Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Little secret... 11. kapitola

03.10.2010 (20:15) • LiaC • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2399×

11. kapitola *INFLAGRANTI*

Jenom vteřinu jsme naproti sobě stáli a měřili se pohledem. Pak se jeho výraz změnil z ublíženého na rozhodný a odvážný. Překonal vzdálenost mezi námi jedním dlouhým krokem, chytnul mě za pas a hrubě si mě na sebe přirazil. Jeho horké rty se ve vteřině dotkly těch mých. Líbal mě naléhavě, vášnivě a rozhořčeně. Byla jsem z toho kroku tak překvapená, že jsem celou dlouhou chvíli jenom stála a nic nedělala. Pak mě ale přemohla touha po Jakovi a polibky jsem mu začala oplácet.

„Dost bylo hádek a urážení…“ řekla jsem si v duchu a zapletla si ruce do Jakových vlasů.

BELLA:

Jakmile ucítil, že jsem se do jeho "malé" akcičky zapojila s ním, natiskl mě na studené kachličky a vyzvedl si mě do své úrovně. Naše zběsilé dýchání se odráželo od stěn a vracelo se ještě hlasitější. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a přitiskla si jeho vroucí tělo blíž k sobě.

„Znamená to, že už se nezlobíš?" zamumlal mezi polibky a pak zase rychle přitiskl ústa na můj dolní ret, který jemně skousl. Trošku jsem ho odstrčila a zadívala se mu do očí.

„Neprovokuj, Blacku," zašeptala jsem a sklonila se k jeho krku.

Hrdelně a roztřeseně se zasmál a zaklonil hlavu, když se moje rty dotkly kůže na jeho klíční kosti. Nepatrně se začal vrtět a já moc dobře věděla, o co jde.

Bylo mi jedno, že jsme ve škole... bylo mi jedno, že každou chvíli mohl kdokoliv přijít. Vypletla jsem si jednu ruku z jeho vlasů a zajela mu s ní pod tričko. Celý jeden den jsem se ho nedotýkala a až teď jsem si uvědomila, jaké mučení to pro mě ve skutečnosti bylo. Přejela jsem po těch úžasně vytvarovaných svalech… přejela jsem po nich a odpovědí mi bylo slastné vydechnutí. Teplý dech mi ovál obličej a já se otřásla.

Každou buňkou jeho těla prosakovala silná vůně lesa. Smůla, borovicové jehličí a těžká mokrá hlína nasáklá studeným deštěm. Zhluboka jsem tu vůni nasála a držela ji co nejdéle v sobě, jako bych doufala, že pak budu vonět stejně. Chtěla jsem, aby to tak bylo. Na světě nebyla nádhernější vůně.

Jakovy ruce zabloudily z mého pasu na boky a nakonec se zastavily až na zadečku.

„Asi bychom se měli hádat častěji...," zavrněl, když jsem mu přetáhla tričko přes hlavu.

„Proč?" zeptala jsem se zmateně a zase se odklonila.

„To usmiřování je nádherná věc," zasmál se štěkavým smíchem.

„A navíc..." Naklonil se ke mně.

„Jsi strašně krásná, když seš rozčílená," zašeptal mi do ucha a pak ho políbil.

„A ty roztomilej, když se mě bojíš," oplatila jsem mu a objala ho kolem krku.

„Bojim? Kdy jsem se tě bál?“ zeptal se uraženě a na čele se mu od hlubokého zamyšlení vytvořila vráska.

„Ale no tak… přiznej si to,“ zabroukala jsem mu do ucha a políbila ho na čelo.

„Prostě máš ze mě nahnáno…“

Zase se zasmál a opřel mě o stěnu. Tiskli jsme se k sobě tělo na tělo a než jsem se stačila vzpamatovat, leželo moje tričko na zemi. Jake se o mě stále otíral, čímž dráždil jak sebe, tak mě. Vzdychla jsem mu do úst a přejela mu nehty po pevných zádech. Cítila jsem, jak zatnul svaly a sevřel mě ve svém náručí ještě pevněji. Líbilo se mi, jak používal svou sílu naprosto nevědomky. V tu chvíli nepřemýšlel… nechal se vést instinkty.

Plenil má ústa jazykem a proplétal ho s tím mým. Ruku zamotanou do jeho vlasů jsem sevřela v pěst a přitahovala jsem si ho pořád blíž a blíž. Měla jsem pocit, že na místech, kde mě jeho paže svírají jako ocelové provazy, se mi zase tvoří modřiny, ale mně to bylo jedno.

Cítila jsem, jak si kapky potu pomalu, ale jistě nacházejí cestu na povrch. Mé rozpálené tělo momentálně nezchladily ani ledové kachličky, na které jsem byla natisknutá. Teplo, které vycházelo z Jakova těla bylo neuvěřitelné. Byl jako svoje vlastní slunce. Chodící topení.

Přejel mi dlaní po čele a odstranil tak kapky potu. Omluvně jsem se usmála, ale on jen zavrtěl hlavou a olíbal mi celý obličej. Potichu jsem se zachichotala, když mi zasypával víčka jedním polibkem za druhým a nakonec jsem se smála jako pominutá. Trošku se sehnul a slíbával mi cestičku od brady, přes krk až k ňadrům. Tam se zastavil a jemně mi přejížděl rty po prsech tam a zpátky. Políbil i okraj podprsenky a nakonec ji začal hravě trhat zuby.

„Fuj! Ošklivej vlček!“ zasmála jsem se a plácla ho po rameni.

Odklonil se od mého dekoltu a šibalsky na mě mrknul. Pak jeho ruka zabloudila z mého zadečku na záda a chystala se rozepnout tu svazující látku, když v tom se rozrazily dveře a místností se rozlehl hluboký mužský hlas.

„Blacku?! Swanová!!! No, to jsem si mohl myslet!" Jake se lekl tak, až mě zapomněl přidržovat a já z něho po zvuku ředitelova hlasu spadla přímo na zadek.

Po pěti vteřinách šoku se Jake vzpamatoval, rychle mi pomohl na nohy, sebral naše svršky, schoval mě za svoje záda a postavil se čelem k panu Greeneovi.

„Pane řediteli?" oslovil ho opatrně Jacob a podal mi moje tričko. Nepřeháním, když řeknu, že jsem čuměla jak z jara. Klepala jsem se skrčená za Jakeovými zády tak, že mi byly vidět jenom vlasy a jedno oko.

„Nejenom, že už začalo vyučování, pane Blacku, ale jestli jste si nevšimnul, tak tohle jsou dívčí záchody."

„A co tady děláte vy?" zeptal se Jake a já se trošku uchechtla... pak mi došlo, co řekl a přikrčila jsem se ještě víc, jak jsem čekala na ředitelovu odpověď. Z toho kouká pořádný malér.

„Dávejte si pozor na ústa, mladíku!" obořil se na Jakea pan Greene a popostrčil si brýle na nose.

„Já jsem byl upozorněn na nevhodné chování na dívčích toaletách a tak jsem se přišel osobně ujistit! Nebýt slečny Stanleyové, tak bůh ví, kdo by tyhle orgie zastavil!"

Vyklonila jsem se zpod Jakova ramene a zadívala se za mohutnou postavu ředitele. Za jeho hlavou vykukovala vysoká hubená postava se světle hnědými vlasy na ramena a spokojeným výrazem na tváři.

„Jessico?!" vyjekla jsem a vrhla se na ni. Naštěstí mě Jake včas chytil za ruku a strhnul mě zpátky za sebe.

„Bylo štěstí! Že mi slečna Slanleyová včas přišla tady o tom," zarazil se, změřil si stále polonahého Jaka pohledem a pak dodal, „muchlování říct."

„Je na tom něco špatného?" zeptal se Jacob a pokynul mi nenápadně rukou, abych se už oblékla.

„Porušili jste školní řád, pane Blacku!" řekl rozčileným hlasem ředitel a začal rudnout.

„Já v tom nevidím žádný problém," řekl s klidem Jake a já se nestačila divit.

„Do ředitelny!" rozezněl se řev pana Greena místností a Jessica se škodolibě ušklíbla.

Vyšli jsme na chodbu, já stále za Jakovými zády a s tím protivným tlouštíkem a práskací nánou vepředu. Chodba byla plná lidí... copak není hodina? Samozřejmě, že slyšeli naše malé vystoupení a celí zvědaví se vyhrnuli na chodbu odposlouchávat a zjistit, co se děje.

Učitelé jim marně domlouvali, aby se vrátili do třídy, ale když viděli na půl svlečeného Jaka a můj rozcuchaný účes, zůstali taky. Při pohledu na Jakův nahý vypracovaný hrudník několik kluků zůstalo jenom civět s otevřenou pusou a holčičí breptání a vzrušené šeptání se rozlehlo jako bzučení v úle.

Jake si rychle natáhl tričko a přitáhl si mě k boku. Mezi pozorovateli jsem zahlédla i známé tváře. Jared a Paul se samozřejmě klátili smíchy v pase, Seth koukal zase jako Seth a Samovi s Quilem cukaly koutky. Jedna tvář mi tu chyběla. Ještě jsem se otočila, jestli Embryho někde nezahlédnu, ale nebyl tam.

„Tady neni nic k vidění! Okamžitě se vraťte všichni do třídy!" zahřměl ještě ředitel na studenty a pokynul nám, abychom se odebrali do jeho kanceláře.

Posadila jsem se do ošoupané kožené sedačky a schoulila se po Jakově boku. Ředitel vyzval Jessicu, aby se posadila na židli vedle jeho stolu a sám si sedl do svého otočného křesla. Položil si lokty na stůl a spojil ukazováčky k sobě.

„Je vám doufám jasné, co je mou povinností v takovéto situaci udělat, že?“ Samolibě se ušklíbnul a pokračoval, když jsme ani jeden neměli zájem odpovědět.

„Budu muset o všem informovat vaše rodiče," řekl přehnaně vážným hlasem a já protočila oči.

Bezva. Jo… to je přesně to, co teď potřebuju. Otočila jsem se na Jacoba s vystrašeným pohledem a on ihned pochopil.

„Nešlo by to nějak jinak? Veřejná omluva, nebo tak...," navrhl řediteli a hladil mě při tom jednou rukou po koleni, aby mě trošku uklidnil.

„Pane Blacku, obávám se, že si pletete školu s holubníkem," zachechtal se ředitel a už zvedal telefon.

***

Půl hodiny čekání… půl hodiny mučení a plánování, jak se z toho dostat. Charlie mě zabije! A vůbec nechci vidět Billyho. Je mi špatně, jen si představím, jak jim to asi ředitel řekne.

Určitě z toho udělá aféru typu „Sex ve škole → nepřípustné!!!“ Přitom jsme se jenom líbali.

„Pane řediteli? Co se děje?" Vtrhl do ředitelny Charlie v policejní uniformě s Billym v závěsu.

„No bezva,“ povzdychla jsem si a zabořila hlavu Jakovi do podpaždí.

„Bello!“ zavolal skoro hysterickým hlasem táta a vrhnul se ke mně.

„Je ti něco? Stalo se ti něco? Co ti je?“ zasypával mě otázkami a vytrhl mě z Jacobova náručí.

„Ne, tati, jsem v pohodě,“ zamumlala jsem otráveně.

„Tak co se děje?! Je něco s Jacobem?“ zeptal se zmateně.

„Charlie, klid! Jacobe? Co se stalo?“ snažil se situaci uklidnit Billy a přijel s kolečkovým křeslem blíž k nám.

„To se zeptej spíš jeho,“ zavrčel Jacob a hodil hlavou směrem k řediteli.

„Pane Swane, možná by bylo lepší, kdyby jste se posadil.“ Pokynul pan Greene na židli u jeho stolu a pohledem z ní vyhnal Jessicu, která vše pozorovala s nechutně uspokojeným výrazem ve tváři.

„Takže?“ zeptal se netrpělivě táta a každou chvilku se na mě a Jakea otočil.

„Vaše děti vážně porušily školní řád, pánové,“ začal ředitel.

Při slově děti jsem sebou trošku škubla a Jake si netrpělivě povzdechnul.

„O jakou část školního řádu se přesně jedná?“ přimhouřil oči Billy a podíval se na Jacoba.

„O paragraf 14, odstavec 1, pane Blacku,“

„Pro Krista pána! Myslíte si, že umím celý váš řád nazpaměť?“ zabručel Billy a podrbal se přes rybářskou kšiltovku na hlavě.

„Tak už se vyžvejkněte!“ řekl nedočkavě Charlie a bouchl se dlaní do stehna.

„Jacob a Bella spolu byli přistižení inflagranti!“ prohlásil důležitě ředitel, upravil si kravatu a odkašlal si.

Zaúpěla jsem a schovala si obličej do dlaní. Přesně jsem si myslela, že to podá takhle… Jacob skoro neslyšitelně zavrčel a objal mě. Ta rudá barva už mi v životě z toho obličeje nezmizí...

„Cože?!“

Doufám, že jsem vás tímto dílkem moc nezklamala. :) Jak jsem řekla, beru to spíše jako bonusovou kapitolu, protože se v ní nedozvídáme nic moc nového a dějem jsme stále na tom samém místě. :)

Chci vám hrozně moc poděkovat za každý váš komentář. Jenom je mi líto, že si mojí povídku přečtě skoro 200 lidí a komentář jich nechá vždycky jenom kolem 15. :( Vím, že bych si na takový počet neměla stěžovat, ale rozdíl mezi 200 a 15 lidmi je dost velký, tak prosím, nechte mi tady aspoň smajlíka, podle toho, jak moc se vám aktuální kapitolka líbila. ;) A hlavně, jestli je něco, co se vám na ní nelíbí... musíte mi to hned napsat :))), abych to mohla změnit.

P.S. Narodila se nám dvě malá koťátka a chceme je někomu darovat, tak kdybyste měli třeba zájem, tak mi napište do shrnutí, nebo na facebook a já vám pošlu fotku :).

Díky, LiaC :*

10. kapitola*** 11. kapitola ***12. kapitola

SHRNUTÍ

Autor: LiaC (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Little secret... 11. kapitola: