Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - 17. kapitola

25.08.2009 (23:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3871×

17. kapitola – Forks, nový domov a další sny

Pohled Belly

Čas ubíhal.

S Fredem jsme se ubytovali v hotelu.

Fred si pomocí Lily, která s námi trávila hodně času, našel práci v hotelu a já v nedaleké restauraci.

Protože jsme teď na strádání peněz byli tři a ne jen dva, peníze byly čím dál tím ve větším množství.

Lily jsem přijala jako sestru a ona mě taky. Rozuměly jsme si, protože si odvykla na bohatý život.

Dala mi nějaké oblečení po sobě a tak v mém šatníku se poprvé objevili sukně. Peněz jsme měli hodně a tak Fred dovolil, aby mi Lily koupila ještě nějaké oblečení.

Tvrdil, že potřebuji trochu oživit šatník a oblékat se trochu jako holka. Musela jsem přiznat, že s ním plně souhlasím. Lily mi koupila boty na podpatku a učila mě na nich chodit.

Málem jsem se přizabila, ale hlásím, že stále žiji.

...

Na Edwarda jsem stále myslela, ale bolest už nebyla tak velká.

Kdo ví, kde teď je.

Fredovi a Lily jsem řekla, že plánuji najít tátu, ale nemusí chodit se mnou. To je naštvalo a řekli, že chtějí jít se mnou.

Za to jsem jim byla vděčná.

Pohled vypravěče

Srpen se přehoupl na září a Cullenovi začali chodit do školy.

Všichni se tentokrát hráli na šestnáctileté a nikomu to moc nevadilo. Ostatní žáci se na ně dívali a samozřejmě drbali.

Pár se jich snažilo se s nimi skamarádit, ale oni jasně dali najevo, že o to nestojí.

A tak se ostatní stáhli a začali je ignorovat. To přesně chtěli.

Zvykli si na život ve Forks, ale věděli, že dřív nebo později budou stejně muset Forks zase opustit.

...

V New Yorku se zatím chystali na odstěhování.

Už měli vše sbalené a taky už věděli, kdy odlétají. Peněz měli opravdu hodně. Rozhodli se, že Lily si příjmení nechá a bude vystupovat jako Fredova přítelkyně a Bella zůstane Fredova sestra. Takže se vlastně nic nezměnilo.

Totožnost a kdo bude kdo nebyl ten nejtěžší úkol.

O hodně těžší bylo si na takovou dálku zařídit bydlení, aby to nebylo v dění, ale taky ne moc daleko, protože auto a ani podobný dopravní prostředek neměli.

Nakonec našli ten pravý a tak bylo o všechno postaráno…

...

Letět měli prvního října a všichni tři se těšili.

Let proběhl bez problémů a tak než se nadáli, byli v Seattleu. Ze Seattleu měli jet přímou linkou do Forks a tam se zabydlet.

Měli to štěstí, že dům byl více méně zařízený, protože by jinak měli problém. Do Forks dorazili v sedm večer a tak na moc lidí nenarazili.

Dům byl menší a měl jen jedno patro, ale to jim stačilo.

V přízemí se nacházela jen kuchyň spojená s jídelnou a obývací pokoj. V patře pak byli dva pokoje, což jim vyhovovalo a jedna koupelna a záchod. Dům přesně pro ně. Byl na kraji města, nedaleko lesů a tak mohli kdykoliv zajít na lov.

Přijeli v sobotu, takže se v neděli vydali hledat nějakou práci. Lidi se už dozvěděli, že se (zase) přistěhoval někdo nový a tak si je zvědavě prohlíželi.

Samozřejmě si všimli, jak jsou všichni nádherní a tak se někteří dívali závistivě. Fred radši objal Lily kolem pasu, aby dal jasně najevo, komu Lily patří. Bella se jen usmívala a snažila se ostatní ignorovat.

Měli štěstí a každý si našel nějakou práci.

Bella zase v jednom bistru jako servírka, Fred v jedné autoopravně a Lily, protože z těch tří byla nejstarší a tak si zvykla na lidskou vůni, si našla práci v nemocnici jako uklízečka.

Do školy se chtěli zapsat až zítra a byli připraveni rovnou nastoupit. Večer ještě zašli na lov, aby měli jistotu.

Jediná Bella pak šla spát, ale na to si už zvykli…

Pohled Belly

Lily převzala kontrolu nad mým šatníkem a tak se tak trochu proměnil. Většina pánského oblečení zmizela a nahradila ho holčičí.

Podle Freda mi tohle chybělo a měl asi pravdu.

Protože jsem vyrůstala s Fredem, poznala jsem jen klukovský svět a Lily se teď snažila to napravit.

Naučila mě chodit na podpatcích, jemně se namalovat a mnoho dalších holčičí věcí.

...

V pondělí ráno mě zase oblékla ona.

Rozhodla se, že ostatním ukážeme, jaké to jsme kočky a tak mě donutila jít ve volné džínové sukni, která sahala do půli stehen, červené tílko, který měl hluboký výstřih, k tomu černou mikinu a kotníčkové boty na podpatku černé barvy.

Peněz jsme měli opravdu hodně a tak mi toho koupila trochu víc, než jsem chtěla. Vlasy jsem nechala rozpuštěné a vůbec jsem se nenamalovala.

Fred oblečení moc neřešil a já pochopila, že jsem to měla po něm. Vzal si obyčejné rifle, triko s krátkým rukávem a bundu.

Lily byla opravdu hezká a měla skvělé ohnivé vlasy a tak nejčastěji nosila oranžovou barvu. Byla i více odvážnější, takže si vzala černou minisukni, oranžový top na zavazování za krkem a červenou mikinu.

Každý popadl svůj batoh – já měla tašku přes rameno, ti dva normální batohy a vydali se do školy. Nebyla moc daleko, ale i tak jsem měla strach, abych se nepřerazila.

Na oči jsem si nasadila sluneční černé brýle, i když nesvítilo, ale měla jsem dojem, že se na mě nikdo nedívá. Ve škole skoro ještě nikdo nebyl a tak se na nás moc lidí nedívalo.

Vešli jsme do největší budovy, která byla asi hlavní a taky že byla. Kancelář jsme našli hned a tak jsem vešli. Když nás sekretářka spatřila, zůstala udiveně koukat.

„Můžeme se přihlásit?“ zeptala se Lily a ona prkenně přikývla. Pak zavolala ředitele a my jsme s ním chvíli povídali. Nakonec jsme se s ním domluvili.

„Vaše jména?“ zeptala se sekretářka.

„Jako celé?“

„Ano, jako celé,“ přikývla a zamračeně se na mě koukla. Jen jsem pokrčila rameny a představila se.

„Mé jméno je Isabella Marie Swanová Brownová McCartneyová,“ a ona zůstane překvapeně zírat.

Copak můžu za to, že mám tak dlouhé jméno?

Jedno příjemní po Fredovi, druhé po mámě a třetí po tátovi. Usmála jsem se na ni a ona moje jméno zapsala.

„Já jsem Frederick Paul Swan.“

„A já Lilian Valerie Sinnerová Oldmanová.“ Sekretářka nás zapsala a pak jsme si zapisovali předměty.

Většinu jsem měla s Fredem a Lily a tak jsem byla spokojená.

Pohled vypravěče

Mezitím se do školy dostala většina studentů a mezi nimi i Cullenovi.

Nikdo netušil, že ti noví, o kterých si šuškali budou chodit do školy.

Takže vlastně takové malé překvapení… hlavně pro Edwarda.

I on neustále myslel na Bellu a nedokázal na ni přestat myslet a ani zapomenout.

Pohled Edwarda

Všichni si šuškali něco o těch nových, kteří se v soboru nastěhovali.

Nás to samozřejmě moc nezajímalo. Hlavně, že do nás nebudou šťourat.

Podle myšlenek ostatních jsem poznal, že budou chodit do školy.

Pro tak malé město jako je Forks, to musí být skvělá až fantastická věc – tolik lidí se sem najednou nastěhuje. Jako vždy jsme jeli mým autem.

Přeci jen nebylo tolik nápadné a nedělalo tak velký dojem naší bohatosti. Při této myšlence mě bodlo u mrtvého srdce.

Bella tu bohatost nenáviděla.

Ve škole jsme byli za chvíli a všichni si nadšeně šuškali.

„Zdá se, že ti noví se tu objevili,“ prohlásila Rosalie a já přikývl.

Jako první hodinu jsem měl angličtinu s Emmettem a tak jsme se vydali na hodinu.

...

Jako třetí hodinu jsem měl španělštinu se všemi mými sourozenci a stále jsem naše nové spolužáky nepotkal.

Sedli jsme si do poslední řady, která patřila jenom nám. Bylo to naše místo a ostatní to respektovali. Začal jsem ignorovat okolní svět a díval se z okna.

Najednou šum zesílil a já se koukl ke dveřím.

Stáli tam tři lidé…

Ale lidé to nebyli.

Byli to dvě dívky a jeden kluk.

Kluk objímal krásnou zrzku kolem pasu a druhá dívka se jemně usmívala. Na očích měla sluneční brýle a já si říkal, že ji odněkud znám.

Porozhlédla se po třídě a když nás spatřila ztuhla.

Drkla do kluka a i on se otočil.

A teď jsem ztuhl já – byl to Fred.

Co ti tu dělají? Pomyslel si a koukl se na dívku, která do něj trkla.

Ta si sundala brýle a já ztuhl ještě víc – byla to Bella. Nemohl jsem ji poznat, změnila se.

To budou asi oni… Pomyslela si ta zrzka a koukla se na Freda. Ten se na ni usmál a lehce políbil do vlasů.

Šum zesílil a Bella se rozesmála svým krásným smíchem.

Zazvonilo a oni se vydali k naší řadě. Bella se na mě letmo podívala a pak si sedla na místo vedle mě. Fred si sedl vedle ní a nakonec řady si sedla zrzka.

„Mohli byste nám o sobě něco říci?“ zeptal se učitel a Bella se koukla na své sourozence.

„Mám začít?“ Ti dva přikývli. „Takže jsem Isabella Marie Swanová Brownová McCartneyová, ale zkráceně Bella. Narodila jsem se v… Londýně, ale žiji tady v Americe.

Největší radost mi uděláte gumovými medvídky, nejraději mám červené a žluté. Ráda maluji, hraji na kytaru, bubny, housle a klavír a ráda zpívám. Jinak jsem obyčejná holka. A to je asi tak všechno,“ usmála se Bella a Emmett vyprskl smíchy. I já měl co dělat, abych se nerozesmál.

Usmála se na učitele a pak si ležérně sedla.

Otevřela učebnici a zvedla ji na výše hlavy. Nevím proč, ale zřejmě chtěla skrýt svůj úsměv.

Pak se představil Fred.

„Jsem Fred Swan a tohle, co jste teď slyšeli byla moje sestra.“

„A já jsem Lily Sinnerová. Miluji jazyky a hlavně hodně cestování… A Freda,“ dodala a usmála se na dívky.

Ty se zamračily a Bella se rozesmála.

Učitel se podivně zatvářil a začal hodinu.

...

Nevěděl jsem, co si mám myslet. Jestli mám být rád, že tu Bella je a že ji vidím, nebo být na ni naštvaný, že se tu vlastně objevila.

Byl jsem zmatený a rád, že jsem to já, kdo čte myšlenky. I když bych některé radši ani neslyšel.

Hlavně ty, které se týkaly Belly. Všichni kluci ji chtěli dostat a já jsem měl co dělat, abych se udržel.

Ani vlastně nevím proč.

...

Po obědě jsem měl hodinu biologie.

A tam narazil na ni. Povídala si s učitelem a kývala hlavou.

Jak jsem si uvědomil, jediné místo, které je volné, je vedle mě. Zamířila k mé lavici a na chvíli se naše oči spojily. Pak však uhnula pohledem a sedla si na židli.

Zhluboka vydechla a pak schovala tvář do dlaní. Pak si jimi podepřela hlavu a soustředila se na hodinu.

I já se snažil, ale moc mi to nešlo. Neustále jsem musel myslet na osobu, která seděla hned vedle mě.

Sotva zazvonilo, už ve třídě nebyla.

Pohled vypravěče

Ani jeden se vlastně ani trochu nesoustředil.

Oba mysleli na toho, kdo seděl po jejich boku.

Ani jeden nevěděl, jak se má k tomu druhému chovat. Jestli ho má ignorovat či s ním mluvit.

Vlastně…chtěli si povídat, ale netušil to ten druhý.

On se chtěl zeptat na to, kdo je ta nová upírka, která je tu s nimi, jak se vlastně celou tu dobu měla, co dělala a jak se sem vlastně dostala.

Ona na jeho rodinu, na čas, který nestrávili spolu, na jeho samotného.

Oni spolu však nepromluvili a vzpamatovávali se z toho šoku.

Já jen doufám, že se z toho všeho vzpamatuji…

Nejhorší způsob, jak někoho propásnout, je sedět hned vedle něho

a vědět, že ho nemůžeme mít.

Doufám, že se vám kapitola líbila!

Děkuji za všechny komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - 17. kapitola: