Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - 9. kapitola

10.08.2009 (07:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4547×

9. kapitola – Já a nevěsta? Nikdy!

Pohled vypravěče

Zatímco Edward společně s Alicí vymýšleli, jak Bellu vytáhnout na nákupy holčičího oblečení, Bella jako vždy byla v jídelně třetí třídy a zpívala lidem. Ani za mák netušila, co na ni Cullenovi sourozenci chystají.

Nevěděla, že ji zítra čekají dlouhé a nekonečné nákupy s Alicí, Rose a Esme.

Těšila se jen na další den strávený s upírem, kterého miluje.

Nevěděla však, jak moc se bude muset změnit, aby zapadla do jeho společnosti a že to možná nebude to pravé ořechové…

Pohled Edwarda

Sotva jsme dosnídali, Alice hned chtěla jít za Bellou. Musel jsem ji mírnit, ale moc mi to nešlo.

Když jsme zaklepali na dveře pokoje, otevřel nám Fred.

„To jste vy… Tak počkejte, probudím ji,“ řekl místo pozdravu a za chvíli jsme uslyšeli hlasité a pronikavé hvízdnutí.

„Co blbneš, vole?“ uslyšel jsem její hlas a s Alicí jsme se rozesmáli. Pak se ve dveřích objevila ona – rozcuchaná a rozespalá. „Jejda! Co vy tu děláte?“ udivila se a zazívala.

„Vysvětlíme ti to cestou, mohla by ses prosím převléknout?“ vyhrkla Alice a Bella jen přikývla. Po chvíli už vycházela z pokoje oblečená a učesaná. Dnes si vzala džínové kraťase, bílé triko a na tom pánskou červenou kostkovanou košili. Vlasy si nechala rozpuštěné a rukávy košile vyhrnula po lokty.

Nevšímala si  Alice, která se na ni mračila a rentgenovala pohledem. Objal jsem ji kolem pasu.

„Tak co se tak naléhavého děje?“ zeptala se a znovu zívla.

„Včera večer jsme byli pozváni na operu a ty taky,“ vysvětlím a udiveně se na mě podívá.

„Super, půjdu na operu… Ale kvůli tomu jste mě museli budit?“

„Potřebuješ šaty, v tomhle tam jít nemůžeš,“ řekla pomalu Alice, protože si nebyla jistá, jestli by ji rozuměla. Bella po ní šlehla pohledem.

„Ok, ale prve někam na snídani,“ přikývla a já se zasmál a políbil ji do vlasů.

Pohled Belly

Hned, jak jsme se objevili na palubě první třídy, Edward se od nás odpojil a přidala se k nám Rosalie s Esme. Nebyla jsem moc nadšená z toho, že Freda zase nechám samotného a z toho, že se Edward odpojil. Holky mi koupily bagetu na snídani a tak jsme vyrazily na nákupy.

Obešly jsme několik obchodů a já si vyzkoušela nejméně sto kusů oblečení a bot. Alici jsem musela přesvědčovat a prosit, ať mě pustí na oběd, protože si neuvědomila, že jsem z poloviny člověk. Byly čtyři hodiny, když už jsme měli konečně všechno.

„V kolik to začíná?“

„V osm,“ odpověděla mi Alice a podala mi ještě jednu tašku.

„A ty k nám s Fredem přijdeš o půl šesté.“

„Proč tak brzy?“ Byla jsem ráda, že Fred půjde se mnou. Vlastně to navrhla Esme, aby mě mohl hlídat a já jim za to byla vděčná. Fred byl opravdu jediný, kterého jsem pořádně poslouchala.

„No musíme tě nachystat!“ protočila oči Alice, jako by to byla samozřejmost.

Jen jsem přikývla, popadla všechny věci, které mi holky koupily a vydala se do svého pokoje.

...

Fred rád přijal nabídku se dnes večer kouknout na operu a já byla ráda.

„Je mi líto, že tě tak zanedbávám…,“ začala jsem se omlouvat, když jsme se procházeli po palubě.

„V pohodě… Jsi zamilovaná… Pamatuješ když jsem byl já v 77 zamilovaný?“

„Jo, nešlo to s tebou vydržet.“

„Já vím,“ zasmál se Fred a pevně mě objal kolem ramen. Vzdychl.

„Co se děje?“ zeptala jsem se starostlivě a koukla do očí svého bratra.

„Jen se bojím…o tebe.“

„Proč?“

„Láska je slepá a někdy děláme všechno možné a ani si to neuvědomujeme, Bello. A tobě radím, aby si dělala jen to, co ti bude příjemné… Nechci, aby si se popálila,“ zašeptal a zadíval se na šedé nebe.

„Pokusím se,“ kývla jsem a usmála se.

„To není moc k smíchu… Víš, něco jsem ti neřekl, ale teď není ten správný čas ti to říct,“ zavrtěl hlavou Fred a já se na něj ustaraně podívala.

„Jednou ti řeknu, přísahám,“ dodal, když si všiml, že se nadechuji. Pak se koukl na hodinky.

Naše bystré uši uslyšeli z dálky písničku Love Generation a tak jsme se na sebe usmáli a rozeběhli se za tóny písničky…

...

Musela jsem přiznat, že bych radši zůstala tady na palubě a pořád dokola poslouchala stejnou písničku, tancovala a malovala ostatní. Potkali jsme paní Molly a tak jsme se s ní dali do řeči. Já ji zatím malovala. Dozvěděli jsme se, že dnes jde také na operu a tak jsem nějak doufala, že se s Molly setkám.

„Smím vás tam doprovodit, Molly?“ nabídl se Fred.

„Copak? Bella jde s mladým panem Cullene?“ usmála se a já přikývla. Ještě víc se usmála.

„Vám dvěma to moc sluší a děkuji Frede, ráda půjdu s takovým vychovaným mládencem,“ a já vyprskla smíchy, ale zakryla jsem to kašláním. Fred po mě šlehl pohledem a já se rozesmála nahlas.

Molly i Fred se ke mně přidali. Hned poté, co jsem domalovala Molly, mě Martin vytáhl na tanec.

Vůbec mi to nevadilo a já si něco uvědomila.

Miluji tuhle společnost a navždy do ní budu patřit…

...

Když hodiny ukazovaly pět hodin, zašla jsem s Fredem do jídelny, rychle se najedla a pak vyrazili i s věcmi ke Cullenovým.

Jak to vypadalo, Alice nás už čekala, i když jsme přišli ještě deset minut dřív. Nestačila jsem se ani pozdravit s Edwardem či ostatními, protože mě Alice zatáhla do svého pokoje a posadila před velké zrcadlo.

Prve mi vlasy rozčesala, pak mě poslala, abych si je umyla, po umytí mi je vyfénovala a znovu rozčesala. Mé vlasy jsou mírně vlnité, ale Alice z nich udělala přímo kudrnaté. Pak mě jemně namalovala. Koukla jsem se na hodiny a nemohla tomu uvěřit. Za půl hodiny osm hodin.

Hned, jak mě Alice namalovala, odešla se nachystat a já se oblékla do šatů a obula boty, které byly docela na vysokém podpatku. (http://www.besexy.cz/lodicky-seduce425-_sexy_-47.html)

Opatrně jsem stoupla a zkusila pár kroků.

„Alice? Já jdu čekat ven, jo?“ křikla jsem na Alici, která byla v koupelně. Nečekala jsem na odpověď a vyšla z jejího pokoje.

Nikdo tu nebyl a tak jsem se porozhlédla po obývacím pokoji. Byl velký, prostorný a luxusně zařízen.

V rohu pokoje byl černý klavír. Pomalu a nejistě jsem zamířila k němu a sedla si na černou stoličku. Lehce jsem se dotkla kláves.

"Kdyby ten klavír tady nebyl, tak já bych nebyl na palubě,“ ozvalo se za mnou a já se rychle otočila a stoupla.

Pohled Edwarda

Byla nádherná. Vlasy ještě více kudrnatější, než je má normálně, jemně a nenápadně namalovaná a v krásných šatech. (http://www.verino.cz/saty-50-leta)

„Takže mu mám poděkovat, za to, že tu je?“ zeptala se a já přikývl.

„Nechám ta na někdy jindy,“ koukla se na klavír a já došel k ní. „Moc ti to sluší,“ zašeptal jsem a ona se začervenala.

„Díky… Fred šel pro Molly, že?“ Přikývl jsem. Po pár minutách vylezla ze svého pokoje Alice a my jsme mohli vyjít. Pak se k nám připojil zbytek rodiny.

„Už jsi byla někdy na opeře?“

„Jo, v 46 roce, nebo aspoň myslím… Ty roky se každý rok mění, kdo si to má pamatovat,“ zamyslela se a já se pousmál.

Když jsme vešli do předsálí, Bella zalapala po dechu.

„Pojďte, představím vám ženu, která mi moc pomohla,“ kývne hlavou směrem k Fredovi, který je oblečený do černého obleku a mluvil s ženou ve středních letech.

„Ahoj Frede, dobrý večer Molly, moc vám to sluší…vám oběma,“ pozdravila se s bratrem a se ženou.

„Molly, tohle jsou Cullenovi a Cullenovi, tohle je Molly, naše jediná záchrana,“ představí nás.

„Těší mě,“ kývne hlavou Molly.

„Potěšení je na naší straně,“ usměje se Carlisle. Opravdu milí lidé. Chvíli jsme si povídali, pak však oznámili začátek představení a my se vydali hledat svá místa.

Měli jsme pro sebe jeden balkón. Fred si sedl za Bellu a já tázavě zvedl obočí. Já ji budu hlídat zezadu, ty ji hlídej z boku. Pomyslel si a já se usmál.

V hledišti zhasla světla a zůstalo osvěcené jenom pódium.

Opera začala…

...

Bella byla po opeře nadšená. Po opeře byl v jednom sále takový menší večírek a já jsem mohl paní Brownové představit Bellu. Ta se chovala docela slušně, ale její nemotornost na podpatcích se jasně projevovala.

„Opravdu nádherná opera, ale chudák holka, musela být nevěsta,“ zavrtla hlavou.

„Copak vy byste se nechtěla vdávat?“ udivila se paní Brownová a já musel uznat, že mě její odpověď velice zajímá. Fred se začal smát a Bella zůstala překvapeně stát.

„Já a nevěsta? Nikdy!“ vyhrkla po chvíli a Fred se ještě víc rozesmál.

To Bellu zřejmě probudilo a zavrtěla hlavou.

„Chci říct, že já nepotřebuji nějaký kus papíru na to, abych měla důkaz, že někoho miluji,“ a koukla se na mě. Usmál jsem se na ni. Nevěděl jsem, co si mám vlastně myslet, ale teď to řešit nebudu.

„Vlastně si myslím, že to museli vymyslet muži, aby si své krásné ženy udrželi doma… Teď je to naopak, bohužel,“ zamyslela se a paní Brownová se rozesmála. „Máte skvělou přítelkyni Edwarde a vy skvělou sestru, Fredericku. Nenudíte se s ní, že?“

„Ne, nikdy,“ zavrtěl hlavou Fred. Ale k smíchu to není, když už s ní po světě chodím přes jedno staletí. Pomyslel si a já se rozesmál…

Doufám, že líbilo!

Děkuji za komentáře a pochvaly!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - 9. kapitola: