Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love hurts - 7. Kapitola

26.11.2009 (19:30) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3165×

7. Kapitola – Narážky, urážky a nahota… aneb jak Edward Bellu nasral

Hudba!

Edward na mě hleděl shůry a na tváři mu pohrával arogantní úsměv. Už jsem čekala, co z něj zase vypadne, když on se jenom usmál, otočil se na patě a odešel. Vyjeveně jsem za ním koukala a nemohla jsem tomu uvěřit. Žádné kázání? Žádné výhružky a žádné zákazy? Tak kde mám tajný deníček? To se musí zdokumentovat! Zaraženě jsem tam pořád postávala. Až po hodné chvíli jsem si uvědomila, že stojím pořád na jednom a tom stejném místě a jsem zabalená v prostěradle.

Vběhla jsem do koupelny a zalezla jsem si pod proud vody, který mě bodal do pokožky jako tisíce malých jehliček. Ale já to všechno nevnímala. Musela jsem přemýšlet nad Edwardovou reakcí a Markovým výrazem, když ho Edward vyhazoval. Měla jsem Marka ráda, ale musela jsem se mu smát. V tu chvíli vypadal jako idiot. Zpod sprchy jsem vylezla kolem čtvrté odpoledne. Na nebi ještě bylo vidět slunce, i když skrz závoj z mraků a krajina stále jančila pod jeho paprsky.

Já jen v jemném bílém ručníku jsem se natáhla na měkkou velkou postel a zavřela jsem oči. Nechala jsem je, ať volně spadnou a mou mysl jsem uvolnila. Přestala jsem přemýšlet. Jenom jsem odpočívala. Za chvilku jsem na svých rtech ucítila něčí studené pevné rty. Myslela jsem si, že je to sen. Stejně jako jeden z mnoha.

Zvedla jsem ruce a svoje prsty jsem zapletla do sametových pramenů jeho bronzových vlasů. Ještě víc jsem jeho tělo přitlačila na to mé a vychutnávala jsem si opojný pocit z jeho rtů a těla. Celé mé zasněné tělo na jeho podněty reagovalo bouřlivě a oplácelo mu jemné a nesmělé laskání. Vyžívala jsem se v jeho ostýchavosti, když jeho dlaň jela po mém nahém stehně k bílému ručníku.

Otevřela jsem oči a dívala jsem se do těch jeho. Na tváři mu pohrával úsměv, ale něco bylo jinak. Něco mi k němu nesedělo. Vypadal spíš výsměšně, nežli mile a důvěrně. A pak mi to došlo. Já nespím! Vytřeštila jsem oči a Edwarda jsem ze sebe skopla.

„Co to sakra bylo, ty úchyle!“ zakřičela jsem na něj přes celý dům. Edward vytřeštil oči a hleděl na mě, jako když nakopete psa od zadku.

„Netvářila ses, jako kdyby ti to vadilo!“ řekl mi tím nasládlým hlasem přetékajícím výsměchem. Přimhouřila jsem oči a teď jsem ho už nakopla. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale prostě jsem do něj kopla.

„Za co?“ zeptal se mě dotčeně. To si snad dělá srandu! Vrhla jsem na něj ten nejhnusnější pohled, jaký jsem svedla. Rozmáchla jsem ruku a dala jsem mu pohlavek. Při tom jak byla moje ruka u jeho hlavy, jsem ho ještě chytla za ucho. A jak to tak dělávala máma, jsem ho za něj vytáhla z pokoje. Když jsem ho konečně dostala za práh pokoje, demonstrativně jsem si oprášila ruce a přibouchla jsem mu dveře před nosem.

Ale jakmile se zabouchly dveře, svezla jsem se po nich na zem a hlavu jsem si položila na pokrčená kolena. Jak málo chybělo a já bych se s ním doopravdy milovala! A nejhorší bylo, že já po tom toužila.  Nezadržitelně se mi z hrdla vydral jeden osamocený vzlyk. Zakousla jsem si do ruky, aby neslyšel, jak moc mi tímhle vším ubližuje a bortí moje sebeovládání. Nějak, ani nevím, jak jsem se dostala do studené postele a tam jsem usnula. Žádné žhavé sny plné Edwardových polibků, ale nepřicházely. Bohu díky. Protože bych je spíš brala jako noční můru.

Ráno mě ani nikdo nemusela budit. Stačilo mi, že jsem nespala od jedné hodiny v noci. Jenom jsem se převalovala z jedné strany postele na druhou. Hlavní příčina sídlila, o jedno patro víš. Emmett s Rose se na nákupech pohádali, takže se usmiřovali. No a taťka tomu říká, že se kamarádí. Každý tomu říká jinak no.

Vyvalila jsem se nějakým způsobem z postele a při tom jsem sebou švihla na zem. Jak široká tak dlouhá jsem ležela rozmázlá na zemi s nosem zabořeným tak centimetr v huňatém koberci a úplně nahá!  Nějak jsem se z té země posbírala, omotala jsem okolo sebe pokrývku. Jakmile jsem se přestala věnovat prostěradlu a zvedla jsem oči od země, všimla jsem si usměvavého Edwarda, který seděl na pohodlném malém křesílku v rohu pokoje.

„Ááááá…!“ zaječela jsem zděšeně na celý dům, až se sem všichni seběhli. Propalovala jsem Edwarda nasupeným pohledem a ukazovala jsem na něj ukazovákem pravé ruky a v levé jsem pevně držela jeden z cípů pokrývky.

„Ten šmírák se na mě díval!“ zaječela jsem hystericky. Všichni se šokovaně podívali na značně nesvého Edwarda, který se chtěl nenápadně odporoučet. Edward se na ně nevině zazubil a šlo vidět, že rychle vymýšlí výmluvu.

„Já za to nemohl! Seděl jsem tady a ona vylezla z postele, spadala na zem a při tom byla nahá! Za to hle já nemůžu!“ pronesl nevinným tónem, ale já zaslechla ještě ten vítězný podtón. Zaškaredila jsem se na něj a pronesla jsem svou obhajobu.

„Dobře, uznávám, spala jsem nahá, ale taky bych chtěla vědět, kdo mě nahou do té postele uložil.“ Řekla jsem naprosto klidně. Edward v ten moment vytřeštil oči, a kdyby to bylo možné, řekla bych, že by byl červený až za ušima. Sledoval podlahu pod svýma nohama a nevšímal si celé rodiny, která čekala na jeho odpověď.

„No… nevím co říct.“ Řekl nám stydlivě. Jak typické! Něco podělá a pak nechce nést důsledky.

„Pravdu.“ Pronesla Alice mrazivě. Všichni ostatní jako na povel přikývly hlavou a Edwarda tak donutili k činu.

„Něco pravdy na tom bude.“ pronesl ostýchavě. Já jsem jako na povel převrátila oči a založila jsem i ruce v bok. Jakmile jsem to udělala, uvolnila jsem přikrývku, která se mi svezla ke kotníkům. Všichni kluci vykulili oči a brada jim spadla dolů. Skenovali moje nahé tělo, jako kdybych byla exponát v museu. Holky každému z nich uštědřili pořádný pohlavek, až to mlasklo a za ucho je a s omluvným úsměvem je odtáhli pryč. Edward neprojevil ani tolik slušnosti, aby odvrátil pohled a nestudně si mě prohlížel, i když už jsem byla znovu zahalená v přikrývce.

Odpochodovala jsem do koupelny, kde jsem pohledala všemožné kousky oblečení. Ke svému překvapení jsem našla i pyžamo, které jsem si nachystala na včera. Nasupeně jsem se do něj navlékla a přemýšlela jsem, jak se mohlo dostat do poliček pod umyvadlem… Ten hajzl! On si fakt nedá pokoj!

Z koupelny jsem se vyřítila jak neřízená balistická střela a upalovala jsem rovnou do Edwardova pokoje. Ten se tam vyvaloval jak kotleta na pekáči a četl si nějaký časopis. Radši jsem nezkoumala jeho obálku, pokud jsem ještě chtěla zažít léta mladické nevinnosti. Edward mě sjel pohledem a pokýval.

„Už jsi ho našla?“ zeptal se jako nevinnost sama a já jsem si byla jistá, že mi z uší skoro srší pára.

„Ty arogantní blbečku! Co jsem ti udělala?“ zeptala jsem se ho nasupeně. Ani jsem nečekala na odpověď a nahnula jsem se k jeho obličeji. Naše nosy se skoro dotýkaly a já mu ihned po tom co jsem se dostala do požadované vzdálenosti, zakřičela do obličeje:

„Ještě jednou mi něco uděláš a nerozchodíš to úplně v pořádku tak si nezahrávej!“ a odešla jsem. Nedala jsem nijak na jeho arogantní odfrknutí a ihned po tom co jsem vešla do pokoje, jsem zalezla do šatny a vzala jsem si na sebe hromádku oblečení, kterou mi sem před chvílí nachystala Alice.

Krátké šaty jen do půlky stehen s krásnou výšivkou na pruhu látky přes prsa a lodičky na vysokém podpatku se stříbrnými ozdobami. Zkontrolovala jsem se v zrcadle. Už nalíčená a navoněná jsem vyrazila z pokoje. Ignorovala jsem Edwarda, kterého jsem míjela na chodbě a vyrazila jsem rovnou před dům, kde na mě čekalo moje auto. Nasedla jsem a vyrazila jsem do školy.

Na parkovišti na mě už čekal Mark. Jakmile jsem vystoupila, chtěla jsem ho políbit a obejmout, ale on se nenechal. Zaraženě jsem na něj koukala a čekala jsem nějaké vysvětlení. Mark vypadal značné vykolejený a neměl se k tomu, aby mi objasnil své chování, ale nakonec přece.

„Bell… musíme se rozejít.“ Řekl to tak mrtvolným hlasem, až mi po zádech přeběhla husí kůže. Vyjeveně jsem pak Marka chvilku pozorovala. A pak, ani nevím jak, moje ruka vystřelila nahoru a já jsem Markovi vlepila facku, až to mlasklo. Doslova a do písmene jsem byla nasraná jak lední medvěd v létě. I Arabští teroristé by ze mě měli bobky. Nebo spíš z mého výrazu. I Mark pomalu, ale jistě ustupoval vzad a začínal se krýt rukama.

„Edward.“ Pronesla jsem to jediné slovo, jako kdyby mluvilo za úplně všechno. Mark vyděšeně přikývl.

„Mimo jiné.“ Dodal radši a už bral do zaječích. Já tam jenom tak stála a hypnotizovala Edwarda právě balícího nějakou blondýnu. A s myšlenkou na pomstu jsem se k němu s andělským úsměvem vydala. Edward vypadal, že tu holku chce a ta holka nevypadala, že by jí byl proti srsti. Přišla jsem až k nim a přehodila jsme si jednu ruku přes Edwardovo rameno a s ďábelským úsměvem jsem se ho zeptala:

„Tak co Edwarde ten pásový opar už tě netrápí?“ dívka jak to jenom zaslechla, s omluvným úsměvem se otočila a odešla. Edward se na mě vykuleně podíval a pak se rozzuřil jako malé dítě, kterému vezmete hračku.

„Co to do tebe vjelo?“ zeptal se mě neschopen jakéhokoli racionálního vysvětlení.

„Mluvila jsme s Markem.“ Tohle jediné stačilo, aby Edward nasadil nevinný kukuč a opatrně a hlavně nenápadně, asi jako buldozer se snažil utéct.

„Víš, co to znamená, Edwarde? Že by sis měl krýt záda.“ Odpověděla jsem za něj a vydala jsem se na první hodinu.

Celý den jsem přemýšlela jak se Edwardovi pomstít ale nic mi nepřišlo dostatečně tvrdé, až pak mě něco napadlo. Nejdřív jsem si myslela, že to bych mu nemohla udělat, ale jakmile jsem ho uviděla, jak balí další kozatou blondýnu, ihned jsem měla jistotu. To dokážu. A moje svědomí to taky přežije.

Ve zbytku školy jsem zdokonalovala onen ďábelský plán a přemýšlela jsem kdy ho uskutečnit. Nakonec jsem měla všechno rozplánované a byla čas vyrazit domů. Ani jsem si neuvědomila, jak rychle ta škola utekla. Domů jsem dorazila jako první a zakopala jsem se v pokoji. Jako výmluvu jsem použila neskonalý žal po rozchodu. Sice jsem měla Marka ráda, ale až tak moc ne. Tahle pomsta byla spíše věc cti.

V pokoji jsem si zapnula notebook a brouzdala jsem po internetu. Hledala jsem si nějaké stránky, které by mi mohly být k ruce. Dokonce jsem našla i stránky naší školy. Ihned jsem si ji dala do záložky a hledala jsem dál strategická místa na síti. Během deseti minut jsem měla vyhledaných asi dvacet stránek, které mi pomůžou tu novinku, kterou zjistím vykřičet do světa. Teď už zbývalo jenom čekat.

Během hodiny mi Edward sám nahrál do karet a já mohla nepozorovaně vyrazit do akce.

Edward se zrovna sprchoval. Slyšela jsem ty proudy vody, jak narážejí na jeho tělo s tupou ozvěnou. Jako o kámen. Tiše jako zloděj jsem se vykradla z pokoje s přichystaným foťákem v ruce a zamířila jsme si to do jeho pokoje, odkud jsem zalezla do jeho koupelny. Edward tam stál ve sprchovém koutě opřený o zeď a nevím, co teda dělal, ale věřila jsem, že se to na fotce bude vyjímat skvěle.

Tiše jsem otevřela dveře od sprchového koutu a uviděla jsme Edwarda, jak stojí se zakloněnou hlavou vzad a dělá si dobře. Tak tak jsem udržela výbuch smíchu a udělala jsme si fotku. Až tehdy se Edward vzpamatoval a s vykulenýma očima se na mě podíval. Já se mu do očí nedívala. Upoutalo mě něco velikého mezi jeho nohama. Opravdu velikého.

Nedokázala jsem, svůj pohled odtrhnou od Edwardova mužství ani, když jsem se dala na zběsilý útěk. Zabruslila jsme do svého pokoje a zamkla jsme za sebou dveře. Věděla jsem, že to byla malá překážka ale alespoň bych měla dost času si zabalit věci na rychlou cestu kolem světa, kdyby náhodou.

Zasedla jsem za psací stůl a foťák jsme napojila do počítače. Fotku jsem přetáhla a otevřela jsem si ji ve photoshopu. Začala jsem upravovat určité maličkosti a nakonec když to vypadalo dokonale, jsem přidala nápis:

„Tenhle sexy zajíček hledá pánskou společnost. Hlaste se na čísle 777 33 44.“

Ještě jednou jsem překontrolovala celý obrázek a uložila jsem ho. Otevřela jsem si internet a všechny záložky. Fotku jsem umístila na všechny vybrané stránky a nakonec jsem ji i několikrát vytiskla. Vypnula jsem počítač a podívala jsem se naposled na moji práci. Edwardovi to na momentkách vždycky slušelo. Plakátky jsem schovala pod matraci a vydala jsem se ke dveřím uvolnit cestu Edwardovy, který se vehementně dobýval dovnitř poslední půl hodinu.

Jakmile jsem otevřela dveře, strčila jsem mu foťák pod nos se slovy:

„Už jsem si to rozmyslela.“ a znovu jsem zabouchla dveře. Edward se v tu chvíli zatvářil nadmíru samolibě a já jsem si v duchu představovala jeho reakci zítra ráno, až to rozvěsím všechno po škole… Ne až tak dobrou představivost nemám, pomyslela jsem si a musela jsem se zasmát.