Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - 15. kapitola

21.08.2009 (08:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4207×

15. kapitola – Náhody opravdu existují a rány se sami nezahojí

Pohled vypravěče

Zatímco Edward čekal na letišti na svůj let, Bella s Fredem hledali v New Yorku levný hotel.

Po pár hodin hledání našli přece jeden, který se jim zamlouval. Vešli a objevili se v prostorné a útulné recepci.

Ani ve snu by je nenapadlo, hlavně tedy Freda, koho tady potkají…

Pohled Freda

Recepce byla útulná a na první pohled sympatická.

Společně s Bellou jsme vyšli směrem k recepčnímu pultíku. Nebyli jsme sami, kdo se rozhodl z cestujících ubytovat tady. Stoupli jsme si do řady a čekali…

Konečně jsme byli na ředě.

„Dobrý den, prosili bychom pokoj pro dvě osoby,“ usmál jsem se a koukl na recepční…

A zůstal překvapeně stát.

Stála tam krásná dívka, upírka. S rovnými a dlouhými, až po pas zrzavými vlasy a zlatavými oči. Chvíli jsme si vzájemně dívali do očí, ona však pak prolomila ticho.

„Fredericku?“

„Lily? Jsi to ty?“

Přikývla a pak zavrtěla hlavou. „Pokoj pro mladý pár,“ řekla a Bella se vedle mě rozesmála.

„S tímhle tím, že bych měla něco mít? Neblbni, vždyť je to můj bratr,“ vysypala ze sebe Bella a znovu ji popadl vlna smíchu.

Porozhlédl jsem se kolem. „Omlouvám se za ni, dej nám prosím nějaký pokoj, klidně i jen pro jednu osobu a až tady skončíš, přijď za námi, musím ti tohle to vysvětlit,“ zamumlal jsem a ona přikývla.

Po chvíli mi podala klíčky od pokoje a já se na ni pousmál.

„Tak Fredericku, jo?“ uchechtla se Bella, když jsme vycházeli schody do druhého patra, kde jsme měli mít pokoj.

„Nech toho, Isabello, nebo uvidíš,“ zavrčel jsem na ni a ona se ještě víc usmála.

„147…148…149… a už jsme tady… pokoj s číslem 150!“ usmál jsem se a odemkl dveře.

Vešli jsme do malého útulného pokoje s jednou postelí, televizí, křeslem, nočním stolkem, skříní a dveřmi do malé koupelny.

„Hezký, ujde,“ kývla Bella hlavou, položila kytaru a batoh na zem a skočila na postel. Radostně vypískla a odhrnula si vlasy z obličeje.

„Takže… co teď budeme dělat?“ zeptala se a dívala se do stropu. Jen jsem pokrčil rameny.

Jediné, co jsem chtěl bylo si promluvit s Lily, ale to nám moc nepomůže.

„Já se porozhlédnu po nějaké práci, kde by mě na pár týdnů vzali,“ navrhla a já se na ni usmál.

„Taky něco zkusím,“ dodal jsem a ona se usmála.

„Půjdu se osprchovat, po dlouhé době máme jednu sprchu,“ usmála, z batohu vytáhla pár věcí a zmizela v koupelně.

Já si sedl na křeslo a přemýšlel.

Co tu Lily dělá? Copak není se svou rodinou? Nebo se její rodině něco stalo? A proč pracuje zrovna tady? Vždyť je bohatá…

Z mého přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře. Koukl jsem se na dveře, pomalu se zvedl a otevřel je… Stála tam ona.

„Pojď dál,“ kývl jsem směrem do pokoje a uhnul ze dveří. Přikývla a protáhla se do pokoje. Chtěl jsem promluvit, když v tom vylezla Bella z koupelny.

Zasekla se, když nás dva spatřila. „Jejda… a já si chtěla zdřímnout, no tak nic no… Jdu ven…hrát na ulici, třeba se mi poštěstí,“ vykoktala s úsměvem, popadla svou novou kytaru a vypařila se z pokoje.

„Zdřímnout? Copak není upír?“ udivila se Lily a já zavrtěl hlavou.

„Sedni si,“ kývl jsem na postel a sám si sedl do křesla. „Bella je polo upírka. Jo, zní to bláznivě, ale je to tak… Její srdce bije… Narodila se své lidské matce a její otec byl upír… Tak proto…Už nějaký ten pátek chodíme spolu po světě a považujeme se za sourozence,“ vysvětlil jsem a koukl se do jejích očí.

„A co tady děláš ty? Proč nejsi s rodinou?“ zeptal jsem se tiše a ona se na mě koukla.

„Utekla jsem od nich…asi tak dva roky po tom, co jsme se pohádali… Hledala jsem tě, ale nemohla jsem tě najít… A tak jsem se usadila a neustále se stěhuji… A doufám, že na tebe narazím,“ zašeptala a stále se mi dívala do očí.

Díky své schopnosti jsem věděl, že mluví pravdu.

„Je mi to líto, že jsem na tebe tenkrát tak křičela,“ zavzlykala a já nevěděl co dělám. Najednou jsem ji objímal a ona vzlykala do mého ramene.

„A co tady děláš ty?“

„S Bellou jsme vyhráli v pokeru lístky na Vixen a tak jsme pluli. Teď budeme šetřit, abychom měli na cestu do Forks, kam plánujeme se odstěhovat. Bella se tam narodila a považujeme to za domov,“ vysvětlil jsem a ona přikývla.

Na chvíli se zamyslela.

„Vím, že je to troufalé, ale nemohla bych jet s vámi? Pomůžu vám, nějaké peníze mám… Už chápu tvá slova,“ pousmála se.

„Není to tak lehký, jak si myslíš,“ řekli jsme oba a já se zasmál.

„Budeš mi věřit, když ti řeknu, že ti stále miluji?“ zeptala se a já se usmál.

„Budu, protože vím, že mluvíš pravdu,“ hlesl jsem a ona se usmála.

„No jo, tvoje schopnost,“ zamumlala a já se znovu zasmál. Věděl jsem, že ji moje schopnost vždy rozčilovala. Zadíval jsem se do jejích zlatavých očí.

Na chvíli jsem zaváhal a pak se k ní sklonil. Pousmála se a objala mě kolem krku. Lehce a jemně jsme se políbili.

„Miluji tě,“ hlesl jsem a ona se zářivě usmála.

...

„Ale co když se ji nebudu líbit?“ zeptala se Lily nervózně a já se zasmál.

„Věř, že si tě oblíbí a pokud ne… tak to má blbý,“ pokrčil jsem rameny.

Nevím, jak dlouho jsme tady takhle seděli. Lily seděla na mém klíně a povídali jsme si. Usmála se a znovu mě políbila. Byl to nádherný pocit…

Když najednou vtrhla do pokoje Bella.

„Vy jste ale rychlíci!“ zasmála se, položila kytaru na stůl a několik drobných, které vydělala na noční stolek.

„Vítej do party,“ usmála se pak na Lily a objala ji. Lily to nečekala a překvapeně zamrkala.

„Díky, Bello,“ zašeptala a Bella se ještě víc usmála.

„Takže to vypadá, že zůstaneme tady, že?“ zeptala se po chvíli ticha Bella, která si lehla na postel. Z jejího hlasu byl poznat smutek…

Vím, že Bella se chtěla jít podívat na matčin hrob…

Lily ho zřejmě taky postřehla, protože zavrtěla hlavou a koukla se na Bellu.

„No víš… říkali jsem si s Fredem, že kdyby ti to nevadilo, jela bych do Forks s vámi,“ řekla a Bella zvedla hlavu.

„Vážně? To je super!“ usmála se a koukla se na nás. I když se usmívala, v očích měla smutek…

Vím proč… Stále je smutná kvůli Edwardovi a já ji to teď moc neulehčuji. Chvíli jsme plánovali, pak se Bella zvedla a odešla. Prý aby nám dopřála chvíli samoty, ale já tušil, že se na nás nechce dívat a že ji to ještě víc bolí.

„Proč je taková…smutná? Nemůžu za to…?“ zeptala se Lily, když se za Bellou zavřeli dveře.

„Není to tebou,“ zavrtěl jsem hlavou a vyprávěl jsem ji, co se stalo na Vixen.

„Pohádali se kvůli stejné věci, jako kdysi my,“ hlesla a zamračila se.

„Bella je na tohle téma hodně citlivá a nemá ráda, a to je ještě slabé slovo, zbohatlíky a lidi, kteří si myslí, že jsou něco víc a dokazují to penězi,“ zašeptal jsem a Lily přikývla.

Ještě pevněji jsem ji objal a seděli jsme tam v tichosti a tu a tam se políbili…

Pohled Belly

Jistě, byla jsem ráda, že je Fred šťastný, ale mě se ta bolest na srdci zvětšovala. Věděla jsem, že Fred ví, že mě to trápí, ale já chci, aby byl konečně i on pořádně šťastný.

Bloumala jsem po New Yorských ulicích a tekly mi slzy. Sebou jsem měla skicák a tak jsem zamířila do přístavu si namalovat Vixen.

Když jsem ji zase spatřila, bodlo mě u srdce.

Sedla jsem si v přístavu na patník a začala malovat.

Ignorovala jsem ostatní a jen malovala.

Pohled vypravěče

Zatímco naši sourozenci přijali do své party novou členku, Cullenovi letěli do Seattleu a pak do malého města Forks.

Nikdo nevěděl, co všechno se tam stane, na koho všeho tam narazí a jak moc se ji změní jejich budoucnost…

Láska může zemřít na pravdu, přátelství na lež.

Bonnard

Doufám, že se kapitola líbila!

Děkuji za pochvaly a komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - 15. kapitola: