Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love hurts - 5. Kapitola

03.11.2009 (07:30) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3196×

5. Kapitola – Nový člověk

Dneska jsem měla výjimečně v plánu jít spát. Ale jenom na pár hodin abych byla svěží a abych zkrátila bych si čas. Přesně v osm jsem šla do koupelny, kde jsem si napustila plnou vanu horké vody a bublinek s levandulovou esencí. Svezla jsme se až na dno vany a relaxovala jsem. Užívala jsem si to výjimečné ticho v celém domě. Edward před hodinou vyrazil na lov a ostatní se ještě nevrátili, takže jsem měla celý dům pro sebe. A já měla v plánu fakt vodvaz! Jít spát! To bude vzrůšo. Myslela jsem si.

Z vany jsem vylezla, až po hodině kdy už voda studila na kůži. Zabalila jsme se do jemného froté ručníku a vyrazila jsme k zrcadlu. Vyfénovala jsem si vlasy, umyla zuby a nakonec jsem si oblékla pyžamo. Hezky uvolněná a rozmočená jsem si zalezla do mé obří postýlky a upadla jsem do říše snů, kterou mě provázel Můj Edward…

Trhnutím jsem se probudila a posadila na posteli. Byla jsem celá propocená. Pyžamo se mi lepilo na kůži a nepříjemně z něj sálalo teplo. Zaposlouchala jsem se zvuků v domě a zaslechla jsem smích a bouchání dveří. Takže už se vrátili. Podívala jsem se na elektrický budík stojící na nočním stolku. Ukazoval přesně čtyři nula, nula ráno. Odhodila jsem přikrývku a vyskočila na nohy. Mírně jsem popravila ten velký uzel na posteli a vydala jsme se do koupelny.

Dala jsme si krátkou sprchu a během půl hodiny jsme už byla venku. Vyfénovala jsem si vlasy a nakonec jsme je vyžehlila. Přehodila jsme si pěšinku vlasů na stranu a mírně jsem zvětšila objem pěnou. Přestříkala jsme se ještě lakem, aby drželi tvar a vydala jsem se do šatny. Na ramínku na mě čekalo připravené oblečení.

Navlekla jsme na sebe těch pár kousků oblečení a obula jsme si kozačky na vysokém podpatku.  Když jsem už byla oblečená, sedla jsem si k toaletnímu stolku a začala jsem nanášet make-up. Oči jsme obtáhla tužkou, na víčka jsem nanesla černošedé stíny a rty jsem zvýraznila pouhým bezbarvým leskem. Zkontrolovala jsem svůj vzhled a zastrčila neposlušný pramen za ucho. Sama na sebe jsme se usmála, vzala jsem si kabelku a vyrazila jsem z pokoje.

Kráčela jsme po chodbě a zvuk mých podpatků se ozýval celým domem. Všude už bylo ticho. Holky i kluci se jistě připravovali na poslední chvilku do školy. Sešla jsme do obýváku a uviděla mámu a tátu jak zamilovaně tokají. Sama pro sebe jsem se usmála.

Oba na mě hleděli s pusou dokořán a neměli se k jedinému slovu. Já se na oba usmívala a sedla jsem si do křesla naproti nim a čekala jsem, až dojdou ostatní. Během půl hodiny tady nebyli jen dav překvapení, ale rovnou šest. Kromě Alice, která to jistě viděla. Stoupla jsem si, vyrazila jsem ke vchodovým dveřím. Před domem na mě už čekalo moje autíčko a tak jsem k němu zamířila.

„ Počkej Bell, ty nepojedeš s námi?“ zavolala na mě Rose. Otočila jsme se na ni a zářivě jsem se usmála.

„ Ne… chci provětrat miláčka. To víš, už jsme s ním nikam dlouho nejela. Musím si s ním občas vyjet.“ Odpověděla jsme a znovu jsme se usmála. Všichni na mě jenom zírali. Asi to bylo tím, že jsem na sebe nerada strhávala pozornost a s tímhle autíčkem na sebe strhnu pozornost celé školy.

Uvelebila jsme se na sedadle řidiče. Zabouchla jsem dveře a zastrčila klíček do zapalování. Otočila jsem jím a zaposlouchala jsem se do zvuku motoru. Mírně jsem vytárovala motor, zatímco jsem držela spojku. Trhnutím jsme ji pustila a vystartovala jsem z místa. Z příjezdové cesty jsem najela na hlavní silnici a uháněla jsem ke škole.

Během pěti minut jsem vjížděla na školní parkoviště. Strhnul se všeobecný povyk. Až do auta jsem slyšela, jak si šeptají: …my máme nové spolužáky? Nebo,… kdo to k nám přichází? Doufám, že to bude dívka!

Sama pro sebe jsem se usmívala a přemýšlela jsem nad tím, jak budou reagovat, až mě uvidí. Zajela jsem na parkovací místo, kde každý den stojí Edwardovo Volvo, a vypnula jsem motor. Chvíli jsem jenom seděla v autě a psychicky jsem se na to připravovala. Byla jsem nervózní. Nemohla jsme si pomoct. Klepali se mi ruce a zrychlil se mi dech. Viděla jsem Edwarda jak se nadřazeně a samolibě usmívá. Tak to teda ne! Já mu to ukážu!

Hrábla jsem po kabelce a sebevědomě jsme vystoupila z auta. Zabouchla jsme za sebou dveře a vykročila jsem k naší rodině. Při tom jak jsem šla, jsem zvedla pravou ruku a na dálku jsem zamkla auto. Při tom, jak jsem šla k mojí rodině, jsem provokativně kroutila boky a rozpustile jsem se usmívala.

Všichni na parkovišti na mě koukali jako na zázrak a kuli oči div jim z důlků nevypadly. Všichni kluci na parkovišti div neslintali a holky zase závistí celé šílely.  Pořád jsme se usmívala a pohledem jsem hypnotizovala Edwarda. Když jsem už stála u mojí rodiny, jeden z kluků se odvážil. Jmenoval se Erik. Byla to hvězda místní školy. Lamač dívčích srdci, hvězda fotbalového týmu. Prostě ideál všech dívek na naší škole. Vždycky si ze mě utahoval kvůli mému oblečení, vzhledu a všemu ostatnímu.

Po celou dobu co kráčel mým směrem, se samolibě usmíval na všechny své kamarády, které za tu dobu potkal. Já ho pozorovala se zdviženým obočím a nemohla jsme uvěřit, že tenhle průměrný tvor může někomu připadat sexy. Občas když předvedl svůj rádoby sexy pohled, jsem znechuceně ohrnula horní ret. Skoro jsem i zavrčela. Ale místo mě to obstaral Emmett. Asi mu došlo, že mě chce sbalit.

Nevzrušeně jsme ho chvilku pozorovala, když už skoro stál u nás, jsem se otočila na moje sourozence.

„ Tak ahoj, už musím.“ Řekla jsme a usmála jsem se na ně. Otočila jsem se a odešla. Když jsem míjela Erika, chytil mě za ruku a trhl mnou k němu. Stáli jsme si tváří v tvář a on se zase tak samolibě usmíval.

„ Ahoj kočičko. Ty jsi tady nová?“ zeptal se mě a sjel mě oplzlým pohledem. Protočila jsme oči a se zadostiučiněním v hlase jsem mu odpověděla.

„ Ne já tuhle školu navštěvuju už hodně dlouhou dobu… Ale tebe jsme si tady ještě nevšimla.“ Řekla jsme mu a při těch slovech jsem si změřila s výsměšným úsměvem na rtech. On mě jenom zaraženě pozoroval a pak ze sebe konečně něco dostal.

„Bel- Bello?“ vykoktal ze sebe zaraženě. Já mu na souhlas pokývala hlavou a vytrhla jsem ruku z jeho sevření. Kráčela jsem k hlavním dveřím a shromážděný dav mi ustupoval z cesty. Všichni mě pozorovali a nemohli zřejmě uvěřit.

Jakmile jsme dorazila do třídy, kde mě čekala první hodina angličtiny. Ihned jakmile jsem prošla dveřmi, se strhnul šepot. Všichni si zřejmě mysleli, jak jsou nenápadní. Já dělala, že to nevidím a vydala jsem se do mě lavice úplně v zadu třídy u okna. Jakmile si uvědomili, že jsme to já už se ani neobtěžovali šeptat a spustili to naplno. Jeden křičel přes druhého a navzájem si vyměňovali své nápady proč tak vypadám a tomu podobné. Dělali, jako bych tam ani nebyla. Tuhle mě nepříjemnou debatu ukončil až příchod profesora, který je všechny požádal, aby se uklidnili nebo opustili třídu.

Celou hodinu jsem musela snášet vtíravé pohledy mých spolužaček a svůdné pohledy mých spolužáků. Bylo to nechutné a trapné. Každý jeden z nich si neodpustil alespoň jednu nejapnou poznámku na můj účet. A teď? Stačí krátká sukně, hluboký výstřih, trocha make-upu a jsou ze mě na větvi.

„Idioti.“zašeptala jsem si pro sebe. Přesně za čtyřicet pět minut po tom, co dorazil profesor, se na chodbě rozezněl zvonek. Ihned po tom co dozněl, jsem vyskočila ze své židle a přiměřenou rychlosti jsem opustila třídu. Se zdviženou hlavou jsme opouštěla třídu a kráčela jsme také stejně sebevědomě po chodbě. Já si z části tu pozornost i užívala. Byl to zvláštní pocit být ta nejkrásnější. I když tu byla Rose, ale já byla poloupír a ti jsou mnohem hezčí než upíři.

Upír je vlastně něco jako mrtvola. Poloupíři jsou žijící tvorové. Jsou živí jako lidé a jedineční jako všechny mystické bytosti. Já byla to nejlepší z lidí i upírů, a proto se za mnou každý muž otočí. Ať je to upír, nebo člověk. Tohle zjištění mého otce mi dodávalo sebevědomí, ale pořád jsme si připadala jako ovce ve vlčím kožichu.

Než jsem dorazila i na další hodinu dostala jsem několik pozvání na rande. První byl Ben. Ben byl taky fotbalista. Pokud vím, byl útočník a také slavil úspěchy u něžného pohlaví. Jenomže mě nijak nezajímal. Ani mě nezaujal. A tak všední a okoukaný. Druhý byl jeho nejlepší kamarád Ted. Tak fotbalista a taky mě nezaujal. Všichni ti fotbalisti si byli až moc podobní a stejní. Nikdo z nich nebyl nijak výjimečný. Nic je neodlišovalo. Právě naopak.

No a poslední byl Nikolas. Nikolas nebyl ani hezký, ani namyšlený a už vůbec nebyl fotbalista. Byl jedním z nejchytřejších kluků na naší škole a byl tak trochu zakřiknutý. Bylo mi ho strašně ráda a tak jsme … přijala jsme jeho pozvání do kina. Ještě teď jsem kroutila hlavou a říkala jsem si, jak jsem mohla.

Sedla jsem si do své lavice a čekala jsem na příchod učitele. Ale než začala hodina, přišla k mé lavici Anna. Nejhezčí lidská dívka na škole. Je nynější přítelkyně Erika. Nabubřeně stála před mou lavicí a nasupeně mě pozorovala.

„Co máš s Erikem?!“ zaječela jako malé dítě kterému ukradete hračku.

„Nic naprosto nic. Ale Erikovi to jak vidět nestačí.“ Řekla jsem naprosto klidně. Anna jak to zaslechla, vyvalila na mě oči a pootevřela pusu údivem. Asi nečekala, že bych se jí nelekla. Většinou jsem lidem ustupovala a snažila jsme se být se všemi zadobře.

„Mrcho!“ zasyčela mi do obličeje.

„Taky jsme si s tebou ráda pokecala.“ Řekla jsme jí na oplátku naprosto klidně a jízlivě jsem se na ni usmála. Ona se jen otočila a odešla. Při tom funěla jako lokomotiva a dupala botami o podlahu, až se to ozývalo.  V tu chvíli do třídy vešel mladý muž. Měl světlé vlasy, hnědé oči, dokonalou postavu a byl to Mark! Jakmile jsem ho zahlédla, cítila jsem, jak se mi zrychlil tep, a pootevřela se mi ústa.

Mark to vnímal zřejmě stejné, protože stál na místě a vyjeveně na mě koukal. Až pak profesor ho vyrušil, když ho poslal sednout si ho ke mně do lavice. Oba jsme se navzájem po celou dobu cesty od katedry po moji lavici dívali navzájem do očí. Nakonec se zdrceně svezl na svou židli, ale oči ode mě stále neodlepil.

„Co ty tady děláš?“ sykla jsme jeho směrem.

„Já bych se mohl ptát stejně, má milá neznámá.“ Zašeptal ke mně svůdným hlasem. Mé tělo okamžitě zareagovalo a vzrušeně jsem se zachvěla.

„Okamžitě toho nech!“ procedila jsem na něj skrz zuby.

„Čeho? Já nic nedělám.“ Řekl nevinným hlasem a pohladil mě po ruce, kterou jsem měla volně položenou na desce lavice. Přivřela jsme oči a zarputile jsem sledovala jeho ruku, jak si pohrává s mými prsty, jak klouže peřinkami prstů přes mé klouby a vyvolával tak mě nezastavitelnou třesavku.

„Dost!“ zavelela jsem šeptem a vytrhla jsem mu mou ruku. Mark se na mě podíval a usmíval se jako sluníčko. Zřejmě byl nadšená tím, že jsme se potkali. A já byla taky nadšená, i když ne až tak moc. Nakonec jsem se přestala mračit a mírně jsem se na něj usmála. Měla jsem ho moc ráda. Byl příjemný a velice přátelský. A hlavně dobrý společník.

„Promluvíme si po hodině?“ zeptala jsem se ho tiše.

„Jistě a o čem?“ zaševelil mi těsně u mé tváře. On mě tady normálně sváděl!

„O světovém míru! O nás o čem jiném?“ řekla jsem celkem nasupeně. On jenom přikývl a věnoval svou pozornost profesorovy, který mu dával seznam knih k nastudování látky ke zkouškám. No, a když už ho profesor propustil ze svých spárů, začal mě zase rozptylovat. Přejížděl svými dlaněmi po mém odhaleném stehně a náramně se bavil tím, že se červenám.

Konečně zazvonilo a já vystřelila z učebny, jak nejrychleji jsem mohla. Opřela jsem se zády o studenou zeť a čekala jsem na svého pokušitele. Za tu dobu co on debatoval ještě s profesorem, kolem mě prošla Alice. Když se na mě podívala, na její tváři zářil úsměv a potom na mě ještě šibalsky mrkla. Ona asi něco viděla. A teď to ví i Edward. Byla jsem překvapená tím, že mi to ani nevadí. Znovu jsme se usmála a vydala jsme se za Markem, který právě vycházel ze třídy.

Chytila jsme ho za ruku, nevšímajíc si jeho vykuleného pohledu a táhla jsme ho ven.

„Neboj se, nejdeme na dívčí záchod na jednu rychlovku, a i kdyby, nemusíš se tvářit jako boží umučení!“pokárala jsme ho a zatáhla jsem ho na jednu z laviček, které stáli venku. Usadila jsme se nejpohodlněji, jak to ta stará lavička dovolovala a podívala jsem se na Marka. Seděl strnule a očividně se bál toho co na něj vysypu.

„Neboj se, nic ti neudělám, jenom bych-„ přerušil můj zamýšlený proslov polibkem. V tu chvíli mě nezajímalo, že by se na nás někdo mohl dívat. Svoje prsty jsem zapletla do jeho vlasů a užívala jsem si plně vášniví polibek, který mě zaručeně přesvědčil v tom, abych tenhle vztah nepohřbívala.

„Máš přítelkyni?“ vysypala jsme ze sebe, jakmile jsme se od sebe odlepili a lapali jsme po dechu. Mark se jenom zářivě usmál a znovu se zmocnil mých rtů. Jakmile opustil okupované území, zářivě se usmál a zvedl se z lavičky.

„No, a když teď spolu chodíme, rád bych znal i tvé jméno.“ Oba dva společně jsme se tomu zasmáli a já se mu tedy konečně představila.

„Isabella Marie Cullenová, pro přátele Bella.“ Řekla jsme a zároveň s tím jsem k němu natáhla ruku. Mark se na mě usmál, ruku přijal a vtiskl mi na ni lehký polibek, který vyvolal další záchvat třesavky. Roztřeseně jsme se na něj usmála, chytla jsme ho za ruku a odvedla nazpět do školní budovy.

Kráčeli jsme po chodbě a drželi jsme se za ruce. Všichni se po nás otáčeli a tajemně si o nás šuškali. Mark stejně jako já dělal, že to nevidí a vesele si se mnou povídal. Vždycky jsem ho zavedla k učebně kde mel mít následující hodinu a pak jsme na něj před učebnou čekala.  Nakonec jsme na něj čekali a před učebnou kde měl mít poslední hodinu před obědem.

Vyšel ven a usmál se na mě. Chytil mě kolem pasu a políbil mě na líce.  V objetí jsme kráčeli chodbami na oběd a nakonec jsme se zařadili do fronty na příděl jídla. Po celou tu dobu co jsme čekali, než na nás přijde řada, jsme se líbali nebo jsme se smáli tomu, jak na nás všichni hledí. Já si koupila jen ovocný salát s minerálkou a Mark si vzal zase pizzu s colou.

Společně jsme si sedli k jednomu z prázdných stolů. Neustále jsme se smáli a líbali jsme se. Když do jídelny vstoupil Nikolas.

„Minutku.“ Řekla jsem Markovi a vydala jsme se k Nikolasovi.

„Ahoj Nikolasi.“ Řekla jsme přátelským tónem a ještě jsem se na něj usmála. Nokolas mi oplatil stejně.

„Nikolasi, je mi to strašně líto ale musím tu schůzku zrušit. Mark by z toho nebyl nadšený. Ale můžeme se spřátelit.“ Řekla jsem mu jemně a ještě jsme se usmála tak že on jenom omámeně přikývl a zamířil ke svým kamarádům. Já se taky otočila a zamířila jsem k Markovi, u kterého seděla celá moje rodina! A Mark vypadal nadmíru rozpačitě.

„ Co to tady provádíte?“ zeptala jsme se žertovným tónem, ale na všechny a zvlášť na Edwarda jsem vrhala nevraživé pohledy.

„Nic jen se seznamujeme s tvým novým přítelem.“ Řekl sladce Edward a ještě se k tomu hezky usmál. Po zbytek oběda pak zpovídali chudáka Marka a mě vždycky odstřihli, když jsem ho chtěla bránit. Až pak jsme ho od nich odtáhla s tím, že musíme na hodinu. Mark z nich byl, mírně řečeno vyvedený z míry. Celou hodinu jenom seděl a ani se mě nedotkl. Bůh ví, co mu na mě zase nakecali. Tak to si s nimi vyřídím!