Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lilliane Mercerová? Volturiová? Nebo Cullenová? 30. kapitola

29.06.2014 (07:00) • chloe • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2307×

30. kapitola

Byla jsem u Cullenových asi třetí měsíc a mezi Edwardem a Bellou se nic nezměnilo. Docela už mě to štvalo.

„Máme pro tebe dárek,“ oznámila mi Esmé s úsměvem od ucha k uchu. 

„Pro mě?“ podivila jsem se a věděla stoprocentně, že nic neslavím.

„Ano, pro tebe. Shodli jsme se, že potřebuješ taky trochu soukromí,“ doplnil ji Carlisle.

„Trochu jsme upravili pokoj pro hosty,“ zamlouvala to Rosalie.

„Edward nám trochu pomohl,“ přiznal Jasper se zvláštním výrazem.

„Samozřejmě ti musíme trochu vybavit šatnu,“ dodala Alice významně. 

„Jakože půjdeme nakupovat?“ řekla jsem otráveně. 

„Celá Bella,“ prohodil Emmett. 

Alice po mně hodila pohoršený pohled. „Neříkej, že nerada nakupuješ.“

„To jsem neřekla,“ hájila jsem se. 

„Takže, co bude?“ zašklebila se.

„Dobře, půjdu s tebou nakupovat, ale nehodlám Rollandovi zruinovat konto, aby bylo jasno.“ 

Všichni se podívali jeden na druhého, jako bych je snad urazila nebo co.

Hodila jsem tázavý pohled po Edwardovi.

„Myslím, že Alice to ráda zaplatí ze své karty. Má jich aspoň tucet,“ řekla Rosalie. 

„To přece nemusí. Mám své peníze a už o tom nechci slyšet. Nevidím jediný důvod, proč byste za mě měli utrácet,“ řekla jsem a složila si umanutě ruce na prsou.

„Fakt celá Bella,“ okomentoval to opět Emmett a kroutil nade mnou hlavou.

Už mi to jeho srovnávání s ní leze na nervy, vždyť to tak vůbec není...

„Nemyslím, že bych s ní měla cokoliv společného.“

„Pojď, ukážu ti tvůj pokoj,“ řekl Edward tajemně a vzal mě za ruku.

*******

Odváděl mě lidskou rychlostí do patra. Byly to třetí dveře z leva. Věděla jsem, že hned vedle má pokoj Alice s Jasperem a naproti byl Edwardův starý pokoj.

Měli s Bellou jakousi chaloupku kousek odsud, ale tam teď bydlela pouze Bella a Nessie. Edward se zdržoval ve svém starém pokoji. Přitom by stačilo, aby si pořádně promluvili, ale to oni prostě ne.

Oni se radši budou navzájem vyhýbat.

Váhavě jsem vzala za kliku a otevřela dveře. Celý interiér si zachovával podstatu domu, což znamenalo hodně dřevěných prvků, prosklená stěna, plavoucí podlaha a několik poliček. Knihy a pár cd. Pokoj byl vymalovaný lehce nachovou barvou.

Edward věděl, jak mám tu barvu ráda, a podle knih si zřejmě pamatoval i mé nejoblíbenější tituly.

Po zdech se táhly tmavé obrysy lilií, což vypadalo opravdu efektně.

Co mě ale naprosto odrovnalo, až mi spadla čelist kamsi k protinožcům, byla vodní postel.

„Doufám, že nevadí, že jsem…“ Rozpačitě se podrbal za uchem.

„Děláš si legraci?“ vypískla jsem.

Chytila jsem ho za ruku a dotáhla ho k posteli. Postavila jsem se spolu s ním na její okraj a začala odpočítávat.

„Tři, dva, jedna,“ zakřičela jsem, a jakmile jsem to dořekla, skácela se na postel a Edwarda stáhla sebou.

Vodní postel se pod námi zavlnila.

„To je úžasný,“ zvolala jsem.

Leželi jsme tam a smáli se.

„Nemůžu tomu uvěřit. Tys mi koupil vodní postel.“ Smála jsem se, ale do očí se mi tlačily slzy dojetí. 

„Děkuju,“ zašeptala jsem a vtiskla mu pusu na tvář.

Klekla jsem si na své posteli a začala na ní radostně poskakovat. Po chvíli zvláštního zamyšlení se ke mně Edward připojil. Smáli jsme se a navzájem do sebe strkali.

„Jsi neuvěřitelnej,“ vydechla jsem a rozvalila se na svojí nové posteli.

„Já vím,“ zašeptal. 

„Můžu se tě na něco zeptat?“ zvážněla jsem.

„Jistě,“ odpověděl a nad vážným tónem mého hlasu se trochu zamračil.

„Jaké je to mít vodní postel?“ zeptala jsem se a vzápětí vyprskla smíchy.

„Úžasné,“ vydechl a také se začal smát.

„Když si ji budete chtít s Bellou půjčit, není problém, ale do té doby…“

Majzla jsem ho polštářem po hlavě a započali jsme mohutnou polštářovou bitvu, která bohužel skončila nerozhodně.

Čemuž trochu pomohlo, že mému pokoji došly polštáře dříve než tomu Edwardovu.

*********

Potloukala jsem se po domě a vybírala si z vlasů peří. Udělali jsme v prvním patře pořádný nepořádek, takže to tam teď Edward gentlmensky uklízel. Porozhlédla jsem se po místnosti a uviděla piáno. Přisedla jsem k němu a zabrnkala stupnici. Bylo perfektně naladěné. Všimla jsem si i malého stolku, na kterém byla halda papírů. Byly na nich různé noty. Každá skladba byla nadepsaná Edwardovým písmem a náležela jednomu členu Cullenovic rodiny.

Vzala jsem do rukou Esméinu oblíbenou, tak se ta skladba jmenovala, chvíli jsem pozorovala noty a vrývala si je do paměti.

Jen tak ze zvyku jsem si protáhla prsty a začala hrát.

Nezapomněla jsem to. Znělo to dobře a ta skladba byla moc krásná. Úplně mě to pohltilo.

Když dozněly poslední tóny, sáhla jsem pro další papír, tentokrát to byla Ukolébavka pro Bellu.

Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem ji zahrála. Byla to nádherná melodie, tak krásná, až mi vháněla slzy do očí. Zamrzelo mě, když dozněly její poslední tóny. 

„Neříkala jsi, že hraješ,“ ozval se za mnou sametový hlas.

„Ještě pořád tě umím překvapit, Edwarde,“ pronesla jsem a s úsměvem na rtech se k němu otočila.

Nevím, jak se to stalo, ale všichni  Cullenovi stáli po jeho boku. Pozorovala jsem jejich reakce. Esmé vypadala dojatě, ostatní spíše udiveně a Bella vyloženě naštvaně.

„Kde máš skladbu ty?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Žádnou nemám. Bylo by divné skládat ji sám pro sebe, nemyslíš?“ zeptal se.

Takže mé tušení bylo správné. Všechny ty skladby složil Edward.

„Složíš mi taky něco?“ poprosila jsem ho, aniž jsem se stačila zarazit, přestože to ode mě bylo velmi troufalé.

„Vlastně už mám pár nápadů. Jen jsem si na to zatím neudělal čas,“ přiznal.

„Tak se předveď,“ vyzvala jsem ho a posunula se tak, aby se vedle mě na stoličku vešel i on.

Přisedl si a dlouhé prsty mu začaly běhat po klávesách. Nejdřív byla melodie taková smutná, potom lehce strašidelná, ale postupně se to rozvinulo do krásné a veselé melodie.

Dokonale to popisovalo vývoj našeho přátelství. Mé předchozí dojetí z Ukolébavky pro Bellu se nedalo srovnávat s tím, co jsem cítila teď.

„Je to úžasné,“ vydechla jsem a měla pocit, že ani tohle slovo není dostatečné.

Sundala jsem si tedy opatrně svůj štít, aby slyšel všechny mé pocity a myšlenky, které jsem nedokázala vyjádřit slovy.

„Taky ti něco složím.“ Slíbila jsem mu v duchu a nechala svůj štít zaplout zpět na své místo.

Jen lehce přikývl.

Celé odpoledne hrál jejich skladby. Seděla jsem vedle něj a byla naprosto uchvácená. Rozhodně to byl zážitek na celý život. Alice ho dokonce občas doprovázela zpěvem. Její vysoký zvonivý hlásek byl také překrásný.

Celá rodina stála kolem nás a já si připadala, jako bych byla doma, ale nebyla. Tohle není moje rodina. Je jeho. Neměla bych na to zapomínat, ale z toho vědomí mi krvácelo srdce...    

********

Vrátili jsme se s Edwardem z jednoho velmi úspěšného lovu. Mé tělo přímo plavalo v krvi a celé jako by zpívalo nadšením.

Šla jsem rovnou nahoru, protože moje oblečení utrpělo vážná zranění. Doufala jsem, že mi Rosalie moc nevynadá, ale nikdy jsem si nepůjčovala nic z jejího oblíbeného stojanu s oblečením.

Chystala jsem se do sprchy, abych ze sebe smyla hlínu, když mě něco zaujalo.

Můj odraz v zrcadle.

Poslední dobou jsem si začínala všímat, že se v mých očích objevují zlatavé odlesky, ale teď?

Skoro před mýma očima mi z očí zmizely i poslední zbytky rudé barvy. Edward měl  také zpátky své původní zlaté oči, ale nenapadlo mě, že by se to mohlo skutečně stát i mně.

Chvíli jsem svůj odraz studovala. Se svými měděnými vlasy a novou barvou očí jsem si připadala zvláštně. Skoro nadpozemsky, ale přesto moc hezky.

Vypadala jsem jako Cullenová. 

Omotala jsem si osušku kolem těla a vystřelila ze své koupelny.

*******

„Edwarde? Kde jsi? Edwarde, tohle prostě musíš vidět,“ výskala a poskakovala jsem nadšením.

Bez rozmyšlení jsem vběhla do haly a na sobě měla jenom tu osušku, která mi sahala sotva nad kolena.

„Podívej se na mě,“ vyzvala jsem Edwarda, když jsem ho konečně spatřila ve dveřích, jak se o něčem baví se zbytkem rodiny.

Trochu nervózně jsem se ošila a přitáhla si osušku blíže k tělu, abych se ujistila, že mi náhodou nespadne, a vzápětí nadšeně pokračovala.

„Edwarde, podívej se na mě,“ zatrylkovala jsem.

Zatvářil se dost rozpačitě a prohlížel si můj sporý oděv. Stejně jako všichni ostatní.

Protočila jsem oči a naštvaně našpulila pusu.

„Kdybych chtěla, abyste hodnotili moji postavu, neobtěžovala bych se s osuškou,“ zavrčela jsem rozladěně.

Většina z nich zahanbeně sklopila pohled. „Tak nejdřív chce, abychom se dívali, a pak si stěžuje,“ postěžoval si Emmett.

Uslyšela jsem ránu, kterou za svoji poznámku schytal od Rosalie, ale nepostřehla jsem, kam ji dostal.

Kdo se na mě ale stále díval, byla Bella, která od nás stála docela daleko a vrhala na mě znechucené pohledy plné odporu, a Edward, který stál přímo přede mnou.

Vrhla jsem se mu samou radostí do náruče a krátce ho objala, ale pak jsem zase způsobně o krok ustoupila.

„No tak se na mě podívej,“ vyzvala jsem ho.

Stále studoval moji postavu.

„Edwarde, podívej se výš,“ poradila jsem mu trochu podrážděně.

„Ještě výš,“ upozornila jsem ho, když zíral na můj hrudník.

Chlapy... 

„Edwarde, do obličeje,“ zavrčela jsem.

Sotva jsem to dořekla, upřel na mě svůj rozpačitý pohled. Zamrkala jsem a tím pohybem upozornila na své oči.

Zadíval se mi do nich a po tváři se mu rozlil ten překrásný pokřivený úsměv.

„Jsou zlaté,“ vydechl omámeně.

„Ano, to jsou. Mám takovou radost,“ zatrylkovala jsem a znovu ho objala.

„No vidíš, teď už jsi skoro jedna z nás,“ řekl vesele.

Snažila jsem se nevnímat nesouhlasné pohledy ostatních a zuřivé vrčení Belly za svými zády. Nechtěla jsem si tu radost nechat zkazit.

„Gratuluji,“ zašeptal Jasper s Alice sborově.

„Děkuji, ale asi bych se měla vrátit do koupelny. Uvidíme se potom,“ prohodila jsem a všimla si zvláštního pohledu, který si vyměnila Alice s Rosalie.

Co asi chystají?

***********

Když jsem vyšla ze sprchy, zašla jsem poprosit Rosalie, jestli mi nepůjčí něco na sebe, ale vběhla mi do cesty Alice.

Už už jsem chtěla začít couvat, ale zadržela mě.

„Vím, na co myslíš, a nedělej to, protože jsi mi slíbila nákupy,“ řekla a celá se rozzářila.

V duchu jsem zasakrovala, ale budiž.

„Jasně a kdy?“ zeptala jsem se hraně veselým tónem.

Vypískla a nadšeně mi padla kolem krku. Její obětí bylo tak těsné, že mi tak trochu praskly záda.

„Tak se převlékni a můžeme vyrazit. Mám nové autíčko a dámská jízda nám prospěje. Nemůžeš se pořád jen poflakovat s klukama,“ řekla.

„To nedělám,“ ohradila jsem se.

„Ale děláš,“ nedala se Alice.

„Dnes tě prostě máme my. Smiř se s tím,“ podpořila ji Rosalie a podávala mi hromádku oblečení.

Jakmile jsem spatřila černé šaty, zatvářila jsem se kysele.

„Co se děje?“ zeptala se.

„Nic, jen nemáš něco veselejšího?“

„Moc jí to připomíná Volterru,“ řekla pohrdavým hlasem Bella, která se právě ocitla vedle mě.

„Co tohle?“ navrhla Alice a podala mi zelené mini šaty.

„Perfektní,“ řekla jsem a zašla si je do svého pokoje obléknout.

*******

Vpředu byly jednoduché, ale vzadu byly hodně vykrojené. Ještě pár centimetrů a čouhal by mi zadek.

Vlasy jsem si zamotala do pevného uzlu, obtáhla oči černou konturou, kterou mi půjčila Rosalie, a vyšla ze dveří.

Alice stála na chodbě a držela mohutné tyrkysové náušnice a lodičky. Bez dalšího slova jsem si je od ní převzala a nazula.

„Můžeme?“ zeptala jsem se, zatímco jsem si nandávala náušničce.

Emmett hvízdnul.

„Ona bude asi vážně kus,“ zahalekal a znalecky zhodnotil mou postavu.

Mám ji dost podobnou Rosalie, proto jsem si vždy půjčovala oblečení od ní. Šaty Belly nebo Alice by mi byly malé. Hlavně v jistých partiích...

Rosalie střelila po Emmettovi vražedným pohledem a on zaplul do jejich ložnice, aniž by řekl půl slova. Což znamenalo, že brzy nastane konec světa. I když i to by nejspíš musel okomentovat.

„Tak ať už to máme za sebou,“ povzdechla si Bella a sešla dolů po schodech.

Procházela kolem Edwarda.

Sledovala jsem, jak se do sebe na chvíli vzájemně zaklesli pohledy, ale vzápětí se zase odvrátili.

Stáhla jsem si štít z hlavy.

„Tak dělej, promluv si s ní,“ vyslala jsem k němu myšlenku.

Podíval se na mě se zvednutým obočím. Jasně jsem si všimla, jak se zarazil.

Viděla jsem svůj odraz v jeho myšlenkách. Skoro, jako bych se mu líbila?

Edward si zřejmě uvědomil, že opět slyším jeho myšlenky a vzpamatoval se.

Zkoumavě jsem si ho prohlížela a moc to nechápala.

„To těžko. Jede s vámi,“ odpověděl mi.

Aha.

Opět jsem přes sebe zatáhla štít, protože ty nadávky na jejich adresu už poslouchat nemusel.

Přesto jsem si ale udržela na tváři úsměv.

Neodolala jsem a sjela dolů po zábradlí. Vždycky jsem to chtěla udělat. Přistála jsem přímo v Edwardově náručí.

„Tohle jsem vždycky chtěla udělat,“ zasmála jsem se a snažila se nevnímat pohoršené pohledy Alice. Nepochybně kvůli šatům.

Edward mě stále držel okolo pasu, využila jsem jeho blízkosti a obtočila mu ruce kolem krku.

„Tak se tu měj hezky, Edwarde, a kdybys šel lovit, nezapomeň, že ta nejsladší puma je moje,“ zašeptala jsem mu hravě smyslným tónem do ucha.

„A neplejtvej chválou. Vím, že mi to sluší,“ zamrkala jsem nevinně svými dlouhými řasy.

Chtěla jsem vyprsknout smíchy, ale zarazila jsem se, protože jsem si všimla jeho zvláštního výrazu.

Vypadal skoro oslněně. Hleděl mi do tváře a já ho také zkoumavě pozorovala. Nevěděla jsem totiž, co si o tom všem mám myslet.

„Neruším?“ odkašlala si Bella s rukama v bok. Zněla dost otřeseně.

„Ne, vůbec,“ řekla jsem a způsobně sundala své ruce z Edwardova krku.

On ty své ale z mého pasu neodtáhl. Váhavě jsem se na Bellu usmála, zatímco jsem mu jeho ruce sundávala ze svého pasu a přikládala mu je zpět k tělu.

Sundala jsem si přitom štít a vyslala k němu svou jedinou myšlenku.

„Vzpamatuj se, Edwarde!“ Aniž bych se koukla, co si myslí on, jsem štít zase natáhla a odešla za Bellou ze dveří.

********

Rosalie jela taky. Naneštěstí řídila a Alice seděla na sedadle spolujezdce, což znamenalo, že já s Bellou sedíme vzadu.

„To nám určitě udělaly naschvál.“ Mrkla jsem spiklenecky na Bellu a nastoupila do auta. Kam se ke mně po chvíli přešlapování přidala.

Moc děkuji za vaše komentáře u minulé kapitoly a samozřejmě vás moc prosím o další. Minule jich bylo vážně hodně a já radostí málem skákala do stropu. Také děkuji za všechny případné doopravy. Nemůžu uvěřit, že už jsem se dostala tak daleko a že mě stále čtete. Strašně moc mě to těší.

Edward i Bella jsou paličáci, a to je jejich hlavní problém. Když k tomu přičtete ještě ego...

Příště bude poslední klidnější kapitola a pak už si zase užijeme trochu té akce. Teda snad vám to tak bude taky připadat. :-D

Vaše chloe. xoxoxo

Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lilliane Mercerová? Volturiová? Nebo Cullenová? 30. kapitola: