Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Little secret... 8. kapitola

02.09.2010 (13:30) • LiaC • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2142×

8.kapitola *ZATMĚNÍ MOZKU*

Byl to muž. Jeho tmavé vlasy vykukovaly z kapuci a spadaly mu do obličeje. Nemohla jsem z jeho obličeje spustit oči. Byl nádherný, vypadal přesně tak, jak vyprávěly Quileutské legendy. Vypadal přesně tak, jak jsem si upíra představovala. Sledoval mě svýma překrásnýma očima a najednou se usmál. Odhalil dvě řady bílých zubů a skočil po mém příteli.

BELLA:

„Jaku!!!" zakřičela jsem a s hrůzou se probudila celá spocená na posteli v mém pokoji.
„Jen sen, jen sen. Bože, byl to jen sen," opakovala jsem si pořád dokola a utírala si z čela pot.

Podívala jsem se z okna a zjistila, že už je světlo. Ještě stále jsem byla v šoku, když jsem rozhrnovala záclony. Otevřela jsem okno dokořán a nadechla se čerstvého vzduchu.

Bylo zataženo a jemně mrholilo. Skvělý... tak to vypadá, že léto je oficiálně v čudu. Zatraceně... a to jsem doufala, že bude teplo ještě aspoň celé září.

Hodila jsem na sebe župan, vzala svojí taštičku s toaletníma potřebama a odloudala se do koupelny. Opláchla jsem si obličej a vyčistila si zuby. Na sprchu jsem neměla ani při nejmenším náladu, ale po minutách přemlouvání sebe samé, jsem do ní přece jen vlezla. Nebylo to tak hrozné, vlastně jsem jsem dokonce i na krátký okamžik vypustila z hlavy ten příšerný sen. Mohla jsem čekat, že se mi něco takového bude zdát. Před spaním jsem na to pořád myslela a nemohla tomu stále uvěřit. Jake je vlkodlak. Vlastně všichni Quileutové. Embry, Seth, Quil... všichni, které mám ráda jsou na půl zvířata. Když jsem o tom tak přemýšlela, neměla jsem s tím žádný problém. Mám je ráda pořád stejně a žádný blbý legendy to nemůžou změnit, ale ten sen mě donutil přemýšlet ještě o jedné věci. O upírech.

Vrátila jsem se do pokoje a podívala se na budík. Zbývala necelá půl hodina do doby, na kterou jsem ho nastavila. Šla jsem ke stolku, vytáhla z prvního šuplíku čistý blok a společně s penálem a diářem ho hodila do báglu.
První den snad nic jiného potřebovat nebudu. Tašku jsem nechala ležet přehozenou přes křeslo a sešla do kuchyně.

„Dobré ráno," pozdravila jsem taťku ze schodů, protože jsem věděla, že touhle dobou už bývá vzhůru.
„Brý ráno," vypadlo z Charlieho.
„Nemůžeš se dočkat školy?" zeptal se pobaveně, když vzhlédl od novin a kousl si do koblihy.
„Ne, jen se mi už nechtělo spát."

Šla jsem k lednici a vyndala si mléko. V rychlosti jsem do sebe naházela cereálie s tím, že zase rychle zmizím k sobě, než Charlie naváže na včerejší konverzaci. Nerada jsem mu lhala, ale nějak se mi zrovna nezdála být vhodná doba mu říkat, že chodím s Jakem. I když by si to tak strašně přál.

„Moment! Kam ten spěch? Myslel jsem, že bysme si mohli popovídat, když jsi vstala tak brzo," zavolal na mě táta.
„Ehm... tati. Já," začala jsem vymýšlet nějakou výmluvu, ale v tom se rozezněl domovní zvonek.
„Čekáš někoho?" zeptala jsem se zmateně táty.

Zavrtěl hlavou a obrátil svou pozornost zpátky k novinám. Přiskočila jsem ke dveřím a odemkla těch padesát jedna ochraných zástrček.

„Jaku?" usmála jsem se a skočila mu kolem krku.
„Ahoj, Bells. Tak seš vzhůru? Bál jsem se, abych tě nevzbudil. Stojím tady už asi dvacet minut."
„Co tady děláš tak brzo? A proč jsi nešel dál? Nepamatuju si, že bysme se domlouvali, že mě vyzvedneš."

Zatvářil se trošku rozpačitě a podíval se za mě směrem do domu.

„Řekněme, že jsem neměl zrovna moc příjemný spaní," zakřenil se, „a chtěl jsem tě vidět."
„Stalo se něco?" zeptala jsem se a rukou ho pobídla, aby šel dál. Neváhal a už se hrnul do kuchyně.
„Měl jsem špatnej sen," řekl.
„Jo, tak to nejseš sám," zasmála jsem se.
„Tati! To je Jake," zavolala jsem ještě z předsíně, když jsem věšela Jacobovi bundu.
„Ahoj, Charlie," pozdravil tátu Jake a sedl si k němu ke stolu.
„No nazdar, Blacku. Jdeš na snídani?"
„Už jsem jedl, díky. Vlastně jsem jenom přišel vyzvednout Bellu."
„Jenom se oblíknu a hned jsem dole," řekla jsem a usmála se na dva nejdůležitější chlapy mého života.

„Tak si pospěš. Ať tady Jake moc dlouho nečeká. My si tady zatím popovídáme jako chlapy," zasmál se Charlie a natáhl se přes stůl, aby mohl Jacoba polácat po rameni. A sakra. To ne...
„Tatiii...," zanaříkala jsem zoufale.
„Já myslím, že Jake na tohle povídání moc neni a..."
„Ale jdi, Bello. My si vždycky hezky popovídáme."
„Jasně..."Byla jsem zvyklá, že si spolu povídaj, ale ne o našem intimním životě. Většinou se bavili jenom o sportu nebo o rezervaci.

Obešla jsem stůl a stoupla si za Charlieho. Objala jsem ho kolem ramen a při tom divoce vrtěla hlavou k Jakovi na znamení, aby mu neříkal nic o nás. Vykuleně se na mě díval, a pak se rozpačitě usmál, když si ho Charlie všiml.

„Hned jsem zpátky." Poplácala jsem tátu po rameni a mrkla na Jaka. Sebrala jsem svačinu z linky a běžela k sobě.

Hodila jsem na sebe tílko, přes něj volný světřík na jedno rameno a oblíbené džíny. Čapla jsem baťoh, rozpustila si vlasy a na jedné straně je sepla sponkou. Tyhle prázdniny utekly tak rychle... Svým způsobem za to může asi hlavně Jake. Bylo to jako dva týdny a ne dva měsíce. A teď je zase škola.

Na schodech jsem se málem přerazila, když jsem utíkala zpátky do kuchyně.

„Jaku, nemohl jsem si nevšimnout, jak se díváš na mojí Bellu. Ona se ti asi hodně líbí, viď?" Zaslechla jsem.

Rychle jsem vletěla do kuchyně zrovna, když Jake odpovídal.

„No jo, je moc hezká. Ale jsme jenom kamarádi." Probodla jsem Charlieho pohledem a ten mi to oplatil zářivým úsměvem.
„Jdeme, Jaku," zavrčela jsem a zatahala ho za ruku, kterou měl položenou na stole.
„Tak zase někdy, Charlie!" zavolal na něj Jake ještě ve dveřích.

„Nemůžu tomu uvěřit! On je tou představou o nás úplně posedlej," zanaříkala jsem, když jsem si sedala do Jakova Volkswagenu.
„Když jsme u toho... Mně se to taky líbí," zašeptal najednou těsně vedle mého ucha. Chytnul si mě za bradu a jemně mě políbil.
„Chyběl jsi mi."
„Ty mně víc," zasmál se potichu a znovu mě políbil. Tentokrát naléhavěji a vášnivěji. Jen s těží jsem se od něj odtrhla.
„Jaku, měli bychom jet. Nechci riskovat, že nás Charlie uvidí."
„A nechceš mu to už říct?" Umlčela jsem ho pohledem.
„Hele, stejně už to ví celá La Push. Je jen otázka času, než na to Billy stočí řeč v nějakém rozhovoru s ním." Pokrčil Jake rameny a nastartoval.
„Jo. Já vim. Nějak to vymyslím, neboj."

Políbila jsem Jaka na tvář. Usmál se od ucha k uchu a zařadil.

„Jedeme rovnou do školy?"
„Jo. Na parkovišti máme sraz s klukama."
„S kým? Kvůli čemu?"
„Sam, Paul, Jared, Quil a Seth už tam budou čekat. Jde o nějaký vlčí sraz nebo co." Uchechtl se.

Nemohlo mi uniknout, že jedno jméno vynechal. Netušila jsem jestli záměrně, nebo ne.

„A Embry?" Z Jakova obličeje zmizel úsměv a vystřídal ho podivný škleb.
„Proč?" vyprskl. Přikrčila jsem se na sedadle. Tuhle reakci jsem asi po včerejšku mohla čekat.
„Protože k vám taky patří," zašeptala jsem a čekala na další výbuch.
„Nevim. Včera večer se mu Sam nemohl dovolat. Měl to obsazený. Nevíš s kým asi tak mohl mluvit, že ne."
„Se mnou," řekla jsem prostě.

Podíval se na mě nevěřícím pohledem.

„Co jako? Že vy dva teď zrovna prožíváte krizi neznamená, že ji musím prožívat s váma! Je to i můj kamarád, víš?!" oplatila jsem mu stejným tónem, jaký použil před tím on na mě.

Vypadal, jako že každou chvíli exploduje hněvem.

„Proč ti volal?" zavrčel.
„Proč myslíš, že volal on mně?" zeptala jsem se a založila si ruce na prsou.
„Proč ti volal?" zopakoval rozzuřeně.
„Omlouval se mi. Aspoň někdo se chová normálně," řekla jsem naštvaně a uraženě se otočila k okýnku.

Nic neřekl. Jenom jsem slyšela, jeho hlasité nádechy, jak se snažil uklidnit.
Dojeli jsme na školní parkoviště a zastavili vedle čtyř motorek a jednoho kola. Už jsem se chystala vystoupit, ale všimla jsem si, že Jake se nehnul ani o píď.

„Co?" zeptala jsem se otráveně. Zavřel oči a opřel si hlavu o volant.
„Promiň," zašeptal.
„Nechtěl jsem tak vyletět. Musím se naučit ovládat," pokračoval zahanbeně. Najednou mi ho bylo tak nějak líto. Ale stejně jsem mu nechtěla jen tak odpustit. Musí si uvědomit, že na mě nemůže vyletět pokaždý, když budu mluvit s někým, s kým se zrovna on hádá. Nic jsem neodpověděla. Jen jsem šáhla po klice auta.

„Prosím," zamumlal.
„Bello, promiň."

Otočila jsem se a viděla v jeho očích zoufalství. Prala jsem se sama se sebou. Svým způsobem jsem ho i chápala.

„Je toho na mě moc," řekl ztrápeně. Nahnula jsem se k němu a lehce ho políbila na rty.
„Já vím. To i na mě."
„Omlouvám se."

Usmála jsem se na něj a pohladila ho po tváři. Vesele mi úsměv oplatil a ještě mě krátce políbil.
Vystoupili jsme a zamířili ke skupince našich přátel.

„Čaum Jaku! Bello," pozdravil nás Sam a usmál se na mě. Seth mě okamžitě objal a Quil ho ode mě musel doslova odtrhnout.
„Takže? O co jde?" začal Jared.
„Vydrž. To se hned dozvíš. Ještě čekáme na Embryho."

Periferním viděním jsem viděla, jak sebou Jake škubnul.
Kluci se začali bavit o zásnubách Emily a Sama a měli z toho náramnou srandu. Ani nevím jak, ale najednou se diskuze stočila k Sethovu dopravnímu prostředku.

„Už aby sis postavil toho mopeda," prohodil Quil.
„No jo. Kolo už ti začíná reznout," přidal se Paul.
Všichni se začali smát, jako pošahaný a nedali se zastavit. Až na Setha, ten se mi uraženě postavil po pravém boku a hledal u mě útěchu.

Přerušil je až Embryho příjezd.

„Ten už taky potřebuje nový vozítko," zařechtal se Paul.
„No konečně, už jsme mysleli, že nepřijedeš!" zavolal na Embryho Sam.
„Kéž by," zamumlal Jacob.
„Sorry, zaspal jsem. O co jde?" zopakoval Jaredovu otázku.

Jakmile se přidal k našemu shromáždění, Jake si mě majetnicky přitáhnul k boku a obejmul mě, jako by mě před něčím chránil. Nebo... spíš, jako by si mě chránil. Embry okázale ignoroval Jakovy pohledy, ale když zachytil ten můj, úsměv mu rozjasnil tvář a mrknul na mě.

„O Cullenovi," odpověděl Sam a ostatní se kolem něho rozestoupili do kroužku.
„Cull- koho?" zeptal se Seth a všichni protočili oči.
„Cullenovi," zopakoval Sam trpělivě.
„A to je... ?" Podíval se na Sama nechápavě Jacob.
„Rodina. Nová rodina. Přistěhovali se sem před týdnem."
„A co? Máme je vzít do party?" zasmál se Quil.
„Ne. Řekl bych, že tyhle k nám do party nikdy nebudou patřit, Quile."
„Ty myslíš, že jsou to..." vložil se do toho Embry.

„Nemyslím. Vím. Podle informací, které jsme získali minulou noc s Paulem, je jich sedm. Čtyři muži, tři ženy. Jsou zatraceně dobří. Lidi nemají šanci je odhalit. Zdá se, že nejsou jako ti ostatní upíři. Ti z našich legend. Nevypadá, že by tu byli kvůli žízni. To ale neznamená, že si na ně nebudeme dávat pozor. Proto jsem svolal tuhle schůzi."

Praštil si pěstí do dlaně a pokračoval.

„Nevíme, co od nich můžeme očekávat, a proto se mějte na pozoru. Mám takový dojem, že o nás zatím nic neví. Vypadá to, že vůbec netuší, že existujeme. To je naše výhoda. Ale stejně tak to může být jenom bouda, a proto nikdy nechoďte sami. Budete vždycky připravení k útoku. Kdykoliv a kdekoliv. Někteří z nás se ještě nestihli přeměnit, a proto bude vždy chodit jeden po proměně s tím, který proměnou ještě neprošel. Jacobe, ty si vezmeš na starosti Bellu. Jarede, ty budeš chodit s Embrym, Paul s Quilem a já se Sethem. Embryho proměnu můžeme čekat každou chvíli. Až se proměníš, vezmeš si na starosti Setha a já Leah. Do té doby musí Leah zůstat doma. Otázky?"

Nevím proč, ale měla jsem nutkání mu zasalutovat. Nikdo ani nedutal. Po pár vteřinách se přeci jenom zvedla jedna ruka. Sam obrátil oči v sloup.

„Sethe?"
„No, mě by zajímalo... Leah se taky přemění?"
„To nejspíš ne, Sethe. V legendách není nic o ženách vlkodlacích. V minulosti se to nestalo. I přes to ji ale musíme brát jako člena."
Ozvalo se pár protestů a nesouhlasné mručení, ale Sam si toho nevšímal.
„A Bella?" Jake ztuhl, zpevnil svůj stisk kolem mého pasu a potichu zavrčel směrem k Embrymu, který otázku položil.
„Bella se samozřejmě proměnit nemůže. Nemá v sobě naší krev," odpověděl Sam a Paul se uchechtnul. Dost by mě zajímalo, co ho tak pobavilo.
„Krev ne... ale Jake do ní určitě vložil něco jinýho," zašeptal Jaredovi a ten se rozhýkal.
„Tak jsem to ale nemyslel," zamručel Embry.
„Samozřejmě, že i přes to k nám patří. Musím vás ale upozornit, že Bella je něco jako náš slabý článek."

Jared s Paulem chytli opět výtlem a já si uraženě skřížila ruce na prsou.

„Vy dva se laskavě uklidněte. Není to tak, jak to zní, Bello. Jde o to, že pokud se o nás Cullenovi dozvědí a zjistí, že k nám sice patříš, ale nejsi vlkodlak, mohou toho využít." Chápavě jsem kývla hlavou.
„Nedovolím, aby se jí něco stalo," řekl pevným hlasem Jake a přitáhl si mě na hruď.

Ze školní budovy se ozval zvonek a tím bylo naše „shromáždění" rozpuštěno.

„Tak jo, lidi, jdeme."
Každý zamířil k budobě školy. I Jake se chystal k odchodu, ale chytla jsem ho za ruku a zavrtěla hlavou.
„Copak?" Otočil se na mě a zkoumavě se mi zahleděl do očí.
„Promluv si s ním," řekla jsem a kývla hlavou směrem k vzdalujícímu se Embrymu.

Následoval můj pohled a když se otočil zpátky na mě, z očí mu šlehaly blesky.

„Prosím," zašeptala jsem.
„Jste nejlepší kamarádi. Nemůžu se dívat na to, jak si oba hrajete na to, že se nesnášíte. Proč jsi takový? Nic ti neudělal. Jenom ti vyčetl pár věcí. To se stává. Nikde není psané, že se nejlepší přátelé musí nutně ve všem shodnout."
„Ty to nechápeš, že ne?" řekl rozzlobeným hlasem.
„Co nechápu?"
„Tady vůbec nejde o to, že mi něco vyčetl!"
„A o co teda?" Snažila jsem se pořád znít klidně. Odfrknul si a zakroutil hlavou.
„Fajn. Fajn! Chceš abysme si promluvili? Dobře, tak si promluvíme." Usmál se, ale vypadal spíš jako anděl pomsty.
„Hej! Hej, Calle!" zavolal přes Embryho na celé parkoviště.

Embry se zmateně otočil a když uviděl toho, kdo ho volal, přimhouřil trošku oči. Zastavil se a popošel pár kroků k nám.

„Slib mi, že se pokusíš to urovnat," zašeptala jsem k Jakovi.

Neodpověděl. Jenom mě chytl za pas a táhl mě za Embrym.

„Co je?"
„Promluvíme si," řekl Jacob a Embry znovu podezíravě promhouřil oči.

Pak se podíval na mě, na Jaka, na mě a zase na Jaka.

„Fajn. Proč ne," odpověděl a pokrčil rameny.
„Bello? Omluvíš nás s Embrym? Na pár minut nás, myslím, můžou v tý škole postrádat."

Kývla jsem na souhlas. První hodinu se stejně budou řešit jenom třídnický věci. Jake se ke mně sklonil a až příliš vášnivě mě políbil. Když jsem se odtáhla, všimla jsem si, že Embry svůj pohled směřuje až moc pečlivě na svoje boty.

„Tak zatím," řekla jsem a radši rychle pospíchala na hodinu. U tohohle být nemusím...

JAKE:

„Tak co chceš?" zeptal se otráveně Embry a díval se za Bellou, která odcházela na hodinu. Cítil jsem, jak mi tělem prochází další vlna hněvu. Co se on má na ni co dívat?

„To by sis možná při tvojí inteligenci mohl domyslet," řekl jsem trpce.
„Hele, o co ti jde?" vyjel na mě.
„Myslel jsem, že jsme kámoši. Promiň, že jsem byl včera v tom lese tak nepříjemnej, ale musíš pochopit, že mě to vzalo. Byl to pro mě šok. Bál jsem se o tebe. Bál jsem se o sebe. Když mi řekli, že se taky proměním, byl jsem strachy bez sebe. Nechtěl jsem to a pořád nechci. Byl jsem zmatenej, ale nikdy by mě nenapadlo, že bys kvůli tomu na mě mohl bejt takhle naštvanej!"

Rozhazoval zoufale rukama a já se nestačil divit. Vážně je tak dobrej herec, nebo to myslí vážně? Nedal jsem na sobě však znát ani krapet pochybností a nasadil zase výraz, který neprozrazoval jedinou emoci odehrávající se uvnitř mě.

„No jo, byl jsi tak strašně zmatenej a bál ses tak, až jsi musel běžet za Bellou, což je mimochodem moje holka! A utěšit ji, co? Hodilo se ti to. Perfektně se ti to hodilo. Já jsem byl pryč a neměl o ničem páru, tak ses po ní klidně válel a hrál si při tom na nejlepšího kámoše," řekl jsem kysele a ironicky se zasmál.

Embry na mě chvilku zíral s pusou otevřenou dokořán a pomalu rudnul.

„Co to kruci meleš?" zařval na mě.

Kolem nás se začala tvořit skupinka lidí. Byli zvědaví na naší hádku... co bylo její příčinou. Přirozeně. Nikdy nás neviděli se hádat. Když na to tak zpětně koukám... nikdy jsme snad neměli jedinou vážnou hádku. Jsme přeci nejlepší kámoši. V duchu jsem se zasmál, nad tím označením a hlasitě zavrčel.

„Drž se od ní dál, slyšíš?! Bella je moje!" vrátil jsem mu a aniž bych o tom přemýšlel, pěst mi vylétla přímo do jeho obličeje.

Ozvalo se hlasité křupnutí chrupavky, při kterém mi přeběhl mráz po zádech.

„Ty idiote!" zakřičel Embry zoufale a držel si nos. Zpod ruky mu začala odkapávat krev.

„Ta žárlivost ti snad úplně zatemnila mozek! Tak o to tady jde? Proto to líbací divadýlko? Chtěl jsi mi tím jako ukázat, že Bella je jenom tvoje? Ale já mám pro tebe novinku, kamaráde! Bella není majetek! A je to taky moje kamarádka. Nikdy by mě nenapadlo, že by pro mě byla tím, čím pro tebe. Seš vážně vůl, Jacobe! Možná, když zapojíš hlavu, tak si vzpomeneš na slib, který jsem ti dal. Když tady nebudeš ty, budu tady pro ní já. Pamatuješ? To ty jsi chtěl, abych ti to slíbil. A já to dodržel. Byl jsem tam, když ty ne. Ona tě potřebovala! Byla na dně! Nemáš tušení, jak vypadala! Já tam byl... ty ne." Poslední větu jenom zašeptal.

Sundal si ruku z obličeje a utřel si krev do trička.

„Celou tu dobu jsem tam byl a říkal, že jsi v pořádku a že ti nic není. Že bude všechno v pohodě! A ty mě teď obviníš z takový kraviny! Vážně si myslíš, že bych ti to udělal?"

Dlouhou chvíli jsme se jeden druhému dívali do očí a mně to konečně všechno začalo docházet. Rudá mlha zmizela a já najednou viděl všechno čistě a jasně. Viděl jsme před sebou svýho nejlepšího kamaráda, kterému se na obličeji umazaném od krve usadil ukřivděný a zoufalý pohled. Zničehonic se otočil, zvedl svůj baťoh ze země, kam ho při naší hádce vztekle odhodil a odešel.

„Embry! Embry, počkej!" zavolal jsem za ním.

Neotočil se, nezastavil, ani nezpomalil. Prostě odešel.

„Do prdele!" zařval jsem a praštil pěstí do veřejnýho osvětlení.

A pak znovu. A znovu. A znovu.

Mlátil jsem do tý debilní lampy a nadával jsem, jakej jsem vůl.

Partička lidí, kteří se kolem nás shromáždili se ještě chvíli dívala na moje vylévání zlosti, a pak rychle zmizeli, když jsem na ně zařval, aby vypadli a všímali si svýho.

Bože, já jsem takovej idiot!

TEEDA, MUSÍM ŘÍCT, ŽE MĚ CELKEM PŘEKVAPILO, ŽE NIKOHO Z VÁS NENAPADLO, ŽE TA SCÉNA V LESE S UPÍREM A JAKEM VLKEM BYL JEN SEN. :) TEĎ UŽ JE VÁM TAKY JASNÝ, ŽE TA RODINA, O KTERÉ JSEM SE VE DŘÍVĚJŠÍCH DÍLECH ZMIŇOVALA JSOU OPRAVDU CULLENOVI. :) KDYŽ UŽ JE TEDA JASNÝ, ŽE JSEM JE TO TÝHLE POVÍDKY PŘECI JENOM NACPALA, TAK VÁM SEM UŽ MŮŽU PŘIDAT I TRAILER. :P

HROZNĚ MOC SE OMLOUVÁM! JÁ VÍM, ŽE JSEM VÁM SLÍBILA, ŽE DALŠÍ DÍL BUDE O VÍKENDU, ALE NAKONEC MI TO VŮBEC NEVYŠLO. TAKY SE CHCI OMLUVIT, ŽE JE TENHLE DÍL CELKEM O NIČEM, KROMĚ TÉ HÁDKY NA KONCI. KLIDNĚ MĚ ZASYPTE KRITIKOU, ASPOŇ SE TROŠKU PROBERU :D. DĚKUJU ZA KOMENTÁŘE :).

P.S. VŠEM, KTERÝM SE NELÍBÍ TO, ŽE SE V TÉTO POVÍDCE BUDOU VYSKYTOVAT CULLENOVI: NEBOJTE SE ;) NENÍ TO TAK, ŽE JSEM JE TAM NUTNĚ POTŘEBOVALA NACPAT A NEMÁM TO DOPŘEDU PROMYŠLENÉ. PRAVDA JE TAKOVÁ, ŽE UŽ OD ZAČÁTKU JSEM VĚDĚLA, ŽE TAM BUDOU A MÁM S NIMA CELKEM DOST URČITÉ PLÁNY. ;)

LiaC :*

7. kapitola*** 8. kapitola ***9. kapitola

SHRNUTÍ

Autor: LiaC (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Little secret... 8. kapitola: