Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love hurts - 4. Kapitola

30.10.2009 (10:30) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2610×

4. Kapitola – Domluva

Ze všeho nejdřív jsem se převlékla do obyčejných domácích šortek a tílka. Hned po tom jsem si sedla do postele a pustila se do čtení, které mě stejně po chvíli omrzelo. Už mě to prostě nebavilo a tak jsem začala pozorovat tmavou oblohu venku. Těžké mraky pluly po obloze a hrozili deštěm. Snad bude pršet, šeptala jsem si duchu. Milovala jsem déšť. Zvlášť jarní, který jen jako jemná mlha padá z oblohy a zchladí vaši pokožku.

Rozvalovala jsem se po posteli, protože jsem neměla co dělat. Neděle jsem se vždycky bavila s Edwardem. Vytáhl mě na lov, vykoupat se nebo do baru jim tam dělat křena. Ale byla to zábava, protože bylo co dělat. Vždycky něco vymyslel. Když si vzpomenu, jak jsme se spolu byli poprvé a naposled vykoupat, ještě teď se mi rozbuší srdce…

Seděla jsem na schodech před domem a čekala na Edwarda. Dneska bylo výjimečně slunečno, takže jsme mohly vymyslet něco kreativnějšího než je lov. A Edward navrhl jít se vykoupat do jezírka v lese. Proč ne? Bylo hezky a sluníčko mě příjemně hřálo a lechtalo na pokožce.

„Už jsem tady!“ zvolal vítězně a v rukou držel dvě tašky plné mých věcí. Na sobě měl oblečené jen lehké bílé plátěné kalhoty a bílou košili. Moc mu to slušelo. Kam jsem se na něj hrabala já v tyrkysových šatech na ramínka do půlky stehen. On měl vkus a rozhodně byl i nápaditý. To se mu muselo nechat.

Zářivě jsme se na něj usmála. Já mu nesahala ani p kotníky. Mela jsem na sobě sice barevné, ale nebyli nijak výjimečné. Tyhle jsem musela před Alice schovat, aby je nevyhodila spolu s ostatními.

„Už čekám jenom na tebe, takže hejbni kostrou, ať tady nezestárneme!“ Zvolala jsem nadšeně. A mohly jsme vyrazit. Střídavě jsme šli a běželi lesem. Já si i občas povyskočila a zapískala do kroku. No co se mnou nedělá hezké počasí? Klábosili jsme celou cestu o tom, jak si příští víkend vyrazíme na lov a potom třeba můžeme zase zajít do baru ve městě.

Celá naše cesta uběhla v dobré náladě a rychlém tempu. Mohly jsme tam být hned, kdybychom chtěly. Edward mě mohl vzít na záda a donést mě tam ale já se chtěla projít. Užít si všechny vůně lesa a všechny zvířátky. I když před námi většinou utíkaly.

Konečně jsme dorazili k malému jezírku. Na první pohled mi tehdy učarovalo. Bylo herky souměrně kulaté a naprosto dokonalé. Nic mu nechybělo. Na opačné straně břehu než jsme stály mi, byla dokonce i malá skála. Celkově to dělalo výborný dojem.

Na zemi jsem si roztáhla deku a sundala jsem si letní šaty, které jsem měla na sobě. Lehla jsme si na břicho a natáhla s pro knihu a sluneční brýle. Kopala jsem nohama a užívala si příjemné pálení na kůži, které způsobovalo sluníčko. Po pár minutách mě čtení omrzelo a tyk jsem se přetočila na záda. Sledovala jsem klidnou hladinu, jak se od ní odráží paprsky slunce a lehce se třpytí skoro jako kůže celé mojí rodiny.

Najednou se začala hladina vody čeřit a Edward vystoupil z vody. Bylo to jako by nějaký bůh vystupoval z vod. Jakoby Apollón sestoupil z Olympu a zářivě se na mě usmál.

„Pojď do vody!“ zavolal na mě. Já se nezmohla na odpověď. Zaraženě jsem ho zkoumala. Zkoumala jsem každý centimetr jeho těla a snažila se přijít na to od kdy je tak strašně sexy. Ani nevím, jak pode mnou zmizela pevná zem a už jsem letěla do vody, kde jsem narazila zadkem na tvrdé dno jezírka.

Rozzuřeně jsem doplavala na hladinu a nasupeně ho provrtávala pohledem. On si tam ležel na mé dece a slunil se. Jeho tělo bylo natažené po celé její délce a já mohla pozorovat jak mu kapičky vody pomal stékají po straně hrudníku, až se pak vsákli do deky.

Kráčela jsem po nerovném dnu směrem k pevnině a neustále pozorovala jeho dokonalé tělo. Jeho kůže, která se blyštila, ještě umocňovala zjev boha. Byl dokonalý a já se sama sebe ptala, jak je možné, že jsem si toho nevšimla už dřív.

Došla jsem až k němu a těžce z výšky dopadla na deku. Zhluboka jsem oddechovala a snažila jsem se uklidnit tep svého srdce. Hleděla jsem na modrou oblohu, na které už se rýsovaly první m bílé mraky. Nikdo nemluvil. Jen jsme oba zhluboka a pravidelně dýchaly.

Zatřepala jsem hlavou, abych vyhnala tu idylickou představu z hlavy. Tehdy jsme si ještě rozuměli a nedělaly jsme si naschvály. Dokázali jsme si promluvit o problémech a společně je pak vyřešit. Byli jsme nejlepší kamarádi a vyhovovalo to nám oběma.

Svou polohu leže na zádech jsem si oblíbila. Byla mi pohodlná. Tak jsem jenom pootočila hlavu a sledovala zase venkovní dění. Sledovala jsem, jak některé mraky světlají a některé nabírají sytější odstíny šedé a fialové. Jak těžce plují po obloze. Až pak konečně spustil déšť. Sedla jsem si na okraj postele, spustila nohy přes její okraj a nespouštěla pohled z okna.

Sledovala jsem, jak si malé kapky vody dělají své vlastní cestičky po čiré okenici. Nakonec jsem si stoupla a vydala se k balkónu. Otevřela jsem dveře na malý balkónek. Stoupla jsem si do cesty dešti a nechala ty studené slané kapky stékat po mém obličeji. Nastavila jsem mu dokonce horoucí tváře, aby mi je zchladil po vysilujícím pláči. Uklidňovali mě, ty malé slané kapičky kanoucí po mém obličeji. Byl to tyk idylický pocit.

Z mého rozjímání mě vyrušilo až zaklepání na dveře. Do škvíry vzniklé mezi dveřmi a futry Edward nacpal svou hlavu. Mile se usmíval a bez pozvání vešel dovnitř. Vrátila jsem se do pokoje, ale dveře do balkónu jsem nezavřela. Vrátila jsem se zase k posteli, a jak jsem byla mokrá, jsem se natáhla na postel. Znovu jsem začala pozorovat tmavou oblohu teď už přes otevřené dveře.

Lehl si vedle mě na postel. Chvíli se vrtěl, ale pak přestal a ležel naprosto tiše. Nikdo nic neřekl, jen jsme oddechovali jako tehdy… Nějak moc všechno srovnávám s tím dnem, kdy jsem se do něj zamilovala, uvědomila jsem si v zápětí.

„Měli bychom to nějak udržet pod pokličkou. Vždyť víš ty naše hádky, aby z toho Esme nebyla smutná a Emm by z toho měl zase legraci a -„ ani nedořekl, protože jsem vyskočila na nohy.

„A ty bys z toho měl problémy?!“ zakřičela jsem mu do obličeje. Zase myslí jenom na sebe! Já jsem jenom vzduch a zdroj problémů.

„Co ti zase přelétlo přes nos! Ty určitě taky netoužíš po tom, aby se dozvěděli o tvém kamarádovy na jednu noc! Tak si tady moc nevyskakuj!“ křičel na mě zase on. Bojovně jsem vystrčila bradu a měřila jsem si opovržlivým pohledem. On si na mě bude vyskakovat! On si zatáhne tu děvku do domu a mě pak bude vytýkat noc s Markem! Tak to je teda podpásovka. Ale asi má pravdu, řekla jsem si nakonec.

„Tak dobře!“ procedila jsem nakonec souhlas skrz zuby. I když neochotně.

„Já si to myslel.“ Řekl samolibě. Tak tohle mě naštvalo. Přiblížila jsem se až úplně k němu a natlačila provokativně svoje štíhlé tělo na jeho. Otřela jsem se o jeho rozkrok. Pak ještě jednou a znovu a znovu. Z úst mu unikl slastný sten. Edward mi jasně kdysi dal najevo, že mě nemiluje ale, že by mě měl rád v posteli a já toho občas ráda využívala. Ale ještě nikdy jsem ho takhle okatě nesváděla. Když už jsem byla jen kousek od jeho rtů a on si mě za zadek tlačil na svůj rozkrok, chytla jsem ho za ramena a vší silou ho nakopla do rozkroku.

Nemělo to sice žádný účinek. Tedy jeho to nebolelo, asi, ale vsaďte se, že vzrušený už určitě nebyl. Dívala jsem se na něj cela vysmátá a s pohledem zadosti učení v očích. Tak tohle jsem měla ráda. Pocit zadosti učinění a rozzuření v jeho očích. Teď už mi bylo dobře.

„Udělalo ti to dobře?“ ptal se mě nabroušeně. Asi mu to nebylo dvakrát příjemné. Možná ho to i bolelo, napadlo mě potěšeně.

„Nemáš ani tušení, jak moc mi to pomohlo.“ Řekla jsem mu na oplátku. A zářivě jsem se na něj usmívala.

„Tak teda já už radši půjdu, ale naše domluva platí, že ano?“ ujišťoval se ještě. Strašpytel. Všechno jenom aby si zachránil vlastní zadek.

„Samozřejmě.“ Řekla jsem a zabouchla jsem mu dveře před nosem. Mí rodiče byli nad míru chápaví, ale známosti na jednu noc, ty by mi určitě neschvalovaly. Tak to musím nějak zamést pod práh a Edwardovi zavřít hubu.

Vrátila jsem se do své postele a rozvalila se po celé její šířce. Zítra brzy ráno se všichni vrátí, aby stihli školu. Ach jo! Zase škola! Musela jsem se litovat. Ale pak mě něco napadlo. Proč si školu neužít. V sobotu jsem vyrazila a vyspala se s klukem a ani jsem neznala jeho příjmení. To byl můj první velký krok ke změně, a proč bych jich nemohla udělat víc?

Vyskočila jsem z postele a rozutíkala se do šatníku. Prohrabal jsem celou skříň, ale nic moc sexy jsem nenašla. Proč jsem musela být tak úzkoprsá při výběru oblečení! Začala jsem sondovat po celé mé šatně, ale nakonec jsem se vydala na obhlídku k Rose a Alice. Tady už jsem slavila větší úspěchy. Tak tohle bude něco! Pomyslela jsem si ještě naposled, když jsem si znovu prohlížela ten kousek oblečení. No a nakonec jsem se rozhodla, že vezmu do školy i své auto. Ještě jsme v něm nikdy do školy nejela tak je mile překvapím