Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Little secret... 21. kapitola

09.08.2011 (17:15) • LiaC • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2561×

21. kapitola *Nečekané setkání*

Vzpamatovala jsem se a rychle padla na kolena, abych jí pomohla. Určitě je to jen náhoda. Kolik lidí má takové oči? A co by tady asi zrovna oni dělali?

Shýbla jsem se pro poslední plechovku, když v tom se z vedlejší uličky vynořila další osoba.

„Mami, nemůžu to najít! Na co to vůbec potřebujeme? Hrozně to tu smrdí a -“ Další pár zlatých očí na mě upřel svůj zrak.

V té chvíli by se ve mně krve nedořezal.

„Bello?“

BELLA:

Ostře jsem vdechla vzduch do plic a držela ho v sobě. Uklidni se… uklidni se, sakra! Alice stála přímo proti mně a dívala se napůl překvapeným, napůl vystrašeným pohledem.

„Bella?“ zopakovala zmateně žena vedle ní.

„Ach můj bože,“ přikryla si rukou ústa a neskrývala svůj úžas.

„Kruci,“ zamumlala jsem a rychle se rozhlédla kolem sebe.

Jaku… Jaku, kde jsi?

„Bello, poslouchej mě. Prosím,“ promluvila klidným hlasem Alice a udělala krok dopředu.

„Nechoď ke mně!“ vydechla jsem ze sebe. Bylo to slabé zaškemrání, které ani nebylo slyšet.

„Já ti ale nechci ublížit!“ zamračila se Alice. Pohrdlivě jsem si odfrkla a znovu se rozhlédla. Jaku!

„Bello,“ oslovila mě ta žena. Cukla jsem sebou.

„Prosím, holčičko, uklidni se, ano? Opravdu ti tady nikdo nechce ublížit. Chápu, že máš strach, ale nás se opravdu bát nemusíš,“ domlouvala mi chlácholivým hlasem. Aniž bych chtěla, připomněla mi Renée.

Dál jsem mlčela.

„Já jsem Alicina matka, Esmé.“ Lehce se usmála a kývla hlavou.

„Odkud mě znáte?“ Hloupá otázka, ale Esmé se jen znovu usmála a povzdechla si. Jak mohou mít upíři tak lidská gesta?

„U nás doma se o tobě mluví víc, než je zdrávo,“ vysvětlila a Alice se znovu zamračila. Založila si ruce na prsou a netrpělivě přešlápla.

Nevím proč, ale Esmé na mě nepůsobila krvelačným dojmem. Nedokázala jsem si ji představit jako vraha. Snad to bylo tím mateřským postojem nebo tak zranitelně vypadajícím vzhledem. Její odpověď mě zarazila.

„Víc… Víc, než je zdrávo?“

„Bells, zlato? Chceš bezvaječný těstoviny, nebo tyhle divně žlutý s vajíčkama?“ ozval se za mnou hlas Jacoba. Rychle jsem se otočila a viděla ho, jak stojí s jedním balíčkem špaget v každé ruce a akorát od nich zvedá zrak.

Jen vteřinu mu trvalo, než pochopil, co se děje. Viděl mě, jak stojím napůl natočená k útěku, s vystrašeným výrazem v obličeji. Nadechl se… ucítil je… a věděl.

„Sakra!“ zaklela Alice vysokým melodickým hlasem a v setině sekundy stála nakrčená před Esmé.

Pytlíčky těstovin padaly k zemi. Jake mě s hromadou nadávek strhl za sebe a roztřásl se po celém těle.

„Co tu, krucinál, chceš?“ zavrčel na Alice.

„Takže mi už si tykáme? Tak to mě těší, pse!“ oplatila mu. Ztuhla jsem a cítila, jak i Jakovo tělo se napjalo.

„Co-cože?“

„Slyšel jsi! Nebo se ti snad ta přezdívka nelíbí? Mám tu hromadu jiných!“

„Ty víš, co jsem zač?“ zeptal se Jacob nejistým tónem.

„Ovšemže! Tak hloupá nejsem,“ nakrčila Alice nos a uraženě vystrčila bradu.

„To bych neřekl, pijavice. Zřejmě asi nemáš ani špetku sebezáchovy. Tak co tu chceš?“ zopakoval Jake otázku hrubým hlasem.

„To se tě mám jako bát? Tebe? Co bys řekl? Myslíš, že nakupují jenom čoklové?“ Jacob sebou cukl při posledním slovu a připravil se k výpadu.

„Ty tomu říkáš nákup? Vtáhnout někoho za regály a vysát ho jako ústřici?“

„Ty máš ale bujnou fantazii,“ zasmála se hořce Alice.

„A ty jsi zase nechutnej parazit!“ zavrčel Jacob.

Sledovala jsem scénu před sebou a nedokázala nic udělat. Ani se hnout.

„Říká chlupatá koule plná blech.“

„Alice, nech toho,“ napomenula ji Esmé a položila ji ruku na rameno. Jake sebou při zvuku jejího hlasu trhl a upřel na ni pohled.

„Jaku, pojď pryč,“ promluvila jsem konečně a zatahala ho za ruku.

„Až zabiju tuhle malou mrchu!“

„Dávej si bacha na pusu, pse!“ zavrčela Alice a připravila se k útoku.

„Nebo co? Vysaješ mě?“ zakřičel na ni.

„Jaku, pšššt! Někdo nás uslyší! No tak. Pojď domů.“

„Smradlavý, a ještě navíc blbý vlk! To nám tady fakt chybělo!“ plácla se Alice do čela.

„Cos to řekla?“ Jakovo tělo ovládal neuvěřitelný třas a z jeho hrdla se dralo vrčení podobné tomu vlčímu. Bála jsem se, že se každou chvíli promění, to jsem nemohla dopustit. Ne tady.

Už už se chystal udělat krok k ní, když v tom se před Alice postavila Esmé a ve stejné chvíli jsem skočila i já před Jakea. Snažila jsem se ho odtlačit pryč, ale on se ani nehnul. Jeho výraz byl naprosto šílený. Zuřivý. Takhle jsem ho neznala. Pohled na něj mě vyděsil.

„Jaku,“ zašeptala jsem.

„Prosím…“ Nevnímal, byl jako v transu.

Teď jsem byla od těch dvou jen pár centimetrů a nebylo to ani trochu příjemné.

„Tak a dost vy dva!“ řekla pevným hlasem Esmé.

„Ani jeden z nás nechce riskovat prozrazení, že ne? Takže se okamžitě uklidněte!“

Stále jsem tlačila dlaněmi do Jakovy hrudi, a on stále nereagoval. Jeho výraz byl zcela soustředěný na Alice. Jeho tělo mě pálilo do rukou, ale já nepolevovala.

„Jaku, Jaku, Jaku, Jaku…“ opakovala jsem stále dokola, ale on nic.

„Promiňte, mohu vám pomoci?“ Za námi se ozval vysoký ženský hlas. Byla to obsluha supermarketu.

„Slyšela jsem, že je tu prý nějaký incident. Víte, nechci nějak obtěžovat, ale děsíte nám zákazníky,“ pronesla cvičeně a pak nasadila tak falešný úsměv, až mi z něj zamrazilo.

Esmé se vrátila do uvolněného postoje a usmála se.

„Kdepak, nic se neděje. Už odcházíme. Alice?“ obrátila se na Alice, která ještě stále propalovala Jacoba pohledem. Esmé něco tak potichu a rychle zašeptala, že jsem nedokázala rozumět co, a Alice se od něj se znechuceným výrazem odvrátila.

„Opravdu nás to mrzí, slečno. Už se nic takového nebude opakovat,“ omluvila se prodavačce Esmé milým hlasem a ta jen kývla a s nepatrným kroucením hlavy odešla.

„Bello, holčičko. Netrap ho,“ promluvila na mě tichým a prosebným hlasem Esmé.

„Pro-prosím?“

„Jsi obětí nedorozumění a myslím, že i nedostatku informací. Jen mu dovol, aby ti vše vysvětlil,“ pokračovala a její výraz vypadal až téměř nešťastně.

„Já nevím, o čem mluvíte.“ Byla jsem zmatená a naprosto jsem nechápala, co tím myslí.

Esmé jen lehce kývla hlavou a nevesele se usmála.

„Jdeme, Alice.“

„Měj se, Bello.“

Obě se kolem nás rychle protáhly a zmizely v další uličce.

Jake ještě dvě vteřiny stál na místě a pak povolil svůj postoj. Hlasitě vydechl a znovu se nadechl.

Nečekala jsem, až něco řekne, jen jsem popadla košík a mířila přímo ke kasám. Neslyšela jsem, že by za mnou šel, ale když jsem vykládala zboží na pás, vedle mého se objevil ještě jeden pár rukou, který mi pomohl vyprázdnit košík.

Beze slova jsem zaplatila a šla rovnou k autu. Nandala jsem tašky s jídlem na korbu náklaďáčku, odvezla košík a vyšplhala se na sedadlo řidiče. Celou tu dobu mě Jake pozoroval s nepřítomným pohledem. Možná mě ani neviděl…

Nasedl a já nastartovala.

Celý zbytek dne jsem strávila uklízením. Celou tu dobu, za mnou Jake chodil a tiše sledoval, jak povlékám postel, vytírám kuchyň, házím špinavé prádlo do pračky, myju nádobí a luxuju obývák. Od té doby neřekl ani jeden z nás jediné slovo…

Sledoval každý můj pohyb a pokaždé, když do domu zvenku dolehl nějaký neobvyklý zvuk, škubnul sebou, nepatrně se nakrčil a o kousek zkrátil vzdálenost mezi námi.

Hodiny nad krbem odbily půl šestou a na příjezdové cestě zaskřípal štěrk pod koly Charlieho auta.

Otočila jsem se na Jaka. Nevěděla jsem, jestli zůstane. Netušila jsem, co se mu honí hlavou.

Jeho oči těkaly ze mě na vchodové dveře.

„Myslím…“ Rychle se na mě otočil, překvapený tím, že jsem promluvila.

„Myslím, že není ten správný čas,“ řekla jsem potichu.

Přes jeho obličej se mihl stín zklamání. Dlouhé vteřiny se díval do mých očí… pak bezhlučně vyběhl schody a zmizel v prvním patře.

„Jaku,“ zašeptala jsem, ale on už byl pryč.

„Jsem doma! A mám pytel ryb!“ Charlie vpadl do domu s obrovským mokrým pytlem přes rameno.

„Ahoj, tati,“ usmála jsem se a naposledy se podívala ke schodům.

21. díl je na světě. Je trošku kratší, ale doufám, že to tolik nevadí. =)

Teda, lidi, už jenom 3 měsíce a 9 dní do premiéry Breaking dawn! Kdo se těší? Já!!! =D

Hlavně na další záběry Jaka bez trička. =D

Další kapitola tady bude co nevidět. ;)

S láskou, Vaše LiaC

20. kapitola *** 21. kapitola *** 22. kapitola

SHRNUTÍ

Autor: LiaC (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Little secret... 21. kapitola: