Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love hurts - 13. Kapitola

30.01.2010 (14:30) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4022×

13. Kapitola – A co on? Myslí na něj někdo?

Edward:

Naštvaně jsem přibouchl dveře řidiče od mého auta, až mírně popraskal lak a prohnul se ten křehký kov. Rozezleně jsem vydupal schody k hlavním dveřím a otevřel jsem je příslušným klíčem. Hned na to, až jsem byl vevnitř, jsem je zase přibouchl. Ta Alice ví jak mi zkazit náladu! Člověk/upír by nikdy neřekl, že práce děvkaře je tak vyčerpávající. A když si chcete alespoň na chvíli odpočinout, tak do vás začnou zase rýt…

Jak jsem tak byl zahloubaný do sebe ani jsem si neuvědomil co se děje v domě. Někde z horního patra se ozývaly vzdechy a steny. Vytřeštil jsem oči ve zlé předtuše toho, co tam asi může dělat. Najednou se domem rozlehly výkřiky a ještě hlasitější steny. Sakra jak ten to dělá, pomyslel jsem si, ale moje závist mě přešla, jakmile jsem si znovu vzpomněl, s kým to dělá. Přes můj mozek se převalila rudá clona a já nevnímal nic jiného než jejich zrychlený dech a zběsilý tlukot srdce z horního patra. Rychle jsem vyběhl ke schodům a potom nahoru, kde jsem se zastavil před jejím pokojem. Po cestě jsem potkával kousky jejich oblečení. Které jsem i po řádném prozkoumání sbíral jako nějaká domácí puťka.

Z pokoje se na malý moment se ozvaly kroky. Už jsem si myslel, že chce odejít, ale proud vody z koupelny mě vyvedl z omylu. Mě popadla taková… ani nevím, jak popsat rozpoložení mé myli, ale byl jsem prostě nasraný, až to nebylo možné. Vtrhl jsem do pokoje a věřil jsem, že moje oči byly studny do mé duše, kterou v ten moment naplňovala nehynoucí zlost na celý svět.

„Cos to tady sakra s tím klukem dělala?“ zeptal jsem se mrazivým hlasem. Ten hlas mi skoro ani nepatřil. Byl tak nepřirozený, a že jsem se divil, jak něco takového ze mě mohlo vyjít.  Bella nervózně polkla a ošila se v ramenou. Ale za malý moment své pocity zase dostala pod kontrolu a podívaly se na mě mrazivě hnědýma očima neprozrazujíce tak jakýkoli posunek mysli.

„Klidně ti to vysvětlím, ale myslím, že sexuální výchovu už jsi měl.“ Řekla mi naprosto ledově a pozorovala dveře koupelny, jak se pomalu otevírají a dovnitř vešel ten, nepamatuju si, jak se jmenuje. Něco na M… Matouš, možná Matěj s bílou osuškou kolem beder. Jakmile mě zpozoroval, vytřeštil oči a zrudnul jako rak. Jeho mysl se rozběhla na plné obrátky a já myslela, že ho na místě vykostím. Víc sebestředného člověka jsem jak tě živ nepotkal. Déle už jsem nechtěl poslouchat jeho odpornou mysl a vrazil jsem mu pod ten jeho frňák ten chuml oblečení, který mu zajisté patřil.

„Tohle je nejspíš tvoje. Návštěva skončila,“ řekl jsem výhružným tónem a doplnil jsem to tak tichým zavrčením, že to nikdo nemohl slyšet. Vystrčil Marka, už jsem si vzpomněl, jak se jmenuje její ložnice a doprovodil/dostrkal jsem ho až k vchodovým dveřím. Vystrčila jsem ho za ně a třískl s nimi za ním tak, až se skleněná výplň dveří zachvěla. Nasupeně jsem se vrátil do Belliny ložnice. Snažil jsem se vypadat autoritativně a nad věcí. Ale nešlo mi to. Jistě jsem zase vypadal, jako kdybych ji chtěl na místě zabít. Ani trest, který by byl v její prospěch a nevedl k mému uspokojení touhy po ní. Co bych dal za to, aby tady byla Esme nebo Carlisle.

A proč bych vlastně měl něco vymýšlet? Ona si to odskáče zítra, až ji ten její koloušek zaručené nechá a ona se vzpamatuje. Stejně už má asi jinou. Řekl bych, že ta zrzka z jeho představ není jeho sestra. Arogantně jsem se na ni usmál a odešel z jejího pokoje. Její tvář se při tom nechápavě zkřivila a líce se jí uraženě nafoukla.  Už ve svém pokoji jsem se tomu uchechtnul.

Sednul jsem si na koženou pohovku a vzal jsem si už dávno rozečtenou knihu a po pravici jsem si nachystal jeden z těch časopisů, co by mě měli zajímat. Vážně mě tahle práce hrát si na neplaceného gigola nebavila. Už toho bylo moc. Stokrát jsem litoval toho, že jsem se na to dal, abych neublížil mým rodičům. Ale ubližuju tím Bells. Nevím co je horší…

Zaposlouchal jsem se do tichého domu, ve kterém nebyl nikdo kromě mě a Bells. Dřív bychom už vymýšleli lumpárny, ale teď ne. Teď se u nás doma odehrává menší atomová válka.  Z mého rozjímání mě vytrhl zvuk sprchy. Představoval jsem si Bells, jak tam tak stojí pod sprchou a jemné kapky hladí tělo tam, kdybych chtěl mít své ruce, a dotýkají se jí tam, kde jsem stokrát snil se jí dotýkat.

Zatřepal jsem hlavou nad představou jejího těla a snažil jsem se znovu začíst do knihy. Ale nemohl jsem. A vlastně jsem ani nechtěl. Slyšel jsem totiž, jak se Bella utírá osuškou. Slyšel jsem, jak vrzly dveře, jak odešla z koupelny a jako poslední jak se prohnula péra matrace, jak si lehla. Zavřel jsem oči a za víčky se mi promítla jedna z mnoha představ. Nemohla jsem si pomoct… Jinak to nešlo. Postavil jsem se na nohy a rychlostí střely jsem už stál v jejím pokojíku.

Ležela na posteli. Pravou ruku volně přehozenou přes hrudník, jakoby podvědomě bránila, aby osuška spadla a levou měla položenou nad hlavou vpletenou ho hedvábných kadeří jejích dlouhých mahagonových vlasů. Její dlouhé štíhlé nohy byly pokrčené a složené na pravou stranu. Nešlo odolat. Jen setinu sekundy trvalo, než jsem se k ní dostal a přitlačil jsem své rty na její. A přesto mi to připadalo jako nekonečně dlouhá doba.

Ona, ač mě to překvapilo, začala reagovat. Zvedla své ruce a zapletla mi je do vlasů, stejně jako já jí. Ještě víc se na mě natiskla a prohloubila náš polibek. Z jejích rtů přímo sálala láska a štěstí. Byl jsem… jak to jen říct, vyvedený z míry? Ano, to bylo to správné slovo. Připadal jsem si jako puberťák. Byl jsem až skoro neohrabaný, ale přesto jsem se po dlouhé době dostal k jádru problému a sjel jsem dlaní k lemu jejího ručníku.

Otevřela oči a dívala se do mých. Nevím, co v nich chtěla najít, ale já neměl v plánu jí něco prozradit. Hned jsem nahodil samolibý úsměv a sjel jsem její odhalené tělo pohledem. Začala se po tom tvářit zmateně a pak přes její obličej přeběhlo zděšení a hned potom mě skopla na zem

„Co to sakra bylo, ty úchyle!“ zakřičela na mě přes celý dům. Vytřeštil jsem na ni oči a nemohl pochopit. Vždyť nespala a ani jsem se ji nepokoušel znásilnit tak v čem je problém?

„Netvářila ses, jako kdyby ti to vadilo!“ řekl jsem jí tím nasládlým hlasem přetékajícím výsměchem, který tak nenáviděla a ještě jsem jí věnoval jeden samolibý úšklebek. Přimhouřila oči a nakopla mě. Vážně! Ona mě, mě! Nakopla! Kopla do mě jako do prašivé podvaraťáka.

„Za co?“ zeptal jsem se dotčeně a mnul jsem si žebra, které mě nebolela. Snad jsem doufal, že pocítí vinu. On se ještě víc rozzuřila a dala mi pohlavek. No, a když už byla u mého bití, vzala mě za ucho a začala mě táhnout ke dveřím. Tohle nebylo jako od Esme takové skoro pohlazení. Ta malá mrcha mi kroutila ucho, až mi ho skoro urvala a vůbec jí to nevadilo. Taková malá sadistka. Asi by měla přestat kamarádit s tou blonckou.

Vyhodila mě za dveře jako prašivého psa a ještě, jako vrchol všeho si nade mnou oprášila ruce. No a nakonec zabouchla dveře. Z jejího pokoje byl potom slyšet jen tupý náraz. Nic víc a nic míň. Pak už jenom ťapkání holých nohou do dřevěné podlahy, jak se přesouvala do postele.

Měl jsem chuť se tam někde svalit na zem a začít vzpomínat na to, co se stalo. Byla mi tak blízko. Mohl jsem se jí dotýkat. Laskat její tělo, aniž bych pocítil odpor k mé osobě a takhle jsem to zkazil! Ale to její osoba. Její samotná přítomnost ve mně vzbudí vždycky ten pocit, že jí musím vzdorovat a odkopnout míč na její stranu hřiště, a čekat než přejde do protiútoku.

Z jejího pokoje se ozvala rána. Ihned jsem proletěl dveřmi, abych zjistil, co se té malé nešice zase podělo. Ona spala. To by nebylo nic zvláštního, kdyby neměla nohy na posteli a zbytek těla se jí neválel na zemi. Ihned jsem k ní přiskočil a vrátil jsem její drobné tělíčko zpátky do postele. Ručník na sobě neměla. Tak mi to trvalo dvakrát tak dlouhou. Zabalil jsem ji do přikrývky tak, že připomínala kuklu housenky a sedl jsem si do malého křesílka naproti její postele ale až na druhém konci pokoje.

Jak jsem tam tak seděl a znova jsem přemýšlel nad naším fatálním vztahem tak se z pokoje kde byla Rose a Emm rána jako z děla a výkřik. Zděšeně jsem vykulil oči a podíval jsem se na dveře jejich pokoje, které jsem mohl vidět přes otevřené dveře Bellina pokoje. Radši jsem je zavřel. Nemusíme vědět všechno a vrátil jsem se do křesílka. Nad ránem, kdy už ty zvuky nebyly jenom rány, ale spíš to znělo jako… neumím to přesně identifikovat, ale někde u Koreje si budou možná myslet, že začala třetí světová. Teď se konečně probrala i Bella.

Ani se nerozhlížela po pokoji. Jenom se snažila vymotat nějak z přikrývky, což se jí po dlouhém snažení podařilo a ona dopadla na zem. Úplně nahá! Nečekaně. Začala zuřit. Máchala rukama a nakonec, když nahmatala jeden cíp přikrývky, se uklidnila a omotala kolem sebe ten kousek látky. Já ji fascinovaně pozoroval a cítil jsem, že se i usmívám. Ona v jednom momentě pečlivě zavazovala přikrývku a v tom druhém už na mě zírala.

„Ááááá…!“ zaječela zděšeně na celý dům, až se sem všichni seběhli. Propalovala mě nasupeným pohledem a ukazovala na mě ukazovákem pravé ruky a v levé jsem pevně držela jeden z cípů pokrývky. Já jen vykuleně pozoroval dění kolem.

„Ten šmírák se na mě díval!“ zaječela hystericky. No tohle!? Já že jsem úchyl… ale musím připustit, že to tak muselo vypadat. Všichni se na mě šokovaně podívali, a já už se chtěl radši dekovat, než mi něco přiletí na hlavu, ale prokoukli mě. Nevině jsem se na ně zazubil a přemýšlel jsem jak se z toho vykecat. A když už mě nic nenapadalo, začal jsem počítat, jak velkou pravděpodobnost mám úspěchu v pokusu o útěk. Velká nebyla… Tak tedy plán B.

„Já za to nemohl! Seděl jsem tady a ona vylezla z postele, spadala na zem a při tom byla nahá! Za to hle já nemůžu!“ pronesl jsem nevinným tónem a věřil jsem ve své staleté herecké zkušenost.

„Dobře, uznávám, spala jsem nahá, ale taky bych chtěla vědět, kdo mě nahou do té postele uložil,“ řekla naprosto klidně. Já v ten moment vytřeštil oči, a kdyby to bylo možné, byl bych červený až za ušima. Sledoval jsem podlahu pod svýma nohama a nevšímal si celé rodiny, která čekala na mou odpověď.

„No… nevím co říct,“ řekl jsem stydlivě.  Od kdy že to zním stydlivě?! Snažil jsem si vzpomenout a někde posbírat všechnu mužnost, která mi mrcha utekla a nechtěla se vrátit.

„Pravdu,“ pronesla Alice mrazivě. Všichni ostatní jako na povel přikývly hlavou a já se teda donutil k tomu ze sebe něco vysoukat. Ale nepřiznal jsem se!

„Něco pravdy na tom bude,“ pronesl jsem ostýchavě. Bella převrátila oči na vrch hlavy a vítězně si založila ruce v bok, když se jí při tom pohybu náhle svezla přikrývka ke kotníkům a s ní i brady všech přítomných mužských. Včetně mě. Na rozdíl od nich jsem se ale uklidnil a nasadil jsem úsměv. Kluci nevypadali, že by teď chtěli odejít, ale holky měly jiný názor. Střelily jim jednu zleva a jednu zprava a už je vlekly s omluvným úsměvem co nejdál.

Já nic neříkal. Jenom jsem si ji dál nestydatě prohlížel, dokud se zase nezahalila a mě tak zakryla ten nejkrásnější výhled mé existence. Tehdy vypadala jako vyjmutá z obrazu Botticelliho Zrození Venuše. Byla úchvatná a mé oči mě nechtěly poslouchat. Nechtěly opustit ani na sekundu tu nádheru, kterou jim nabídla.

Radši si mě víc nevšímala a zalezla to koupelny, kde v poslední době tráví víc času než je zdrávo. Radši jsem se taky odporoučel. Když jsem byl v té koupelně naposled, přibyla tam žehlička na vlasy. Mohla by mi s ní spálit uši… nemusím si to ani představovat, abych věděl, že to bude bolet. Šel jsem teda do mého pokoje a začal jsem číst tu knížku. Časopis zase nachystán po pravici. Z Bellina pokoje se začaly ozývat něco jako… funění?! Radši jsem se natáhl pro časopis. Tyhle zvuky totiž vydává vždycky, když mě jde navštívit.

Rozvalil jsem se tak, aby nezahlédla knížku a připravil jsem se na další bombový útok. Bella vletěla do pokoje a její oči div neutekly z důlků a v pravé ruce svírala pyžamo, které jí mimochodem schoval Mark s tím, že to bude fakt sranda. Sjel jsem ji pohledem. Měla na sobě zase jen ručním. Neubránil jsem se představě jejího nahého těla…

„Už jsi ho našla?“ zeptal jsem se jí nezaujatým tónem tak, aby věděla, že se mě to netýká.

„Ty arogantní blbečku! Co jsem ti udělala?“ zeptala se mě nasupeně… ne slabé slovo. Teď bych ji přirovnal k divokému býkovy… Máte představu? Vynásobte stokrát a skoro to už máte…  Už jsem chtěl odpovědět, ale ji to ani moc nezajímalo. Nahnula se k mému obličeji. Naše nosy se skoro dotýkaly. Mohl jsem ji skoro políbit, ale to mě přešlo hned, jak na mě z té blízkosti zase začala vřískat.

„Ještě jednou mi něco uděláš a nerozchodíš to úplně v pořádku tak si nezahrávej!“ A odpochodovala z pokoje. Letos mi přišla nějaká hysterická. Ale raději jsem to moc nerozebíral. Radši jsem zašel do koupelny a oblékl jsem si jednu hromádku z těch zbylých, které mi Alice nachystala na tenhle týden. Pak když už jsem si i zavázal boty tak jsem si nageloval vlasy. To bylo něco. Pořád to padalo a bylo nějaké divné…Tahalo se to a…

„Sakra!“ zašeptal jsem. Přičichl jsem si k tubě s gelem a nemít od toho něčeho zalepený vlasy asi bych začal vraždit, protože nějaký dobrotivec mi vyměnil gel za lepidlo. Hned jsem hlavu strčil do nejbližšího proudu vody a rychle jsem to smyl. Drhnul jsem to všemožnýma šampón, až jsem nakonec voněl jako prvotřídné drogérie, ale zbavil jsem se toho. A podle myšlenek mi bylo jasné, že Emmet se zase jednou činil.

Nasupeně jsem vletěl do jejich ložnice, nedbajíc na to že Rose je jenom ve spodním prádle. Vyděl, jsem už lepší.

„Co to mělo sakra znamenat?!“ zašeptal jsem k němu. Nebo spíš jsem cedil slova skrz zatnuté zuby.

„Ty ubližuješ Belle… já ubližuju tobě,“ řekl mi jakoby nic.

„Co to zase kecáš?!“ zeptal jsem se ho nechápavě.

„Edwarde… když Bella vyrukovala s tím, že tě miluje a ty jsi řekl, že se o to postaráš tak, aby se to nedozvěděli rodiče, všichni jsme přikývli a podívej se co se děje?! Bells je nešťastná a to jenom kvůli tobě a chováš se tak jako… Změnila se a to zase jenom kvůli tobě. Ty ji ničíš! Co si myslíš? Jak dlouho tohle vydrží?!“ zeptal se mě a já dokázal jenom zírat… Zíral jsem na Emmetta a nechápal jsem, kde se to v něm vzalo. Už jsem neřešil lepidlo, které bylo v mých vlasech. Řešil jsem to, že mě nenávidí vlastní rodina.

Otočila jsem se na patě a odešel jsem do svého pokoje. Vysušil jsme si vlasy a ani jsem se netužil. Aby mi i nějaké zbyly. Jenom jsem je projel dlaněmi, aby měly nějaký tvar, do kterého potom uschnou.  Natáhl jsem se po kožené bundě a radši už jsem šel. Všichni ostatní z rodiny už byli ve škole, nebo už vyráželi. Jenom já pořád hledal klíče od Volva. Nakonec jsem to vzdal a vzal jsem si Lamborghiny.

Nasedl jsem do pohodlné kožené sedačky a zapnul jsem rádio. Na celé auto se na ě něco rozkřičelo. Vzdáleně to připomínalo hudbu. Nějakej potrefenej huberťák tam vřískal jako na lese. Radši jsem to vypnul. Neměl jsem náladu předstírat, že mě to baví. Vytůroval jsem motor a smykem jsem vyjel z garáže a plynule bez použití brzdy jsem se i rozjel dopředu přímo k hlavní silnici.

Jel jsem dvě stě přes město, nevnímajíc dopravní předpisy či semafory. Dlouho jsem nedostal žádnou pokutu. Ke škole jsem se dostal do pár minut. Auta mých sourozenců byly nastavěné vedle sebe. Pro mě už nezbylo místo. Zajel jsem tedy ke kraji silnice a tam auto nechal. Vystoupil jsem a na dálku jsem ho zamknul. Šel jsem tam, kde nikdo nestál a přitom jsem pozoroval vysmátou Bellu, jak míří k tomu slyzákovi Markovi. Jakmile k němu dorazila, chtěla ho políbit a obejmout, ale on uhnul. Hlupák! Co já bych za to dal!

„Bell… musíme se rozejít,“ řekl Mark a já nastražil uši. To jsme zvědavý, jakou výmluvu si vymyslí. Určitě se nepřizná, že má jinou. Ale než stihl něco říct, ozvalo se plesknutí a já se uchechtal. Tak se na něj musí pacholka, pomyslela jsem si.

„Edward,“ pronesla a já vykulil oči. Takže si myslí, že bych to udělal já? Až takhle hnusnej jsem byl? Neslyšel jsem, že by odpověděl až pak…

„Mimo jiné,“ dodal a pak utekl. Hajzlík jeden. Abych nevypadal, že je špehuju, čapl jsem za ruku nějakou blondýnu a začal jsem s ní mluvit. Nevím ani o čem jsem to tak zapáleně vyprávěl, asi o počasí. Stejně mě nevnímala a představovala si mě nahého. Nic jiného než sex ji nezajímalo. Snažil jsem se vypadat zaujatě tou dívkou a ona se snažila být zaujatá tím trapným vtipem, který jsem používal na každou, dokud se mi kolem ramen neomotala něčí ruka. Bella.

„Tak co Edwarde ten pásový opar už tě netrápí?“ zeptala se mě ta potvora. Já jenom vykulil oči a sledoval jsem dívku, jak se s omluvným úsměvem vypařila. Nebylo divu. Celkem mě i namýchla. Roztrubovat takovéhle fámy.

„Co to do tebe vjelo?“ zeptal jsem se a snažil jsem se znít, jako bych vůbec nechápal. Povedlo se. Nechápal jsem.

„Mluvila jsme s Markem.“ Tohle jediné mi stačilo, abych se začal cítit provinile a snažil jsem se to vyžehlit.

„Víš, co to znamená, Edwarde? Že by sis měl krýt záda,“ odpověděla za mě a já se začal bát. Tahle malá holčina není sice nejsilnější, ale podlá že to svět neviděl.