Poslední díl a prolog (je celkem o ničem), ale stejně doufám, že se bude líbit.
22.02.2010 (19:15) • Ishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1604×
Z pohledu Lea:
Crrr... Crrr
Zvonek vytrvale zvonil a zdálo se, že návštěvník hodně spěchá. Do nosu mě uhodila sladká vůně. Za dveřmi stála upírka.
„Je to Edward?“ zašeptala vyděšeně.
„Je to nějaký upír, ale Edward to není. Jdi do svého pokoje, miláčku, já otevřu.“
Došel jsem ke dveřím a pomalu chytil kliku. Upírka za dveřmi si netrpělivě odkašlala a znovu zmáčkla zvonek.
Otevřel jsem dveře. Stála za nimi malá černovlasá dívka podobná elfce.
„Co si přejete?“ zeptal jsem se zdvořile.
„Chci mluvit s Bellou Swanovou,“ oznámila úřednicky a udělala jeden velký krok směrem ke mně.
„Nabízí se otázka, jestli ona chce mluvit s vámi.“
„Jsem skoro její sestra, určitě se mnou bude chtít mluvit.“
„Ona vás už nezná.“
Zírala na mě jak na boží zjevení. Párkrát zamrkala a přebytečně se nadechla.
„Tys jí něco provedl?“ štěkla po mě a rozhodila rukama.
„Kdo vlastně jste?“
„Jmenuji se Alice Cullenová, sestra Edwarda Cullena,“ představila se a podala mi ruku, přijal jsem ji a lechce ji potřásl.
„Já bych jí nikdy neublížil, to se spíš zeptek svého bratra, co ji provedl.“
„Co tím myslíš?“
„Když ji opustil. Začala si ubližovat a pak málem umřela. Tehdy ztratila paměť.“
Alice zavřela oči, jako kdyby chtěla vymazat vše co vidí.
„Prosím, řekněte mi, že je v pořádku,“ zašeptala a opřela se o zábradlí u schodů.
„Je v pořádku, hlavně proto, že nemá vlastní vzpomínky.“
„Co myslíte tím vlastní?“
„Má, řekněme, moje vzpomínky. Umím vytáhnout z číkoli paměti jakoukoli zapomenutou vzpomínku. Paměť je jako velká knihovna a v ní spoustu zasunutých titulů. A já v té knihovně umím hledat.“
„Můžu ji vidět? Prosím, je jako moje sestra, moc mi na ní záleží... prosím.“
„Pojď dál, je nahoře.“
Vyšli jsme po schodech a vešli do Bellina pokoje. Seděla na posteli a koukala z okna.
„Lásko, tohle je Alice,“ představil jsem svojí milované její exkamarádku.
„Moc mě těší, Alice. Ale my už se asi známe...,“ usmála se Bells a podala Alici ruku.
„To ano, známe. Byly jsme nejlepší kamarádky...,“ usmívala se Alice.
Bella po mě koukla, jestli je to jako pravda, a já na ni kývnul na znamení souhlasu.
„Nechám vás tady samotné, určitě si budete chtít popovídat,“ řekl jsem a vytratil se do kuchyně.
Z Aliciina pohledu:
„A jak se máš, Bello?“ zeptala jsem se a sedla si k jejímu psacímu stolu.
Leželo na něm několik rozpracovaných úkolů. Literatura, chemie, biologie, matematika...
Pak taky spousta fotek a možná stovky vytisknutých e-mailů. Všechny obsahovaly konverzaci mezi Bellou a jejím klukem. Vlastně ani nevím jak se jmenuje.
Leo.K@gmail.com
Nemyslím si, že chceš vědět jak to se mnou bylo.
Bells.Swan@gmail.com
Tvoje přeměna je kus tvého života a tvůj život je zase kus mého života.
Takže povídej, vlastně piš.
Leo.K@gmail.com
Jsem upír už hrozně dlouho...
Bells.Swan@gmail.com
Co znamená dlouho pro upíra. Pro mě je dlouho třeba rok :D
Leo.K@gmail.com
Vím, že jsi nikdy neslyšela o královské rodině Volturi a někdy ti to vysvětlím.
Každopádně Caius Volturi je můj, a samozřejmě mé sestry, otec. Naši matku opustil pár měsíců po sestřiném narození. Nemyslím si, že to bylo naschvál, spíš nás chtěl ochránit před svými upírskými pudy. Vyrůstali jsme tedy bez otce. Když mi bylo 22 a sestře 18, otec se pro nás vrátil a přeměnil nás. Dlouho jsme žili ve Volteře, ale pak se nám přestalo líbit to neustálé vraždění a začali jsme se učit sebeovládání. Zažili jsme toho hodně a posledních 200 let žijeme tady, ve Forks.
Bells.Swan@gmail.com
Dvěstě let? To je vtip, ne? Copak si vás nikdy, nikdo nevšiml?
Leo.K@gmail.com
Jak vidíš :D.
Bells.Swan@gmail.com
A co ta tvoje schopnost a schopnost tvé sestry? Vím, že mi to asi nechceš říct...
Leo.K@gmail.com
Fajn, příšerko. Moje sestra vycítí každý silnější vztah. Třeba zamilovanost, lásku, nenávist...
A já umím z mysli vytáhnou každou zapomenutou vzpomínku.
Všechno jsem to přečetla tak rychle, že to Bells určitě nemohla postřehnout. Bylo to sice nahlížení do soukromí, ale tak dlouho jsem ji už neviděla.
„Nechci tě otravovat, Bello, jen jsem tě chtěla vidět. Stačí říct a já navždy zmizím z tvého života.“
„Ne, já chci znovu být tvoje kamarádka, ale spíš mi vadí tvůj bratr. Já ho už nemiluju, ani ho neznám.“
Bella ke mně přistoupila a objala mě.
„Jsem ráda, že tě znám,“ zašeptala.
EPILOG
O 20 let později
„Přijedou zase tety a strejdy na návštěvu?“ zažbreptala Emilly a vyskočila Leovi na klín.
„To víš, že ano,“ ujistila jsem ji a pohladila jsem Alexe po hnědých vlasech.
Je to tak. Leo je můj manžel, máme spolu dvě děti, Emilly a Alexe a já jsem upírka.
Všechno to bylo hodně složité, moje “smrt“, porod a pak celá přeměna.
Jsem za to ale vděčná, za všechnu tu bolest a utrpení. Nevybrala bych si jiný život ani jiného manžela.
Edward si taky přišel na své. Nikdo neví jak to udělal, ale dokázal se znovu zamilovat. Jeho žena se jmenuje Michael Clearence Cullenová.
Všechno je dokonalé... miluju svůj život.
Děkuju všem, kdo tuhle povídku četli, doufám, že se alespoň trochu líbila.
Ishka
Autor: Ishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Lonely...? - 5. díl + Epilog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!