Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lilliane Mercerová? Volturiová? Nebo Cullenová? 38. kapitola

21.08.2014 (11:45) • chloe • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1866×

38. kapitola

Vracela jsem se ke svému apartmá, ale hlas Alice vycházel z jiných dveří, než jsem očekávala. Vycházel ze dveří, ve kterých jsem dosud nikdy nebyla. Váhavě jsem vzala za kliku a otevřela je.

Spadla mi čelist údivem, protože jsem se ocitla v místnosti, která byla větší než celé moje apartmá a byla plná oblečení. Historické róby se mísily s moderním oblečením.

Myslela bych si, že to vedle sebe nemůže koexistovat, ale to bych se pletla. Vypadalo to tam úžasně a myslím, že takhle nějak si Alice představuje nebe.

Alice se přehrabovala v jednom z dlouhatánských stojanů a na sobě měla jen spodní prádlo s úsměv od ucha k uchu. Sophie se vedle ní prohýbala pod nánosem šatů, které uklízela zpátky.

Když mě uviděla, také se usmála, ale při pohledu na láhev bourbonu její úsměv pohasl.

„Tak zlé to bylo?“ zeptala se něžným hlasem.

Alice se na mě také zaměřila, ale láhvi nevěnovala sebemenší pozornost. Bylo mi jasné, že kvůli lidské krvi by o ten drink stejně nestála, takže jsem jí ho ani nenabídla a místo toho, přešla rovnou k věci.

„Takže zítra odjedeš?“ 

„Slíbila jsem ti to, ne? Ale ještě si musím pořádně prozkoumat tuhle kouzelnou místnost. Smím?“ otázala se Sophie.

„Jak si přeješ. Jsi moc milá,“ lichotila jí Sophie a Alice se na ni zazubila.

„Počkám na vás u sebe.“

„Jasně, můžeme si pustit nějaký film,“ zatrylkovala.

„Tak já něco vyberu,“ řekla jsem a odešla k sobě.

***

Kecla jsem si na rozloženou pohovku a klopila do sebe bourbon. Začínaly se mi z toho před očima tvořit mžitky.

„Dále,“ řekla jsem, když se ozvalo zaklepání.

„Zase piješ?“ otázal se Demetri s pohoršeným výrazem na tváři.

„No a?“ Pokrčila jsem rameny.

„Nic,“ řekl ledabyle a posadil se vedle mě.

Automaticky jsem se mu stulila do náruče a v duchu předla jako kočka, když se ke mně sehnul a políbil mě.

Moje tělo zase jednalo rychleji než mysl. Alkohol byl dobrý na utěšení špatných pocitů, ale Demetri byl lepší. Zbavoval mě totiž myšlenek úplně.

Ocitla jsem se na jeho klíně. Tiskla jsem se k jeho tělu, jako by to bylo to poslední, co mě udrží při životě. Líbala jsem ho a rukama se mu vplétala do vlasů, zatímco on si mě k sobě přitahoval za boky.

Někdo u dveří si odkašlal. Neochotně jsme se od sebe odtrhli a podívali se ke dveřím.

Stáli tam Alice, Sophie a Rolland.

„Sakra!“ vypadlo ze mě jen a svalila jsem se způsobně vedle Demetriho.

„Hádám, že ten film jsi nevybrala,“ prohlásila Alice.

Ušklíbla jsem se, ale ona si z toho nic nedělala a vrhla se na pootevřenou zásuvku s dvd tituly.

Sophie s Rollandem si vyměnili zvláštní rodičovský výraz, ale nijak nás dva nekomentovali a zabrali místo na pohovce hned vedle nás.

Demetri se chtěl zvednout, ale zarazila jsem ho a rukou zatlačila zpátky na sedačku.

„Budeš se koukat s námi?“ zeptala jsem se s prosebným výrazem ve tváři.

Chvilku váhal, ale nakonec přikývl a zůstal sedět.

„Děkuju,“ špitla jsem.

„Co takhle Titanik?“ zeptala se Alice.

„Né,“ zaúpěl Rolland.

„Copak? Špatné vzpomínky?“ dobírala si ho Sophie.

Rolland protočil oči a raději jí šel s tím výběrem pomoct, zatímco se mu Sophie smála. 

„Co tohle?“ zeptal se Rolland a v ruce držel Hříšný tanec.

„To už jsem viděla asi stokrát. Ještě s tátou Lilliane,“ řekla Sophie zamítavě a já jsem sebou při zmínce o tátovi trhla. „Nemáš tam aspoň tu dvojku?“

„Jo jasně. Je tady,“ informoval ji Rolland.

„No tak vidíš,“ řekla.

„Je u toho soundtrack,“ výskala Alice a v očích se jí zablesklo.

„Tak, už to tam dejte,“ prohlásila jsem s pobaveným úsměvem.

„Dobře,“ řekla Alice a vsunula dvd do přehrávače. Pak si všichni znovu posedali na gauč.

Bylo to příjemné. Ani ne tak film, jako ta atmosféra. Vypadali jsme skoro jako rodina. Položila jsem si hlavu na Demetriho rameno a vnímala hlavně jeho jemné doteky na svých zádech. Bylo to příjemné…

***

Film skončil. Nakonec mě docela zaujal, ale nekončil zrovna šťastně.

Alice se Sophie si mezi sebou pořád něco špitaly. Dokonce i Rolland se k tomu jejich hloučku přidal, ale já ne. Hleděla jsem si výhradně Demetriho tváře a on důvěrně sledoval tu mou.

Najednou se mnou někdo hrubě zatřásl…

„Pojď, bude sranda,“ prosila mě Alice.

„Kam?“ zeptala jsem se zmateně a taky podrážděně.

„Uvidíš,“ odpověděla mi Sophie, ale to už mě Alice vytáhla ze sedu.

„Tak pojďte vy dva zaláskovaní,“ řekl Rolland se zářivým úsměvem.

Podezřívavě jsem se na ně zadívala. „Co jste to tu upekli?“

„Kdybys poslouchala, tak to víš,“ napomenul mě Rolland za doprovodu souhlasného přikyvování obou žen a tlačil mě ze dveří.

„Vždyť už jdu,“ řekla jsem odevzdaně a napřáhla ruku k Demetrimu.

„No snad si nemyslíš, že mě v tom necháš samotnou.“

Demetri se chopil mé nabízené ruky a spolu s ostatními jsme došli až do velkého sálu. Dnes jsem tu byla již podruhé. Ovšem poprvé byl důvodem mé návštěvy bourbon, který zůstal stát v mém pokoji hned vedle sedačky. Zalitovala jsem, že ho nemám po ruce, což bylo naprosto nelogické, když uvážím, kolik dalších takových lahví tu bylo všude kolem.

Sophie běžela rovnou k velké hifi věži a vložila do ní nějaké cd. Jakmile jsem uslyšela první tóny, došlo mi, že je to onen soundtrack k hříšnému tanci.

Co mají v plánu? nechápala jsem.

Stála jsem tam, ruce založené na prsou a špulila jsem rty.

„Smím prosit?“ zeptal se Rolland.

„Bude mi ctí,“ odpověděla mu Sophie a za chvíli, už předváděli tanec, velmi podobný tomu v tom filmu. Alice jim nadšeně tleskala a musím uznat, že ti dva byli naprosto dokonalí.

„Smím prosit?“ zaznělo mi u ucha.

„To si děláš srandu?“ vyjela jsem na něj. „Netancuji. Nikdy. Zkus Alice.“

„Ale no tak. Určitě ti to půjde skvěle,“ řekla Alice a povzbudivě se na mě usmála.

„A s kým budeš tancovat ty?“ zajímalo mě.

„Já si počkám na Rollanda,“ mrkla na mě.

„Tak jdeme na to, ne?“ povzdechla jsem si a dotáhla Demetriho do středu místnosti.

Musím uznat, že nám to spolu opravdu šlo. Navíc to bylo vzrušující, takhle tělo na tělo a ty jeho doteky? Páni! 

Chtěla jsem, abychom spolu byli samy, ale zároveň jsem si nechtěla nechat ujít poslední chvíle s Alice, která zrovna vymetala parket s Rollandem. O něčem si spolu špitali a měla jsem takové neblahé tušení, že to bylo o mně.

