Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - 3. kapitola

28.07.2009 (20:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5414×

3. kapitola – Nepříjemné setkání

Pohled vypravěče

Fred si četl a každou chvíli pozoroval svoji sestru. Byla roztomilá, když spala.

Jako kdyby ji včera neříkal, ať už víc nepije. Stejně ho neposlechla a pila dál. Věděl, že zase tak moc opilá nebyla, ale i tak se dnes nebude nejlépe.

Zrovna dočetl kapitolu a tak se nahnul dolů, aby se mohl kouknout na Bellu. Tahat ji nahoru se mu včera nechtělo a tak ji položil do spodní postele. Bylo málem deset hodin a už zmeškali snídani – ne že by mu to vadilo. Aspoň bude se na co vymluvit. Když zjistil, že stále spí, vrátil se ke knize.

Po pár dalších minutách uslyšel, jak se probouzí. Ladně a tiše seskočil z horního patra postele a opřel se o stůl. Ruce si založil na hrudi. S úsměvem ji pozoroval. Pomalu začínala otevírat oči do nového dne. Očekávala bolest hlavy, ale žádná nepřišla.

„Dobré ráno, Bells,“ pozdravil ji hlasitě její bratr. Jemně zavrčela. Věděl, že to dělá naschvál. Sedla si a koukla na svého bratra.

„Kolik je?“

„Bylo deset hodin.“

„A v kolik jsem usnula?“

„Něco málo po půlnoci.“

„Tak to jo,“ zahuhlala Bella, stoupla a šla ke skříni. Vytáhla z něj nějaké oblečení, ručník, mýdlo a pádila do sprchy.

„Počkám tu na tebe,“ zazubil se Fred a ona jen přikývla.

Ani špetku netušila, jak se ji dnes změní život.

Pohled Belly

Hned, jak jsem se druhého dne ráno probudila, jsem pobrala nějaké oblečení a šla se osprchovat. Sprcha po ránu mi vždy pomohla a probudila.

Až, když jsem se oblékala, jsem zjistila, že jsem si zřejmě vzala Fredovu košili, ale jen jsem nad tím mávla rukou a spěchala za bratrem.

„Asi jsem si vzala tvoji košili. Nevadí, že ne?“ zeptala jsem se jakoby nic a mokrý ručník jsem hodila přes opěradlo židle.

„Nevadí. Hlavně, že máš svoje spodní prádlo… Hele nemáš ty holčičí rifle?“ usmál se Fred a prohlížel si mě. Koukla jsem na ně.

„Asi jo,“ pokrčila jsem rameny a na hlavu si narazila čepici.

„Můžeme jít?“ otočila jsem se na Freda a ten přikývl. Podal mi skicák a já se usmála.

...

Ani jsme nevěděli, kam jdeme. S velkým výbuchem smíchu jsme se objevili venku. Neuvědomila jsem si, že na téhle části lodi bychom být neměli – že patřila první třídě.

Najednou někdo do mě vrazil a já spadla na zem.

„Co děláš, vole?“ zařechtal se Fred a chtěl mi pomoct na nohy. Sama jsem nevěděla, jestli to patří mě nebo neznámé osobě.

Začala jsem se zvedat na nohy, ale najednou mě do nosu uhodila vůně – vůně upírů.

Koukla jsem se na Freda – i on vypadal překvapeně. Otočila jsem se a koukla neznámému do tváře. Byl to upír… a nebyl sám. Žasla jsem nad jeho krásou.

„To nemůžete dávat trochu pozor?“ řekl a já se zamračila.

„Pozor? Já! No promiň, hochu, ale byl jsi to ty, kdo do mě vrazil!“ vyjela jsem na něj.

„Uklidni se,“ zašeptal mi do ucha Fred a než jsem se nadála, byl tu námořník, který vypadal jako policajt.

„Děje se něco?“ Rázně jsem zavrtěla hlavou. Námořník mě sjel od hlavy až k patě a Freda taky.

„Vy jste cestující první třídy?“ Koukla jsem se na Freda. „Ne, jsme ze třetí,“ odpověděla jsem a snažila se zůstat v klidu.

„Tady nemáte co dělat. Vaše jména.“

„Proč?“ zeptal se překvapený Fred.

„Jen jestli patříte mezi cestující,“ usmál se falešně námořník.

„Tak tam je nenajdete. Lupeny jsme vyhráli v pokeru,“ usměji se.

„Tak pojďte za mnou,“ usmál se potěšeně a já na něj vyvalím oči.

„Bratr je v tom nevinně,“ vyhrknu, aby aspoň Fred si zachránil kůži.

„Neblbni, jedu v tom s tebou,“ zašeptá sotva slyšitelně.

„Já si poradím, neboj,“ uklidním ho stejně tiše a podala mu skicák.

Pohled Freda

Byl jsem zvyklí, že vše, co se nám stane, bere Bella na sebe, ale tohle opravdu nemusela. Kdo ví, co s ní teď udělají. Jistě, věřil jsem, že se z toho dokáže nějak vysekat, ale přeci jen jsme na lodi a jestli někomu něco udělá…

Neměl jsem čas uvažovat nad těmito myšlenkami, protože mě udivili ti neznámí upíři. Celkem jich bylo sedm – čtyři muži a tři ženy. Rychle jsem se otočil a chtěl odejít, ale nejstarší muž mě zastavil.

„Mladý muži, nechcete se projít s námi?“ Otočil jsem se na ně. „Jak jste slyšeli, tady nemám co dělat, pane…“ „Cullen,“ představil se mi. „Pane Cullene, takže se pokusím najít cestu zpátky tam, kam patřím,“ dopověděl jsem a chtěl odejít.

„A když se postaráme, aby jste mohli chodit po celé lodi?“ ozval se zvonkový hlas. Dívka, která teď promluvila, připomínala spíše elfu a byla menší než Bella.

„Co po mě chcete?“ zamračil jsem se. „Jak se jmenujete?“ zeptal se nejstarší muž.

„Frederick Paul Swan a ta dívka byla moje sestra, Isabella Marie Swanová,“ představil jsem jak sebe, tak i Bellu. Pak jsem se otočil a co nejrychleji odešel.

Pohled Edwarda

Alice se chtěla hned po snídani, kde jsme konečně seděli sami, projít po celé lodi. Nikdo nenamítal a tak jsme vyšli ven. I nadále bylo zataženo, ale i to neodradilo lidi a chodili, hráli, či seděli venku.

Zadíval jsem se na moře, když jsem do někoho vrazil.

Prve jsem si myslel, že je to nějaký mladík, s dlouhými vlasy, ale hned jsem zjistil pravdu. Byla to dívka s nějakým chlapcem… a voněli jako upíři.

I oni si toho zřejmě všimli a dívka se na mě ztuhle podívala. Chvíli se mi dívala do očí – jak ty moje, tak i ty její byly zlatavé. Tím si zřejmě potvrdila to, co chtěla. Ticho začínalo být trapné a tak jsem je prolomil.

„To nemůžete dávat pozor?“

„Pozor? Já? No promiň, hochu, ale byl jsi to ty, kdo do mě vrazil!“ zamračila se a já musel uznat, že když se zlobí, tak ji to moc sluší.

Ten hlas jsem už někde slyšel… Mladík, se kterým tu byla ji zašeptal do ucha, ať se uklidní, ale stejně ji to bylo prd platné.

Objevil se tu policajt a hned se vyptával. V tichosti jsme ten rozhovor sledovali. Carlisle chtěl zasáhnout, ale to už dívka odcházela i policajtem někam pryč.

Radši zachránila svého přítele než sebe. Něco mě však na ni udivilo – nemohl jsem ji číst myšlenky. Alice v duchu vrtěla hlavou, jak tak hezká holky může nosit takové oblečení. Ano, to oblečení mě zmátlo – byla oblečená, jako kluk.

Ale byla nádherná – čokoládové vlasy, srdcovitý obličej, něžné oči, menší drobná postava, která vypadala ještě drobnější pod velkým oblečením, které na ni viselo.

„Koho by napadlo, že tu potkáme další upíry?“ zamyslela se Rosalie. „Asi nikoho,“ odpoví ji její milovaný Emmett.

„Nemyslíte, že bychom měli tu dívku zachránit? Vlastně nic neudělala a hned ji budou trestat,“ ozvala se Alice. Podle myšlenek Freda, jejího bratra, jsem poznal, že téměř vše bere na sebe.

Esme přikývla a Alice s Jasperem zmizeli. Esme se pak otočila na svého muže, který byl zamyšlený a měl zmatené myšlenky.

„Co se děje, Carlilei?“ zeptal jsem se, protože mi jeho myšlenky nedávaly žádný smysl. Už jsme byli v našem apartmá.

„Všimli jste si, že její srdce bilo?“ a všichni ztuhli. „To…to není možné. Je přece upír,“ vykoktala překvapeně Rose.

Ještě chvíli jsme toto řešili, pak nás vyrušila Alice, která Bellu už nenašla, ale postarali se o to, aby její rejstřík byl čistý.

Pak se koukla na hodinky a oznámila, že se blíží oběd.

...

Když jsem večer, po večeři, seděl ve svém pokoji, přemýšlel jsem nad Bellou a Fredem. Teda spíše nad Bellou…

Bella, velmi hezké jméno…

Alice nás chtěla zítra vytáhnout na nákupy a věděl jsem, že se z nich nevykroutím.

I když jsem četl, stále jsem přemýšlel o Belle.

Pohled vypravěče

Zatímco Edward Cullen byl ve svém bohatém pokoji, naši sourozenci byli v chudím klubu a užívali si legrace.

Po dlouhém přemlouvání nakonec Bella popadla kytaru a začala hrát písničku Knocking on heavens door.

Netušila, že Cullenovi se postarali, aby neměla žádný průšvih…

Pár lidí se k ní přidalo a zpívalo s ní.

Nevěděla, že právě dnes, 22. července, potkala svoji lásku…

Doufám, že líbilo!

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - 3. kapitola: