Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Little secret... 3. kapitola

17.07.2010 (10:30) • LiaC • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4312×

3. KAPITOLA *ZPOMAL, EMBRY*

„Co se tak culíš?"

„Co bych se neculil?" zakřenil se a pohladil mě na rameni. Přetočila jsem se a položila si mu hlavu do klína. Ve vteřině mě hladil po vlasech a na tváři.

„Miluju tě," zašeptal a přejel mi jednou rukou po linii těla. Nadzvedla jsem se a políbila ho na rty. Chytl mě okolo pasu a položil nás přes celou šířku postele. Zrovna jsem mu začala zasypávat krk polibky, když v tom...

BELLA:

... se z venku ozvalo zatroubení auta. Hlava mi okamžitě vyletěla směrem k oknu. Já i Jake jsme ztuhli a napínali uši, jestli o poschodí níž, neuslyšíme nějaké známky toho, že je Charlie vzhůru. Z venku se ozvalo zavrzání a následné zabouchnutí dveří od auta.

„Jaku? Neznělo ti to jako..." zašeptala jsem a odmlčela se.

„Embry?" dořekl za mě. Přikývla jsem a zvedla se z postele. Začala jsem lítat po pokoji a hledat oblečení, které mi Jake svlíknul.

„Máš to na židli," řekl nepřítomně zatím, co si oblékal košili a díval se při tom z okna.

„Jak ví, že jsi tady?" zeptala jsem se ho, když jsem si přes hlavu natahovala tričko.

„Řekl jsem mu to." Pokrčil rameny a stále se koukal z okna.

„On o nás ví?" vyjekla jsem.

„Je to můj nejlepší kamarád, Bello. A navíc, musel jsem mu říct, kde budu, když mě kryl u Billyho," řekl klidným hlasem stále hledíc z okna.

„Fajn, ale až to bude vědět celé La Push, tak se nediv," zabručela jsem. Obrátil se zády k oknu a objal mě.

„Lásko, víš, že Embry to nikomu neřekne. Slíbil mi to."

„Já vím, že ne. Jenom mám strach, promiň."

„Tak neměj," řekl bezstarostně a políbil mě na krk. Z dolního patra se ozval domovní zvonek. I když jsem ten zvuk čekala, lekla jsem se a cukla sebou. Vyrazila jsem z pokoje s Jakem v závěsu a slyšela Charlieho, jak na nás volá.

„To je dobrý, děcka! Já otevřu, jen se učte!" V duchu jsem se zasmála nad výrazem „učte" a seběhla poslední schod.

„Vy máte teda na spěch..." zabrblal si táta nakřáplým hlasem od spánku pod vousy a otevřel dveře.

„Zdravím šerife," ozvalo se ze dveří.

„Ty jsi... Jared, že jo? Ne, Paul!"

„Těsně vedle pane. Já jsem Embry," zasmál se jmenovaný.

„Ale už se lepšíte. Minule jsem byl Seth," vyprskl smíchy Embry a musel se držet za břicho. Obrátila jsem oči v sloup, když se k němu přidal i Jake.

„No jo, no jo. Vás je tam v tý rezervaci, jak blech, tak kdo si to má pamatovat," zabrblal tatínek se zachmuřeným výrazem.

„Jsem si jistej, že příště už si mě budete pamatovat, šerife," řekl s už trochu vážnějším výrazem, ale koutky mu pořád cukaly.

„No, tak ty jsi asi přišel za Jakem, co?"

„Jo, Billy vzkazuje, že Emily griluje, takže máme velkou žranici," zasmál se.

„A Bella je taky zvaná. Billy říkal, že aspoň budete mít klid po noční." Mrknul na mě a já po očku sledovala Charlieho, jestli tomu věří. Než však dokázal táta odpovědět, tak už mě Jacob tlačil dveřmi ven.

„No... no to je ohleduplný. Ale Jaku? Nezapomněl jsi na něco?" zavolal za námi Charlie a díval se směrem s Jakově ruce, ve které držel pouta.

„Jé. No jo. Na - díky Charlie, fakt jsi mi tím pomohl."

„No jo, nemáš zač. Pozdravuj Billyho," křikl na něj ještě Charlie, ale to už jsme nasedali do Embryho Peugeota.

„Budu! Zatím Charlie!"

„Ahoj tati! Zavolám ti jo?" Zamávala jsem tatínkovi a nasedla na zadní sedadlo. Jake zaujal čestné místo vedle řidiče a Embry se nasoukal za volant. Měli co dělat, aby se do toho auta vešli. Hlavy měli natlačený úplně ke střeše.

„Čau Bello," zazubil se na mě Embry ve zpětném zrcátku, když tu svojí kraksnu nastartoval.

„Ahoj Jarede," mrkla jsem na něj a věnovala mu kouzelný úsměv. No, aspoň jsem doufala, že kouzelný. Slyšela jsem, jak Jake tlumí výbuch smíchu.

„Hahaha, moc vtipný." Zašklebil se a dělal, že je uraženej. Dlouho mu to, ale nevydrželo; po minutě mlčení chytl záchvat smíchu.

„Hele, Jaku. Vůbec mi něřikej, že sis ty pouta půjčil na to, na co myslím," vykuckal ze sebe. Okamžitě se mi do tváří nahrnula krev a já automaticky sklopila hlavu směrem k okénku, abych to zamaskovala.

„Nech si to jo?" zabručel Jacob a hodil po mně omluvný pohled v postraním zrcátku.

„To snad není možný!" zahýkal Embry.

„A ještě navíc sis je půjčil od Charlieho! To je gól! A co jsi mu jako řek? Já chci tvoji dceru připoutat k posteli, abych si na ní mohl vybít svojí pubeťáckou nadrženost a pervezi?" pokračoval v hýkání a šťuchnul při tom Jakea do ramene.

„Hele, do toho ti nic není jasný?" zavrčel Jacob. Natáhla jsem ruku a protáhla ji mezerou mezi Jakeovým sedadlem a okýnkem tak, aby to Embry neviděl a pohladil ho po ruce, kterou měl zaťatou v pěst.

„Klid, Jaku," zašeptala jsem.

„Hele, brácho, tak se nečil! Víš, jaká je teď s klukama nuda? Ty jsi věčně v čudu s Bellou a jedinej s kym se teď dá ještě normálně bavit je Seth," stěžoval si.

„Jak to? Stalo se něco?" zeptal se už klidným hlasem Jacob.

„Jo. Jo, to teda stalo. Teda aspoň podle tvýho táty a rady starších." Zakoulel Embry očima.

„Hm, takže proto jsi pro nás přijel," zamyslel se Jake.

„No jo. Všichni strašně vyšilujou. Billy pořád mumlá něco jako „už se to blíží" nebo „už přicházejí". Abych ti pravdu řek, tak mě to celkem děsí. Všichni si to moc berou. A Sam, Paul a Jared jsou strašně divný." Jake teď seděl natočený celým tělem k Embrymu a poslouchal každé jeho slovo.

„Divně?" zopakoval po něm.

„Jo. Prostě, pořád maj nějaký srazy a porady. Nechápu, co furt řešej, ale jakmile se k nim někdo přiblíží, zmlknou a jen tak divně civěj." Zatřásl se a vypadalo to, jako by si vzpomněl na nějakou nepříjemnou situaci.

„A navíc… všim sis, jak nabrali svaly? Je to neuvěřitelný… Jsou pomalu větší než ty. Zdá se mi, jako by se krmili nějakýma srágorama. A ne jenom oni. Včera jsem se prohlížel v zrcadle a řeknu ti, že tě slušně doháním. A to necvičím.“

„Tak... to je divný," ukončil to Jake. Zřejmě mu byl tenhle rozhovor stejně nepříjemný jako Embrymu. Ani jednomu z nich se nelíbilo, že se jejich kamarádi změnili. A jejich fyzickou přeměnu, taky nechápou. Přemýšlela jsem o tom, proč. Co se s nimi stalo?  A to, že se Embry zmínil o radě starších, se mi nelíbilo ani náhodou. Od malička jsme byli s Jacobem krmení povídkami a pohádkami o kmeni Quiletů, ze kterého Jake a jeho kamarádi pocházejí. O tom, že jsou potomci vlků. Kdyby nám to vyprávěli jenom jako malým dětem, ale Billy pořád přichází s novýma a novýma historkama i teď, když jsme oba skoro dospělí. Nejhorší je, že tomu snad celý jejich kmen věří, nebo co. Tedy, kromě Jakea, Embryho a asi Setha. Ten si z toho dělá věčně srandu. A pak je tu ta věc s nabíráním svalů. Je to divný. Sama jsem byla svědkem, jak se Jake během dvou týdnů změnil z toho chlapce s baculatými tvářemi na muže s břichem tvrdým jako kámen. To poslední, čemu bych za to, ale přiřkla zásluhu, je jejich „vlčí původ“.

„Ježkovi oči! Zpomal Embry,“ vyjekla jsem, když mě z mého přemýšlení vytrhlo zavrzání podvozku a rána z téhož místa. Embry vletěl v plné rychlosti (no v plné… spíš v takové, jaké bylo to auto schopné ze sebe vymáčkout) do díry v silnici.

„Vždyť se to auto každou chvíli rozsype!“ Vážně jsem měla takový pocit. To auto bylo snad starší, než on sám. V autech se moc nevyznám, ale  můj názor je takový, že Peugeotům 205, by se už mělo zakázat vyjíždět na veřejné silnice. V zájmu všech…

„Proč? Píža šlape jako hodinky.“ Pohladil volant a usmíval se od ucha k uchu.

„Vážně? Embry, jedeš 90km/h a klepou se tomu všechny šroubky,“ řekla jsem kysele a rozhodla se ignorovat to, jak pojmenoval tu hromadu plechu.

„Najedeš na malej hrbolek a bum. Bojím se i otevřít okýnko, aby mi ta páčka náhodou nezůstala v ruce,“ zasmála jsem se a zaregistrovala, že i Jake má co dělat, aby se nesmál na celý kolo.

„Hele, hele! Moje autíčko nech bejt, lepší než tvůj náklaďák.“ Teď už to Jacob nevydržel a propukl v hrozitánský smích. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, jak Embry pojmenoval moje autíčko, nebo kvůli tomu, že o něm řekl, že je horší než jeho Píža.

„Sorry, brácho, ale to není.“

„No jo, ty abys při ní taky jednou nestál.“ Zamračil se.

„Normálně mi tě přebrala. Nechal ses zblbnout kámo. Každej ti řekne, že mám lepší auto, než ona.“ Vím, že to myslel ze srandy, ale i přes to jsem si uvědomila, že má pravdu. Jake a Embry byli nejlepší kamarádi a já jsem si Jakea jednoduše přivlastnila a nemyslela při tom na Embryho. Zastyděla jsem se a znovu sklopila hlavu aby neviděli smutek, který se mi teď usadil na tváři.

„Fajn, tak dáme závod. Co ty na to?“ Snažila jsem se změnit téma.

„Ha! Tak to beru!“ Jacob se praštil dlaní do čela, když jsme si na to, jako dvě děcka plácli.

„Tak tohle nechci vidět,“ zasmál se Jake. Embry se po celý zbytek cesty usmíval sám pro sebe a úplně jsem si dokázala představit, co se mu v té hlavě honilo za prasárny. O těch poutech si určitě ještě vyslechneme věcí…

Konečně jsme dojeli do La Push a zaparkovali před domem Emily a Sama. Embry už chtěl vystoupit, ale Jake mu v tom zabránil.

„Hele, Embry. Já… díky, že mě kreješ a nikomu jsi o nás neřek. Jednou jim to povíme, ale ne teď. Chápeš?“

„V klidu brácho. Mlčim jak hrob,“ zaculil se Embry na Jakea, otočil se a mrknul na mě. Němě jsem mu naznačila „děkuju“ a oplatila mu úsměv.

„Tak… a teď jdeme na popravu,“ vzdychl Embry a než jsem si stačila uvědomit, jak to myslel, rozeběhl se proti nám Seth Clearwater...

DRAZÍ PŘÁTELÉ... DOČKALI JSTE SE 3. DÍLU LITTLE SECRET... DOUFÁM, ŽE SE VÁM LÍBIL. JESTLI NE, NEBOJTE SE MĚ ZAVALIT PŘIPOMÍNKAMA ;) :D.

2.kapitola *** 3.kapitola*** 4. kapitola

SHRNUTÍ

Autor: LiaC (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Little secret... 3. kapitola: