Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lilliane Mercerová? Volturiová? Nebo Cullenová? 44. kapitola

06.10.2014 (13:15) • chloe • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2278×

44. kapitola

Sophie Ane

Ta holka je tak paličatá, že už fakt nevím, co s ní mám dělat. Prostě si vzala do hlavy, že nás ohrožuje a že pro všechny bude lepší, když tu nebude. Taková pitomost!

Už od chvíle, kdy jsem ji tu poprvé spatřila, jsem tušila, že to tu pro ni neskončí dobře, a když se začaly projevovat její schopnosti, věděla jsem to na tuty.

Malá naděje přišla až ve chvíli, kdy s tím vězněm odsud uprchla. Mohla sice zvolit jemnější metody, ale vážně mě tenhle její kousek dost pobavil. Aro zpočátku pěkně pěnil, ale pak na ni byl spíše pyšný. To samé já, ale hlavně jsem byla ráda, že je šťastná.

Rolland i já jsme museli Arovi odpřísáhnout, že jsme o tom jejich scházení nic nevěděli. S mojí malou pomocí Aro z Rollandových myšlenek shledal, že v tomto ohledu jsme naprosto nevinní, ale chyba lávky. Věděli jsme moc dobře, že za ním chodí. A nebyli jsme jediní. Demetri to věděl také. Tihle stopaři prostě vyčmuchají všechno…

Zpočátku se mi Demetri jako partie pro Lilliane vůbec nelíbil, ale neprásknul ji. Pomohl jí, když si Chelsea hrála s jejími vazbami a nakonec se zamiloval. Ať už se mi to líbilo, nebo ne, dali se dohromady. A já to respektovala.

Jenže moje dcera zřejmě nemá guláš jenom v hlavě, ale i v srdci. Neví, jestli má ráda Demetriho nebo Edwarda. Osobně si myslím, že s Edwardem je to dost nereálné, ale to ona ví také. Možná právě proto má ty deprese.

To, jak jí do očí řekl, že jí nevěří, ji hluboce ranilo. O tom, co všechno se mu ve Forks honilo hlavou, ani nemluvím. Pěknej hnus, ale teorie měl fakt zajímavé. Klidně by mohl dělat v nějakém zařízení pro špiony.

Horší bylo, že ta nedůvěra se na ni vrhala ze všech stran. Jediná, kdo ji v té místnosti zcela důvěřoval, byla ta malá. Renesmé. Ostatní měli také pochyby, když se dozvěděli, že jsem její matka, ale Edwardovy scénáře byly nejhorší. A pro ni nejvíce bolestivé. Je to ale blb, ten Edward. Už proto fandím Demetrimu.

Myslela jsem si, že je u nich šťastná. Tak jsem Arovi navrhla výměnu. Přeci jen, schopnosti jsou pro něj skvělým lákadlem, ale ona se rozhodla s námi odejít. Tehdy jsem nevěděla, jestli se radovat, že bude se mnou anebo jí to vymlouvat, protože se rozhodla vrátit jenom kvůli jeho nedůvěře. Ale ona si stejně trvala na svém.

Z myšlenek Esmé jsem se dozvěděla, že to u Cullenových neměla zrovna jednoduché. Doufala jsem, že se sem nevrací jenom kvůli Edwardovi, ale když dorazila, velmi rychle jsem pochopila svůj omyl.

S Demetrim to mezi sebou měli všelijaké a ona neustále tesknila po Edwardovi a ostatních obyvatelích Forks.

Když tam ještě byla, zdržovala jsem jejich nalezení, jak to jen šlo. Rolland a Demetri ji naštěstí odmítli stopovat a Aro nevěděl jistě, kde zrovna žijí. Takže jim to nějaký ten čas zabralo. Přesto jsem věděla, že je pevně odhodlaný ji najít a pokud možno přivézt zpět. Nechtěl, aby zrovna Cullenovi měli mezi sebou někoho tak mocného.

Nedivím se mu. Potom, jak se předvedl, když po nich šel kvůli té malé. Dostal by na frak, a tak byl nucen ustoupit v míru. Tenkrát jsem se toho neúčastnila, proč taky?

Pak dostal ten jeho pitomej nápad unést Bellu nebo Edwarda. To jsem rozhodně neschvalovala. Taková hovadina mohla napadnout jen jeho. A Caia samozřejmě. Ten taky musí být u každého idiotského nápadu mého muže. A ten jeho výzkum na téma „Jak dlouho vydrží upír bez krve?“ jsem neschvalovala už vůbec. Takovýhle druh mučení nemá obdoby a Edward to vydržel dva roky. Byla jsem celkem ráda, že mu Lilliane pomohla.

Ta její samomluva mě také velmi znervózňovala, ale co zmůžu, když se odmítá svěřit se svými problémy? Ani Rollandovi nic neřekla a o tom jejím neustálém vypínaní a přeskakování emocí nemluvě.

Rollanda také neoklamala. Snažili jsme se s ní být co nejvíce v naději, že se nám svěří, ale nestalo se tak. Namísto toho před námi dál hrála tu svou komedii.

No, a pak to takhle dopadá…

***

„Co budeme dělat?“ zeptal se mě Rolland po dalším neúspěšném pokusu o domluvu s Lilliane.

„Zatím nevím,“ přiznala jsem.

„Ale něco přeci udělat musíme. Moc se o ni bojím,“ řekl a celý se zachmuřil.

„A ty si myslíš, že já snad ne?“ vyjela jsem na něj.

„Vím, že ano, ale jsem z toho na prášky,“ mírnil mě.

„Nevím, co víc mám udělat. Jsem z toho stejně zoufalá jako ty. Přeci jen, je to moje dcera.“

„Má také,“ namítl.

„To nikdo nezpochybňuje, ale nápady také zrovna neoplýváš,“ odsekla jsem a vydala se za Arem.

***

Hučela jsem do Ara dnes a denně, aby mi dovolil uskutečnit můj jediný nápad, jak pomoci Lilliane, ale on byl zpočátku tak neústupný, že už jsem přestávala doufat.

Jednoho dne jsem ale přeci jen dosáhla svého…

„Mám toho dost,“ prohlásil Aro. „Když si vy dva myslíte, že to pomůže, tak pro něj zajeďte.“

„Díky,“ řekla jsem a rozzářila se jako tisíciwattová žárovka. Vzala jsem Rollanda za paži a odtáhla ho k východu z Volterry.

Limuzínou jsme odjeli na letiště a nasedli do soukromého letadla směr Forks.

Spřádala jsem si v duchu své plány a byla si jistá, že pokud s ním nepohnu já, udělá to Rolland, i když ne tak příjemně.

***

Byla jsem tak ráda, že si protáhnu své nemrtvé svaly. Ne že by mi sezení v letadle činilo sebemenší problém, ale běh k vile Cullenových se mi líbil víc.

Během chvíle jsem stanula na prahu jejich vily a klepala na vchodové dveře.

Přišla mi otevřít Esmé.

„Zdravím,“ řekla jsem a věnovala jí jeden ze svých nejkrásnějších úsměvů. 

Přívětivě se na mě usmála, ale evidentně byla nervózní. „Dobrý den.“

„Nebojte se. Přicházím v míru,“ řekla jsem co nejmilejším hlasem.

„Jistě. Pojďte dál,“ řekla Esmé a pokynula mi rukou.

„Děkuji.“ Vstoupila jsem dovnitř a porozhlédla se po domě. Byl prázdný, tak jsem si jen prohlížela vkusný interiér.

Z myšlenek Esmé jsem věděla, že dům vybavovala sama. Ona je vskutku báječná. Jen škoda, že my ve Volteře si na kulisy pro lidi moc nepotrpíme.

„Jsem trochu zklamaná. Doufala jsem, že tu budete všichni. Váš dům je ale opravdu krásný,“ pochválila jsem ji.

„Děkuji,“ řekla Esmé mile.

„Víte, chtěla jsem si s vámi vlastně promluvit o své dceři.“

„O Lilliane? Je přece u vás. Nestalo se jí nic?“ ptala se starostlivě.

„Ano. To vskutku je. Přišla jsem hlavně za Edwardem.“

„Měl by tu být každou chvíli,“ oznámila mi.

„Počkám na něj,“ řekla jsem a pohodlně se usadila na jednu z pohovek.

Esmé si sedla naproti mně. Snažila se o klidný výraz, ale její prsty si nervózně hrály s lemem šatů.

„Klid, opravdu přicházím v míru. Jsem tu sama. Můj doprovod jsem raději nechala v lese. Myslím, že vám to tak bude příjemnější. Doprovází mě Rolland, slyšela jste o něm? Je to stvořitel mé dcery. Pojí nás společný zájem, takže se nemusíte ničeho obávat.“

„Lilli nám o něm vyprávěla. Je pro ni jako otec,“ řekla s úsměvem.

„Jak se má Nessie?“

„Skvěle. Je s Bellou v rezervaci. Alice nám říkala, že se s Lilliane něco děje, ale také říkala, že když odjížděla, už byla v pořádku.“ Mluvila s obrovskou starostí v hlase. 

„Přiznávám, že nevím, co s ní mám dělat. Proto jsem vlastně zde. Chci, aby se mnou Edward odjel do Volterry.“ 

Esmé se celá napjala. 

„Nejde o žádnou past. To vás ujišťuji. Navíc, toto je pouze prosba nikoliv příkaz. To by stejně nemělo smysl, že, Edwarde?“

Edward právě vcházel do dveří, ale náš rozhovor musel slyšet už dříve.

„Co je s Lilli?“ zeptal se hned.

„Je na tom zle,“ přiznala jsem. „Nikoho z nás neposlouchá. Doufala jsem však, že tebe by mohla.“

„Nejsem si jistý. Potom, co se mezi námi naposledy stalo,“ přiznal.

„To asi ne, ale jsem zoufalá. Nevidím jinou možnost. Myslím, že tím útěkem nám všem dostatečně dokázala, co pro ni znamenáš.“

„Pokazil jsem to,“ řekl s jasnými výčitkami v hlase.

„Jsi si jistý, že to nejde napravit?“

„Nebude mě poslouchat,“ řekl zoufale.

„Takže se se mnou nevrátíš,“ pronesla jsem zklamaně.

„Ne,“ řekl Edward.

„V tom případě už vás nebudu déle zdržovat. Ráda jsem vás opět viděla,“ řekla jsem a usmála se na Esmé.

„Nashledanou.“

S těmito slovy jsem opustila jejich dům.

***

Běžela jsem do lesa za Rollandem.

„Odmítl to,“ řekla jsem mu hned na úvod. 

„Cože? Po tom všem, co pro něj udělala? To přeci nemůže myslet vážně?“ vztekal se. 

„Zjevně ano, ale je to jeho rozhodnutí. Měli bychom ho respektovat.“ 

„To si skutečně myslíš? Promluvím si s ním,“ řekl odhodlaně.

„Ne, žádám tě, abys to nedělal.“

„Tady jde o Lilliane,“ zavrčel a řítil se k domu Cullenových.

Doufala jsem, že zareaguje přesně takhle. Takže jsem se spokojeně usmála a vyběhla za ním zpátky k vile.

***

„Ty ale musíš jet s námi,“ rozkřikl se Rolland hned mezi dveřmi vily.

„Cože? Kdo jste?“ ptal se Edward.

„To je Rolland. Stvořitel Lilliane. Určitě jsi o něm už slyšel,“ řekla jsem. 

„Ano, slyšel,“ potvrdil Edward mé tvrzení, „ale nechápu, co tady dělá?“

„Nesmím opouštět Volterru sama a Rolland je můj spojenec, co se dcery týká,“ osvětlila jsem mu a zazubila se.

„Už jsem říkal, že nepojedu,“ sykl Edward.

„Chápu,“ řekla jsem. „Mezi vámi to skřípe a že chceš zůstat doma. V pořádku, ale pochop, že má dcera je na tom hodně špatně. Třeba by jí prospělo tě vidět.“

Nevím, co se jí na tom Edwardovi líbí, ale Demetri má rozhodně lepší povahu, alespoň od té doby, co jsou spolu.

Rolland po Edwardovi skočil a přitlačil ho na zeď.

„Jde tu o mou dceru, chápeš to, ty nevděčnej zmetku? Po všem, co pro tebe udělala, jak se na ni můžeš vykašlat? Čteš myšlenky, ne? Tak si je přečti. Udělám pro ni cokoliv. Něco ti povím, Lilli je krásná, hodná, chytrá, milá a zábavná. Možná je trochu dětinská a hubatá, ale pro lidi, které má ráda, je schopná udělat a obětovat cokoliv. Obzvláště pak pro tebe a tvé bezpečí,“ křičel Rolland.

„I kdyby to znamenalo zabít sama sebe,“ doplnila jsem ho.

„Správně a to nesmím dopustit. Nemůžu ji ztratit. Nemůžu o svou dceru přijít,“ ječel mu přímo do tváře.

Edward byl neschopný slova i pohybu, protože byl přišpendlený ke zdi.

„Lilli se chce zabít? Jak?“ podivil se Edward, když konečně našel své hlasivky.

„Stejně jako jsi měl umřít ty. Chce se vyhladovět,“ řekla jsem klidným hlasem.

„Proč?“ zeptala se Esmé, která nás doposud jen tiše sledovala.

„Myslí si, že tak budete víc v bezpečí.“ Protočila jsem oči a dala tak jasně najevo, co si o tom všem myslím.

„To je přece hloupost,“ namítal.

„To my víme a proto jsme tu,“ zavrčel Rolland.

„Edwarde, neměl bys přeci jen…“ začala Esmé, ale Edward ji přerušil.

„Dobře, pojedu s vámi,“ prohlásil a Rolland ho konečně pustil a kus od něj ustoupil.

„Tak vyrazíme? Na letišti nás čeká soukromé letadlo,“ zatrylkovala jsem a zalila mě vlna úlevy, že můj plán vyšel.

Teď už je to jen na Edwardovi. Snad to zabere…

Moc děkuji za doopravy i komentáře. Tohle možná není tak úplně záživná kapitola, ale příjemný bonus jistě. Nevím proč, ale pohled Sophie Ane mi prostě připadal jako dobrý nápad a pokud nesouhlasíte s tím, že to byl fajn nápad, tak se nebojte a vězte, že je to jen pro jednou a příště už bude zase Lilliane...

Vaše chloe

Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lilliane Mercerová? Volturiová? Nebo Cullenová? 44. kapitola: