Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Little secret... 4. kapitola

27.07.2010 (08:45) • LiaC • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3516×

4.KAPITOLA *PROMĚNA*

Konečně jsme dojeli do La Push a zaparkovali před domem Emily a Sama. Embry už chtěl vystoupit, ale Jake mu v tom zabránil.
„Hele, Embry. Já… díky, že mě kreješ a nikomu jsi o nás neřek. Jednou jim to povíme, ale ne teď. Chápeš?“

„V klidu brácho. Mlčím jak hrob,“ zaculil se Embry na Jaka, otočil se a mrknul na mě. Němě jsem mu naznačila „děkuju“ a oplatila mu úsměv.
„Tak… a teď jdeme na popravu,“ vzdychl Embry a než jsem si stačila uvědomit, jak to myslel, rozeběhl se proti nám Seth Clearwater...

BELLA:
„Heeeeej! Už jsou tady!" zařval směrem k baráku.

Vážně jsem ho viděla naposledy před týdnem? Zdálo se mi, že vyrostl nejméně o 15 cm. Jake vylezl z auta, aby si s ním plácnul a... vážně! Byl už jen o hlavu menší než Jacob.

„Ahoj Jaku, jak je? Víš, že mi máma dovolila postavit si mopeda, jako sis ty postavil Rabbita? Pak za váma budu moct jezdit každej den! Super ne? Ahoj Bello!" zaječel a vrhl se na mě.

„Čau Sethe," odpověděla jsem s úsměvem a snažila se popadnout dech. Sethovo objetí bylo snad pevnější než to Jacobovo, ale spíš to bylo asi jenom tím, že si Jake dával prostě větší pozor.

„Že ty jsi zase vyrostl?" zasmála jsem se, když mě konečně pustil a rozcuchala mu vlasy.
„Jééé! No jo! Už jsem větší než ty!" vyjekl a vypínal při tom hruď jako nějaký krocan.
„No jo, tak pojď, ty Eiffelovko." Popadl ho Embry za ramena a táhl ho zpátky do domu.

Jake udělal jeden dlouhý krok a už stál u mě. Ještě vteřinku se díval na své kamarády a jen co zmizeli ve dveřích, popadl mě za pas a přirazil si mě na sebe.

„Nevydržím to," zamumlal mezi polibky.
„Budeme tam jenom chvíli..."
„Mučila mě i ta půlhodina v autě Bello. A nesmět se tě dotýkat celou dobu, co budeme u nich..." Přerušila jsem ho polibkem.
„Kdo říkal, že se mě nemůžeš dotýkat?" zachichotala jsem se mu do ucha a přemýšlela nad tím, kdy ze mě zmizel všechen ten stud a místo něj nastoupil chtíč.

To Jake to ve mně probouzel... ještě nikdy jsem se nesetkala s tím, že bych na nějakého kluka reagovala tak, jako na Jaka. Najednou se z domu ozvalo prudké zakašlání. Jake ode mě odskočil a otočil se za tím zvukem. Dvě vteřiny na to, z domu vyběhl Paul. Pak za to varování musím Embrymu poděkovat...

„Tak kde jste?! Emily nám nedovolí začít jíst bez vás a já mám hlad, že bych sněd celou krávu," rozčiloval se a zase zmizel.

Jake jen zvedl oči v sloup a přiskočil ke mně. Políbil mě krátce, ale vášnivě, pak ode mě odstoupil a úsměvem jsme vešli do domu. Jacob vešel jako první a já krok za ním.

„Čau ve spolek!" zavolal a vstoupil do jídelny.

Nikdy jsem si nemyslela, že by se sem mohlo vejít tolik lidí... byla tu snad celá La Push. Sam a Emily, Harry, Sue, Leah a Seth Clearwaterovi, Paul, Jared, Embry, Quil s dědečkem, Billy a pár kluků, které jsem nikdy před tím neviděla. Nemohli být o moc mladší než Seth. Uprostřed místnosti byl větší jídelní stůl a kolem něj bylo spoustu židlí, na kterých byli rozsazeni všichni výše zmínění kromě Emily a Leah, které byly v kuchyni. Od konce stolu na nás mávl Embry, vedle kterého byla poslední dvě volná místa. Jake si sedl vedle něho a mně zbývalo si sednout vedle Setha. Nejdřív jsem, ale vyrazila do kuchyně, abych pozdravila svoje kamarádky.

„Vaříte pro armádu?" zasmála jsem se, když jsem jim koukla přes ramena a můj pohled spočinul na obrovské míse se salátem.

„Bello!" vykřikla Emily a objala mě.
„Oni jedí, jako armáda..." zasmála se Leah a hodila hlavou směrem k jídelně.

Když jsme si dopodrobna vylíčily, co jsme dělaly ten týden (já samozřejmě vynechala detaily o mně a Jakovi), co jsme se neviděly, zeptala jsem se jich na důvod téhle schůze.

„Ten se hned dozvíš." odpověděla Emily a položila mi ruku na rameno.
„Tak pojďte, kluci už umírají hladem," řekla Leah a vzala mísu se salátem.

Sedla jsem si na své místo a zaposlouchala se do rozhovoru těch dvou kluků a Setha.

„Prý už se nastěhovali," řekl Seth.
„Zítra jdou do školy," odpověděl mu Collin, jak jsem se později dozvěděla jeho jméno.
„Slyšel jsem Sama a Paula, jak se o nich bavěj," přidal se ten třetí kluk.
„Kdybych je neznal, tak bych řekl, že z nich mají strach," zašeptal Seth Collinovi a všichni tři se podívali na Sama, Paula a Jareda.

Nějak jsem nemohla pochopit, proč by se zrovna tihle kluci, jako hory měli někoho bát. A o kom to vlastně ksakru mluví???

Právě jsem si do pusy strkala pečenou bramboru, když v tom mi po koleni přejela něčí ruka. Vidlička mi vypadla z ruky a s rachotem dopadla zpátky do talíře. Všichni zmlkli a jejich pohledy se upřely na mě. Ruka na koleni sebou cukla a ztuhla.

„V pořádku Bello?" zeptal se s obavou v hlase Sam.
„Jo. Jo, jasně." Usmála jsem se rozpačitě.
„Hahaha! Ty seš, ale střevo!" vyprskl smíchy Jared a Quil ho dloubl loktem do žeber.

Všichni se vrátili ke své předchozí konverzaci a ruka na mém koleni se posunula výš. Podívala jsem se na Jacoba, který se až moc soustředil na nabodnutí malého kousku kuřete a nepřítomně odpovídal na Embryho otázku. Viděla jsem, jak mu oči planou chtíčem a vzrušením. Poposedla jsem si nenápadně blíže k němu a roztáhla nohy. Jeho ruka mi automaticky sklouzla na vnitřní stranu stehna. Zadržela jsem sten a ostře se nadechla. Zaregistrovala jsem, jak sebou vedle mě Jake škubnul. Obrátil se na mě se zoufalým pohledem.

„Já- já vlastně slíbila Charliemu, že mu zavolám, hned jak dorazím," vykoktala jsem a vstala od stolu.
„Pozdravuj ho, Bello," ozval se Billy.
„Jasně, jasně." Vyběhla jsem z domu, opřela se oběma rukama o kapotu Embryho auta a hlasitě oddychovala.

„... Charliemu taky něco říct," ozvalo se za mnou.

Než jsem se stihla za hlasem otočit, chytly mě dvě velké ruce kolem pasu, vyzvedly do vzduchu, přirazily mě na něčí hruď a odběhly se mnou do lesa za domem. Ten dech, ruce i hruď jsem poznala okamžitě. Když jsem se nohama konečně dotkla země, paže mě otočily a přirazily ke stromu.

„Co to děláš?" vydechla jsem.
„Já… nemohl jsem to vydržet Bello. To nešlo," zamumlal Jake mezi tím, co mě líbal na krku.
„To jsem si všimla," zasmála jsem se a pohladila ho po tváři.
„Ty se mi směješ?" zeptal se dotčeně.
„Samozřejmě, že ne. Já jen... ty jsi tak roztomilý, když tě ovládají hormony." Usmála jsem se a políbila ho na rty.

Zašklebil se na mě, ale chytl mi nohy a obmotal si je kolem svých boků. Moc dobře jsem cítila, jak na mě doráží jeho chlouba. Byl vzrušený... a já taky. Ruce mu zajely pod moje triko a přetáhly mi ho přes hlavu. Prsty jsem mu zapletla do vlasů a jazykem obkreslovala jeho rty. Měla jsem pocit, že jeho teplota stoupla minimálně o pět stupňů. Úplně hořel a jeho vařící kůže mě pálila na té mé. Pootevřel ústa a jazykem vklouzl do těch mých.

Vypletla jsem si jednu ruku z jeho vlasů a zabloudila s ní pod Jakeovu košili. Přejela jsem po jeho břišních svalech a zamířila k zapínání kalhot. Když se mi podařilo je rozepnout, neváhala jsem ani vteřinu a rukou se posunula přímo k jeho rozkroku. Když jsem se dotkla jeho vzrušení, vzdychl mi do úst a ještě více mě přimáčkl ke stromu. Ruka mi zabloudila do jeho trenek a pohladila ten nástroj slasti. Jakeovy ruce se zatnuly do mého pasu a on se začal třást. Tak strašně se třásl a vážně hrozně hořel. Měla jsem starost, jestli nemá horečku, byla jsem zvyklá, že má vždycky vyšší teplotu než já, ale tohle už nebylo normální.

Dřív, než jsem ho do sebe stačila odstrčit a zjistit, jestli mu není zle, prudce ode mě odskočil a já spadla přesně na zadek. Stál asi pět metrů ode mě, klepal se, viděla jsem, jak mu na čele raší kapky potu a ruce držel natažené, jakoby se před něčím bránil.

„Jakeu! Co je? Co se stalo?" křičela jsem na něj a nebyla schopná ani vstát.
„Bello, nechoď ke mně! Zůstaň tam, kde jsi! Slyšíš? Ne-!" řval roztřeseným a bolestným hlasem.

Nedořekl, co chtěl. Podlomila se mu kolena a on se vzlykem dopadl na všechny čtyři.

„To- bolí!" řval skrz zaťaté zuby.

Dívala jsem se, jak trpí a nechápala, co se děje. Chtěla jsem- musela jsem mu nějak pomoct, ale až příliš křečovitě jsem se držela jeho předchozích slov, abych se k němu nepřibližovala. Z očí se mi začaly hrnout slzy a z hrdla vzlyky.

„Bello! Běž-!" Na vteřinu na mě upřel své černé oči. Pak se mu záda prohnula jako luk a on doslova vybouchnul. Ozvalo se zapraskání látky a na místě, kde ještě před vteřinou klečel můj Jacob, teď stál obrovský rudohnědý vlk.

„Jacobe!!!" zařvala jsem a vymrštila se do stoje. Dívala jsem se tomu zvířeti do zmatených a vystrašených očí a pořád si neuvědomovala, co se stalo.
„Kde jsou?"
„Tamhle!"
„Už je našli!"
„Bello! Utíkej pryč!" ozývaly se za mnou hlasy, ale já se nedokázala odtrhnout od těch vyplašených černých očí.

Vlk švihl ocasem, zakňučel a dal se na útěk. Sledovala jsem, jakou rychlostí mizí v lese.

„Sethe! Embry! Quile! Vemte Bellu do domu a postarejte se o ni. Paule! Jarede! Vy jdete se mnou! Musíme ho najít dřív, než něco provede," ozval se Samův autoritativní hlas.

Chtěla jsem jim říct, aby tam nechodili. Že se jim něco stane, ale nemohla jsem najít tu správnou část mozku, která ovládá hlasivky. S hrůzou jsem se pak dívala, jak se společně vrhají do lesa a mění se na to, na co se před chvílí proměnil můj Jake. On se... on se proměnil ve vlka.

„Bello? Bello, slyšíš mě?" ozval se mi těsně u ucha Embryho hlas. Nereagovala jsem. Viděla jsem před sebou Setha, jak vyděšeně zírá do lesa, kde před chvílí zmizeli jeho kamarádi. Viděla jsem Quila, jak se ho snaží uklidnit, ale on sám nebyl o nic klidnější. Najednou pode mnou zmizela pevná zem a já padala. Cítila jsem, jak mě dvě ruce zvedají do vzduchu a slyšela jsem Embryho splašené srdce a dýchání těsně u svého ucha. Slyšela jsem, viděla a cítila tolik věcí, ale ani na jednu jsem nedokázala reagovat.

Všechny hlasy jakoby se začaly vzdalovat a já se v panice začala rozhlížet kolem sebe, abych zjistila proč. Jsem tu sama? Nechali mě tu všichni? Ne, ne to by neudělali. Ještě cítím Embryho objetí, ve kterém mě držel a chránil tak, před mým dalším selháním nohou. Podívala jsem se mu do obličeje a setkala se s jeho více starostivým, než vyděšeným pohledem.

„Budeš v pořádku, Bello. Jake taky. Všechno bude v pořádku." Tato slova mi dovolila se konečně ponořit do černočerné tmy, která se o mě pokoušela.

DOUFÁM, ŽE SE VÁM DÍL LÍBÍL :). JINAK BYCH BYLA RÁDA, KDYBYSTE ZKUSILI HÁDAT, KDO SE BELLE V PŘÍŠTÍM DÍLE STANE VELKOU OPOROU PO TOM, CO ZJISTILA QUILEUTSKÉ TAJEMSTVÍ :) DÍKY ZA KOMENTÁŘE ;).

3. kapitola ***4. kapitola*** 5. kapitola

SHRNUTÍ

Autor: LiaC (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Little secret... 4. kapitola: