Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lilith 5

28.08.2010 (07:00) • piromaan23 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2186×

5.  kapitola

Slyšela jsem otravné pípání nějakého přístroje a divný zápach. Něco jako dezinfekce. To znamená nemocnice. Snažila jsem se otevřít oči. Jednou, podruhé a na třetí pokus se mi to konečně povedlo. Podívala jsem se po pokoji. Byla jsem tu sama. Protější postel byla prázdná. Celý pokoj jenom pro mě. Měla jsem něco v nose, tu nemocniční košilku a jehlu v ruce. Asi omdlím. Můj tep se začal zvyšovat a začalo blikat červené světlo. Uslyšela jsem rozhlas.
„Doktor Cullen do pokoje č. 311,“ řekla paní v rozhlase. Zavřela jsem oči, protože mě napadlo, že pokoj 311 je třeba můj. Můj tep se stále pomalinku zvyšoval vzrušením, že ucítím vůni mého prince. Uslyším jeho hlas a uvidím jeho tvář. Otevřely se dveře a já konečně ucítila tu nádhernou vůni. 
„Páni, to je rychlost, Bell,“ zašeptal si pro sebe. Ucítila jsem jemný dotek ve vlasech. 
„Doufám, že se mi probudíš, Růženko,“ řekl můj princ a políbil mě na rty. Můj puls vyletěl do výšin a já pohnula opatrně rukou.

„Bello?“ zeptal se. Hraně jsem otevřela oči a párkrát zamrkala. Podívala jsem se na něj.
„Jsem v nebi?“ zeptala jsem se tiše.
„To bych tu nebyl,“ řekl a usmál se. 
„Co se stalo?“ zeptám se ho.
„Spadla jsi a ošklivě sis poranila hlavu. Spala jsi jenom dva dny,“ řekl. Zdál se mi nějaký naštvaný.
„Co se děje? Připadáš mi rozzlobený,“ zeptala jsem se ho. 
„Vrchní sestra měla předevčírem nastoupit do nemocnice a neukázala se. Jsem zvědavý, kde budu hledat náhradu,“ řekl rozzlobeně. Smutně jsem se na něj usmála.

„Omlouvám se, nemohla jsem nastoupit z důvodu zranění hlavy, pane primáři,“ řekla jsem a usmála jsem se omluvným úsměvem.
„Ty jsi vrchní sestra?“ zeptal se překvapeně.
„Bohužel, ano,“ řekla jsem a sklopila oči. Je to divné se s ním bavit, když vás před chvíli líbal a teď dělá, že se nic nestalo.  
„Nechám si tě tu dva dny na pozorování, ale jestli chceš, dám ti práci, aby ses tu nenudila,“ řekl. Začala jsem kývat hlavou.

„Hned jsem zpět,“ řekl a za chvíli byl zpátky.
„Tohle podepiš, to vyplň a tohle je tvá práce,“ řekl a já vše udělala, jak chtěl. Po chvilce odešel a já s úsměvem na rtech pokračovala v papírování. Dokud mě nevyrušilo zaklepaní na dveře. Zrovna jsem dodělala poslední věc, takže jsem měla hotovo. Dovnitř vstoupila Esmé s Carlislem. Usmála jsem se na ně. Esmé mi úsměv oplatila a podívala se na ty papíry. 
„Musel si jí dát tolik papírů,“ řekla Esmé a vrazila Carlisleovi facku, že si sedl do křesla.
„Už to mám hotové, Esmé. Alespoň jsem se zabavila,“ řekla jsem a ubránila Carlislea před další fackou. Oba jsme si oddechli, když Esmé dala ruku dolů.  


„Bolí tě to ještě, zlatíčko?“ zeptala se mě a sedla si na postel. Carlisle vstal a vzal papíry. 
„Chceš ještě?“ zeptal se a já kývla na souhlas. Slyšela jsem, jak Esme zavrčela. Začala jsem si s Esmé povídat. Uslyšela jsem, jak jde Carlisle chodbou. Esmé se usmála.
„Máš přítele, Bello,“ slyšela jsem, jak se zastavil u dveří. 
„Měla jsem, ale byl to jen kamarád. Nechtěl mi dát pokoj, tak jsem jeho pozvání na rande přijala, ale druhý den jsem se s ním rozešla. Zatím se nenašel nikdo, kdo by mě chtěl zdolat, takže mám klid a svobodu,“ řekla jsem Esmé a ta se usmála. 

Uslyšela jsem klapání podpatku. 
„308,309,310 a 311 tady to je. Co tu děláte?“ zeptala se Eva. 
„Nemůžu otevřít dveře,“ řekl rychle Carlisle.
„Já tady nejsem,“ řekla jsem Esmé a schovala jsem se pod peřinu

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lilith 5: