Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Liliane Mercerová? Volturiová? Nebo Cullenová? 56. kapitola

09.08.2015 (21:45) • chloe • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2033×

56. kapitola

Navzdory mému přiznání ohledně Demetriho, byla Bella stále stejně tichá a nehybná. Nebýt toho, že mi zazvonil telefon, nevím, co bych si s ní počala.

Vytáhla jsem ho z kapsy a spatřila číslo svého starého telefonu, který zůstal ve Volteře spolu s Rollandem a mými věcmi. Konečně se dozvím, co se tam děje a zda tu mohu zůstat.

„Ahoj, zlato,“ ozval se veselý hlas Sophie.

„Co se tam děje? Něco s Rollandem? Jste v pořádku? Co Mariana?“ dožadovala jsem se odpovědí, aniž bych jí odpověděla na pozdrav.

„Jo, ten se má fajn. Znáš to. Je s Jane. Pozdravují tě, ale kvůli tomu ti nevolám,“ řekla.

„Aha a proč teda?“ zeptala jsem se s obavami.

„Všechno je zařízené. Můžeš zůstat u Cullenových a Mariana si teď užívá Edwardova bývalého apartmánu. Alespoň, dokud nedostane rozum a znovu se nezačlení do gardy,“ řekla a bylo jasné, že se u toho usmívá, protože taková možnost byla prakticky vyloučená.

„To je skvělá zpráva,“ ohodnotila jsem to a také se zasmála. Bylo to, jako by mi ze srdce spadl obrovský balvan.

„Posíláme ti s Arem dárek. Touhle dobou by ti měl přijít. Tak si ho, prosím tě, vyzvedni, ano?“

„Mami,“ zaúpěla jsem.

„Neboj. Tohle překvapení se ti bude líbit,“ slíbila.

„Hm. No, tak dík.“

„Vím, že ti s Cullenovými nic nehrozí, ale dávej na sebe pozor,“ požádala mě.

„Rozkaz.“ Zakřenila jsem se. „Zavolám ti teda později?“ Až si vyzvednu to překvapení a dořeším tuhle záležitost s Bellou.

Jsem zkrátka na roztrhání…

„Och, tím jsem si jistá,“ řekla a zavěsila.

„Zdá se, že je všechno ok,“ řekla jsem směrem k Belle, která sice přikývla, ale jinak nic neřekla.

„Nechtěli jsme ti tím nijak ublížit, ale…“

„Měly bychom se vrátit,“ prohlásila a dala se do běhu, aniž by mě nechala domluvit.

„Sakra,“ zaklela jsem a rozběhla se za ní. Jsem si téměř stoprocentně jistá, že za tohle mě Edward zabije. Asi jsme jí to vážně neměli říkat.

Podařilo se mi ji dohnat až u domu.

***

Když jsem se ocitla před domem, vítr ke mně zavál známou vůni. Přímo mě praštila do nosu.

Demetri.

Urychleně jsem vběhla do domu a předběhla tak Bellu, která ten pach zřejmě cítila také. Ale vyvolal v ní naprosto odlišnou reakci než ve mně. Zatímco ona se ostražitě nahrbila, připravena se bránit, já se nemohla dočkat, až ho obejmu.

Byl v obýváku. Bez rozmyslu jsem tam vběhla a sevřela ho v náručí. Bylo to tak spontánní, že jsem si sotva uvědomila, cože to vlastně dělám, rozpačitě jsem od něj ustoupila.

„Ahoj. Co tady děláš?“ vykoktala jsem a snažila se zakrýt ten radostný podtón.

„Přinesl jsem ti věci,“ řekl a kývnul směrem k mému ošuntělému kufru v rohu.

Jeho slova zafungovala jako ledová sprcha a já se vzpamatovala. Ustoupila jsem od něj do patřičné vzdálenosti.

„Děkuju,“ řekla jsem zklamaně.

„Nemáš zač,“ řekl chladně. Další studená sprcha. Oou.

Tohle asi nebude moc pěkné shledání, ale zasloužím si to…

Jsem ráda, že tu teď Cullenovi nejsou. Tedy až na právě vcházející Bellu a Edwarda přímo za mými zády. Sakra, zaklela jsem v duchu. To tu byl celou dobu?

„Bello, tohle je Demetri,“ představila jsem je, abych odlehčila atmosféru.

Kývla na souhlas a přešla k němu. Demetri natáhl ruku, aby se jí oficiálně představil. Bella ji však ignorovala a místo toho se na něj vrhla a začala ho líbat na rty.

Demetri celý ztuhnul a polibek jí neopětoval. Vrhl ke mně zoufalý, vykulený pohled, který poměrně jasně říkal, že to vůbec nechápe.

Když Edward hlasitě zavrčel, Bella se konečně odtrhla od Demetriho.

„Bella Cullenová,“ zašeptala, otočila se čelem k nám a vychutnávala si naše reakce. „Alespoň teď víte, jaké to je,“ prohlásila a ukázala prstem na mě a na Edwarda.

Poté se samolibě usmála a odkráčela do prvního patra domu… 

Edward se na ni díval s otevřenou pusou dokořán a já ostatně taky, ale vzpamatovala jsem se o něco dříve nežli on.

„Vysvětlí mi to někdo?“ zeptal se Demetri zmateně.

Rozesmála jsem se a Edwardův výraz stál v tu chvíli fakt za to. Nemohl uvěřit, že by Bella něco takového udělala. Já jsem tomu popravdě řečeno taky nevěřila, ale zachovala se fakt hustě.

Nežárlila jsem na Demetriho a Bellu, takže to na mě moc velkej účinek nemělo, navíc jeho výraz při tom polibku, mluvil za vše. Ale Edward se div nezbláznil.

Jakmile se z toho šoku vzpamatoval, nasadil vražedný výraz.

„Ať tě to ani nenapadne,“ řekla jsem přísným tónem a podbarvila ho lehkým zavrčením. „Bella to náhodou vyřešila skvěle. Teď jsme si všichni kvit. Takže mazej za ní a konečně se s ní usmiř. My si tady zatím taky popovídáme.“ 

Edwardovi se to moc nezamlouvalo, ale nakonec se k odchodu přece jenom odhodlal. Jakmile tak učinil, pohlédla jsem zpříma na Demetriho, nadechla se, abych si dodala odvahu a pak to na něj s povzdechem vybalila.

„Líbala jsem Edwarda,“ oznámila jsem mu.

„Cože?“ vyhrkl překvapeně.

Mávla jsem nad tím rukou a protočila oči. Nyní se rozvrčel on. Pro jistotu jsem ho zaštítila, aby Edward náhodou nezaslechl nějakou tu zbloudilou myšlenku a nevrátil se. Rvačka byla to poslední, oč jsem stála…

Otočila jsem se čelem k němu a chopila se jeho ruky. Obočí mu vyjelo nahoru rychlostí blesku.

„Aby tě náhodou nenapadlo jít si s Edwardem vyřizovat účty,“ vysvětlila jsem mu své chování. 

Otevřel pusu a tím vrčení ustalo.

„Ježiši. Demetri, vždyť spolu ani nechodíme. Takže tady nemáš co vrčet,“ upozornila jsem ho.

„Jenom jste se líbali?“ ujišťoval se.

„Ano,“ potvrdila jsem. „Počkej, co myslíš tím jenom?“

„No, víš, já… Myslel jsem, že když si s ním utekla a tak…“ soukal ze sebe.

„Co si o mně myslíš?“ vyjela jsem na něj a vlepila mu facku, až to zadunělo.

„Au,“ řekl jen, aniž by skutečně cítil bolest.

„Chceš vědět, co je au? To, když si muž, kterého miluješ myslí, že jsi děvka. Nikdy bych nechodila se dvěma najednou,“ soptila jsem.

„Takže mě miluješ?“ zeptal se užasle.

Zarazila jsem se. To jsem mu vážně řekla? Sakra! nadávala jsem si v duchu. Tohle neokecám, ale jo. Miluji ho. Navíc mi hrozně chyběl. Tak jako on mě nikdo vytočit nedokázal a já si bez toho už svůj život nedokázala představit.

„Řekla jsi, že mě miluješ?“ zopakoval, zjevně už byl netrpělivý.

„No, ano řekla. Nebo si snad myslíš, že je možné, aby ses přeslechl?“ Protočila jsem otráveně oči. 

Přitáhl si mě k sobě a pokusil se mě políbit.

„Tak na to zapomeň,“ řekla jsem, uhnula jsem se a vytrhla se mu z objetí.

Překvapeně zamrkal.

„Mám zapomenout na to, že mě miluješ? To já nechci. Taky tě miluji.“ 

Mé rty se roztáhly do úsměvu, aniž bych jim k tomu dala jakýkoliv povel. Právě naopak. Snažila jsem se ten úsměv sundat, ale nedařilo se mi to.

„Ano, Lilliane, já tě miluji,“ vyslovoval pečlivě každé slovo, skoro jako samostatnou větu, asi aby mi to došlo, ale mně to došlo už napoprvé.

„Chápu to,“ řekla jsem rozladěně. „Nebo si snad myslíš, že jsem úplně blbá? Protože fakt nejsem. Ne vždy jednám rozumně, ale má upíří mysl je stejně geniální jako ta tvoje.“

Usmál se a ve vteřině stál přede mnou. Znovu se mě pokusil políbit, ale ani tentokrát jsem ho to nenechala udělat.

„Na to zapomeň,“ zašeptala jsem ledovým hlasem.

„O co ti jde? Milujeme se,“ nechápal.

„Hm, ale líbat tě nebudu.“

„Proč?“ zeptal se ublíženě.

„Protože jsi ještě před pár vteřinami měl na rtech přisátou Bellu?“ řekla jsem, jako by to snad nebylo jasné.

„A ty Edwarda,“ připomněl mi. 

„No a?“ zeptala jsem se.

„Já Edwarda rozdejchat můžu a ty Bellu ne?“ řekl rozhořčeně.

Měl pravdu, když jsem viděla, jak se mi to odehrává před očima, bylo mi to ukradené. Proč si teda stěžuju? Protože tehdy jsem ho nemilovala? Jaký tehdy? zeptala jsem se svého podvědomí. Vždyť to bylo před chvilkou. No, jasný. To je fuk. Nebo ne?

„Možná, ale stejně si jdi umejt pusu.“

Vykulil na mě své rudé oči.

„No, dělej a nemel. Koupelna je tam,“ upozornila jsem ho.

Když se k ničemu neměl a furt na mě jen udiveně civěl, popadla jsem ho za ruku a do té koupelny ho odtáhla.

***

V koupelně jsem vytáhla ze skřínky jeden z nových zubních kartáčků, které tu Cullenovi měli částečně kvůli Charliemu, jako rekvizity a částečně i proto, že museli kupovat nejen potraviny, ale i běžné hygienické pomůcky a čisticí prostředky. 

Hodila jsem mu černý kartáček a podala mu Nessiinu načatou zubní pastu. Kartáček sice chytil, ale díval se na mě jako na blázna. Pokusila jsem se mu ho tedy vytrhnout, ale on mi ho odmítal dát.

„Takže, teď se tu o něj jako budeme přetahovat? Jako vážně?“ prskla jsem po něm. „Jak myslíš,“ řekla jsem a zmáčkla tubu zubní pasty od konce.

Jakmile jsem to udělala, rozstříkla se mu po obličeji růžová pasta. Začala jsem se smát. Chytil mě kolem pasu a snažil se mi tu pastu sebrat, ale já se jen tak nedala.

Smála jsem se na celé kolo…

Chvíli dělal uraženého a složil si ruce na hrudi. Jenže s tou růžovou pastou, kterou teď, díky naší šarvátce, měl i ve vlasech, vypadal spíš směšně. Kdybych byla člověk, už dávno se tu skácím a držím se za břicho, jak by mě bolela bránice.

Po chvíli jsem se rozhodla přestat smát a napodobila jsem ten jeho uražený postoj.

„No, já čekám.“ Poklepala jsem si prsty o lokty.

„Tohle je směšné,“ zabrblal a mával mi kartáčkem před nosem. „Kdo to kdy slyšel, aby si upír čistil zuby? Jed to dělá za nás.“

„Vím, ale přesto na tom trvám. Nebo se prostě líbat nebudeme.“ Pokrčila jsem lhostejně rameny. „Je to na tobě.“ 

Zřejmě mu došlo, že nemá na vybranou. Vytrhl mi tubičku se zbytkem pasty z ruky a nanesl ji na kartáček.

„Sakra, už si to ani nepamatuji,“ postěžoval si, ale začal si jím lehce přejíždět po zubech. Musel to dělat opravdu opatrně, protože naše zuby jsou velmi ostré.

„Stačí?“ zeptal se, když měl pusu plnou růžové pěny.

„Jo,“ odpověděla jsem hned, jak jsem se mu v duchu přestala smát a pustila mu vodu. Studený proud se linul do umyvadla. Obešel mě a netrpělivě si vypláchl ústa.

Už se toho chtěl evidentně zbavit…

Vím, že to byl nesmysl, nebylo to racionální, ale chtěla jsem to.

Neměla jsem mu co vyčítat. Já Edwardovi polibek oplácela, on Belle ne.

Nesnažil se jí ze sebe dokonce ani sundat, aby jí neublížil. Tím pádem neublížil Edwardovi a tím pádem mně.

Uznávám, přečetla jsem si to v jeho hlavě. Další věc, na kterou jsem nebyla hrdá. Zjištění, že ho miluji, mě ale nutilo dělat hlouposti.

Když jsem zastavila vodu, zvednul ke mně pohled a tentokrát už bez růžové pěny. Popadla jsem ručník a hodila mu ho. Otřel si o něj celý obličej.

Sotva ho položil, už jsem byla přitisknutá na jeho tělo a líbala ho na rty jako o život.

Jeho polibky i doteky mi strašně chyběly. Dříve jsem myslela, že je to jen fyzické, ale ne. Milovala jsem ho. Skutečně a vášnivě. Stejně jako on mě…

Přiznávám, zase jsem trochu podváděla, tentokrát pomocí Jasperova daru.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do ucha, zatímco se věnoval mému krku. 

Pohlédl mi do očí.

„Taky tě miluju,“ zašeptal a znovu mě políbil.

Byl to velmi procítěný polibek. Skoro jako by mi chtěl ukázat všechno, co ke mně cítí. A povedlo se mu to. Začala jsem z něj strhávat šaty a nutno dodat, že ani on nezůstával dlouho pozadu.

***

„Bože! To bylo neuvěřitelný.“ Oddechovala jsem.

„Díky,“ dostal ze sebe a byl na tom podobně jako já.

Smetlo nás to jako smrt. Celou tu dobu jsme nedýchali. Nestíhali jsme to a naše plíce to teď doháněly. Tenhle pozůstatek lidského reflexu mě jindy uklidňoval, ale před chvílí mě přímo nehorázně zdržoval a teď dokonce vyloženě štval…

Pořád jsme leželi nazí v koupelně, když jsem uslyšela, jak se vrací Cullenovi z lovu.

„Dojdu nám pro něco na sebe a ty tu zůstaň,“ přikázala jsem mu, protože naše oblečení bylo na cucky.

***

Přeťapkala jsem obývák a chystala se do patra, když se na schodech objevil Edward. Jasně jsem z něj cítila, že se právě oddával stejné činnosti jako já.

„Do háje,“ zanadávala jsem, když jsem si uvědomila, že před ním stojím úplně nahá.

Ve vteřině jsem před sebou držela polštář ze sedačky. Polštář i vlasy zakryly to hlavní. Se značnými rozpaky jsem se na něj donutila podívat, a jak jsem předpokládala, smál se mi.

„Edwarde, mohl by ses laskavě přestat smát?“ Našpulila jsem naštvaně pusu.

„Ne, promiň,“ dostal ze sebe a dál se svíjel smíchy.

„Já vždycky tušil, že je pěknej, ale pod těmi kalhotami ho nebylo dost vidět,“ prohlásil Emmett, který se tu zjevil bůhví odkud. 

Zařvala jsem, protože jsem se ho děsně lekla. Byla jsem tak zabraná do Edwarda, že jsem je vůbec neslyšela přicházet.

Edward už se najednou nesmál. Ocitl se vedle mě s druhým polštářem v ruce a kryl mě.

„Jako opravdový gentleman. Kde se to v tobě bere? Ještě před chvílí ses mi jen smál,“ vyčetla jsem mu dotčeně, ale on jen protočil oči.

„Takže, Edíku. Nechceš nám vysvětlit, proč je naše sestřička hanbatá?“ zeptal se Emmett. 

Jasper se vedle něj rozzářil.

„Co blbneš?“ komentoval to Emmett, protože čekal, že se k němu Jasper připojí. V tomhle ohledu byli vždycky sehraná dvojka, ale on se na nás stále jen usmíval.

„Emmette, ne. My jsme spolu ne to…“ koktal Edward.

„Cože?“ Koukala jsem po Edwardovi a pak mi došlo, že jen vysvětluje situaci Emmettovi.

Bez ohledu na to, co právě prováděl s Bellou, pořád byl cítit jako já. Docela chápu, proč si to vyložili po svém, ale stejně…

Za mými zády se objevila Alice a diskrétně mi podala hromádku oblečení. S úlevou jsem zjistila, že balíček obsahoval nejen dámské, ale i pánské, oblečení.

„Poděkuješ mi pak,“ špitla a postavila se vedle Edwarda. Mě taktně zastrčila za sebe, aby mě společně plně zakryli.

Spodní prádlo může počkat, usoudila jsem. Teď je důležité tohle. Pustila jsem polštáře a přetáhla přes sebe šeříkové minišaty. Byly jako druhá kůže, ale lepší než nic.

„Díky, Alice,“ šeptla jsem celá v rozpacích a bez dalšího slova zalezla do koupelny.

***

Sotva jsem za sebou zavřela dveře, hodila jsem po Demetrim hromádku oblečení. Opřela jsem se o dveře, dala si prst před pusu, aby nic neříkal a naznačila jsem mu, aby se urychleně oblékl.

Od Alice dostal obyčejné bílé tričko a béžové kapsáče. Páni, moc mu to slušelo. Vypadal tak uvolněně a to tričko mu zvýrazňovalo svaly. Skousla jsem si ret takovou silou, že praskl, až to zadunělo, ale já musela, protože jinak by z jeho oblečení byly během vteřiny už zase pouhé cáry. A to jsem si nemohla dovolit.

Ze země sebral kalhotky, které jsem mu hodila i s jeho oblečením a zazubil se jako puberťák.

Rychle jsem mu je vytrhla a natáhla si je.

„Nekomentuj to,“ naznačila jsem mu rty.

Demetri se ale stále jenom bezstarostně usmíval.

Otevřeli jsme dveře a to už do domu vcházela i Esmé s Carlislem.

„Chtěla bych vám někoho představit. Tedy oficiálně,“ osvětlila jsem, protože jsem věděla, že už se párkrát setkali.

„Tohle je Demetri Volturi. Můj přítel,“ řekla jsem a stiskla jeho ruku. Věnoval mi zářivý úsměv a i jeho oči zářily štěstím, že jsem ho tak nazvala.

„Těší nás,“ řekli všichni sborem, ale zněli trochu napjatě.

Seshora k nám přistoupila také Bella, která na rozdíl ode mě potíže s oblékáním neměla.

„Gratuluji, a pokud jde o tamto, chci se ti omluvit,“ řekla Demetrimu. „Nebylo to vhodné.“

Demetri na ni zavrčel, čímž si ode mě vysloužil přísný pohled. Kdo se ovšem regulérně rozchechtal, byl Edward.

„Co je?“ vyhrkl Jasper evidentně zmatený, že je tak v klidu, když mu můj přítel vrčí na ženu.

„To jsi vážně udělala?“ zeptal se mě Edward, ale pořád se nepřestával smát. 

„Nevím, o čem to mluvíš,“ řekla jsem s úsměvem.

Demetri výhružně zavrčel. Nelíbilo se mu, že mu Edward leze do hlavy a Bella po něm vrhla káravý pohled.

„Edwarde, přestaň. Nevidíš jak je to trapné,“ upozornila ho doteď tichá Rosalie.

„Když ona…“ Další příval smíchu. „Ona ho donutila…“ Zase se rozchechtal. „Donutila ho vyčistit si zuby,“ dořekl to, ale pořád se zalykal smíchy. 

Bella překvapeně vykulila oči, zatímco ostatní se tvářili spíše nechápavě. Protočila jsem nad nimi všemi oči. Zjevně jsem totiž byla jediná, kdo jim to mohl adekvátně vysvětlit. 

„Líbala jsem Edwarda,“ řekla jsem tedy.

Všichni upřeli starostlivý pohled na Bellu, ale ta se zdála v pohodě.

„Já políbila Demetriho,“ oznámila jim a teď už všem spadla čelist.

„A ona mě donutila vyčistit si zuby,“ dokončil to Demetri trochu zahanbeně.

„My jsme se s Bellou usmířili,“ pochlubil se ještě Edward, aby nezůstal pozadu. 

Emmett, Jasper a dokonce i Rosalie s Alice vyprskli smíchy, zatímco Bella, Esmé a Carlisle se snažili zachovat si neutrální výrazy. Moc se jim to ale nedařilo a Edward?

Ten se zřejmě ani nechystal vůbec kdy přestat chechtat…

Taky to měl hezky z první ruky. Viděl to v Demetriho myšlenkách a evidentně ho to moc bavilo…

Netrpělivě jsem tam stála a čekala, až se z toho všeho vzpamatují, protože to bylo hodně informací najednou, ale byly to jenom samé dobré zprávy.

„Takže, nakonec budeš přece jen Volturiová,“ konstatoval Carlisle. 

Nad tím jsem ještě vůbec nepřemýšlela, ale vlastně měl pravdu. Sice jsem už byla neoficiálně Cullenová, ale kdybych si Demetriho vzala, tak stejně budu zase Volturiová.

Vypadá to tak, že mi to příjmení opravdu jen tak někdo neodpáře… No, tak to potěš koště, fakt…

Moc děkuji za každičký komentář, který jste mi kdy kdo zanechal a samozřejmě o něj prosím i dnes. Toto je poslední kapitola a tak je loučení hořkosladké. Abych řekla pravdu, ani se mi s vámi nechtělo loučit a proto mi to také tak trvalo, než jsem kapitolu přidala. Nicméně, pro velký úspěch plánuji ono již avízované pokračování. Těžko říci, jak a zda mi to půjde, přeci jen už je to nějaká doba, ale předběžně počítejte, že jej začnu publikovat na přelomu září/října.

Pokud je někdo, kdo by podle vás v pokračování neměl chybět, jsem jedno ucho a slibuji, že k tomu určitě přihlédnu.

Na závěr bych vám chtěla ještě jednou moc poděkovat za veškerou podporu, kterou jste mi během její tvorby poskytli. Snad vás nezklamu a pokračování bude přinejmenším dobré a adekvátní. Taky bych vás chtěla poprosit, abyste mi sdělili, jaký dojem máte z povídky jako celku. Jakože co se vám líbilo, nebo naopak nelíbilo a na čem bych měla při psaní třeba i zapracovat, přestože je mi jasné, že toho je hafo.

P. S.: Jste spokojení s koncem, nebo byste byli raději, kdyby Lilli skončila spíše s Edwardem?

chloe

 Lilliane Mercerová, Volturiová a Cullenová
Prolog

Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Liliane Mercerová? Volturiová? Nebo Cullenová? 56. kapitola: