlislemu. A teď musíme do sádrovny.> řekl Edward.

„So go there and I expedite with Carlisle." <No jdi tam a já to vyřídím s Carlisleem.> pokračoval, ukázal mi směr, kam mám jít a zmizel. Zaklepala jsem na dveře a otevřel mi malý tlustý pán, vypadal nepříjemně.

„What?" <Co?> vyjel na mě?

„My hand ... " <Moje ruka ... > trochu jsem ji nadzvedla. „ ... is broken." < ... je zlomená.>

„Come." <Pojď> řekl, udělal mi prostor abych mohla vejít. Neměla jsem náladu si s někým povídat, zjevně o to nestál ani on. Mlčky mi hodil sádru na ruku, udělal všechny další nezbytnosti a mohla jsem jít. Edward mě čekal už za dveřmi.

„That looks great." <Vypadá to skvěle.> prohodil Edward a doplnil to úšklebkem.

„Thanks so much!" <Díky moc> vrátila jsem mu úšklebek zpátky.

„So, you have car by school, right? I take you at hotel. School is far away. I have some important things in Seattle, by the way." <Takže, ty máš auto u školy, co? Škola je daleko. A mimochodem mám nějaké důležité věci ve Seattlu.> řekl. Vyrazil mi tímhle dech.

„But ... I have... car here. And we go away tommorow." <Ale ... Mám ... tady auto. A zítra odjíždíme.> objasnila jsem mu to.

„At the morning?" <Ráno?> zeptal se.

„No, about seven p.m." <Ne, kolem sedmé odpoledne.> odvětila jsem mu.

„Great. Come, I see after it. Don´t afraid." <Skvělé. Pojď, postarám se o to. Neboj se.> řekl.

„I don´t afraid." <Nebojím se.> už trochu pobaveně jsem podotkla. Zasmál se společně se mnou.

„If you are thinking." <Když myslíš.> pobaveně potichu řekl.

„Emmet is staying. He has a car here." <Emmet zůstává. Má tu auto.> změnil téma hovoru.

„Do you really wanna go with me in Seattle? That´s little needless." <Opravdu se mnou chceš jet do Seattlu? Je to trochu zbytečné.> nesměle jsem mu řekla.

„Why? I think, you can´t drive, anyway." <Why? Stejně myslím, že nemůžeš řídit.> jeho tón hlasu zněl velice posměvačně. Já se zatvářila pochybovačně. Proč se mnou chtěl jet do Seattlu. Chtěl mě někde zabít? Asi jsem se zatvářila vyděšeně.

„So, if you wanna go home alone. Okay, we go to the school." <No, když chceš jet domů sama. Dobře, pojedeme ke škole.> řekl pomalu. Snažila jsem se udržet si kamennou tvář, ale asi se mi mihlo ve tváří trochu zklamání. Začal si mě měřit pohledem.

„Okay, can I ask you for something?" <Dobře, můžu se tě na něco zeptat?> vypadlo ze mě.

„Maybe?" <Možná?> odpověděl mi otázkou.

„Why are you so nice to me?" <Proč jsi na mě tak milý?>

„I´m not nice. Well, maybe I´m nice to everyone." <Nejsem milý. No, možná jsem milý na každého.> řekl to takovým tím povýšeným způsobem. Začala jsem se smát. A on se usmíval tím úžasným pokřiveným úsměvem. Okamžitě jsem se přestala smát a zakoukala se na něj.

„What?" <Co?> znejistěl. Jasně, vždyť na něj zírám.

„Nothing." <Nic.> a mířila jsem k autu. Mlčky jsme nasedli a on rozjel svoje Volvo. Uvelebila jsem se do sedadla a vnímala tu vůni. Bylo to neuvěřitelné. Jet s Edwardem v jeho autě. Než jsem se vzpamatovala, už přijížděl ke škole. Zaparkoval vedle mého auta a já pomalu vystupovala. Vystoupil i on.

„So.. nice to meet you." <Takže... ráda jsem tě poznala.> usmála jsem se na něj.

„Me too." <Já taky.> řekl a já mířila ke svému autu.

„You know something, don´t you?" <Ty něco víš, že?> uslyšela jsem za sebou. Cože?

„What?" <Cože?> otočila jsem se a nechápavě jsem se an něj dívala.

„You know about us, right?" <Víš o nás, že?> objasnil otázku.

„Ehm, I don´t know what you mean." <Ehm, nevím, co myslíš.> znejistěla jsem.

„ But you know." <Ale víš.> začal se přibližovat.

„Do you believe in supernature?" <Věříš v nadpřirozeno?> pokračoval. Pomalu mi začal nahánět strach.

„Ehm. Maybe?" <Ehm. Asi?> vykoktala jsem ze sebe.

„You needn´t to pretend." <Nemusíš předstírat.> řekl tajemně. Opravdu jsem dostávala strach.

„You know, I must to go in Seattle. It´s really late." <Víš, musím jet do Seattlu. Je pozdě.> otevírala jsem už dveře od svého auta, nastupovala, když mě něco chladného chytlo za loket.

„I wanna see you tommorow." <Chci tě zítra vidět.> řekl. Zněl už méně tajemně, ale i tak z něho vycházela hrůza. Pak se slabě usmál, otočil se na místě a ladně zamířil ke svému autu. Chvíli jsem ho tak pozorovala a pak jsem se sebrala a nasedla do svého auta. Nastartovala a chtěla jsem okamžitě pryč. Edwarda zbožňuju, jenže takového tajemného jsem ho neznala.

předchozí 4.kapitola

Autor: blondeTeru (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Life with THEM - 5.kap.: