Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Londýnská romance 13. kapitola

04.10.2010 (08:15) • Alrobell • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4830×

12. kapitola

Přesvědčení o tom, že budeme vše držet v tajnosti, mi vydrželo asi tři dny. Rozzuřeně jsem kráčela chodbou univerzitní budovy, nadávala si do pitomců a vážně uvažovala o štemplu na Edwardovo čelo – jak navrhovala Quinn.

Vlítla jsem jak velká voda do Edwardovy pracovny, zrovna telefonoval. Když mě viděl, jak mi z očí metají blesky, ukončil hovor a byl hned u mě.

„Copak se stalo? Jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě a prohlížel si mě, jestli nejsem někde zraněná.

Pane Bože! Já se snad tou žárlivostí zalknu!

„Nechci to skrývat,“ přiznala jsem. Jeho obočí vyletělo nahoru a na tváři se mu usadil úsměv.

„A kde je to tvé - nechci, abychom byli terčem pomluv. Tvrdě dřu, nechci, aby se říkalo, že to co získám, mám jen…“ citoval mě a já mu do toho skočila.

„Skončilo před chvílí, když mi jedna holka nabízela sto liber za klíč k tvému bytu!“ zaječela jsem.

„Cože?“ vypadal zaskočeně.

„Jo, nakráčela ke mně a chtěla mě normálně podplatit a ještě mi říkala, že jsem tvoje kamarádka, tak ať ti udělám službu!“

Edward vypadal zaskočeně.

„Tak jsem jí dala do držky,“ ukončila jsem svůj monolog. Ještě teď mě bolí pěst.

„Cože?“ opakoval.

„Normálně jsem jí jednu natáhla,“ pokrčila jsem rameny a Edward se začal smát. Hele, to není vtipný. Já lidi normálně na potkání nemlátím, ale ta pipina jedna. Grrrrr…

Pak jsem se začala smát taky.

„Ty jsi miláček. Jsi tak krásná, když žárlíš,“ políbil mě. „A všechno vyřešíme, zajdeme na oběd? Koupím ti dortík.“ Věděl, jak na mě. Než jsem se nadála, měl mě v náručí a mířil se mnou na chodbu. Počkat, on chce začít už teď? Slíbila jsem, že Quinn bude u toho.

Chtěla jsem začít namítat a jako na zavolanou jsem se potkali s Quinn ve dveřích.

„Jdete s pravdou ven?“ rozzářila se a my přikývli. „Máte štěstí, že jste na mě počkali. Škoda, že nemám kameru, ty ksichty budou stát za to. Ta rána byla něco, Bello!“ smála se Quinn a Edward se k ní přidal. Určitě všechno viděl v její hlavě. Tázavě jsem se na něj podívala a přikývl.

„Tys to viděla?“ málem jsem se propadla studem, že jsem svou žárlivost neudržela na uzdě.

„Jasně a půlka školy taky. Ono dát někomu do držky v jídelně v době oběda, myslím, že budeš tématem číslo jedna. Oprava – vy dva budete tématem číslo jedna,“ mlela.

„Tak jdeme na to?“ zeptal se mě stále se smíchem.

„Jo, ale pust mě na zem, mám nohy.“ Na to Edward zavrtěl hlavou a vyšel na chodbu.

„Trocha teatrálnosti nezaškodí, Bello,“ kývala nadšeně hlavou Quinn. Tohle má určitě z její hlavy.

Quinn celou cestu tajtrlíkovala kolem něho a na čumily odsekávala – Nečum, idiote, si neviděl lásku? Zavři klapačku, vlítne ti tam moucha. Závidíš, co? A podobně.

Cestou do jídelny jsem rudla jako rak, má snaha vykroutit se z Edwardovy náruče byla marná. To jsem pochopila po prvních metrech. Tak jsem svou hlavu zavrtávala stále více a více do jeho ramene.

Když jsme konečně došli do jídelny, bylo ticho. Ticho v poledne? Zvedla jsem hlavu a setkala jsem se s nevěřícnými pohledy návštěvníků této univerzity. Jistě, každý věděl, že se spolu bavíme, ale nikdy nás neviděli takto. A pak Edward udělal něco, co položilo dámské osazenstvo na lopatky a pošlapal jejich poslední naději…

Políbil mě…

A je to venku. Když se konečně odtáhl, postavil mě na nohy a vedl mě k pultu, kde jsem si měla vybrat jídlo. Jako v mrákotách jsem brala jídlo, ani jsem si neuvědomila, co si nakládám, jen jsem si všimla, že Edward bere všechno jídlo z tácu, vrací ho a dává mi tam něco jiného. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Brala sis salát s řeřichou. Kapustovou polívku a sojový plátek,“ odpověděl. Z toho bych se poblila. Nakrčila jsem nos a koukla na svůj tácek, oči se mi rozzářily. Lasagne, čokoládový muffin a jahodová zmrzlina. Miluju ho! Vděčně jsem mu dala rychlou pusu, podívala se na Quinn, která měla na táce malinkatý kopeček rýže se zeleninou a nakrájená rajčata a nakrčila nos podruhé. Bože, z čeho ta holka žije?

Jakmile jsme si sedli ke stolu a pustili se do jídla, zazvonil Edwardovi telefon.

„Ahoj, Alice, jo dám,“ slyšela jsem ho a podával mi telefon.

„Ahoj, Bell, vaše představení bylo skvělé, už se těším, až poznám Quinn, vypadá mile. Jo, po prázdninách se všichni stěhujeme do Londýna, nemáš radost? Skvělé, že?“ Vyvalila jsem oči.

„A hádej, kde jsou teď, ve Forks! Budou tam do konce prázdnin. Takže celé léto strávíš s námi! Konečně poznáš Esme, moc se na tebe těší. Ještě to nějak musíme zařídit s vlkodlaky…“ Co? Vlkodlaci? Ve Forks?

„Jsi tam?“ štěbetala svým hláskem.

„Ehmmm?“ dostala jsem ze sebe.

„Ty jsi v šoku? Bello, hele, oni…“ dál jsem to neslyšela, protože mi Edward telefon sebral a Alici pěkně seřval. No ty vole, koho potkám příště? Karkulku? Mořskou pannu? Čarodějnici s bradavicí na nose? Doprdele, tohle není normální svět!

*************

Seděla jsem na sedačce a poslouchala vyprávění Edwarda o vlkodlacích. Prý jsou nebezpeční, hlavně ti mladí, jsou to přirození nepřátelé upírů, mají s nimi mírovou smlouvu. A pak mi to došlo. Jacob je taky z La Push. Jestli z něho bude vlkodlak, tak se na mou duši zblázním.

Potřebuju cukr. Moc cukru. Neumím myslet, pokud mi klesá cukr. Potřebuju hodně čokolády a zmrzlinu. Edward se na mě chvíli díval, odběhl a vrátil se s kýblem zmrzky a tabulkou čokolády.

„Jsi skvělej,“ mumlala jsem s plnou pusou. „Pak že mi neumíš číst myšlenky. Miluju tě.“

„Neumím, ale když potřebuješ tohle,“ ukázal na moji drogu, „tváříš se jako ztracené štěně.“

„Já ti dám štěně!“ křikla jsem a hodila jsem po něm obsah svojí lžičky. Ani se nepokusil uhnout a tak mu pěkně stékala po jeho nádherném obličeji. Se stoickým klidem si ji setřel a olízl si prst. Pak se na mě díval a zajiskřilo mu v očích.

„Zapomeň na to,“ varovala jsem ho. Jenže v mžiku jsem měla kopec zmrzliny pod tričkem. Naše kočkování dopadlo asi tak, že jsme se celí upatlaní líbali a mířili do sprchovacího koutu. Jen by mě zajímalo, kdo uklidí ten bordel.

Edward mi dal zapomenout jak na bitevní pole, tak na vlkodlaky z La Push.

************

Za stálého ujišťování, že je Charlie v pořádku, že mu nic od vlkodlaků nehrozí, jsem se konečně začala učit na zkoušky. S Edwardem jsme spolu byli v podstatě pořád. Quinn si padla do oka s Alice a ta, když jí oznámila, že bude příští rok chodit s námi na univerzitu, skákala dva metry vysoko.

Zkoušky proběhly překvapivě hladce. Edward se se mnou učil, byl hrozný. Když už se mi nechtělo, věděl, jak mě zpátky nalákat ke knihám. Za úplatky typu – pusinky, čokoládky, mazlinky, zmrzlina, milování, čokoládový dort… Věděl, jak na mě, had jeden!

Teď jsme už seděli v letadle a mířili do Seattlu. V duchu jsem opět začala rozvíjet katastrofické scénáře. Strnula jsem a začala neklidně dýchat. Edward se mi smál. Naštvaně jsem si ho měřila.

„Jen mi to připomnělo naše seznámení,“ pokrčil rameny. To je miláček. Dala jsem mu pusu, opřela se o jeho rameno a usnula. Když jsem se probudila, byli jsme v Seattlu. Tohle bylo lehčí, než jsem čekala. Žádný nervový záchvat.

Na letišti nás nikdo nečekal. Chtěli jsme všechny překvapit. Všechny, kromě Alice. Telefon se nám rozpípal, jakmile jsem ho zapnuli.

Nikomu jsem nic neřekla. Těším se!

Výborně, alespoň umí držet jazyk za zuby. Edward půjčil auto a jeli jsme do Forks. Cestou jsem přemýšlela. Budeme vlastně více od sebe. Já budu u táty a on u své rodiny. To mě zaskočilo. Neusnu bez něj! Nechci být bez něj! Začalo se mi dělat zle. Stahoval se mi žaludek a v krku jsem měla knedlík. Edward cítil, že není něco v pořádku a zastavil u krajnice.

„Co se stalo? Je ti zle? Broučku, řekni něco?“ ptal se mě. Co mu mám říct? Jsem hysterická pipina?

„Bello, mluv se mnou,“ naléhal.

„Já jen… Je to hloupost… Já… Nechci být bez tebe…“ šeptala jsem.

„Vždyť nebudeš,“ hladil mě po tváři.

„Ale ty budeš u své rodiny a já u Charlieho,“ huhlala jsem dál.

„To je to, co tě trápí? Miláčku, a já myslel, že se ti něco stalo,“ vrtěl hlavou. Jak tohle může říct? Jeho to netrápí? „Už to mám vymyšlené, neboj,“ mrkl na mě a dal mi pusu na nos.

„A jak?“ ptala jsem se.

„Nebuď zvědavá, budeš brzy stará,“ zavrtěl hlavou. Stará? No to jednou budu. Ledaže… Podívala jsem se na něj. O tomhle si budeme muset promluvit. No jo, ale kdy? S dalšími upíry a teď ještě s vlkodlaky za zadkem? Prostě teď.

„Edwarde?“ začala jsem opatrně.

„Ano, miláčku?“

„Já… chtěla jsem se tě na něco zeptat,“ začala jsem.

„Ty můžeš cokoliv,“ usmál se a tím mi dodal odvahu.

„Proměníš mě?“ vypálila jsem ze sebe a přitiskla se k oknu auta. Bála jsem se jeho reakce. Pořád o sobě mluvil jako o zatraceném, o hříčce přírody. Slyšela jsem jeho hluboký nádech, výdech, nádech a pak jsem se na něj podívala.

„Někdy se na tebe dívám, když spíš, a občas mě napadá, co bych dělal, kdybych tě ztratil. Jedno mé já tě chce přeměnit okamžitě, abych s tebou mohl strávit celou věčnost, ale to druhé na mě křičí – sobče! To chceš udělat ženě, kterou miluješ?“ v jeho hlase zněla bolest. Chtěla jsem ho pohladit, nahnula jsem se k němu, ale zavrtěl hlavou. „I když se za to nenávidím, představa, že nejsem s tebou…“ ztichl, „miluji tě a každá minuta bez tebe je pro mě mučení. Přeměním tě, ale pouze pokud si budeš jistá tím, že to opravdu chceš.“

„Samozřejmě, že to chci,“ měla jsem slzy v očích, takové vyznání lásky.

„Bello, budeš se muset všeho vzdát. Neuvidíš Charlieho, Quinn, ale co je největší překážka…“

„Není nic, co bych chtěla více než tebe,“ zašeptala jsem.

„…Nebudeš moci být lékařkou, ne tedy hned. Až se naučíš plně kontrolovat, snad by se ti to mohlo povést,“ dokončil větu. Byl to pro mě šok. Vzdát se svého snu? Takhle jsem o tom nepřemýšlela. Podívala jsem se na něj. „Pochybuješ.“ Zvláštní, že jeho hlas nebyl plný zklamání. Zavrtěla jsem hlavou.

„Nepochybuji, jen jsem hodnotila své priority. A tou největší jsi ty. Jen prostě chvilku počkáme a ty na mě dáš pozor. A jestli zakopnu, nebo se na mě bude řítit autobus, zachráníš mě, ano?“ snažila jsem se odlehčit situaci. Ani se neusmál.

„O tomhle se nežertuje, bojím se o tebe,“ přitáhl si mě k sobě.

„Já slibuju, že nikdy neudělám nic nebezpečného,“ zvedla jsem dva prsty na důkaz svého slibu.

„Miluji tě,“ jeho prsty mi zasunuly neposlušný pramen za ucho.

„Já tebe víc.“ Jen zavrtěl hlavou, sehnul se a přejel svými rty přes mé. Zavrněla jsem a začala tát jako led za jarního slunce. Romantiku přerušilo pípání telefonu, jak mého, tak Edwardova. Oba jsme zakleli. Alice.

Vidím, jak čekáme hodinu na verandě a nudíme se. Okamžitě nástup!

Diktátorka malá jedna – tak něco v tom smyslu zamumlal Edward a naše auto se rozjelo. Za chvíli se poprvé uvidím s jeho rodinou. A pak pojedeme překvapit Charlieho. Moc jsem se na něj těšila. Léto ve Forks s upíry a podle všeho i s vlkodlaky. To bude nářez!

----------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj čtenáři,

nechte vzkazík, jak se Vám to líbí, či nelíbí... U minulého dílku bylo žalostně málo komentů. Nebudu vyhrožovat, že dokud tady nebude xy komentářů, nic sem nepřidám... ale ráda bych věděla, jestli psaní této povídky stojí za to...

Děkuji Al

Autor: Alrobell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Londýnská romance 13. kapitola: