Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - 21. kapitola

07.09.2009 (19:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4421×

21. kapitola – Čas nejde vzít zpátky a ani zastavit

Písnička ZDE! Bohužel nejde vložit!

Pohled vypravěče

Klíče od domu hodila do schránky a zamířila na poštu.

Koupila obálku a známku a dopis hodila do schránky.

Pak zamířila na místní hřbitov. Litovala, že nekoupila žádnou kytici, ale doma našla svíčku, tak aspoň zapálí ji.

Pomalu šla hřbitovem a prohlížela si jiné náhrobky. Až nakonec našla ten pravý. Byl jeden z nejstarších a taky tak vypadal.

Chvíli se dívala na matčino i své jméno, pak z kapsy vytáhla zapalovač a svíčku.

Po tváři ji zase tekly slzy.

Z roztřesenýma rukama zapálila svíčku a položila ji na náhrobní kámen.

„Kéž by si tu byla mami, tak moc tě teď potřebuji,“ hlesla a utřela slzu, která ji začala stékat po tváři.

Ještě chvíli se dívala na náhrobní kámen, pak se otočila a odešla. U brány se zastavila a otočila se.

Svíčka svítila jasně a oživovala starý hrob.

„Já se zase někdy přijdu, mami, slibuji,“ zašeptala a  vyšla ze hřbitova.

Zamířila na zastávku na autobus a našla si spoj do Seattleu.

...

Za hodinu už byla Seattleu.

Neuvědomovala si, co všechno ztratila.

Na velkém Seattleském autobusovém nádraží si našla spoj, který by ji měl dovést do Vancouver.

Tam chtěla začít. Prohledá Kanadu, pak Aljašku a pak…

Sama netuší, ale to ji nevadilo.

Chtěla být prostě pryč a to co nejrychleji…

O dva roky později

Pohled vypravěče

Bella bloudila světem už dva roky.

Byla snad všude.

Díky tomu, že netřpytí na sluníčku, se podívala i do slunečných států.

Navštívila Brazílii, Kanárské ostrovy, Francii, Austrálii, Rakousku, Německo, Česko, Slovensko, Rusko, Španělsko a mnoho dalších.

Jenže toho, koho hledala stále nenašla.

Chvílemi se bála, jestli ho nedostali italští upíři.

I Itálii navštívila. Brala jako zdvořilost se zastavit ve Volteře.

Volturiovi o ní věděli, ale nechal ji bloumat po světě s Fredem.

Aro byl nadšený, když ji spatřil v jejich sídle.

Nabídl ji pomoc, ale ona odmítla. Chtěla hledat sama a nechtěla, aby dostali jejího otce.

Řekněme, že Aro nad ní držel ochranou ruku. Většina z jejich gardy by ji radši vidělo mrtvou, nebo na jejich straně.

Vzpomínala si na jednu myšlenku:

...

Byla ve velkém příjmacím sále. Stěny zdobily velké obrazy. U jednoho se zastavila. Ten mladík s blonďatými vlasy ji někoho připomínal.

Carlislea Cullena.

„Rád tě zase vidím, Isabello,“ uslyšela za sebou a tak se otočila. Stál tam muž ve středních letech, měl černé dlouhé vlasy a rudě červené oči.

„Já vás taky Aro,“ přikývla a podala přicházejícímu ruku.

„Jako vždy zdvořilá. Smím se zeptat, co si přeješ?“ usmál se.

„Navštívila jsem Itálii a tak jsem si řekla, že vás navštívím,“ odpověděla.

„Vždy milá. A kde máš svého bratra Fredericka?“

„V pár věcích jsme se nepohodli a tak jsem se vydala na cesty,“ vysvětlila a bodlo ji u srdce.

„Nechtěl jsem,“ začal, ale ona mu skočila do řeči.

„V pořádku… Smím se na něco zeptat Aro?“ zavrtěla hlavou a zeptala se.

„Jistě, Isabello, ptej se,“ pobídl ji.

„To je Carlisle Cullen?“ ukázala na obraz, na blonďatého mladíka.

„Ach ano. Velmi dobrý upír. Nějakou dobu patřil k nám do gardy. Pak se rozhodl nás opustit. Jaká škoda,“ zamyslel se a pak se koukl na Isabellu. „Odkud ho znáš?“

„Potkala jsem ho, i jeho rodinu, na Vixen. Jsou velmi milí,“ odpověděla a koukla se na obraz.

„Ano, velmi nadějné děti, bohužel nikdo se k nám nechtěl připojit.“

„Podivné, že?“ uchechtla se Bella Aro se usmál.

„Takže ty jdi byla na Vixen?“ zeptal se a oba se dali do chůze…

...

Od něj věděla, že její otec je v pořádku.

Země, kde byla zima, déšť a zataženo na denní pořádku prohledávala velmi pečlivě, protože tam by se právě mohl zdržovat.

Její pilná práce se ji přece jen vyplatila a svého otce našla.

Našla ho v Irsku, v jedné malé deštivé vesničce. Ani jeden z nich nemohl uvěřit, že toho druhého vidí.

...

Právě se nastěhovala do malé vesničky, jen aby si odpočinula. V místní hospodě se ubytovala. Měla v plánu se zítra zase vydat dál, ale upoutaly ji řeči místního hospodského.

„Velice se podobáte jednomu chlapovi z téhle vesnice,“ řekl postarší muž za pultem a ona hned zpozorněla.

„Vážně? Jak vypadá?“ zeptala se hned.

„Vyšší postava, víc než dvacet pět let mu nemohlo být. Černé vlasy tak po ramena a takový podivný oči,“ popisoval muž a Bella se zářivě usmála.

„A kde bydlí?“

„Tady ve vesnici, půjdete tady vpravo a až nakonec vesnice, tam je takový malý dům a tam ten podivín bydlí,“ popisoval dál, ona hodila pár mincí na pult a rozeběhla se ven.

Pokud to bude její otec, má vyhráno a pokud ne… půjde hledat dál.

Byl už večer, takže téměř nikoho nepotkala. Zastavila se pár metrů od domu, ve kterém se svítilo.

Zhluboka se nadechla a přišla ke dveřím. Nejistě zaklepala a čekala…

Dveře se s trhnutím otevřely a ona spatřila svého otce.

„Bello?“ zeptal se nevěřícně a ona na víc nečekala. Rychle ho objala a rozplakala se.

„Tati,“ hlesla a i on ji objal…

...

Teď oba seděli v hospůdce a povídali si. Už to bylo týden, co se našli.

Bella mu řekla vše, co se stalo a on ji pozorně poslouchal.

„To dokazuje, jak moc jsi po Marii,“ zavrtěl hlavou a ona se zamračila.

„Možná nechápu.“

„Znal jsem ji opravdu moc dobře, byla jediná, kterou jsem miloval a stále miluji.

Opustit ji byla chyba, ale copak jsi neuvědomuješ, že tím, že jsi odešla je pro ně více bolestivé, než to, že jsi tam byla?“ řekl a ona se zamyslela. „Myslíš stejně jako Marie,“ zavrtěl hlavou a koukl se své dceři do očí.

„Tak to bych neřekla. V tom opuštění budu asi po tobě,“ namítla potichu a on se zasmál.

„Jo, to asi jo, ale i tak jsi celá Marie. Ani nevíš, jak lituji toho, že jsem ji opustil, ale se mnou byla v nebezpečí.“

„Jsme stejní, že? Opouštíme ty druhé proto, protože je až moc milujeme,“ konstatovala a její otec přikývl.

„Ale radím ti, vrať se k nim, bude to tak lepší,“ radil ji a ona se na něj pochybně podívala.

„Nevím, jestli to zvládnu, jestli mě budou zase chtít vidět,“ hlesla.

„Mě si taky hledala, ne? Tak to zkus i u nich,“ pousmál se a ona přikývla.

„Jen když půjdeš se mnou.“ Chvíli bylo ticho.

„Jsi si jistá?“ zeptal se nakonec a ona rázně přikývla.

„Nedovolím, aby se mi můj otec zase ztratil?“ řekla a usmála se na svého otce.

Ten ji úsměv oplatil a nakonec přikývl.

„Ok, půjdu s tebou… Kdy vyrážíme?“ zeptal se a Bella se rozesmála.

„Co třeba zítra?“ navrhla z legrace, ale její otec souhlasil.

...

A tak se to stalo.

Oba si sbalili ty nejnutnější věci a vydali se do Dublinu, aby byli co nejdříve ve svém cíle.

Ten cíl se jmenoval Forks.

Bella doufala, že tam narazí na Freda a Lily a taky Cullenovi.

Stále nevěděla, jestli chce s Edwardem chodit, ale jedno tušila.

A to to, že ho, někde v koutku své duše, miluje.

...

Do Ameriky se dostali za necelý měsíc.

V New Yorku se rozhodli na chvíli zůstat.

Jak Bella po několika dnech, strávené se svým otcem, zjistila, že je velmi bohatý a tak ji rozmazloval.

Sehnal pro ně velmi dobrý byt a oba si našli nějakou práci.

Harry pracoval převážně na burze, či nakupoval přes internet. A když si musel najít jinou práci, nejčastěji pracoval jako automechanik.

Vyznal se v tom a rozhodl se Belle koupit nějaké auto. Nic ji o tom však neřekl, za těch pár dní ji poznal až moc dobře.

Poznal, že nenávidí bohatý život a tak se snažil žít jakýsi normální.

A to se jim dařilo…

...

Bella se hodně změnila. A to hlavně díky svému otci.

Ostříhala si vlasy na krátko, ale podle otce ji stejně zase brzy dorostou.

Svůj šatník trochu zase pozměnila, ale nechala si svůj styl.

V šatníku se zase objevily sukně a boty na podpatku.

Její otec ji k tomu donutil, aby se aspoň trochu stala mladou dívkou.

...

Rozhodli se, že na konci ledna se odstěhují do Forks.

Harry se postaral o vše – o dům, o školu, o práci, o auta,… aniž by o tom někdo z Forkských lidí věděl.

Ti si už zvykli na to, že ta podivínka zmizela ze dne na den a ani se neukázala.

Už to ani nikdo neřešil. Fred jim řekl, že Bella musela naléhavě odletět za svým otcem, protože jen matku mají stejnou.

Odhlásil ji ze školy lidi to přijali a dlouho drbali. Ve Forks to prostě byla skvělé událost.

Teď Cullenovi i Fred s Lily dodělávali střední školu a každý se rozhodl jít jiným směrem. Fred požádal Lily o ruku a rozhodli se jít na vysokou školu do Kanady.

Cullenovi se zas rozhodli ve Forks na jeden či dva roky zůstat. Fredovi neprozradili, že u nich tenkrát Bella přespala a že se jim trochu zmínila a svém útěku a plánech.

Nechali si to pro sebe, protože tušili, že si to Bella přála.

Všem se moc stýskalo a všem moc chyběla.

Hlavně Edwardovi…

Doufám, že se kapitola líbila!

Děkuji za všechny komentáře! Vždycky moc potěší!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - 21. kapitola: