Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - 26. kapitola (Happy)

15.09.2009 (14:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3817×

26. kapitola – Šťastné konce opravdu existují

Pohled Belly

Byla jsem tak šťastná, že se to nedá ani slovy popsat.

Dlouho jsme se procházeli lesem, neustále si povídali, smáli. Vůbec se mi nechtělo domů, ale nakonec jsem přece jen šla.

Naše loučení však trvalo dlouho. Každý polibek byl totiž údajně poslední. Asi tak po hodině loučení nakonec nasednu do svého auta a jedu domů.

Jedeme stejnou trasou, on však za městem odbočí doprava a já zase doleva. Tušila jsem, že táta už bude doma.

No, tušila…

Bylo za pár minut půlnoc.

No a co?

Nemůžeme za to. Chtěli jsme si vynahradit ty roky samoty. Zaparkovala jsem v garáži a vyběhla do kuchyně. Táta seděl jako ráno u baru a četl knihu.

Když jsem se objevila v místnosti, zvedl pohled od knížky a zahleděl se na mě.

„Nemusím se ptát, jak to dopadlo, že?“ zeptal se a znovu se sklonil ke knížce.

„Nemusíš,“ zavrtěla jsem hlavou, vytáhla toastový chleba a hodila ho do toastovače. Pak ho natřela máslem a marmeládou. Hlad jsem moc neměla – byla jsem celá plná láskou a štěstí.

Sedla jsem si vedle táty a objala ho volnou rukou. Ten zavřel knihu a koukl se na mě.

„Jsem rád, že jsi šťastná… Takže to vypadá, že tu zůstáváme, že?“ zeptal se.

Říkala jsem si, že tohle byla nejblbější otázka, kterou kdy položil.

„Samozřejmě,“ přikývla jsem horlivě. Táta se usmál.

„Sám jsem rád… Už dlouho jsem tu nebyl… Respektive to bude už sto let.“

„Byla jsem za mámou, příště můžeš jít za mnou,“ navrhnu mu šeptem a on nepatrně přikývl. Usmála jsem se. „Neboj se, ona tě má ráda,“ zašeptala jsem a on se na mě koukl.

„Myslíš?“

„Jistě. Kdyby ne, tak bych tu určitě nebyla,“ přikývla jsem a táta mě objal.

„Jsem rád, že tu jsi, že tě mám… Miluji tě, doufám, že to víš,“ zašeptal.

„Samozřejmě, že to vím, tati,“ přikývla jsem.

„To jsem rád, ale teď by jsi měla jít spát… Zítra jdeš do školy, pokud vím… Pardon, omlouvám se, dneska jdeš do školy… Tak upaluj,“ usmál se a já se koukla na hodiny.

Měl pravdu, už nebylo pondělí, ale úterý. Políbila jsem tátu na tvář, zvedla se a zamířila ke schodům.

U dveří jsem se však zastavila a otočila se na tátu.

„Taky tě moc miluji, tati,“ zašeptala jsem. Táta se usmál.

Úsměv jsem mu oplatila a vydala se do svého pokoje. Převlékla jsem se do pyžama a lehla jsem si.

Až teď jsem si uvědomila, jak jsem unavená.

Hned, jak jsem položila hlavu na polštář, jsem usnula…

...

A samozřejmě, že jsem ráno zaspala.

Rychle jsem se osprchovala, oblékla a snídani jsem ani nestihla. Táta se celkem dobře bavil, ale já ne.

Rychle jsem seběhla do garáže, nastoupila do auta, nastartovala a šlápla na plyn. Jela jsem rychle i přes tu lesní cestu, ale já teď neměla čas, takže jsem na to kašlala.

Měla jsem se stavovat pro Freda a lily, ale tušila jsem, že ty už dávno šli a tak jsem jela rovnou ke škole. Samo sebou, že tam už všichni byli.

Zaparkovala jsem, popadla batoh a vystoupila z auta. Jako včera se na mě stočily všechny pohledy. Zamkla jsem auto a snažila se vyhledat Freda a Edwarda.

Ani jednoho jsem však nezahlédla a tak jsem se vydala do třídy hudební výchovy, kde jsem měla mít svou první hodinu. Když jsem vešla do třídy, tak zazvonilo. Super, vše jsem v pohodě stihla.

Porozhlédla jsem se po třídě a spatřila Edwarda. Seděl ve druhé řadě a vedle něj bylo místo. Usmála jsem se a sedla si vedle něj.

„Ahoj lásko,“ zašeptala jsem tak, aby to ostatní neslyšeli.

„Ahoj Bells. Jak ses měla?“

„Ušlo to, ale teď už o hodně líp,“ odpověděla jsem a pod lavicí jsem našla jeho dlaň.

Pevně jsem ji stiskla a on se usmál. Vzal si mou dlaň do své a hrál si s mými prsty. Tím pádem bylo velmi těžké se soustředit na hodinu, i když hudebku jsem měla vždycky ráda.

Po hudební výchově jsem měla dvouhodinovku biologie – s Edwardem. Jásala jsem radostí a sedla si vedle něj. Ostatní se na nás překvapeně dívali, ale my to ignorovali.

Buď jsme si povídali hodně potichu, nebo díky mé schopnosti přes myšlenky. Po biologii jsem sama zamířila na matematiku, zatímco Edward na fyziku.

Včera bych dala kdo ví co, za to, abych měla hodinu takhle sama, s nikým, koho bych znala a dneska jsem nadávala. Tak ráda bych tu měla Edwarda, Freda, Lily či Cullenovi, ale já ji jako na potvoru musím mít sama.

Když jsem však šla na oběd, narazila jsem cestou na Freda a Lily a tak jsem se k nim přidala. Oba pochopili, jak to včera dopadlo a tak byli hned veselejší.

V jídelně jsme si přisedli ke Cullenovými, kterým to vůbec nevadilo. Všichni jsme ignorovali překvapivé pohledy ostatních a skvěle se bavili.

Jako jediná jsem u stolu jedla svůj oběd a tak jsem ujídala i od ostatních.

Neustále jsme se něčemu smáli, povídali si, prostě se dobře bavili.

Tohle teď byla moje rodina…

...

Edward mě pak doprovodil k učebně chemii, kterou jsem zase měla sama. Edward myslím, že měl, angličtinu, nebo něco takového.

Po chemii jsem však měla tělocvik se všemi svými sourozenci.

Já je tak brala a oni zase tak brali mě. Cullenovi mě, Freda a Lily přibrali do své rodiny a nikomu to nevadilo.

V tělocviku jsme měli běhat v parku, který byl nedaleko školy.

Nás osm bylo samozřejmě úplně vepředu, protože jsme byli nejrychlejší a kromě mě, se nikdo jen tak neunaví. Vlastně se neunaví vůbec.

Edwarda a Emmetta jsme museli klidnit, jinak by se rozběhli svou upírskou rychlostí. Edward je k tomu všemu ještě rychlejší než ostatní.

Byli jsme mezi svými sourozenci a tak jsme se tu a tam políbili.

Emmett to však nikdy nenechal bez nějaké poznámky či posměšku.

Nevadilo mi to. Proč taky…

Vždyť to je přeci moje rodina…

...

Po škole jsem si s Edwardem zase dala sraz… Respektive rande.

Zase jsme se procházeli lesem a neustále si povídali, blbli, líbali a kdo ví co ještě.

Byli jsme zároveň i na lovu, takže jsme zabili dvě mouchy jednou ranou.

Miluji ho a on zase miluje mě. A to navždy…

Jak jednoduchá rovnice, že?

Líbilo se?

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - 26. kapitola (Happy):