„Nechtěl by sis na chvíli zatančit s mámou?“ zeptala jsem se Rollanda, když jsem velmi neochotného Demetriho postavila do kouta.

„Proč?“ zeptal se.

„Protože teď jen my holky,“ oznámila jsem nonšalantně a vyprostila mu Alice z náručí.

„Dobře,“ řekl jen a šel se opět věnovat Sophie.

Byli opravdu překrásný pár. Slušelo jim to spolu, ale jednou jsem ho viděla něco podobného tancovat s Marianou. Ti měli mezi sebou ten správný sexuální náboj. To se Sophie se nic takového nekonalo, ale kolem Mariany a Rollanda vždycky sršela spousta jisker, ale žádné větší vzplanutí se nekonalo, alespoň od té doby, co jsem s nimi byla já. Co se dělo předtím? To nevím. Vždy o tom nerad mluvil, takže jsem se mohla pouze domnívat.

Začala jsem s Alice tancovat a u toho jsme vedly tichý rozhovor.

„Bylo to fajn, ale než začne svítat, měla by ses vydat na cestu,“ upozornila jsem ji.

„Vím, ale chci si to do poslední chvíle užít,“ výskala a ladně se pohybovala do rytmu hudby.

„Co jste řešili s Rollandem?“

„Tebe, samozřejmě,“ řekla ledabyle.

„Co konkrétně?“

„Tebe a Edwarda,“ řekla a při otočce na mě spiklenecky mrkla.

„Alice,“ zaúpěla jsem.

„Co je? Je normální, že se stará. Je to tvůj otec,“ řekla pohotově.

„Na to jsem nezapomněla, ale…“

„Ptala jsem se ho, kdo je Tyler,“ přerušila mě.

„A řekl ti to?“

„Ne, proto mě to zajímá ještě víc, než předtím,“ přiznala.

„Můj bývalý. Proč tě to tak zajímá?“

„Nevím, asi protože mě zajímáš ty. A tebe zmínka o něm dost vytočila,“ řekla a pokrčila rameny tak ladně, že to vypadalo jako součást tance.

„Aha. Byla jsem člověk. Využil mě a pak odkopl. Když jsem se stala upírkou, vojela jsem ho a vyrvala mu srdce z těla. To je celý příběh. Žádná epická láska se nekonala. Promiň mi, jestli jsi to očekávala.“

„Možná trochu ano,“ přiznala. „Chceš říct, že…“

„Jo, byl člověk, když jsem s ním spala, a já ne. Proč vás to tak udivuje? Vždyť Edward a Bella spolu taky…“

„Jo, ale on má ohromné sebeovládání,“ vysvětlila mi.

„Kdyby mé sebeovládání bylo v pořádku, prostě bych si ho nevšímala a nezatahovala bych ho do té uličky.“

„Ty si to vyčítáš?“ zatvářila se zmateně.

„Už ne,“ přiznala jsem a zahleděla se během tance na Demetriho, který zrovna velmi rozpačitým způsobem tancoval se Sophie.

Rolland studoval obal cd vedle věže, ze které se linula hudba, a my jsem se prohýbaly a vlnily po celém sále. S Alice nám to spolu docela šlo, jen jsme občas nevěděly, kdy která vede.

„A ty a Demetri? To je láska?“ zeptala se velmi tiše, ale i tak jsem viděla, jak dotyčný nastražil uši.

„Bez komentáře.“

„Aha.“ šlehla po něm pohledem a přikývla, jakože chápe.

Ušklíbla jsem se, když jsme dopluly na druhý konec sálu a hledaly kapánek soukromí. Jako by to snad na jeho uši mělo nějaký vliv…

„A Edward?“ zeptala se a pozorně si prohlížela můj výraz.

Chtěla jsem jí hned začít odporovat, ale něco mě zarazilo, protože jsem to najednou nevěděla jistě. Rolland i Sophie mi už naznačili, že k Edwardovi cítím něco víc, než jen přátelství, ale jestli je to láska jsem odmítala zkoumat.

Všimla si mého příliš dlouhého váhání, ale nevěděla jsem, co mám dělat. Stejně už bylo pozdě. I Demetri studoval můj výraz a upřeně na mě hleděl, přestože nepřestával tančit se Sophie. Alice si nevybrala nejvhodnější chvíli na tenhle rozhovor...

„Bez komentáře,“ řekla jsem, protože jsem nechtěla riskovat, že řeknu ne a všichni uslyší tu jasnou lež. Protože ani já jsem nevěděla, zda to lež skutečně je.

„Další bez komentáře?“ podivila se.

„No a? Mám snad na to stanovený nějaký denní limit?“

Protočila oči. „Dřív jsi nám říkala všechno,“ vyčetla mi.

„Dřív jsem doufala, že…“ zarazila jsem se, než jsem mohla říct, že jsem doufala, že budu jednou z nich. „To prostě byla jiná situace.“

„Snažíš se to zamluvit, ale já vím, cos chtěla říct,“ prohlásila sebejistě.

„Ani ty nejsi vševědoucí, Alice.“

„Možná nevím, jestli se to někdy stane, ale můžu ti říct, že bych byla moc ráda, kdyby ses stala jednou z nás. Jsem si jistá, že minimálně Esmé také,“ zubila se na mě.

„Mám tě ráda, Alice, a ji taky, ale musíš uznat, že to se nejspíš nestane.“

Zaváhala, ale jen na okamžik.

„Doufám, že stane,“ trvala si na svém.

„Bylo by to fajn, ale tvá rodina nejsi jenom ty a Esmé.“

„Jasně, ale ostatní máš přece taky ráda. Možná až na Bellu,“ zauvažovala nahlas.

„Tak to není. Jen mám radši Edwardovo vyprávění o ní, než ji samotnou. Mimochodem, když už tam nejsem, usmířili se spolu?“

Čekala jsem na odpověď, která Alice trvala příliš dlouho…

„Neměla by ses na to spíš zeptat jeho?“ vytáčela se.

„Myslíš, že by mi to řekl?“

Pokrčila rameny.

„No, jak myslíš. Nemusíš mi odpovídat…“

„Ne, nemusím, ale můžeš si tu odpověď zjistit i jinak,“ provokovala.

„Jistě, ale to nechci. Nestojím o to vidět něčí vzpomínky, nebo o ty schopnosti vůbec.“

„To vím,“ řekla.

„Tak proč to vytahuješ?“

„Jen tě zkouším. Mimochodem Rolland a tvá matka jsou úžasní. Skoro se divím, že chceš patřit mezi nás, když máš je.“  

„O ně nejde. Miluju je. Jde o tohle místo. Tenhle způsob života, jinak oni jsou naprosto dokonalí. Nevím, co bych si bez nich počala…“

„My Lilliane zbožňujeme a ty nám taky připadáš úžasná Alice, ale obávám se, že už budeme muset jít,“ vmísila se nám do toho Sophie.

„Ale rádi tě doprovodíme,“ přidal se Rolland.

„To budu moc ráda,“ souhlasila Alice.

Naposledy mě krátce objala a do ucha mi zašeptala: „Neusmířili se. Jsou na tom hůř, než když jsi tam byla s námi. Pořád se hádají.“ Dala mi pusu na tvář a spolu s Rollandem a Sophie odešla.

Zůstali jsme tam s Demetrim náhle sami…

Přemýšlela jsem, co pro mě její odpověď ohledně vztahu Belly a Edwarda vlastně znamená.

Dříve bych mu za to namlátila, ale nyní jsem cítila skoro úlevu.

Nevím, jestli to bylo, protože Edward s Bellou nejsou šťastni, zatímco tvrdnu tady, nebo proto, že prostě nejsou spolu.

„Bez komentáře, říkáš?“ zašeptal Demetri mým směrem.

„Ano. Bez komentáře,“ zopakovala jsem a nechala jsem ho tam samotného.

Poprvé jsem nestála o jeho útěchu. Potřebovala jsem si to promyslet. A sama.

***

Svalila jsem se u sebe na gauč a napila se trochy bourbonu.

Přemýšlela jsem nad sebou a nad mým vztahem k Demetrimu a hlavně k Edwardovi.

Z Alicinou nepřítomností se dostavil i smutek. Napadlo mě, že neuškodí, když ke Cullnovým zavolám a řeknu, že Alice už je skutečně na cestě domů, ale nevěděla jsem jistě, co bych řekla, kdyby to zvedl Edward.

Mohla bych mu začít nadávat, že si s Bellou ještě pořád nepromluvil, ale když Alice řekla, že se hádají, znamenalo to, že spolu mluví. Smysl jejich hádek mi ale nějak nešel do hlavy.

Přeci jen jsem se odhodlala zavolat, ale na společný telefon a trvalo mi to asi dvě hodiny se rozhoupat. 

„Haló?“ ozval se opatrný hlas na druhém konci telefonu.

Byla jsem zticha. Nebyla jsem schopná slova, protože telefon zvedla Bella. Už jsem se chystala zavěsit, když řekla mé jméno.

„Lilliane? Proč voláš? Je Alice v pořádku?“ sypala ze sebe jednu otázku za druhou.

„Ano, je. Vlastně volám kvůli ní. Právě odsud odešla, takže ji můžete brzy očekávat.“

„To je dobře,“ řekla s úlevou v hlase. „Je ale v pořádku?“

„Samozřejmě, že je. Proč si všichni pořád myslíte, že se vás snažím zabít? Nikdy jsem vám k tomu nedala záminku. Už u vás přece dávno nejsem a to Alice přišla za mnou. Nenutila jsem ji k tomu.“ postupně jsem zvyšovala hlas, aniž bych si to uvědomovala.

„Vím, že nedala, ale nejsem zrovna ta nejdůvěřivější upírka pod měsícem,“ přiznala.

Což mě udivilo a snažila se právě o žert, nebo se mi to jenom zdálo?

„Myslím, žes nám asi vážně nechtěla ublížit, ale to nic nemění na tom, že…“

„Mi nevěříš,“ dořekla jsem za ni. „To nejsi jediná. Nikdo z vás mi nevěří. Až bude Alice zpátky, tak ať mi zavolá.“

„Dobře, vyřídím jí to,“ řekla jen.

„Děkuju, Bello,“ řekla jsem a chystala se hovor ukončit.

„Počkej, mluvila jsi s Edwardem. O čem jste se bavili?“ zeptala se a tím mě zadržela.

„O důvěře. Už mě to unavuje pořád řešit. Chci za tím vším udělat tlustou čáru a vy byste měli také. Nepředpokládám, že se ještě někdy setkáme, a byla by škoda, kdybyste nešli prostě dál, jako kdyby se tohle všechno nikdy nestalo.“

Vážně jí tu právě naznačuji, že by se měla dát s Edwardem dohromady? Vždyť ani nevím, jestli to chci…

Jsi blbá, blbá, blbá, nadávala jsem si, ale už kvůli Nessie by to vlastně udělat měli.

„Pokusíme se být znovu šťastni“ řekla, ale znělo to dost divně.

„Pokusím se o to samé,“ řekla jsem spíše sobě, než-li jí. „Tak ahoj.“ 

„Ahoj,“ povzdechla si a hovor ukončila.

Pořádně jsem se napila a učinila zásadní rozhodnutí.

„Zítra se dojdu nakrmit a tohle? To už vidět nechci,“ řekla jsem a postavila poloprázdnou láhev na zem.

Poté jsem se pomalu přesunula do své ložnice. Lehla jsem si na postel, zavřela oči a přemýšlela. Přemýšlela jsem velmi dlouho a velmi usilovně, ačkoliv mi myšlenky stále utíkaly všemi možnými směry.

Rolland, Jane, Alice, Aro, Cullenovi, Edward, Demetri a Bella. Bylo toho na mě už trochu moc…

Začínala jsem litovat, že jsem Demetriho nechala v tom sále namísto toho, abych s ním strávila noc. Jenže ten hovor s Bellou a její podivné přiznání jsem nemohla ignorovat.

Pořád mi v hlavě zněla její slova.

„Pokusíme se být znovu šťastni...“

 Moc vám všem děkuji za komentáře a veškeré doopravy, co dodat, jsem prostě trdlo... :-D

Vaše chloe. xoxoxo

Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lilliane Mercerová? Volturiová? Nebo Cullenová? 38. kapitola: