Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - 8. kapitola

09.08.2009 (19:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4626×

8. kapitola – Polibek. Správná nebo špatná věc?

Pohled vypravěče

Ani jeden z nich nevěděl, jestli to je správná věc, ale oba to chtěli. Chtěli toho druhého, chtěli s ním strávit celou věčnost, kterou měli. Měli pocit, že se znají celé věky, i když se znali jen pár dní.

Oba se navzájem fascinovali a milovali, ale báli se to říct tomu druhému. Báli se odmítnutí, které by mohli slyšet. Netušili však, že by odmítnutí neslyšeli, že by slyšeli přikývnutí, které by bylo radostné.

Jak už jsem však jednou řekl, láska si vždy najde cestu, a tak to bylo i u těchto zamilovaných, kteří nebyli výjimkou. Láska k tomu druhému je poutala k sobě – a to jak psychicky, tak fyzicky.

Byli od sebe sotva pár milimetrů. Oba váhali a pokládali si stejnou otázku – Polibek. Správná nebo špatná věc? A chce mě vlastně?

Jen láska věděla, že se chtějí a už ji unavovalo to, jak byli nejistí a tak vzala jejich osud do svých rukou…

Pohled Edwarda

Když jsem ji viděl takhle zblízka, všimnul jsem si, že na tváři a nosu měla pár pih. Její kůže byla krásně hebká. Stále jsme se dívali do očí a já se k ní pomalu nakláněl.

Na vteřinu vypadala překvapeně, pak se však usmála a zůstala stát. Zdálo se mi, že si trochu stoupla na špičky. Mnou koloval přímo nádherný a zamilovaný pocit, který jsem neznal, ale fascinoval mě.

Byli jsme od sebe sotva pár milimetrů a já viděl každý detail její andělsky krásné tváře. Její zlatavé oči byly krásné a něžné, plné lásky a odrazů minulosti.

Opatrně a nejistě jsem vzal její obličej do svých dlaní a ještě malou chvíli se ji díval zblízka do očí…

A pak…

Pak jsem ji lehce a nejistě políbil. Měl jsem zavřené oči a vnímal jen ten úžasný pocit, z toho, že ji líbám.

Najednou jsem ucítil její ruce za mým krkem a polibek se prohloubil. Nemohl jsem tomu uvěřit… Nejen, že se neodtrhla, ale ona mé polibky s chutí oplácela.

Její prsty se mi zaplétaly do vlasů na zátylku a tiskly ji blíž k ní. Moje ruce opustily její tváře a objaly ji kolem útlého pasu. Ani jeden z nás nechtěl, aby tenhle polibek skončil.

Tiskli jsme se k sobě čím dál tím víc, že mezi námi neprošel ani vzduch. Bella však musela dýchat a tak se musela odtáhnout.

Nejen ona (a jak jsem si všiml, tak i já) dýchala zrychleně, ale své ruce nechala v mých vlasech. Její tvář zdobil ještě větší úsměv a já si říkal, jestli je to vlastně možné. Bylo a usmíval se na mě.

Úsměv jsem ji oplatil a opřel si svoje čelo o její, takže jsem zase mohl pozorovat každý detail její tváře. Chvíli jsme tam takhle stáli, pak však svůj zrak odtrhla a podívala se na nebe.

„Možná, že bych si teď přeci něco jen přála, kdyby spadla hvězda,“ prolomila příjemné ticho.

„A copak by to bylo?“

„Abych byla navždy s někým, koho miluji,“ zašeptala a já se na ni usmál. Znovu jsem se sklonil a políbil.

...

Doprovodil jsem ji až k ní do pokoje a ona mě na rozloučenou políbila na čelo. Nechtěl jsem, aby už šla, ale musela se jít vyspat. Bylo dávno po půlnoci a Bella už zívala a byla unavená.

Slíbila, že se zítra zase uvidíme. Popřál jsem ji dobrou noc a pak odešel.

A cítil se jako ten nešťastnější upír, kterým jsem také byl.

Pohled vypravěče

Zatímco Edward celou noc přemýšlel o Belle, Bella zatím spala a zdály se jí ty nejkrásnější sny, jaké se ji kdy zdály.

Fred ji celou dobu pozoroval a musel se hodně držet, aby se nerozesmál, když vyslovila Edwardovo jméno za spaní. Jistě, byl rád, že si jeho sestra konečně někoho našla a že je šťastná, ale nemohl si odpustit to rýpání, které se mu tak hezky nabízí.

Tentokrát neležel na vrchní posteli, ale seděl na židli, aby na ni měl lepší výhled. Samozřejmě se po chvíli začal nudit a tak vytáhl knihu, stále ji však pozoroval. Připadalo mu, že uběhl celý den, než se konečně probudila.

Chvíli se jen tak převalovala z boku na bok, pak však uznala, že je čas konečně vylézt a tak rozespale stoupla na nohy.

„Dobrá ráno, sestřičko! Jaké bylo včera rande?“ pozdravil ji její bratr, který měl na tváři veliký úšklebek. Sestra po něm jen šlehla očima, pobrala pár věcí na osprchování a valila do sprch. Už věděla, kde je jídelna první třídy a věděla, že snídaně teprve začala a tak si říkala, že by mohla mít štěstí.

Tentokrát se oblékla do holčičího oblečení – holčičí světlé rifle, dámské bílé triko a dámský červený svetr na zip. Vlasy spletla do dvou copánků a společně s bratrem se vydali na snídani a cestou musela poslouchat posměšky svého bratra.

Nenechala si to však líbit a tak se začali škádlit, až se u toho váleli smíchy…

Pohled Belly

Rychle jsem se nasnídala a nechala Freda samotného a valila do jídelny první třídy. Bála jsem se jít dovnitř a tak jsem čekala přede dveřmi. Pak jsem se však začínala obávat, jestli jsem je nepropásla a tak jsem požádala pikolíka u dveří, aby se po nich porozhlédl.

Většina lidí, kteří šli do jídelny nebo z jídelny se po mě divně dívali a já si toho radši moc nevšímala. Jedna žena vypadala, že ze mě bude zvracet.

„Hele klid, jo! Nebo uvidíte!“ křikla jsem na ni a chtěla něco dodat, ale už se vedl mě objevil menší mužík.

„Ehm…Slečno? Máte jít se mnou,“ ozval se vrátný jídelny a já překvapeně zamrkala, ale šla. Seběhla jsem schody a porozhlédla se po jídelně.

„Tudy, madam,“ ukázal a já s úsměvem přikývla. Po chvíli jsem je spatřila. Všichni se usmívali a dívali na mě. Zamávala jsem jim a sedla si na volnou židli, která tam byla.

„Zdravím,“ pozdravila jsem s úsměvem a koukla se na prázdný talíř přede mnou. „Už jsem jedla,“ otočila jsem se na sluhu a ten zůstal překvapeně stát.

Usmála jsem se na něj a porozhlédla se po jídelně. Najednou jsem spatřila ženu, na kterou jsem vyjela přede dveřmi. Začala se zvedat a já zpanikařila.

„Omluvte mě,“ sykla jsem ke Cullenovým a sjela pod stůl.

„Kdo byla ta dívka?“ uslyšela jsem neznámý ženský hlas.

„Prosím?“

„Ta dívka. Kam zmizela?“ Viděla jsem její nohy.

Uvažuj Bello… Jo, mám to! Roztáhnu štít. Pevně jsem zavřela oči a ruce zatnula v pěsti. Cítila jsem, jak se štít roztáhl.

Edwarde? Pomyslela jsem si a Edward ztuhl. Super, jde to. Vysvětlím ti to potom, teď sem hoď nenápadně nějaký příbor. Pomyslela jsem si znovu a štít stáhla. Po chvíli se objevila Edwardova ruka, v níž držel salátovou vidličku.

Chňapla jsem po ní a odhodlaně vylezla z pod stolu.

„Dobrý den, madam, spadla mi lžička,“ usmála jsem se na ženu a ta se zamračila.

„Řeknu vám, že tahle dívka je zvláštní… Je to vaše příbuzná, pane Cullene?“ Carlisle se na mě podíval.

„Jsem neteř paní Cullenové,“ vyhrkla jsem. Koukla jsem se na Esme a ta s úsměvem přikývla.

„Už půjdu, jdeš taky?“ otočila jsem se na Edwarda a ten se usmál. Chytla jsem ho za ruku a co nejrychleji lidským tempem jsme vyběhli z jídelny.

Pohled vypravěče

Tentokrát se neprocházeli po třetí, ale první třídě. Edward ukázal Belle vše, co tu měli a dlouhou dobu strávili v knihkupectví. Bella žasla, co všechno tu mají a cestou potkali i ostatní Cullenovi, kteří se procházeli po palubě s kapitánem. Ti dva se stále drželi za ruce a Belle neunikl Emmettův škodolibý úsměv. Bella a Edward jen protočili oči a procházeli se dál…

...

Na oběd se stavili ve třetí třídě a pak se zase vypařili. Edwardovi Fred krajně připomínal Emmetta, ale nic neřekl.

Když Bella spatřila velké obchodní centrum v první třídě, chytla Edwarda ještě pevněji za ruku a vtáhla ho dovnitř. Bella žasla nad značkovými obchody.

„Hele, dívej!“ zaradovala se a zatáhla Edwarda do malého obchůdku s doplňky. Edward se musel smát – každá maličkost ji udělala nesmírnou radost. Společně vybrali několik kruhovitých náramků různých barev. Když Bella začala po kapsách hledat peníze, Edward ji rázně zastavil a zaplatil za ní.

Pak ji objal kolem pasu a se smíchem odešli z obchůdku. Bella tomu nemohla uvěřit a celou dobu mu děkovala. „Knihy!“ vykřikla nadšeně, když spatřila velké knihkupectví. Zjistili, že mají téměř stejný vkus na knihy a styl psaní.

„Hele dívej! Tady je nějaká kniha o upírech,“ chechtala se na celý obchod, až se po ní ostatní lidé otáčeli. „,Přemýšlej, čeho se upíři bojí!‘ řekl své sestře Peter. Gabriela se zamyslela. ‚Ty myslíš, že máme použít česnek a kříž?‘ zeptala se opatrně a její bratr protočil oči. ‚Přesně!‘… Ten kdo to psal měl skvělý smysl pro humor,“ předčítala nahlas Bella a pak knížku hodila zpátky na hromadu.

Prodavačky se na ni dívali jaksi divně, ale oba to ignorovali. Edward Belle nakonec koupil jakýsi dívčí román, nad kterým se začetla. Pak navštívila obchod s hudbou a znovu zjistili, že mají podobný vkus.

„Debussy je jeden z mých oblíbených klavírních skladatelů, ale musím přiznat, že radši mám operu a celkově orchestr. Ale někdy je uklidňující se zaposlouchat do jednoho nástroje,“ přiznala Bella, když si prohlížela CD s vážnou hudbou. „Hele, nejlepších deset skladeb Debussyho!“ a než se Edward nadál, byla pryč.

Pohled Edwarda

Den strávený s Bellou byl fantastický a příjemný. V jednom kuse se něčemu smála a nemohla uvěřit tomu, co všechno se nachází v první třídě. Radovala se třeba jen z toho, že jsem ji koupil několik náramků nebo knihu. Vše ji udělala radost.

„Na, to je pro tebe,“ usmála se na mě a podávala mi CD, na které jsme se dívali v obchodě s hudbou.

„To nejde,“ zavrtěl jsem hlavou.

„Tak nejde? Hele, ty jsi mi koupil náramky a knihu, tak já ti koupila cédo!“ Nedala se odbít a tak jsem si CD vzal. Neuvědomil jsem si kolik je času, až když velké hodiny, které byly v centru ukazovaly za půl hodiny sedm.

„Budu muset jít, ale zítra se zase uvidíme,“ mrkla na mě a dnes poprvé mě políbila.

...

Emmett si za mě dělal neustále srandu a já se to snažil ignorovat. Ale když si všiml, že jeho hlasité narážky nevnímám, vše si myslel a ve svých myšlenkách doslova řval. Myslel jsem, že se neudržím, a tady přede všemi mu jich pár vlepím.

„Cullenovi!“ ozvalo se a já se otočil. Mířila k nám menší a zavalitější dáma.

„Dobrý večer, madam Brownová,“ pozdravil slušně Carlisle a nabídl ji, aby si k nám přisedla.

„Ne, jste laskavý, pane Carlislei, ale nezdržím se… Jen vás chci pozvat na operu Prodaná nevěsta od známého českého skladatele Bedřich Smetana. Ráda vás tam zítra uvidím… Jinak jste si našel dívku, mladý Edwarde, která má ostrý jazýček,“ usmála se a já uchechtl.

„Rádi přijdeme,“ přikývla Esme.

„To ráda slyším… a vezměte sebou tu mladou dámu, Edwarde, ráda se s ní seznámím,“ přikývla a odešla.

Takže budou nákupy pro Bellu, že? Pomyslela si Alice nadšeně a já přikývl. Pochybuji, že Bella má šaty, které by se hodily do opery…

Doufám, že se kapitola líbila!

Děkuji za komentáře a pochvaly!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - 8. kapitola: