Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lizie, I want you! - Kapitola 5.

30.01.2011 (13:45) • KatieBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1059×

Myšlenky
................................

Zase jako včera jsem se nemohl dočkat školy. Musím jí přijít na kloub a teď mi pomůžou její myšlenky. I když ji Edward uslyší jen na obědě nebo když bude v její blízkosti. Škoda, že Edwardův dar se nedá vypůjčit nebo tak něco.

Do školy jsme dojeli mezi posledními, ale parkovací místa – naše – byla volná. Včera jsme se na tom dohodli s vlky. Nejvíc nás ale překvapilo, že na našem parkovacím místě někdo na někoho z nás čekal.

„Nessie,” odkašlal si Jacob, když jsme vystoupili z auta. „Můžeš, prosím, na moment?”
Renesmé si povzdechla, ale šla. A já šel na první hodinu, protože za chvíli mělo zvonit. Neslyšel jsem, o čem si ti dva povídali, ale doufal jsem, že se to dozvím na obědě.

Uplynuly dvě hodiny a já se s Lizie nestřetl. Když jsem šel na třetí hodinu – zeměpis – žďuchl do mě Edward.

„Hej, myslela na tebe,” špitl mi, ale víc mi neřekl, pospíchal.

„Tak alespoň že to,” řekl jsem si pod vousy.

Posadil jsem se do poslední lavice a čekal, až hodina začne. Bylo za minutu celá – mělo zvonit – když v tom jsem ucítil známý pach. Lizie tu byla. 
Rozhlédla se po třídě a když zjistila, že jediné volné místo je u mě, zčervenala a šla si za mnou neochotně sednout.

„Ahoj, za ten včerejšek se ještě jednou omlouvám,” špitl jsem, když se posadila.

„Nebyla to jenom tvoje vina,” pousmála se.

Má dobrou náladu, to je dobře. Jen doufám, že se jí nezmění. „Nešla bys po škole ven? Třeba do kina nebo na procházku,” odvážil jsem se jí zeptat. 

Zmateně se na mě podívala, já se na ni usmíval. „Ne to nejde, neslyšel jsi mě snad včera? Přestaň být tak vlezlý!” zvýšila hlas, ale šeptala, aby nevzbudila příliš velkou pozornosti.

A teď toho už mám maximálně dost!

Pomyslel jsem si a bouchl pěstí do stolu. „Sakra, proč musíš neustále takhle měnit nálady? Prvně se usmíváš, jsi milá a pak, když přijde na věc, tak na mě začneš řvát, ať nejsem vlezlý! Tak se se mnou pak nebav a nedávej mi pořád nějaké naděje!” zaječel jsem na ni naštvaně až se všichni otočili, včetně učitele, který před chvílí vešel do třídy. 

„Chcete nám ještě něco sdělit, pane Masone?” řekl ironicky učitel a zachichotal se.
Nazlobeně jsem vstal a šel až k němu. Musel jsem mít hrozbu v očích, protože se přede mnou krčil. Vysmál jsem se mu a zdrhl z hodiny. Když jsem se po očku podíval na Lizie, měla slzu v očích. Tak teď už se v ní nevyznám vůbec.
Rozhodl jsem se jet domů, neměl jsem náladu na moji krásku znovu narazit a na hodinách jsem nemusel být. Však já to nějak doženu.


„Stalo se něco, Demetri?” vítala mě v obýváku Esmé.

„Ne,” zamručel jsem podrážděně. „Kdo všechno je doma?”

„Já a tvůj otec. Carlisle je v práci,” řekla mi a vrátila se do kuchyně, kde přeskládala nový servis.

„Potřebuješ něco, Demetri?” zašeptal otec z pracovny, ale já ho slyšel. Vyběhl jsem tam za ním.

„Co je zač ta Blacková?” zeptal jsem se velice rázně a podrážděně.

„Copak? Udělala ti něco?” zvednul se od svých papírů.

„Je strašně náladová! Musíš mi říct, co o ní víš. Všechno!” prosil jsem ho.

„Proč si myslíš, že o ní vím více než ty?” zkoumal mě.

„Jsi vševědoucí! Dokážeš všechno! Tak prosím!”

Otec si mě prohlížel a pak sklopil oči zpátky ke svým papírům. „Edward ti všechno poví. Poví ti to, co vím já, ale já teď mám práci, takže si prosím počkej až na Edwarda.”

„Ježíš!” zaklel jsem. „A nemůžeš mi to prostě říct?” dotíral jsem na ně.

„Ne, synu,” zamumlal nepřítomně.

„Fajn,” povzdechl jsem si a zavřel se ve svým pokoji. Doufám, že si Edward pospíší...


„Hej, tak tohle, co za chvíli uslyšíš, jsi určitě ani ve snu nečekal!” zasmál se Edward, ale tvářil se nevěřícně.

„Co?” vyhrkl jsem. „Co si myslela?” chtěla jsem vědět.

Edward si sedl na moji postel, já zavřel dveře – i když mi to nebylo nic platné.

„No tak povídej,” pobízel jsem ho nedočkavě. Zajímalo mě, jestli mě Lizie dneska ještě vytočí, anebo se to díky jejím myšlenkám spraví.

„No, tak byla smutná z toho, že zase musela hrát náladovou princezničku a že už ji nebaví tě od sebe odhánět. A strašně moc touží se s tebou sblížit, ale něco jí v tom brání. Něco, co je chráněno. Jakoby existovala kouzlo, které mi tuto jednu myšlenku zakrývá. Každopádně tě chce poznat, ale nemůže, protože jsi upír a protože by to bylo strašně komplikované. Neustále si prochází všechny pro a proti, ale pořád jí vychází jen pro,” zakřenil se na mě. Její myšlenky to spravily.

„Pokračuj,” prosil jsem ho.

„No, tak ještě jsem zaslechl něco z Jacobovi mysli. Ví, že má o tebe Lizie zájem, ale je jediný. Před všemi ostatními – kromě svého otce – to tají. Myslí si, že se za tebe stydí. A její myšlenky toto také potvrzují -”

Zavrčel jsem a přerušil ho tak. Stydí se za mě?!

„Nepřerušuj mě, no stydí se za tebe, ale Jacobovo otisknutí jí pomáhá. Dodává jí seběvědomí tě oslovit, jenže má strach. To proto se jí vždycky mění nálady. Dělá i nedělá to naschvál. Její podvědomí jí říká, aby si s tebou nic nezačínala, ale srdce tvrdí opak. Bráško, myslím, že máš vyhráno.”

„Díky, Ede!” zakřičel jsem a obejmul ho. „Jsi ten nejlepší brácha na světě!”

Ed se zasmál a odešel do své ložnice za Bellou. A já si vzpomněl, že jsem ještě dřív něco chtěl. Musím to jít okamžitě zjistit a pak se třeba budu radovat dvojnásobně.

„Ness?” zaklepal jsem na dveře od jejího pokoje. „Můžu dál?”

„Jasně,” otevřela mi. „Copak potřebuješ, strýčku? Taky máš problém s vlkodlakem? Nebo spíše s vlkodlačicí?” zachichotala se.

„Haha,” zasmál jsem se ironicky. „Co chtěl Black?”

„Co tě to zajímá,” zasmála se a šťouchla do mě.

„Nechej toho a povídej.” Čekal jsem až spustí.

„Pozval mě na rande samozřejmě a kvůli tomu pitomýmu otisku a kvůli vám všem jsem to přijala. Takže večer jedu s ním do kina,” zašklebila se.

„No, ale už je to vůči němu lepší, ne?” ujisťoval jsem se. Neměl jsem pocit, že by jí to nějak extra vadilo.

„To ještě uvidím,” šťouchla do mě znovu.

„Tak si to užij,” popřál jsem jí a chtěl se jít radovat do svého pokoje, ale Nessie na mě ještě ve dveřích zavolala.

„Měl bys tu svoji vlkodlačici taky někam pozvat, když už je to vyjasněné,” zachichotala se.

„Ty něco víš?” zarazil jsem se a vklouzl zpátky do jejího pokoje.

„Jasně, už to ví všichni. Teda až na vlky. Mám na mysli naši rodinu a Cullenovy.”

„Dneska jsem ji pozval, ale odmítla mě,” odfrkl jsem si.

„To taky vím, ale taky víš proč, ne? Tak už ji někam pozvi ať nejsem sama, co bude mít za kluka vlkodlaka.”

„Ale, ale,” popichoval jsem ji. „Takže kluk, jo? Ty už to máš dopředu promyslené, že?”

„Ani ne. Ale je to jasné, když se do mě otiskl...”

Společně jsme se tomu ještě jednou zasmáli a pak už jsem ji nechal, aby se mohla řádně vystrojit na dnešní večer. A já se šel radovat do svého pokoje a přemýšlel, co jí zítra řeknu.

Předchozí | SHRNUTÍ | Další

Autor: KatieBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lizie, I want you! - Kapitola 5.: